3. dubna 2009 v 20:30 | Jannica
|
Omlouvám se, že je to tak pozdě, ale vůbec mi nešel net... nevim proč. A taky se mi rozbil kabel, takže můžu bejt na netu jenom v obýváku... no taky na nic.
No tak tady máte konečně Frankovu verzi drogového příběhu s Christianem. Komu věřit?
Piště komenty:) (Už vás s tim hodně štvu, co?) :D
BTW: Právě je tu asi deset km ode mě Obík.
Christian odešel až další den, nespali jsme spolu, chápal, že od té události s Frankem se bojím. Řekl mi, že splní všechny ty romantické představy, co mi vidí na očích, až se mi do toho bude chtít.
Sotva jsem dobědval, rozezvučel se celým domem zvonek. Myslel jsem si, že něco zapomněl, takže jsem se nepodíval kukátkem. To byla chyba.
Přede dveřmi totiž stál Frank. Rychle jsem zabouchl. Bál jsem se ho.
"Gerarde otevři!" bušil a zvonil zároveň. "Otevři, musím tě varovat!"
Chvíli jsem se rozmýšlel, než jsem zahákl za dveře řetěz, aby nešly otevřít úplně a pohédl jsem na něj přes malou škvírku.
"Gee, nemůžu tě v tom nechat, do smrti bych si to vyčítal."
"Už mi řekl, jak to bylo. Teď jdi."
"Ne!"
"Franku neser mě a odejdi."
"Co ti řekl?!"
"Všechno o tom, jaks byl závislý, jak jsi ho chtěl zabít. Měl štěstí, že se ti to nepovedlo, ale ty toho zřejmě lituješ."
Šokovaně na mě hleděl. Asi ho zaskočilo, že jsem se to tak snadno dozvěděl. "Gerarde…" vydechl pomalu. "To není ani trochu pravda! Jak… jak vůbec mohl…"
Sklopil hlavu a roztřásl se. Připadal mi v tu chvíli naprosto neškodný, tak jsem dveře povolil a vtáhl ho dovnitř. Byl na tom špatně.
"Můžu ti to všechno povědět?"
Váhavě jsem kývl a zavedl ho do obýváku. Pokynul jsem mu, ať si sedne a sám jsem se uvelebil naproti.
"Neposlouchej ho, je to lhář a podvodník." Začal posmrkávat. "Nejdřív nakecá, že tě miluje a pak-"
"Miluje mě, vím to. Vidím mu to na očích."
"To jsou kecy," ušklíbl se. "Snad na to nevěříš. Z očí nejde vůbec nic poznat." Odmlčel se a pak si povzdehl. Pohlédl na mě a nadechl se, aby mohl vyprávět. "Poznal jsem ho na rockovém koncertě."
"Já taky!"
"No právě, tušil jsem to. Chodí tam často, aby si našel další. Tak prostě jsme se tam potkali a mě se dost líbil. Zaujal mě tím svým úsměvem, suveneritou. Byl jiný než kluci, se kterými jsem kdy chodil. Brzy jsem se zamiloval. To díky těm jeho sladkým řečem, vyznával lásku všemi možnými způsoby, choval se jako zamilovaný puberťák. Všechno jsem mu věřil, byl jsem šťastný."
Frank si zamáčkl slzu, která se mu vytlačila ven z oka. "Když poznal, že bych pro něj udělal vše, přemluvil mě, ať zkusím lehkou drogu. Zalíbilo se mi to a společně jsme si třeba ráno před sexem píchli, všecho bylo mnohem barevnější a veselejší. Když jsem se stal závislý, odmítal mi dát další. Najednou jakoby se stal nějaký zlom. Byl na mě protivný a chtěl, abych mu za materiál platil. Prý to není zrovna nejlevnější. Když ze mě vyždímal peníze, donutil mě, abych jezdil za hranice vyzvedávat zásilky. Nezbylo mi nic jiného, vydíral mě. Jednou mě chytili policisté, odvedli mě na stanici, ale po dvou měsících mě pustili na podmínku. Když jsem se vrátil domů, Christian tam nebyl. Sbalil si věci a utekl, bez rozloučení. I přes to, co mi udělal, jsem ho stále miloval. A on mi zlomil srdce."
Frank si přitáhl kolena k tělu a ztěžka dýchal. Se zaujetím jsem poslouchal a odmítal tomu věřit.
"Proto teď nevěřím na lásku. Už to nechci nikdy zažít. Zapřísáhl jsem se, že se nikdy v životě nezamiluju. Abych tomu zabránil, střídal jsem často partnery, nakonec jsem zůstal sám a chodil jsem za sexem na oslavy. Tam se najde vždycky spoustu hezkých kluků a ochotných mi podržet. Mezi nimi jsi byl i ty, vážně ses mi líbil, teď vím, že jsme se tam nikdy neměli potkat. Donutil jsem tě, nebylo to fér. Šel jsem si za svým a nebral ohledy."
Mlčel jsem a jenom přemýšlel. Nevěděl jsem, komu věřit. Christian nebo Frank? Kdo má pravdu? Nechci skončit jako ani jeden z nich. Nejlepší by bylo, kdybych pustil k vodě oba a začal od znova. Ale zase… zamiloval jsem se. Nemůžu uvěřit tomu, že by mě chtěl svést na špatnou cestu.
"Jak jsi mě našel?" zajímal jsem se.
"Přečetl jsem si v časopise tvou povídku,díky ní jsem si to všechno uvědomil. Pak jsem si našel tvé webovky a dostal se do ateliéru."
Usmál jsem se. "Neřekl bych do tebe, že čteš takové věci."
"Nečtu, jsou to ty největší hovadiny." Rozesmál se. "Bylo to mého kolegy, vzal jsem mu to ten den, co mě vyhodili z práce. Víš, asi je ta povídka prokletá." Zvážněl. "Přináší smůlu. Sotva jsem to dočetl, vtrhli mi do bytu exekutoři."
Skousl jsem si ret. Musí to být určitě nepříjemná záležitost. Nikdy jsem to nezažil, ale dovedu si představit, jaké to je.
Prohlédl jsem si ho. Vůbec se nezměnil. Stále byl tak krásný a sexy, jeho velké oči se na mě upíraly.
"Asi bych měl jít…" začal se zvedat.
"Chceš kafe?" zeptal jsem se, on se usmál a posadil se zpět.
Pod vlivem kofeinu se uvolnil a úplně se rozpovídal, byl hrozně ukecaný. Stále se něčemu smál a i přes to, že jsem si s každou další minutou klábosení uvědomoval, jak moc jsme odlišní, rozuměli jsme si.
Hned jsem na něm poznal, že je naproto extrovertní, rád ostatní baví a ani mu tolik nezáleží na tom, s kým se kamarádí, umí vycházet se všemi.
Já na rozdíl od něj radši sedávám doma a něco kreslím, mám pár věrných přátel a když chce někdo doprovodit na mejdan, musí mě hodně prosit. Také nemám rád hluk a moc výrazná světla nebo cokoliv elektronického. Nejradši bych tady večer seděl při svíčce a psal na papír romány.
"Vy umělci jste stejně praštění…" smál se. "Co na tom proboha vidíte? Nějaký čmáranice a hned jak je to nádherný… Portréty teda ještě docela beru. A hlavně akty mám rád…"
Musel jsem se rozesmát taky. V duchu jsem si vrazil facku, když mě napadlo, že bych mu mohl nějaký akt namalovat.
"Frankie, ty čmáranice jsou abstraktní umění. Jde o představivost, každý v tom může vidět něco jiného. Záleží hodně na náladě autora, když jsem třeba smutný, vezmu hodně tmavé a studené barvy a kreslím na plátno. Uklidňuje to, pomáhá… Posiluje to duši, vnitřní krásu…"
"To jsou teda kecy…" nemohl popadnout dech jak se smál.
"Člověk je buď pěkný nebo ošklivý. A zevnitř jsou všichni stejní. Krev, kosti a orgány. To mi tedy vůbec nepřipadá hezký."
"No já zase nechápu, jak ty můžeš pořád někde tancovat, šukat, chlastat, pak zase tancovat,…"
"To je prostě zábava… Tomu se říká příjemně strávený večer, pouč se z toho."
"Já si tedy příjemně strávený večer představuji o něco jinak."
"Jak?" Vpil se mi do očí a usmál se.
Pokrčil jsem rameny. "Třeba právě malováním."
"Hm, to je nuda…" Zamyslel se. "Možná by to nebyla taková nuda, kdybys maloval někoho…"
Bylo mi trochu nepříjemné, jak mi pořád koukal do očí. On se mě snad snaží balit!
"Ty bys chtěl vastní obraz?" trochu jsem se pousmál nad tou myšlenkou.
"Od tak pěknýho kluka bych si to klidně nechal udělat."
Jak nenápadný dvojmysl. Najednou sebou ale trochu cukl a zavrtěl hlavou. "Ježiš Gee, promiň mi to.." nesměle se vrátil zpět k mým očím. "Já tě nechtěl tady… no… prostě za to můžou ty pudy, nejsem zvyklý jen tak s někým mluvit a neflirtovat u toho. Navíc umím mluvit jedině upřímně, tak…"
Hlasitě jsem se rozesmál. Právě přiznal, že to myslel naprosto vážně.
"Asi bych měl jít…" zvedl se ze sedačky, když zpozoroval, že se venku stmívá. "Chci si užít poslední dny v mém bytě…"
Stoupl jsem si a doprovodil ho ke dveřím. Pozoroval jsem ho, zatímco si nandaval džínovou bundu. Poté se ke mně otočil a krásně se usmál. "Tak ahoj," otevřel domovní dveře.
"Měj se hezky…"
Vyšel do chladného vzduchu a rozhlédl se.
"Jo a Gee!" vyhrkl ještě, když už jsem chtěl zabouchnout. "Jsi moc fajn."
Usmáli jsme se na sebe, pak už se ale opravdu vydal svou cestou.
Já věřím Frankiemu. Chris se mi nelíbí!