10. dubna 2009 v 8:00 | Jannica
|
Frank je smolař... Fakt že jo. A bojim se, že na to Gee opravdu jednou doplatí. Není tu pro něj bezpečno. No, snad se nechá přesvědčit... (Baví mě komentovat vlastní povídky :D :D)
Jo a to, že tu nejsem ještě neznamená, že nebudete psát komentáře!! :D Teď ještě spim nebo jsem venku (asi), ale až se vrátim do Prahy, tak si to přečtu a po případě vám vynadám, že na mě pečete, i když se tak snažim :D
"Ahoj Frankie…" zlověstně se na mě šklebil. Vyšel ven a zavřel za sebou.
"Kde… kde je Gerard?"
"Sprchuje se."
Zaskřípal jsem zuby. Sprchuje? Snad.. snad spolu nic neměli. Jestli si ten podlý kretén dovolil tohle, tak…
Já žárlím?!
"Konečně se zase setkáváme, po těch všech letech…" Vykouzlil na tváři nevinný úsměv, ale jeho oči říkaly něco jiného. Copak se Gerard z mého příbehu neponaučil? Stále s ním je? Tohle nemůže dopadnout dobře…
Prohlédl jsem si ho. Stále byl tak pěkný jako předtím.
"Vůbec ses nezměnil."
"To ty taky ne…" Krátce se zasmál. "Pořád naše malá kurvička."
Sevřel jsem ruce v pěst a naprázdno polkl. Tohle jsem Geemu zatajil. Za to jsem se styděl.
"Neměl jsem navybranou, tys-"
"Co já? Chceš mě obviňovat? Spadl jsi do toho sám, já ti nemohl věčně dodávat!"
"Já tě miloval! Věřil jsem ti! A tys toho tak hnusně využíval…"
"No jo…" zakroutil hlavou. "Naše kurvička se zamilovala. V té době jsi měl peněz dost, neviděl jsem jediný důvod, proč z tebe něco nevyždímat."
"Ty odpornej hajzle!" napřáhl jsem se a dal mu pěstí do brady, na tváři se mi objevil malý úsměv, když se jeho hlava prudce zvrátila dozadu. Chytl se za zuby a zaskuhral.
Rozlila se ve mně vlna agrese a zároveň spokojenosti. Tolik let jsem si přál tohle udělat… Tak dlouho jsem si čekal na tenhle okamžik. Předtím bych dal všechno za to, aby se má pěst setkala s jeho prolhaným slizkým ksichtem.
Christian ale dlouho neotálel a pustil se do mě. Začal jsem litovat, že jsem o něco víc nevyrostl, byl o dost větší a silnější.
Rvali jsme se tam na Gerardově zahradě jako malí spratci, chtěl jsem mu co nejvíce ublížit, ale on usiloval o to samé. Cítil jsem bolest všude po těle, teklo neuvěřitelné množství krve. Občas mi připadalo, jakoby mi snad zpřelámal kosti.
Zvedl se ze země a vytáhl mě nahoru. Stál jsem na vratkých nohou, vyšel jsem z toho mnohem hůř. Pohlédl jsem mu bojovně do očí, věnoval jsem mu ten nejnenávistnější pohled, co jsem dokázal. On se jenom krátce zaculil a kopl mě do rozkroku takovou silou, že se mé tělo znova sesunulo na zem.
Zatímco jsem se svíjel v bolestých křečích a pomýšlel na smrt, slyšel jsem bouchnutí domovních dveří.
Chvíli jsem jen tak ležel a oddechoval, než jsem se zvedl z té špíny a začal se plazit se na autobus.
Gerard:
Sprchoval jsem se a do toho si pískal, měl jsem dobrou náladu. Věděl jsem, že mi teďka v obýváku sedí Christian a čeká, až se vrátím, abychom mohli skouknout jeden moc hezký film, který přinesl.
Chová se opravdu moc mile, je strašně hodný a rozmazluje mě.
Nevěřím tomu, co říkal Frank. Jestli to byla pravda, tak dost poupravená. Christian by nedokázal nikomu ublížit. Ty jeho velké oči mi to prozradily, ten jeho úsměv…
Takový člověk přeci nemůže dělat žádné hrozné věci. Vždyť je jako anděl.
Budu věřit mému srdci, ne slovům.
Rozezvučel se zvonek, nemohl jsem otevřít, slyšel jsem jen, jak tam jde on.
Zavřel jsem oči a nechal po sobě stékat horkou vodu, bylo to příjemné. Své myšlenky jsem nechal volně plynout.
Ze sprchy jsem vylezl po dost dlouhé době. Vždy jsem miloval vodu a koupelnu, je to velice tvůrčí místo. Ve všem.
Pousmál jsem se, když jsem si vzpomněl na svou bývalou holku Nicol. Taky milovala koupelnu. Nebo spíš věci, co jsme v ní dělali. Byla moc hezká, opravdu jsem se zamiloval. Zažil jsem s ní asi mé nejšťastnější období, když nepočítám teď to s Christianem. Avšak přestali jsme si rozumět, to se stává. Nerozešli jsme se ve zlém, do dnes si píšeme maily a občas vzpomínáme na náš společný život.
Má teď jiného přítele, nějakého přistěhovalého australana. Ráda s ním cestuje všude po světě, já jsem jí tohle nabídnout nemohl. Jsem radši na jednom místě a když už někam do ciziny, tak do Itálie za polovinou své rodiny nebo za uměním.
Nicol by zrovna teď měla být v Jižní Americe. Je šťastná a já jí to přeju.
Vstoupil jsem do obýváku a nikoho neviděl, připadalo mi to divné. Zaslechl jsem zvuk puštěné vody z kuchyně. Snad mi nemyje nádobí? Pro sebe jsem se pousmál. On není zrovna typ na domácí práce.
Sotva jsem vešel, viděl jsem ho, jak si zuřivě oplachuje obličej.
"Co děláš?" Nechápal jsem.
Otočil se ke mně. Bylo na něm něco zvláštního, něco jiného, ale na nic jsem nemohl přijít.
Pak jsem si všiml malé červené šmouhy pod jeho nosem. Popošel jsem k němu a uvědomil si, že je to krev.
Zatvářil se dost vylekaně. "Tobě tekla krev z nosu?" palcem jsem mu šmouhu setřel a prohlédl si ho ustaraným pohledem.
"No… jo."
"Oh, kdybys mi to řekl, pustil bych tě do koupelny. Je ti dobře?"
"Jsem v pohodě…" usmál se a trochu přešlápl. Chytil mě za ruku a zavedl mě do obýváku. Sedli jsme si na pohovku a já ho krátce políbil na krk, než jsem si opřel hlavu na jeho rameno. Spokojeně jsem se usmíval.
"Kdo to vůbec zvonil?" zajímal jsem se.
Podíval se na mě a obmotal kolem mého těla ruku, snad abych mu nikam neutekl. "To bys nevěřil, co se stalo…" zamumlal, zatímco si pohrával s mými vlasy. "Přišel Frank."
Cože?! Okamžitě jsem se zvedl a vylekaně jsem se mu podíval do tváře.
"A kde je teď?"
"Neboj, Gee, utekl jen, co mě viděl. Už ti neublíží."
Nevěděl jsem, jestli mě jeho slova mají spíš uklidnit nebo naopak rozčílit. Zamračil jsem se a vyškubl se mu. Přemýšlel jsem a vůbec nevěděl, komu z těch dvou věřit. Frankie musel mít nějaký dobrý důvod, proč přijít. A určitě mi nechtěl nic udělat, to vím jistě.
"Nepoprali jste se doufám…?" Tázavě jsem se mu zahleděl do očí a vzpomněl si na krev pod jeho nosem.
"Ne… víš, on mě uhodil. Proto ta krev." Smutně si povzdechl. "Pořád se mi jenom mstí. Ale já naštěstí zachoval chladnou hlavu a nepustil jsem se do něj. On utekl, bál se. Je hrozně zbabělý, nemá ani kousek cti."
Pokýval jsem hlavou. To by sedělo, Christian má asi pravdu. Ale stále mě nepřesvědčil o tom, že ho chtělo to malé štěně zabít.
"Opravdu je to vrah?" vyslovil jsem nahlas otázku, co mi vrtala v mysli.
"Ne, to zase není. Když se mě pokusil oddělat, byl sjetý. To jediný ho trochu omlouvá. Ale stejně mě děsí představa, že v něm něco takového je a že jsem teď mohl být…" Otřásl se odporem a ani větu nedokončil. Neměl daleko k pláči, asi jsem bezohledný, když z něj vytahuju takové hrozné vzpomínky.
"Bude dobře…" Přitiskl jsem se k němu a zahleděl se mu do očí. "Už na něj nebudeme myslet, ano?"
Kývl a sáhl po ovladači, zapl DVD, abychom se konečně mohli kouknout na ten film.
Fakt nemám táda Christiana je to parchant na entou. Zajímalo by mě jestli se Gee půjde podívat na Franka i když vlastně neví ani kde bydlí