19. dubna 2009 v 14:09 | Jannica
|
No jo, sice je skvělej nápad, aby ho znásilnil upír a on by pka šel za Gerarem, aby ho utěšil, ale to bohužel není v plánu.. :D Ale jednou za nim půjde, nebojte:)
Až se sama divim tomu, jak je Gerard slepej a blbej... No, on na to třeba jednou doplatí.
Probudil mě domovní zvonek, zavrčel jsem a přetáhl si peřinu přes hlavu. Zvonilo to pořád, bylo to dost nepříjemné a zvuk se mi zavrtával hluboko do mozku.
Konečně to přešlo.
Posadil jsem se na posteli a rozhlédl se kolem. Asi bych měl dojít za Gerardem, aby mi dal nějaký hadr. Mohl bych tu zatím třeba vytřít nebo umýt to okno.
Najednou jsem si ale vzpomněl, že za Geem jít nemůžu, protože zřejmě přišel Christian. Ano, to určitě on mě tak nemilosrdně vzbudil. Dělá jenom samé problémy, je tak bezohledný.
Vstal jsem z postele a protáhl se, rozhlédl jsem se po místnosti. Opravdu jsem netušil, co dělat.
Nakonec jsem z kufru vytáhl jeden porno časák a zálibně si prihlížel všechny ty kluky. Pohodlně jsem se uvelebil na posteli, připravil jsem si pravou ruku.
Není nic lepšího, než sex po ránu.
Gerard:
"Ahoj, Gee…" Christian se na mě přenádherně usmál jen, co jsem otevřel domovní dveře. Měl jsem co dělat, aby se mi nepodlomila kolena, okamžitě jsem ho objal a vtáhl dovnitř.
Dlouze mě políbil, v břiše mi létalo spoustu motýlků, když se jeho jazyk propletl s tím mým a já ho mohl něžně ochutnávat.
Usadil se na sedačce.
"Něco k pití?" zeptal jsem se.
S úsměvem zavrtěl hlavou a natáhl ke mně ruce, pochopil jsem a vklouzl k němu do náruče.
Pořádně mě sevřel a natáhl se na gauč, takže jsem měl hlavu na jeho hrudníku. Hladil mě po vlasech a já si najednou vzpomněl na Franka.
Měl bych si opravdu dávat pozor. Nic nemusí být takové, jak se na první pohled zdá. Abych pak nebyl nepříjemně překvapený.
Christian si mě posunul blíž k sobě a začali jsme si povídat.
Mluvili jsme dlouho a o všem, vyprávěl mi o svém životě, o děství, prvních láskách. Uvažovali jsme společně nad vážnějšími věcmi i blbostmi, bylo mi s nim hezky.
Po nějaké době jsem začal mít pocit, že ho dokonale znám. Mé obavy pomalu mizely a já zase začal věřit, že je dokonalý a nic na světě nepokazí ten cit, který k němu chovám.
Tenhle člověk nemůže být zlý a Frank je hnusný, že na něj hází špínu, když si to ani nezaslouží.
Po obědě, který jsem nám vlastnoručně připravil, mi pomáhal všechno nádobí sklidit do myčky.
"Gee," povzdechl si a věnoval mi krátký, ustaraný pohled. "Hrozně mě to mrzí, ale brzy budu muset jít."
"Proč?" podivil jsem se. Myslel jsem, že má pro mne celý den!
"Musím si jít ještě něco zařídit."
"A co?" I přes to, že jsem mu ve vešem věřil, mnou zacloumaly pochyby.
"Neptej se, prosím." S úsměvem mi přiložil ukazováček na ústa a sotva jeho pohled spočinul na mých rtech, musel mne krátce políbit.
Zamračil jsem se na něj, protože mi nechtěl říct, kam jde. Vadilo mi to.
"Promiň, já bych ti to rád pověděl, ale…" krátce se podrbal na hlavě. "Máš přece brzy narozeniny, viď?"
Můj úsměv se rozzářil a chytil jsem ho kolem pasu. Že já jsem o něm vůbec pochyboval. Chce mi jenom něčím udělat radost.
Doprovodil jsem ho zasněně ke dveřím a přemýšlel jsem, čím mě asi překvapí.
Vyšel jsem s ním před dům, jarní vítr mi okamžitě začal cuchat vlasy, Christian se na mě překrásně usmál a začal mi je rovnat zpátky.
Naklonil se ke mně a dlouze mě políbil na rozloučenou, nechtěl jsem povolit sevření mé náruče, ale vykroutil se s tím, že už opravdu musí jít.
Ještě dlouho jsem za ním hleděl a cítil se opravdu šťastný.
Uvědomil jsem si, že bych měl jít skontrolovat Franka a také mu pomoct s úklidem. Včera mi bylo opravdu blbý ho nechávat v tom bordelu a prachu. Opravdu jsem nevěděl, že to bude v takovém příšerném stavu. No, není divu, neuklízelo se tam nejméně půl roku.
Vyšel jsem schody, stále s veselou náladou, a po krátkém zaťukání jsem vešel do jeho pokoje.
"Panebože…" vydechl jsem, vycouval, a zase zabouchl.
Viděl jsem Franka, jak sedí na okenním parapetu, kouká do nějakého časopisu a honí si ho.
Přiložil jsem si prsty na spánky a snažil se zabránit tomu, aby se mi v mysli znova vyskytl obraz Frankovy erekce. Měl jsem co dělat, abych nezačal být vzrušený.
Najednou bylo zevnitř slyšet tlumené zasténání a výkřik. Usoudil jsem, že se asi udělal, tak jsem počkal přibližně dvacet vteřin, než jsem vešel.
Běhal po místnosti, už oblečený, a zřejmě hledal kapesník, do kterého by si mohl utřít zašpiněnou ruku.
Nedíval jsem se na něj a asi jsem se musel trochu červenat.
"Nemusíš být rozpačitý," řekl najednou. "Mě nevadí, žes mě přistihl."
"Já vím… Ale byl to hrozný pohled."
"Hrozný?" zašklebil se na mě. "No, každopádně jsem rád, že jsi tady. Za celé dopoledne jsem to stačil třikrát."
Začalo se mi dělat trochu špatně.
"Musíme to tu uklidit," konstatoval jsem a rozhlédl se.
"Jo, omylem jsem trochu pustil na podlahu."
Skousl jsem si ret. "Fajn, podlahu si tedy vytřeš sám."
Zakýval hlavou. "Ale nejprve bych se najedl. Mám hrozný hlad."
Sešli jsme tedy dolu a já byl v duchu naštvaný. Mohl o to jídlo alespoň poprosit, když už se mi sem tak vetřel.
A takhle si chce vydobýt důvěru? dyť se chová jako prase:D a christian je podezřelý individum:P