22. dubna 2009 v 10:51 | Jannica
|
No... věci se vyvíjí zvláštním směrem. Ale tahle kapitola je spíš taková spojovací.
Pamatujete si, jak jste Christiana měli hrozně rádi, když se tady objevil? Hehe :D
Frank:
Gerard mi ohříval jídlo, co zbylo z jejich oběda, zatímco jsem si snažil uvolnit pravou ruku. Měl jsem namožené svaly z těch neustálých a stereotypních pohybů. Nahoru -dolu - nahoru - dolu… to je k zbláznění.
Konečně přede mě postavil talíř a já se do toho pustil. Bylo to moc dobrý.
"Je to fakt výborný, tos vařil ty?"
Přikývl a dál sledoval, jak jím. Seděl naproti mně u stolu, občas si mě prohlížel, občas četl dnešní noviny.
Když jsem skončil s jídlem, div jsem nevylízal talíř. Byl jsem vyhládlý jako toulavý pes, teď jsem asi tak i vypadal. Udělal jsem štěněčí oči a hleděl na Gerarda.
"Chceš ještě?" pozvedl obočí.
Začal jsem horlivě kývat.
Usmál se a šel mi přidat, já mezitím sáhl po těch novinách. Hned první článek, co tam byl, se zaměřoval na feťáky, dealery a nebezpečnou pouliční havěť.
"Kde je vůbec Christian?" Zeptal jsem se Geeho, který se vracel zase zpátky. "Díky." Zahuhlal jsem, když přede mně postavil novou porci.
"Šel si něco zařídit." Vzal si dnešní výtisk a opět se začetl.
"To známe…" pokýval jsem hlavou. "Rozprodat pár dalších pytlíků bílýho svinstva."
"Nemluv takhle o něm," zasyčel. "Jde ven, protože mě chce něčím překvapit na narozeniny."
"Jo, to mě řekl taky. Pak mi přinesl obrovskej dort s něčim zelenym nahoře." Ušklíbl jsem se. "Prej bude alespoň sranda. Já mu to všechno tak naivně věřil. Myslel jsem, že by mi nikdy neublížil."
Gerard se na mě podíval a zvedl jedno obočí. "To jsou kecy."
"Mysli si to dál."
Už jsem se o něj dál nestaral, dojedl jsem a s poděkováním odnesl talíř do myčky.
Rozvalil jsem se na pohovce a chystal se zapnout telku, když mě upozornil, že bychom měli jít uklidit v mém pokoji.
Nespokojeně jsem zamručel a vůbec se mi nechtělo, ale nedalo se nic dělat.
Natahali jsme na půdu škopek s vodou, saponáty, hadry, lux a všechno potřebné. Pustili jsme se do velkého očišťovacího procesu, u toho jsme si trochu povídali, aby to nebylo tak nudné.
Bylo hezké sledovat, jak se místnost pomalu pročišťuje a mění. Červený koberec byl už skoro červený.
Vždycky, když se Gerard předklonil, aby mohl sebrat z podlahy nějaké to svinstvo, musel jsem na něj zůstat zírat. Nemůžu za to, že má tak nádherný zadek. Viděl jsem jich už spoustu, ale ten jeho patří mezi ty nejhezčí.
Trvalo nám dost dlouhou dobu, než jsme to všechno dokončili. Vyčerpaně jsem padl na svou naprosto vyprášenou a vydrhnutou postel a zahleděl jsem se do stropu.
V pokoji to příjemně vonělo osvěžovačem vzduchu a čistotou, z otevřeného okna vanul přijemný chladný vítr.
Gee si sedl vedle mě a spokojeně se zahleděl kolem. "Tak co?"
"Je to tu úžasný!" rozzářeně jsem se na něj podíval.
Oplatil mi úsměv a trochu poodhalil své zuby. Směje se hrozně hezky.
"Gee, ani nevím, jak ti mám poděkovat…" přisunul jsem se blíž a byl jsem trochu v rozpacích. Udělal toho pro mě tolik… a přitom si to ani nezasloužím. "Můžu tě obejmout?"
Kývl a já na něj div neskočil. Radostně jsem ho k sobě přitiskl, divil jsem se, že se v mém sevření ještě neudusil.
"Tak já si jdu vybalit." Vlepil jsem mu malou pusu na tvář a vstal jsem.
"Budu dole." Pokýval hlavou a naposledy se rozhlédl, než vyšel ven.
Začal jsem do skříně skládat své hadry, měl jsem toho docela dost. Bylo mi hrozně hezky, potichu jsem si pobrukoval. Uvědomoval jsem si, že pokud by nebyl Gerard tak úžasný a hodný člověk, byl bych teď někde na ulici pod mostem, nebo bych jen z nutnosti vymetal pařby, abych měl kde spát a co jíst. Ano, mám sice rád společnost, ale nechci být do toho nucen. Pokud si někam vyrazím, musí se mi chtít.
Gerard:
Už byl večer, měl jsem docela chuť si něco namalovat, ale ruce jsem měl celé opuchlé od toho celodenního uklízení.
Právě jsem si četl příběh naškrábaný mým rukopisem v bloku, který jsem si už dříve rozepsal, když zazvonil domovní zvonek.
Byl to Christian.
Na přivítanou mi hned vlepil vášnivou pusu a krásně se na mě usmál.
"Co ty tady?" podivil jsem se. Měl se přeci vrátit až večer.
"Promiň, snad ti tu nevadím," rozesmál se, sám věděl, že mi vadit prostě nemůže. "Víš, hrozně se mi po tobě stejskalo, Gee…" Něžně mě pohladil po tváři a já opět celý pookřál.
"Tak nestůj v té tmě a pojď dovnitř." Vtáhl jsem ho do domu a zavřel za ním dveře.
Šel jsem do ložnice, abych ten blok s povídkou uklidil, dal jsem ho do šuplíku a zaslechl, jak Christian vešel a zavřel za sebou dveře.
"Gee, můžu se na něco zeptat?" chytil mě kolem pasu, aby si mě k sobě otočil. Pomalu jsem kývl. "Stýkáš se ještě s tím… tamtím…" zamračil se, nemohl si vzpomenout na jméno. "Frankem?"
Trochu jsem sebou cukl, ale nic na sobě nedal znát. "Ne…" zavrtěl jsem hlavou. "Proč?"
"To nic, jen si o tebe dělám starosti, protože mi na tobě neskutečně moc záleží."
Usmál se a já mu to oplatil, přivinul si mě k sobě, začal mě líbat do vlasů. Kdyby tak věděl, že je Frank tady v domě, přímo nad námi… Zbývá mi jen doufat, že se to nikdy neprovalí.
"Něco jsem ti přinesl." Odtrhl se ode mě a podal mi malou krabičku.
"Co to je?"
"Voňavý svíčky…"
Podíval jsem se na něj a úsměv se mi rozzářil. "Ty zbožňuju…"
Rovnou jsem jich pár zapálil a sedli jsme si naproti sobě na postel. Místost okamžitě naplnil provoněný vzduch, byla tam opravdu příjemná atmosféra.
Povídali jsme si úplně o všem, všiml jsem si, jak si mě se zájmem prohlíží, když něco vypravuju. Koukal na mě pokaždé tak zvláštně…
Najednou byl u mě strašně blízko a chytil mě za ruku. Druhou dlaň umístil za můj krk a přitáhl si mě, aby mě mohl nežně a krátce políbit.
"Ještě jsem se tě nezeptal, jestli…" chtěl jsem mu položil otázku, která mi už delší dobu ležela v hlavě. On mi ale přiložil ukazováček na ústa. Zamotala se mi hlava, když jsem se mu vpil hluboko do očí.
Naše rty se opět spojily dohromady, tentokrát na delší dobu. Cítil jsem se, jakobych se vznášel, ten pocit zamilovanosti byl tak silný.
Chytil mě kolem pasu a opatrně, snad aby mi neublížil, mě položil do peřin. Zacházel se mnou jako s porcelánovou panenkou a mě se to hrozně líbilo.
"Miluju tě…" zašeptal, než úplně zalehl mé tělo.
při slově lux jsem málem lekla smíchy stejně jakože červený koberec už byl zase skoro červený:D
ale jinak? perfekt, jako vždy. jenom se pořád rozhoduju, kam chrise zaškatulkovat. pořád mi něco říká, že pravda bude uprostřed...