close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Will you burry me?

23. dubna 2009 v 16:33 | Jannica |  Relativně normální
Protože dneska nemám čas vám napsat další pokráčko, zveřejnim vám jednorázovku, kterou jsem poslala i do soutěže na romance in danger.
Asi bych to víc rozepsala, ale mělo to být na pět stránek, no, snad to neva.
Je to divný, nevim, jestli se mi to má líbit, ale aspoň jsem se snažila :D

Až přijdu domu, možná stihnu napsat What Next, ale vážně nic nezaručuju...

EDIT: Přejmenovala jsem to:) To The End je moje oblíbená písnička a tohle docela sedí...




"Lásko, ty sis opravdu myslel, že tě chci zabít?" Gerard stál naproti mně s nožem v ruce. Nevěřícně vykulil oči, trochu se mu leskly překvapením, možná také zoufalstvím či zklamáním, že bych byl schopen pomyslet na něco takového.

Já seděl vylekán na posteli, v ruce pistoli, jejíž hlaveň mu mířila přímo mezi ty krásné hnědé oči. Sklopil jsem zrak společně s nataženou rukou a začal se trochu červenat. V tu chvíli mi bylo trapně, ale předtím bych přísahal, že se na mě vrhne za účelem mě poranit.

"Ty o mě pochybuješ? Vždyť… proboha Frankie, já tě miluju! To není poprvé, co si o mě myslíš něco tak strašného!"

To není poprvé, co mě chceš zabít; pomyslel jsem si. Začátek věty zůstal na mých rtech, ale nebyla dopovězena. Strach z toho, co by se mohlo stát, byl až příliš silný.



Vždycky jsem mu věřil, byl pro mě vším. Jeho náruč mi sloužila jako útěcha, jeho polibky mi dávaly pocit bezpečí. Ale teď…

Naše láska už dávno přerostla v šílenství. Bez něj bych nedokázal žít, on je má droga. Stejně tak, jako já ta jeho.

Začal jsem hořce plakat, ozval se kovový zvuk, jak jsem pistoli prudce odhodil na zem. Cítil jsem, jak mi horká krev pulsuje ve spáncích pod vlivem adrenalinu. Připadal jsem si jako zfetovaný, bylo mi zle, ale zároveň jsem měl hroznou chuť se nahlas rozesmát z naprostého šílenství a bezradnosti.

"Frankie…" Gerard si ke mě přisedl a konejšivě mi položil ruku kolem ramen. Přivinul si mě k sobě, zatímco starostlivě hleděl do mých očí. Pod jeho pohledem se mi začalo řinout ještě více slz, stékaly mi po horké tváři a lemovaly můj obličej až k roztřesené bradě.

Schoulil jsem se k němu do náruče a mačkal mu tričko, byl jsem zlomený. Připadalo mi, jakoby mě něco zevnitř rozežíralo, v žaludku jsem cítil chvění naznačující, že se brzy stane něco ošklivého. Trápil mě Gee.

Všechno začalo, když se v noci nevysvětlitelně ztrácel z domu. Myslel si, že to nevím, avšak já pokaždé seděl na posteli s rozsvícenou lampičkou a trnul strachy. Tak moc jsem se o něj bál, nechápal jsem, co se děje.

Našel si pár nových přátel. Vypadali mile, ale něco v hloubi duše mi říkalo, ať jim nevěřím. Jednou jsem se ho začal vyptávat a to jsem neměl dělat. Gerard se najednou choval chladně a odmítavě, jakobych mu snad překážel. Připadalo mi, že už mě nemá tak rád, jako dřív. Avšak já ho stále miloval, potřeboval jsem ho!

Napadaly mě absurdní myšlenky, že má milence. Nahlédl jsem mu do mobilu, který měl neopatrně položený na stole. Nic. To jsem si mohl myslet. Připadal jsem si trapně, že jsem ho podezíral, avšak s každým důkazem, že je opravdu vše tak, jak má být, ten špatný pocit uvnitř mého těla sílil a začal mě pohlcovat.

Najednou, ani nevím jak, jsem stál v noci před domovními dveřmi a křičel na něj, po tvářích mi tekly slzy. Nechtěl jsem ho pustit ven, nechtěl jsem strávit další hroznou noc sám. Ten den, přímo v předsíni, mě poprvé uhodil.



"Frankie…" šeptal, stále objímajíc mé roztřesené tělo. "Všechno bude zase dobrý, uvidíš."

"Já… hrozně se ti omlouvám. Nevěděl jsem, co dělám. Tys-"

"Potřebuješ si odpočinout." Přiložil mi ukazováček na ústa a krátce se usmál, avšak i přes to byl v jeho očích zvláštní smutek.
Položil mně na matraci a přikryl mě teplou peřinou až k bradě. Snažil jsem se z jeho pohledu něco vyčíst, zatímco se sklonil a políbil mě na čelo. Při tom letmém doteku mnou projela vlna spokojenosti, hřálo mě u srdce.

Gerard mě naposledy pohladil po vlasech, než zhasl světlo a vyšel ze dveří.

Probudil jsem se uprostřed noci, tak, jako to mám poslední dobou ve zvyku. Můj pohled se automaticky stočil vedle na postel a srdce mi vynechalo pár úderů, než jsem se polekaně nadechl. Nebyl tam. S trochou naděje jsem pohlédl na budík, co svítil u nočního stolku. Přál jsem si, aby ještě nebylo tolik hodin.

Ne. Ručičky ukazovaly něco po třetí ráno. Vyschlo mi v krku a můj žaludek udělal kotrmelec. Ustaraně jsem svraštil obočí a snažil se dýchat pravidelně, téměř okamžitě jsem vyskočil z postele.

Chtěl jsem vyjít z pokoje, jenže mě čekalo nemilé překvapení. Bylo… zamčeno. Ať jsem jakoukoliv silou rval za kliku a kopal do dveří, nemohl jsem se dostat ven. On mě tady uvěznil! Ale proč?

Vyčerpaně jsem padl zpět do peřin a mozek mi pracoval na plné obrátky. Co tím sleduje? Co má v úmyslu? Kdyby mi alespoň řekl, co se to s ním děje…

Paprsky slunce, pronikající do pokoje díky mezeře mezi závěsy, mě donutily otevřít oči. Byl jsem rozlámaný, spal jsem v nepřirozené poloze. Mé periferní vidění téměř okamžitě postřehlo Gerarda spícího na druhé polovině postele.

Chvíli jsem se rozmýšlel, jestli ho mám nechat spát či ne, nakonec jsem ho vzbudil. A ne zrovna jemně.

"Dobré ráno Frankie…" usmál se na mě sotva procitl.

"Kdes byl?" zamračil jsem se. "Kdes zase kurva byl?!"

"Musel jsem si něco zařídit."

"Co zařídit?!Gerade pověz mi to!"

"Buď z ticha a neptej se."

"Já to prostě musím vědět! Nebudu tohle dál snášet, už nechci trpět!" hleděl jsem na něj uslzeným pohledem a prosil ho o vysvětlení.

"Řekl jsem ti, abys byl zticha!"

Náhle na mou tvář dopadla štiplavá facka, až se mi hlava zvrátila na stranu. Odhodlaně jsem se mu podíval zpět do očí, zatnul jsem zuby. Proč je na mě někdy tak milý a jindy se zase chová jako blázen?

Vstal a beze slova vyšel ze dveří.

***

"Frankie? Zlatíčko?" Gerard za sebou zabouchl domovní dveře a s přenádherným úsměvem se objevil v obýváku. Seděl jsem zrovna na pohovce a četl knížku, on ke mě přišel a něžně mě políbil na přivítanou. Obmotal jsem mu ruce kolem krku a on se smál, když jsem ho odmítal pustit.

"Koukej, něco jsem ti koupil…" Začal se hrabat po kapsách, než vytáhl úplně miniaturního plyšového medvídka. Položil mi ho do dlaně a já mu šťastně pohlédl do očí. "Víš, to jako na usmířenou. Choval jsem se hrozně, omlouvám se." Věnoval mi krátkou pusu na nos. "Chtěl bych, abys ho nosil pořád u sebe, bude ti přinášet štěstí."

"Děkuju Gee, to je milý." Usmívali jsme se na sebe a mě v tu chvíli připadal jako ten nejúžasnější člověk na světě. Prostě můj poklad, pro něj jsem schopný udělat cokoliv. Určitě bych byl hrozně nešťastný, kdybychom se nikdy nepotkali.

"Nepůjdeme se teď projít? Venku je přece tak hezky, nepromarníme celý den zavření doma." Navrhl a já musel okamžitě souhlasit.
Čekal jsem u dveří, zatímco on si někam odběhl. Kde může tak dlouho být? Konečně se vrátil, pochopil jsem, co tam tak dlouho dělal, když na mně zamával foťákem.

Vyšli jsme do krásného jarního dne, museli jsme mhouřit oči, protože sluníčko svítilo opravdu silně.

Vzduch nebyl až tak parný, protože bylo něco kolem půl páté odpoledne. Zhluboka jsem se nadechl a vychutnával si atmosféru. Takové počasí je nádherné, má v sobě spoustu vzpomínek. Společně s vůní jara se ke mě vrací tolik nádherných věcí.

Gerard mě chytil za ruku a krásně se usmál, šli jsme ulicí a já brzy pochopil, kam míří. Do našeho oblíbeného parku, jak jinak. Tedy, on to není park, spíš taková rezervace. Les, skály… Je tam dokonce i potok a v létě se nejradši vyhřívám na louce. Sem s Geem nejradši chodíme, je to kouzelné místo. Úplně oddělené od civilizace, od ruchu velkoměsta. Vždy si tam připadám, jakobych se dostal úplně někam jinam. Tam čas neplyne.

Stoupli jsme si na kraj skály a já nahlédl dolů. Byl to ne zas tak strmý sráz, možná by se dalo i sešplhat dolů.

"Pozor, Frankie, ať mi nikam nespadneš…" Gerard mi ochranitelsky obmotal ruku kolem ramen a pevně si mě k sobě přitiskl. Zavřel jsem oči, když mě začal hladit po tváři a rtech.

Líbali jsme se. Tak dlouho, dokud nás nebolely rty. Jemně mi zkoumal každičký kousek v ústech jazykem, přejížděl mi po zubech a hrál si. Byl tak něžný. Jeho ruce bloudily po mém těle, jakoby si chtěl zapamatovat každičký kousek mě. Cítil jsem Geeho dech na mé tváři, společně s chladnějším větrem. Bylo mi nádherně.

"Můžu si tě vyfotit?" Kousl se do rtu, který se mu skřivil do šibalského úsměvu. Viděl jsem nadšení v jeho očích, v tu chvíli byl roztomilý jako malý kluk.

Postavil mě tak, abych za sebou měl krásné panorama a poodešel asi šest metrů ode mě.

Vytáhl foťák a naznačil mi, abych se usmíval.

Pózoval jsem mu a skvěle se u toho bavil, byla to opravdu legrace. Pořád mi něco říkal, vypadal šťastně. Chápal jsem, že si mé fotky chce schovat na památku, i když už jich máme tolik, že ani nejdou spočítat. Leží ve skříni, často je vytáhneme a společně si je prohížíme u vína. Jsou to hezké nostalgické chvilky, patří k mým nejoblíbenějším.

Najednou mi úsměv rychle ztuhne na rtech. Vyděšeně vykulím oči a naprázdno polknu. Bože… to.. to ne.

Gerard místo foťáku vytáhl něco jiného. Něco hrozného.

"Gee… Gee… co to děláš?" zeptám se potichu, když se kovová hlaveň pistole zaleskne ve svitu slunce.

"Promiň Frankie, miluju tě." Nabije zbraň a z očí mu začnou téct slzy. Nepamatuju si, kdy jsem ho naposledy viděl brečet. Je to hodně dávno.

"Proč? Proč to děláš?" Vzpomínám na všechny chvilky, kdy se mě pokusil zabít. Při našem romantickém večeru mi něco přimíchal do vína, bylo mi pak hrozně zle. Když jsme se šli projít, vylezl na skálu a shodil mým směrem obrovský kámen. Snažil se mě utopit v rybníku. Mohl bych pokračovat dál, až do včerejší noci, kdy se mě snažil ubodat.

Avšak já ho i přes to všechno tak moc miloval. Věřil jsem těm jeho kecům, že to všechno byla jen nešťastná náhoda. Že mě má nadevše rád a nikdy by mi neublížil.

"Frankie…" roztřeseně si povzdechl. "Odpusť mi to prosím. … Asi bys po mě chtěl vysvětlení."

Hleděl jsem do jeho očí, a rty, promočené od slz, se mi třásly. Pomalu jsem kývl.

"Víš, patřím do jednoho takového spolku moc milých lidí, kteří mi vždy v těžké situaci pomohli. Někdo by možná řekl, že je to nějaká sekta nebo kult, ale já je mám všechny rád. Jsou moji kamarádi. Máme vlastní náboženství, náš bůh je úplně jiný, lepší, než všichni ti ostatní." Odmlčel se. "A abych potvrdil, že k nim opravdu patřím, musím se vzdát toho, co je mi nejcennější" Sklopil hlavu, ale nepřestával na mě mířit. Nekontrolovatelně vzlykal. "Takže to prostě musím udělat. Musím to udělat pro dobro nás všech. Frankie, omlouvám se."

"Ne!" zakřičel jsem ještě. On je blázen! On má naprosto vymytý mozek z té sekty, do které dochází. Tak proto v noci často chodil ven, proto mi nechtěl nic říct. Gerard se stal jenom stojem, který poslouchá rozkazy jiných. Tohle už není ten Gee, kterého znám. Tohle je… někdo jiný. Někdo zmanipulovaný. "Gee, já tě stále miluju, můžeme být spolu, vzdej se toho svého náboženství," plakal jsem. "Všechno bude zase dobrý, prosím nedě-"

Slova zůstala nedopovězená v mém hrdle, když se jeho pohled naposledy setkal s tím mým. Krajinou se ozval hlasitý výstřel. Cítil jsem ostrou bolest ve hrudníku a pak už jsem vnímal jen to, jak se mé tělo kutálelo dolů ze srázu. Kolem mě byla tma a hlava se mi motala, než vše ustalo…

***

Pípající zvuk mi proniká hluboko do mozku, je to nepříjemné. Nemohu otevřít oči ani se hýbat, je mi špatně. Celé tělo mě bolí a chvilku trvá, než se rozvzpomenu. Jsem mrtvý?

Dopadají na mě kapky něčeho vlhkého a slyším vzlykot. Napadne mě, že to jsou slzy. Zkouším pohnout rukou a po chvíli se mi to překvapivě povede, namáhavě se usměju.

Otevírám víčka, vidím rozmazaně, ale přesto rozpoznám Gerarda sedícího u mé postele.

"Frankie!" vykřikne, když si všimne, že se probouzím, a chytně mě za ruku. "Frankie ty… ty žiješ! Už jsem ani nedoufal." Nakloní se a začne mě objímat, sice to dost bolí, ale nechám ho. Má hroznou radost. "Moc se ti omlouvám." Sklopí zdrceně hlavu a položí si čelo na můj hrudník. Dá mi malou pusu na bledou kůži, která už tak je dost vlhká od jeho pláče. "Prosím, prosím tě, odpusť mi to. Slibuju, že to bude zase dobrý, nedokázal bych ti znova ublížit. K těm lidem už dávno nepatřím, jsou zlí, chtěli mi tě sebrat. Já jim tě nedám. Až, když jsem tě málem ztratil, jsem přišel na to, co jsou vlastně zač. Uvědomil jsem si, jak bych byl bez tebe nešťastný. Prosím, dej mi další šanci. Budeme spolu, Frankie, začneme od znova. Moc tě miluju, prosím, promiň mi to."

Hledím do jeho tváře. Je nešťastný, asi si opravdu uvědomuje, co udělal. Jeho oči jsou krásné jako vždy, i když jsou zalité slzami. Uhlově černé vlasy mu spadají do obličeje, mám chuť ho pohladit. I přes to, co udělal, ho mám stále rád.

Ale můžu mu věřit? Mám zůstat s člověkem, kterého miluju, i když tak budu riskovat svůj život?

Vlastně… říkal jsem, že bych byl pro něj schopen i zemřít. Je to nejcennější, co mám. Nedokážu bez něj žít, je má droga.

"Gee…" zaskuhrám namáhavě a upoutám jeho pozorost. "Asi… asi ti odpustím."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JajPi JajPi | Web | 23. dubna 2009 v 17:03 | Reagovat

jo, tahle povídka se mi tam vážně líbila :D ach ach +D

2 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 23. dubna 2009 v 17:17 | Reagovat

Awwwwwwwww Frankie ty jsi naivní trdýlko... ty seš tak hodnej až jsi blbej ale líbilo se mi to :-) Gerard je teda dost brutální ale já mu taky věřím že se polepší :-D

3 XOXO d. XOXO d. | Web | 23. dubna 2009 v 17:40 | Reagovat

Je to..roztomilý:D

4 Lyl Lyl | 23. dubna 2009 v 21:22 | Reagovat

Já u toho i brečela a to se mi u frerdu nestavá, máš u mě velkou hvězdičku :D

5 Lucia Lucia | Web | 25. dubna 2009 v 14:19 | Reagovat

ach no jo:Dmilion krát sa ho pokúsi zabiť a on mu ja tak verí:Daale je to krásne:D

6 Laivine Laivine | 3. května 2009 v 21:16 | Reagovat

Já být Frankem, tak se na něj vyseru.
Ve skrytu duše jsem doufala, že to Gerard hraje a popadne polštář a pokusí se Frankieho zadusit. Huuu
Je to psychouš.
Zajímavý nápad.

7 Laivine Laivine | 3. května 2009 v 21:16 | Reagovat

nutuputu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama