13. dubna 2009 v 16:04 | Jannica
|
Tak jsem se vám před chvílí vrátila, velikonoce byly super, ale asi si tejden nesednu a budu jíst jenom vejce :D
No a taky zjišťuju, že blog je celej nějakej divnej, je to nepřehledný a prostě... no, předtim to bylo lepší.
Dneska čekejte What Next, určitě to zveřejnim:) (nejspíš)
A téhle jednorázovce: Nehorázná kravina (jak jinak). Je to prostě hrozný a... psala jsem to včera v noci, ráno jsem se pak divila, co to ze mě zase vypadlo :D
Bylo pondělí ráno a já si tak vesele hopskal po travičce. Na zadečku jsem měl připevněný roztomilý ocásek, z hlavičky mi trčela dlouhá měkkoučká ouška. Připadal jsem si děsně k sežrání a tak jsem se rozhodl, že odhopskám trošku dál od své nory a půjdu se porozhlédnout po okolí.
Všímal jsem si okolní krásy, příroda byla opradu úžasná. Ptáčci vesele zpívali svou líbeznou melodii, včeličky bzučely a létaly z květinky na květinku, aby mohly vyrábět sladký med.
Všechno bylo tak milé a přátelské, svět je opravdu barevný. Přírodní krása potěší mé králičí srdce i duši. Všechno vypadalo jako z kreslené pohádky.
Netrvalo dlouho a já dorazil na velkou louku, plnou květin a jiné nádhery. Spokojeně jsem začichal svým nosánkem a pustil se do okusování všelijakých stonků. Liboval jsem si. Takovou pastvu jsem snad ještě ani nezažil. Hotové nebe.
Já jsem totiž Frankie Bunny, velikonoční zajíček, co dělá radost dětem i dospělým nejen sladokostmi, ale i svým půvbným vzhledem a vybraným chováním.
Najednou jsem narazil na nějaký podivný předmět. Vypadalo to jako veliký barevný kámen.
No a to bych nebyl velikonoční zajíček, kdybych nezjistil, že je to velké vejce. Prostě kraslice.
Obdivoval jsem všechny ty barvy, červená tak krásně přecházela do oranžové a pak zase do žluté, bílá skořápka na sobě nesla tolik odstínů, že bych je snad ani spočítat nedokázal. Vajíčko na sobě mělo složité a pečlivě vykreslované obrazce, vůbec jsem nechápal, jak někdo mohl takovou nádhernu vytvořit.
Najednou se ale zevnitř ozval divný zvuk a podél té nadpozemské krásy se utvořila široká prasklina!
Polekaně jsem uskočil do vysoké trávy a zastříhal ouškama, bál jsem se, co z toho vyleze.
Skořápka praskla a za jejím okrajem se vynořila ruka. Pak i druhá… A hlava.
Vykulil jsem očka a zamrkal svými dlouhými řasy. Co to je?
Vylezl z toho nějaký tvor.
Osmělil jsem se a rozhodl jsem se ho oslovit, nevypadal zas tak nebezpečně. Rozkoukával se a dělal prapodivné trhané pohyby hlavou.
Přilezl jsem k němu. "Ahojky, já jsem králíček Frankie…" sladce jsem se usmál. "A kdo jsi ty?"
"Kuře Gerard!"
Nadskočil jsem, když jsem slyšel jeho zvláštní, chraplavý, a poněkud vysoko postavený hlas.
Pořádně jsem si ho prohlédl. Byl celý žlutý, na rukávech nějaké chmýří. Teď se sklonil a začal zobat zrní, které zřejmě rostlo z té trávy. Musel jsem uznat, že má opravdu styl a sexy postavu.
Nejvíce mě učarovaly jeho velké oči, přirozeně se leskly a byla v nich taková nevinnost. Jeho černé, trochu vypelichané vlasy působily zvláštním dojmem, možná právě proto, že nebyly učasané nebo upravované. Nikdy bych nevylezl ven bez pečlivě srovnaného účesu, ale u něj se mi to líbilo. Vypadalo to moc hezky, hlavně, jak mu padaly nějaké pramínky do oček.
"To máš takový hlad?" zeptal jsem se, když ani po čtvrt hodině nepřestal zobat.
"Já jsem kuře! Jsem předurčen k zobání! V tom tkví smysl mého života!"
"Ach," vzdychl jsem obdivně. "Ach, ty máš jasno ve všech prioritách. Kéž bych já věděl, k čemu sloužím!"
Zastavil se a párkrát zacukal hlavou, jakoby si mne snad prohlížel. "Jsi takové nádherné stvoření! Jsi předurčen k tomu být se mnou!"
"Opravdu?"
"Jistě! Jinak bych to neříkal!"
Přihopskal jsem blíže k němu a přitiskl se k jeho mužnému tělu. Takový úděl v životě se mi líbí.
"Frankie!" zaskřehotal. "Zůstaň se mnou! Budeme šťastni!"
"Oh, jsi tak romantický. Hned bych si tě chtěl strčit do nory…"
"Stane se! Teď!"
Kuře Gerard párkrát zakdákalo, než se na mě vrhlo a povalilo mě do vysoké trávy.
"Máš sexy ocásek!"
"Já vím… Je předurčen k tomu, abys ho mohl odivovat…"
Pomalu mě vysvlékl a pak jsme se spolu milovali. Ne jednou. Jako kuře má opravdu skvělé sekané pohyby. A ta výdrž!
Bylo to naprosto dokonalé, fascinující. Nikdy jsem si nemyslel, že potkám někoho takového.
Jsem králíček Frankie, nejroztomilejší stvoření v květinkovém městečku a každý mě chce. Avšak já jsem zvyklý si vybírat a Kuře Gerard je právě to, na co jsem celou dobu čekal.
Milovali jsme se spolu opravdu dlouho. Od té doby se taky říká Velikonoce. Velká noc a hlavním symbolem je zajíček a kuře. Pak samozřejmě také kraslice, ze které se Gerard vylíhl. Každý rok lidé oslavují tu naší lásku, provolávají nám slávu.
A odkud pomlázka?
Jednoho dne jsem zjistil, že má mé kuřátko opravdu rádo trošku brutálnější věci. Neubližuje mi ale nějak moc, jenom tak symbolicky. Prý abych byl potom ještě krásnější. I když upřímně si myslím, že to ani nejde.
___
"Franku! Gerarde!"
Náš tatínek v bílém plášti už je tady. Jejda.
"Sakra!" konstatovalo mé Kuře Gerard. "Nestihli jsme to dokončit! Musíme zítra!"
Tatínek přišel, chytil nás z ručičku a vedl nás k velkému paláci, ve kterém žijeme jiné životy, v jiném světě.
Tam nemůžeme být králíček nebo kuře, jinak bychom museli papat více pilulek a to by se nám nelíbilo. Mé představy se potom vždycky otupí a já si myslím věci, co nejsou pravda.
Takže sami sebou můžeme být jedině venku na vycházce, ale jenom potají. Máme své velikonoční městečko ve kterém se budeme milovat až do smrti a žádní bílopláštníci nám v tom nezabrání!
len jedno slovo: looooooooooooooooooooooooooooooooooooool :D:D:D:D:D:D