17. dubna 2009 v 7:00 | Jannica
|
Hlasovali jste pro úchylárnu v koupelně, ale hodně zvás si zarytě trvalo na bratranci :D Tak jsem to zkombinovala... Snad takhle budete spokojení všichni:)
"Půjdu se osprchovat," oznámil jsem po chvilce mazlení. Vtal jsem z postele a protáhl se, než jsem se nahý vydal do koupelny.
Nejprve jsem se tam rozhlédl, byl jsem tu sice, když jsem hledal ten lube, ale to jsem neměl čas si místnost pořádně zrentgenovat.
Vlezl jsem si do sprchového kouta a pustil jsem na sebe proud horké vody. Bylo to příjemné, smýval jsem ze sebe všechen ten pot a spoustu jiných věcí, co se na mě stačily nalepit.
Netrvalo ani pět minut a slyšel jsem, jak dveře klaply. O malou chvilku později se závěs od sprchy rozhrnul a Frankie vtsoupil ke mně.
"Taky jsem se chtěl osprchovat." Zamračil se. "A tys mě předběhl!"
"Oh, promiň… to jsem nechtěl."
"Teď tu musím být s tebou, i když se mi teda ani náhodou nechce!"
Vytrhl mi tu sprchu z ruky a začal se mýt.
Fascinovaně a užasle jsem hleděl na jeho tělo, po kterém stékalo nesčetné množství kapek. Na nějakých místech zůstaly a tak na povrchu jeho těla tvořily malé kaluže.
Udělal jsem k němu jeden malý krok a chytil jsem ho kolem pasu. Vzhlédl a podíval se mi do očí, já z něj nezpouštěl svůj pohled.
"Vážně se ti tu se mnou být nechce? Můžu jít pryč…"
"N-ne… to už je dobrý… já… zvykl jsem si." Usmál se.
Naklonil jsem se a začal ho něžně líbat na rty. Přidal se a rukama mi vjel do vlasů, takže sprcha spadla na zem. Sehnul jsem se a umístil jí zpět do stojanu, abychom nedělali mokro po celé koupelně.
Svou rukou jsem sjel níž a strčil mu jí do rozkroku, začal jsem ho mnout.
Brzy byl už dost vzrušený.
"Gee, já znova nechci, bolí mě zadek." Zamračil se a mou ruku umístil zpět na svůj hrudník.
"Nevadí, můžeš mě vykouřit."
"Co?"
Pokrčil jsem rameny. "Proč ne, já bych rád."
Chvíli na mě koukal, jakobych se úplně zbláznil, než si klekl na kolena a přirazil mě ke zdi. Kachličky, o které jsem se opřel, byly docela studené, ale nic jsem neříkal.
"Ale jenom, když mi to někdy oplatíš…" zamumlal, než vzal špičku mé chlouby do úst.
Zasténal jsem a prohnul se v zádech. Takový pocit jsem nezažil už hodně dlouho.
Umístil jsem své dlaně do jeho vlasů, abych ho mohl navigovat na ta nejcitlivější místa, naplno jsem vnímal teplo a vlhkost jeho úst. Zanedlouho jsem začal přirážet, Frankie se trochu dusil, ale ani mi to nevadilo.
Nic v tu chvíli nemohlo přebýt ten krásný okamžik. Žádná emoce nemůže být silnější než ta, kterou jsem v tu chvíli prožíval.
Bylo to lepší než jakákoliv masturbace, jakýkoliv sex, který jsem kdy předtím zažil. Nevím proč, ale tohle mě dostává o dost víc než cokoliv jiného.
Navíc to Frank uměl na jedničku. S hvězdičkou.
Padala na nás horká voda, vnímal jsem, jak mi stéká po mém vzrušeném, rozechvělém těle. Frankova hava schovaná v mém klíně se pohybovala stále rychleji.
Pevně jsem sevřel jeho vlasy a narážel ho na sebe, jak nejíce to šlo, když jsem cítil, že se brzy udělám.
Zakřičel jsem a měl jsem pocit, že se snad roztrhnu pod tím náhlým přívalem rozkoše. Orgasmus mnou prostoupil jako elekrická rána, dostal se do každičkého kousku mého těla, cítil jsem to až v konečkách prstů, které se stále víc a víc zamotávaly do Frankových vlasů. Muselo ho to dost tahat, avšak nic neříkal, nejspíše proto, že jsem jeho hlavu stále držel ve svém rozkroku a neumožnil jsem mu uhnout před mým vyvrcholením.
Takhle jen poslušně polykal a jazykem objížděl mou pomalu povadající erekci.
Konečně jsem ho uvolnil z mého sevření, kašlal, zatímco jsem se svezl podél stěny na podlahu.
"G-Gerarde…" zasípal. "Ty úplně všechno děláš až moc zuřivě."
Rozesmál jsem se a podíval jsem se na jeho načervenalý obličej, výsledek jeho práce mu tekl po bradě.
"Promiň, když mě ovládne chtíč, nedokážu přestat."
Chtěl něco říct, ale nestihl to, protože jsem mu zacpal ústa svým jazykem.
Nikdy dřív jsem neochutnal sám sebe. Teda, myslím tímhle způsobem. Jako kluk jsem zkoušel všelijaké experimenty.
Vylízal jsem z něj všechny ty zbytky a pak se na něj rozpustile usmál.
"Teď ti to oplatím."
Oba jsme se na sebe nadšeně usmáli a já se na něj vrhl.
Náhle se mi zdálo, že slyším nějaký hlas. Zamračeně jsem se zvedl ze země a vypl sprchu, která byla až příliš hlučná.
"Co je?" nechápal Frank, přiložil jsem si prst na ústa, abych naznačil, že má být zticha.
"Ahoooj!" ozvalo se to znova. "Je tu někdo?" Zvuk vycházel zvenku.
"Do prdele!" ulevil si Frank a já se uchechtl nad trefnou nadávkou. "Tenhle hlas bych poznal za každé okolnosti! Dělej, obleč se!"
Na nic jsem se neptal, jen jsem ho poslechl. Vyrazili jsme z koupelny ve chvíli, kdy do obýváku vstoupil muž, tak kolem třiceti let, snědší, s přátelským úsměvem na tváři. Na hlavě měl naražený široký, slaměný klobouk.
"Ahoj, André," pozdravil Frank a krátce se podrbal na hlavě. "Co tady chceš? Tak dlouho jsme se naviděli… Už ses vrátil z Mexika? Po šesti letech?"
"Ano, domovina mě volala. Mi familia… chyběli jste mi všichni. Postrádal jsem svou rodnou zemi."
"Eh… Aha…" Frank nevypadal, že by ho měl zrovna v lásce. "Ale ty nikdy nejezdíš jen tak."
"Bien." Přitakal. "Právý důvod je, že… Našel jsem dědečkovu závěť."
Sledoval jsem, jak Frank pomalu bledne. Nechápal jsem.
"Verdado es… Tenhle dům patří mě. Všechno mi to odkázal."
Vote number 3!!! (běhá po učebně s megafonem u pusy) XD