20. dubna 2009 v 16:07 | Jannica
|
Chcete, aby se usídlil na zahradě, máte to mít:) Ale ještě si nedělá táborák, zatím teprve staví stan. Buřty si opeče později :D
"Ale… Ale to přece nemůžeš!" Frankie si bezmocně vjel rukou do vlasů a zoufale se rozhlédl kolem. Nedokázal uvěřit, že vše, co tady je, by mělo patřit tomu ujetému mexickému pošukovi.
"Sí! Samozřejmě, že mohu. Mám na to právo!"
"Ale… kde budu bydlet!"
"Můžeš třeba u mě," navrhl jsem mu radostně.
"Sklapni Gerarde! Tebe jsem se neptal!" Rozzuřeně se na mě podíval.
Došlo mi, že když mu budu dělat takové návrhy, zřejmě bude mít bratránek více argumentů pro to, aby dostal ten dům. On zřejmě opravdu nemá kde bydlet.
"André," Frankie zmírnil hlas. "Přece bys mě nevykopl na ulici. Jsme příbuzní."
"Ale abuelo měl radši mě."
"To není pravda! Dědeček tě nikdy neměl rád! Odkázal ti to jen proto, že je to dost daleko od jeho domu a navíc v takové pustině!"
"Tak co v takové pustině děláš právě ty?"
"Rodiče mě vykopli z domu, protože jsem teplej." Založil ruce.
André se polekal a ucouvl o krok zpět. Jednou si odplivl. Zasranej homofob!
"A jestli nevypadneš, tak tě znásilním! Oba tě znásilníme!"
Začal jsem se křenit, neboť mi ta představa přišla nesmírně zábavná.
André si vyhrnul rukávy a připravoval se k boji, já si ale dupl nožkou a on toho zase nechal.
"Dobře, tak já… zatím vám budu obléhat zahradu. Sí? Ale musíte mi vyhovět! Dřív nebo později to stejně soud rozhodne!"
Nakvašeně odkráčel.
"Frankie?" Zoufale jsem se na něj podíval. "Co budeme dělat?"
"No ty nic, tebe se to netýká."
"Ale já tě mám rád."
Popošel o kousek dál zády ke mně, snad abych mu neviděl do obličeje. "Já tebe taky," špitl, sotva znatelně. Skoro jsem to neslyšel a nebyl jsem si jistý, že říkal opravdu tohle. Úplně stejně to mohlo být třeba "já tebe ne" nebo "už mě s tím opravdu neštvi, jsi jenom frustrovaný ubožák, o kterého by mělo zájem ledatak prase".
No, vlastně jsem si to úplně domyslel.
Šel jsem k němu a opatrně jsem ho zezadu objal. Neucukl.
"Ještě jsem ti to přece neoplatil."
"Nemám náladu." Odbyl mě.
"A máš mě alespoň trošičku rád?"
Neodpovídal, jenom nasucho polkl. "Jo, mám, Gee…" Otočil jsem si ho čelem k sobě a všiml jsem si, že trošku zčervenal.
Vypadal roztomile, krátce jsem ho pohladil po vlasech a on se usmál. Položil svou tvář na můj hrudník a zavřel oči.
"Frankie, proč vždycky negativní věci tak chrlíš, a nedokážeš říct nic, co by potěšilo toho druhého? Proč ti dělá problémy říct mi, že se ti líbím? Nebo to snad není pravda?"
Vážně se mi podíval do očí. "Líbíš se mi, a moc!" Zase červený jako rajče. S ním to bude ještě těžké.
"Já ti tady klidně řeknu," naklonil jsem se k němu a přiložil jsem svou tvář na jeho, abych měl rty úplně u jeho ucha. "že jsi to nenádhernější stvoření, co jsem kdy potkal a nemůžu uvěřit, že zrovna já jsem měl to štěstí na tebe narazit. Jsi opravdu dokonalý, není na to bě nic, co bych ti mohl vytknout."
Otočil jsem k sobě jeho hlavu a krátce jsem ho políbil.
Když jsem oteveřel oči, spatřil jsem ten nejkrásnější úsměv, vzápětí mi Frank skočil do náruče.
Pořádně jsem ho sevřel a trochu jsem zavrávoral, na svou výšku nebyl zas tak lehký. Vrávoravým krokem jsem šel k oknu, abychom se mohli podívat, co mexický pošuk dělá.
Kolem něj byly tyče a plachta, pochopil jsem, že zřejmě hodlá postavit stan. Moc mu to nešlo, všechno mu padalo a nebo to dělal úplně blbě.
Frankie se trochu rozesmál a zabořil obličej do mého krku, aby se na tu spoušť nemusel dívat. Jeho tělo se třáslo pod náporem smíchu, držel se, aby nevybouchl úplně.
"To je idiot," zamumlal. "Počkáme, co z toho vznikne, ale teď se nás stejně bojí."
Chlámu se tu u ankety jako magor, a nevím, co z toho je lepší. Kromě předposlední položky. :D
Je to geniální. Když řekl, že ho znásilní, tak jsem fakt nemohla. A jak si ještě Gerardek dupl nožkou! :D
Jéje...
Když já si nemůžu vybrat...