Seděl jsem u něj a starostlivě si prohlížel jeho smutný obličej. Byl takhle strnulý už skoro hodinu a já o něj začínal mít vážně strach.
"Frankie…" povzdechl jsem si. "Co mám s tebou dělat? Jak tě rozveselit?"
Podíval se na mě a pokrčil rameny.
"Vážně nechci, aby ses takhle trápil." Přisunul jsem se blíže k němu a vzal do dlaní jeho ruku. Byla nepřirozeně ledová. "Nechtěl bys jí třeba na zmrzku?" Navrhl jsem a usmál jsem se na něj.
On ale jen zavrtěl hlavou.
"A na oběd?"
Znova nesouhlasil a já vstal, abych mohl začít vařit něco k jídlu. Doufal jsem, že si vyrazíme, abych nemusel nic připravovat, ale bohužel.

