Last Wish 14
13. května 2009 v 7:00 | Jannica | Last WishDalší den brzy z rána jsem se opět vydal do práce. Pokud se tomu práce dá ještě vůbec říkat, je to spíš jistý druh teroru.
Těšil jsem se na Gerarda a zároveň jsem měl strach, protože jsem si byl až moc dobře vědom toho, že mu dnes opět ublížím.
Sáhl jsem si do tašky, abych se přesvědčil, že s sebou mám vše potřebné k očištění ran. Z hluboka jsem si povzdechl a opět se vrátil k tématu, o kterém přemýšlím už celou noc.
Můj otec.
Pomyslel jsem si, že to určitě řeknu Gerardovi hned, co dorazím. Mohlo by ho to zajímat a je to také jediný člověk, kterému se mohu svěřit.
Možná byl otec vážně katolík a proto utekl - šli po něm. Všechno by to vysvětlovalo. Už bych se nemusel trápit takovou záhadou. Měl bych to říct matce? I když ta už to možná ví.
Za nacelou hodinu jsem už stál před Gerardovou celou a odemykal jí. Nespal, jen se válel po zemi a nudil se.
"Ahoj…" Zašeptal jsem, zatímco jsem si přisedl.
Usmál se, asi byl rád, že mě vidí.
Krátce jsem ho pohladil po vlasech a on si sedl, ihned jsem mu vlepil malý, nevinný polibek na rty. Zachvěl se, ještě stále nebyl zvyklý na takové věci.
"Vzpomněl jsem si na Elizabeth…" řekl najednou a odvrátil zrak. "S tou mě otec zasnoubil už při narození. Je o tři roky mladší než já." Nostalgicky si povzdechl. "Víš, bylo mi jí hrozně líto, měla mě ráda. Jenže já to nedokázal, kvůli tomu jsem si myslel, že jsem špatný. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mohu něco cítit ke klukovi."
"Já to věděl už od mala." Opřel jsem se vedle něj o zeď. "Rád jsem mluvil o chlapcích, co jsem potkal venku. Prohlížel jsem si kamarády a když jsem si vzal jednoho kluka z ulice, bylo mi to jasné."
"A co tvá žena?"
"Možná to tuší, nevím… Zrovna včera mě seřvala, že jsem nebyl dlouho doma a měla strach. Pak jsem se šel uklidnit do-" Zarazil jsem se. Přitáhl jsem si kolena blíže k tělu a opět jsem se zamyslel.
"Co se stalo?" Vyhledal mou ruku a pevně mi jí stiskl.
"Šel jsem do otcovy pracovny…" Zašeptal jsem. "Našel jsem tam… Gee, byla tam Bible."
"Tvůj otec byl věřící?" Optal se, jakoby nic.
"Nikdo od nás nikdy nevěřil! Alespoň jsem si to myslel…"
"Každý máme nějaké tajemství."
"Když právě on mě králi doporučil na tuto práci."
Gerard mě k sobě prudce otočil a podíval se mi do očí.
"Co?! To by nás zradil!"
"Potom záhadně zmizel. Vážně nevím, co se stalo."
Přemýšleli jsme.
"Šli po něm." Povzdechl si Gee. "To je úplně jasný. A… možná tě král dosadil sem právě proto, že se bál, že budeš také takový. Chtěl tě převychovat a učit tě nenávidět."
Zahleděl jsem se na něj s myšlenkou, že je opravdu chytrý. Tohle by mě nenapadlo a je to docela logické. Vlastně… táta se nikdy nezmiňoval o tom, že by mi našel práci. Až po jeho zmizení mě sem nasadili.
Zaslechl jsem kroky a tak jsem rychle vypadl z cely. Ještě předtím jsem mu však stihl vlepit malý polibek. Do očí se mi nahnaly slzy, když jsem si uvědoil, co bude následovat.
Musel jsem ho sám přivázat ke zdi. Neustále jsem se při tom dotýkal jeho tváře a šeptal uklidňující slova. Tvářil se sklesle a smutně, bylo mi ho opravdu líto. Měl jsem svědomí černé jako uhel, prsty se mi třásly.
Ustoupil jsem dozadu a sevřel v pěst tenký bič. Nechtěl jsem to zbytečně protahovat, věděl jsem, že nejhorší je to čekání na ránu.
Švihl jsem ho jednou, dvakrát… Tak moc jsem se klepal. Snažil jsem se namluvit si, že to třeba není on. Že je to úplně cizí, mě ukradený člověk. Ale stejně to nešlo. Při každé ráně a jejím dozvuku mé srdce probodl ostrý meč. Čím víc byly jeho rány červené, tím víc jsem zevnitř krvácel.
Nohy se mi podlamovaly a skoro jsem zapomněl dýchat. Přál jsem si, abych byl na jeho místě já sám. Chtěl jsem na sebe vzít všechnu jeho bolest a trpět. Zasloužil bych si to víc, než on.
Viděl jsem jeho bledou kůži, poskvrněnou zlem. Cítil jsem nebezpečí všude okolo, nemohl jsem přeslechnout jeho hrozný křik. Pronikal mi hluboko do mozku ve stále větší hlasitosti.
Kdyby tu nebylo tolik mužů, mohl bych zmírnit. Ale oni tu bohužel stáli a sledovali mé počínání.
Kolik lidí už tady zemřelo? Rozhlédl jsem se kolem a představil si, že tu všude vidím stíny obětí. Bylo jich zatraceně moc. Chodily okolo a dívaly se na mě jako na jejich vraha. Věděly, že já na to doplatím po své smrti.
Zatřepal jsem hlavou a uvědomil si, že Gerard už nekřičí. Teď jen potichu vzlykal, v naprosté beznaději.
Zavřel jsem oči a přestal vnímat. Na okamžik jakobych se stal strojem, bez citů, bez emocí. Chtěl jsem vypnout a jen konat ten automatický pohyb ruky. Už jsem neměl dost sil, abych vnímal všechnu bolest okolo.
Trvalo to až přespříliš dlouho. Byla to snad celá věčnost, než jsem skončil a mohl Gerarda odvést zpět do žaláře. Byl už určitě večer, venku tma.
Položil jsem ho na zem břichem dolů, abych mu nerozedřel rány. Byl bezvládný, jeho obličej mírně zezelenal. Červená se neuvěřitelně moc vyjímala na jeho kůži a kontrastovala s jeho černými vlasy.
Začal jsem ho jemně hladit po vlasech, i když to stejně nemohl cítit. Jeho nervy byly otupělé.
Vytáhl jsem z tašky ten zázračný olej a kapesník. Ošetřoval jsem ho s nevídanou péčí a něhou. Brečel jsem u toho jako dítě, avšak měl jsem důvod. Den co den budu muset dělat tuhle ohavnost, ať chci nebo ne.
"Proč?" Zasípal Gee. "Proč mi vždycky hojíš rány, které sám způsobíš?"
Posmrkl jsem a odvrátil pohled od jeho zmrzačeného těla. Neodpověděl jsem.
Omyl jsem ho a pak mu dal víno z připraveného džbánu. Pil žíznivě a teklo mu to po bradě. Dlaně se mu klepaly a svaly měl stažené tou neuvěřitelnou bolestí.
"Gee," Povzdechl jsem si a kapesníkem mu osušil rudé rty. Položil jsem mu dlaň na zátylek, abych si ho k sobě mohl přitáhnout a políbit ho. Nebránil se, na to byl až moc slabý. "Gee, takhle to už dál nejde…" Zamračeně jsem si prohlížel jeho strašlivý výraz v obličeji. "Musíme odsud vypadnout. Co nejdřív to půjde."
Komentáře
že by si Frank uvědomil že z tama může Geeho odvést pryč? :D
jo! jo! jo!
a pak je chytnou a oba je zabijou
heh.
no konečně!
TAdy u toho dílu jsem se málem rozbrečela.. huh, mám nějaký nervy..
ehw...ehw...jsem vypatlaná...zásek...
Jani, to bylo ošklivé... chudák Gee... Ale líbilo se mi to. :D
Juhúúú ja som to tušila, že on to už nevydží a že zdrhnú.. jupíí už sa teším :)


Ano! Ano! Vypadněte! Kurva Franku ty jsi ale vůl! tohle jsi měl říct už dávno. Proboha už žádný bičování já snesu hodně ale tohle je fakt moc.