close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Last Wish 15

19. května 2009 v 8:02 | Jannica |  Last Wish
Nejdřív na mě hleděl, jakobych se snad dočista zbláznil a pak se zamračením přikývl. "A jak to chceš udělat?"

"Normálně odejdeme." Pokrčil jsem rameny.

"Nikdo nehlídá?"

"Většinou ne."

Najednou obrátil oči v sloup a ztěžka si povzdechl. Neubránil se malému, pobavenému úsměvu. "A proč jsme to tedy neudělali už rovnou?" Znova se zachmuřil, když si uvědomil, že nemusel takhle trpět.



"Protože jsem se bál. Když nás chytí, zabijí nás oba. Nebo se nám třeba vůbec nemusí podařit uniknout ven z města. Navíc jsem nesnesl to pomyšlení, že bych opustil Antoniettu." Odmlčel jsem se. "Ale teď… mám pocit, že beze mě bude mít život jednodušší. A chci ti pomoct."

"Hodláš podstoupit riziko ztráty vlastního života za ten můj?"

"Ano."

Chvíli jsme jen tak mlčeli. Rozhlédl jsem se kolem, zdi byly ponuře prázdné a studené, jejich čerň odrážela malé množství světla z pochodní. Bylo naprosté ticho.

"Můžeš vtát?" Stoupl jsem si a podal mu ruku. Opatrně jí přijal a já ho začal tahat na nohy.

Hrozně zakřičel a obličej se mu zkřivil bolestí, sotva byl výškově na mé úrovni. Znova upadl a já si všiml, že se mu sami od sebe lesknou oči.

Ustaraně jsem na něj pohlédl a svou dlaní krátce pohladil jeho sametové vlasy.

"To bude dobrý…" oddechl si a znova se začal škrábat nahoru. S mou pomocí se mu to povedlo.

Podepřel jsem ho a pomalu ho táhl pryč z cely. Neobtěžoval jsem se s nějakým zamykáním, klíč jsem dokonce nedbale pohodil vedle na podlahu.

V žilách mi proudil adrenalin, krev se mi hrnula do hlavy. Když jsme šli skrz mučírnu, pocítil jsem takové napětí, jako nikdy předtím.

Neměl jsem ten klasický strach,spíše mě sžíraly obavy.

Když za námi bouchly kovové, těžké dveře a vstup do mučírny jsme nechali za zády, spadlo ze mě obrovské břemeno a já pocítil neuvěřitelnou úlevu.

Okamžitě nás obklopil čersvý vzduch.

Táhl jsem ho ke svému koni a cestou přemýšlel, jak se na něj v takovém stavu vyškrábe. Připadalo mi to až nereálné, avšak když jsme k vraníkovi přišli, nebyl to zas takový problém. Gerard překonal všechnu bolest a vylezl na jeho hřbet, s mou pomocí docela lehce. Sám jsem nasedl za něj a chytil otěže. Pobídl jsem a my pomalu vyjeli směrem k mému domu.

Všude byla hrozná tma. Koně jsem přivázal ještě před vstupem do zahrady a Gerard si pak sedl na schody. Uvědomil jsem si, že bych mu měl přinést nějaké oblečení.

Začal jsem odemykat dveře.

"Franku!" Slyšel jsem za sebou potiché syknutí. Otočil jsem se. "Vezmi prosím… Vezmi tu Bibli."

Přikývl jsem a vklouzl dovnitř.

Popadl jsem velký ranec, do kterého jsem začal házet jídlo přibližně na dva, tři dny. Uložil jsem tam velkou knihu a pár věcí, které pro mě měly zbytečný, ale symbolický význam.

U své truhly s penězi jsem vzal dva měchy a začal je plnit. Věděl jsem, že zlaťáky se nám budou hodit ze všeho nejvíce. Litoval jsem, že ještě nikdo nevynalezl papírové peníze, bylo by to zajisté skladnější. I když do těch by se to zlato asi moc nevešlo.

Sebral jsem pár cenností, které bychom mohli v nejhorším případě prodat.

Stačil jsem ještě napsat vzkaz Antoniettě, že jsem odjel na dlouhou dobu pryč, podobně jako otec, a nejspíše se nevrátím. Nezapomněl jsem se zmínit o tom, jak jí mám rád.

S kupou věcí v náruči jsem se vypotácel ven, za Gerardem. Klepal se zimou a s neskrývanou radostí uvítal teplé oblečení, které jsem vedle něj položil.

Zatímco se oblékal, připevňoval jsem na koně všechna naše zavazadla. Nebylo toho málo, ale vešlo se to.

"Musíme rychle vypadnout." Podepřel jsem ho, aby se mohl zvednout ze země a opět jsem ho vysadil na hřbet zvířete.

Vyšvihl jsem se nahoru, musel jsem Geeho zvláštně objímat, abych mohl kočírovat. Krátce jsem mu přejel rty po krku, než jsme tryskem vyjeli vpřed, neznámo kam.



Cítil jsem, jak mi hlava padá na rameno. Otěže mi málem vyklouzly z prstů a já si hlasitě povzdechl. Zmáhala mě únava.

Gee se na mě otočil a pak se ustaraně zamračil. "Vyměníme se." Navrhl. "Můžeš spát, já se o koně postarám."

Nezbylo mi nic jiného, než souhlasit. Druhá možnost byla, že bychom zastavili, ale tím by se mohlo ztratit až příliš času.

Přelezl jsem si tedy dopředu a celou svou vahou jsem se opřel o Gerardův hrudník. Nedošlo mi, že ho to může bolet, jen jsem zavřel oči a houpavý krok koně mě uspal.

Šli jsme dlouho. Pamatuji si, že mě probudily až sluneční paprsky. Celé tělo mě bolelo a nohy jsem měl zdřevěnělé, nemohl jsem jimi ani pohnout.

Se zívnutím jsem se rozhlédl kolem, byli jsme zrovna na nějaké menší, odlehlé loučce.

"Nezastavíme tu?" Navrhl jsem. Krátce přikývl a zatahal za otěže. Seskočil jsem z koně, Geemu jsem opět musel pomoci.

Lehli jsme si spolu do trávy, se zavřenýma očima jsme si vychutnávaly zvuky přírody. Ptáčci zpívali kolísavými tóny a v kolem byl slyšet šepot stromů. Poslouchal jsem tu nádheru, zatímco jsem nahmatal vedle sebe Gerardovu ruku. Přitulil jsem se k němu, anižbych přemýšlel o tom, co dělám.

"Je nádherné být zase venku…" zašeptal a nostalgicky si povzdechl. "Víš, už jsem ani nedoufal, že se někdy dostanu ven." Převalil se na bok, vycítil jsem, jak si mě ze strany prohlíží. Otevřel jsem oči a natočil hlavu tak, abych mohl opětovat jeho pohled.

Posunul se ještě blíž, pochopil jsem jeho výzvu a spojil naše rty dohromady. Měl je pevné díky rovným zubům, které se schovávaly za nimi. Chvíli jsem na ně nehybně tiskl ty své, než jsem je pootevřel a nasál jeho spodní ret. Cítil jsem, jak se zachvěl a jednu svou ruku obmotal kolem mého těla.

Pomalu jsem ho ochutnával. Nebyl to první polibek, ale přesto mi to tak připadalo. Vlastně všechny ostatní v sobě měly tolik bolesti, strachu a napětí. Teď už se nemusíme bát. Utečeme spolu za hranice a začneme nový život.

S potichým mlasknutím jsem se od něj oddělil a s úsměvem pohlédl do jeho očí. Na slunci dostaly takový zvláštní, berevný nádech zelené, nebyly už tak temné jako v žaláři. Byl v nich vidět přirozený lesk a já mohl pozorovat svůj odraz v jeho zorničkách.

"Frankie, už je ráno." Poznamenal a já na něj nechápavě pohlédl. "Touto dobou přišli na to, že tam nejsem."

Posmutněl jsem. "A Antonietta někde brečí. Nebo jí vyslýchá policie."

"Spíš obojí najednou. Musíme jet, abychom zvýšili náskok."

Uznal jsem, že má pravdu a pomalu se začal zvedat ze země. "Potřebujeme se ale prospat."

"Na to pak budeme mít času dost. Městskou bránu jsme opustili, teď ale musíme dál."

"Budeme věčně na útěku?"

Neubránil se a krátce se zasmál. "Já jsem na úěku celý život. Tak pojď už."

Přemýšlel jsem o jeho slovech, zatímco jsme se dostali na koně a vyjeli kupředu. Gerard seděl vzadu a hlavu měl položenou na mém rameni, zřejmě byl také dost unavený. Chytil jsem jeho ruce, které automaticky svíraly otěže, abych mu případně pomohl s kočírováním. A také jsem chtěl cítit teplo jeho dlaní, dávalo mi příjemný pocit bezpečí a jistoty.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 19. května 2009 v 10:37 | Reagovat

krásný. Konečně vypadli hurá! Je to napínavý takže pokráčko co nejdřív! xD já vim no. Jsem hrozná. Ale mě se to teprve teď začíná pořádně líbit :-)

2 Hedr Hedr | 19. května 2009 v 13:52 | Reagovat

bylo to nádherný....konečně budou spolu...a šup šup další díl:D

3 Pansy.xo Pansy.xo | 19. května 2009 v 14:09 | Reagovat

jůů ...doufám že je nechtnou :(

4 Lyl Lyl | 19. května 2009 v 14:16 | Reagovat

Konečněěě, už jsou venku, teď jen aby je nechytili.

5 M@kAyla M@kAyla | 19. května 2009 v 15:08 | Reagovat

jéé, krása, konešně sou pryč!!! ;-)

6 SharpestHell SharpestHell | Web | 19. května 2009 v 15:15 | Reagovat

At je hlavně nenajdou!:(

7 Darek Darek | Web | 19. května 2009 v 16:13 | Reagovat

No konečně vypadli, teď ještě doufat, že je nikdo nechytí.

8 Laivine Laivine | 19. května 2009 v 16:47 | Reagovat

uí uí uí...
Kdybych momentálně neomdlévala z neskutečné nádhery mé kytary, co leží vedle mě, tak bych byla skoro až dojata.
Ale já jsem omdlená, takže...
Stejně se těším na konec! UUUU

9 fallen angel fallen angel | Web | 19. května 2009 v 16:56 | Reagovat

pff.. proč mám pocit že je chytí?

10 JajPi JajPi | Web | 19. května 2009 v 20:41 | Reagovat

Tak a jestli je teď chytí, budu zabíjet, ok? :D

11 Geewayli Geewayli | 20. května 2009 v 15:43 | Reagovat

jéééé já se těším na pokráčko:D

12 iWusZka iWusZka | Web | 27. června 2009 v 17:38 | Reagovat

Uhh..... Ještě že to čtu, když je to dopsané celé.... Pokráčka bych se asi nedočkala :D Ani si radši nepředstavuju ty absťáky, brr xD

13 Bellatrix Bellatrix | E-mail | 17. srpna 2013 v 17:45 | Reagovat

Chytia ich vsak? skodaaaaa...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama