Trošku sladší díl... Vůbec jsem neměla náladu napsat něco depresivního, dneska toho mám už dost. Alespoň se vám bude líp spát.
Dneska mám totiž nějakou moc přemýšlivou náladu, pořád si musím pokládat životní otázky apod... no, už si skoro připadám, jakobych měla krizi středního věku nebo co:D Asi se ve své existenci moc filozoficky šťourám.
Ventilovala jsem se přes tohle, takže je to jak výňatek z červené knihovničky:D Snad nevadí...
Bylo pozdní odpoledne, kočíroval jsem, zatímco Gerard spal opřený o má záda. Cítil jsem jeho horký, klidný dech na mém krku, naskočila mi z něj husí kůže.
Rozhlédl jsem se kolem a všiml si, že jsme na velice pěkném místě. Po levé straně tekla čistá řeka přes menší vodopád, kolem byly stromy a tráva. Pomyslel jsem si, že je to akorát tak vhodné místo na přespání. Zatahal jsem tedy za otěže, abych zastavil koně a opatrně jsem strčil do Gerarda, aby se probudil.
Něco zamručel a celého mě objal, takže jsem se nemohl ani pohnout.
"Vstávej…" řekl jsem milým hlasem. "Našel jsem dobré místo na přespání."
Když slyšel slovo, které obsahovalo "spát", okamžitě zpozorněl. Otevřel oči a ospale se rozhlédl kolem, zatímco se snažil trochu protáhnout. Byl neuvěřitelně roztomilý a zároveň dost komický, neubránil jsem se malému, pobavenému úsměvu.
Seskočil jsem z koně. On se o to pokusil, avšak v polospánku legračně upadl na zem, to ho probralo úplně.
Lehl si do trávy a zadíval se na tmavě modré nebe, nebylo zataženo, avšak slunce svítilo stále menším žárem.
Zaposlouchal jsem se do potichého zpěvu ptáků smíchaného se zvukem tekoucí vody. Nostalgicky jsem si povzdechl.
Zaposlouchal jsem se do potichého zpěvu ptáků smíchaného se zvukem tekoucí vody. Nostalgicky jsem si povzdechl.
"Je tady nádherně, viď?" Gerard se na mě usmál a pak vstal ze země. Rozešel se směrem k vodě.
Sledoval jsem jeho záda, pohled jsem neodvrátil ani ve chvíli, kdy se začal svlékat. Měl na těle pořád ty hrozné šrámy, ale už pomalu bledly a ztrácely se. Stejně jsem měl kvůli tomu špatný pocit a výčitky, cítil jsem se zodpovědný za to všechno, co jsme mu v cele provedli.
Tenkrát - úplně první den, kdy jsem ho spatřil - mě ani náhodou nenapadlo, že by to mohlo skončit takhle. Byl pro mě jen další na seznamu, nic víc. Viděl jsem jako svou povinnost ho bít, ubližovat mu, abych z něj dostal ďábla.
Nevěděl jsem, co to křesťanství je. Netušil jsem o tom vůbec nic. Jak může člověk odsoudit něco, o čem si ani nic nezjistil? Někdo řekl, že je to špatné a všichni se podle toho musí hned řídit.
A ten někdo je náš král. Jak jsem ho jen mohl uctívat!
Gerard stál ve vodě až po pas a otřásl se zimou. Voda byla studená a nejspíš pod vodopádem docela hluboká, i když to zprvu vůbec nevypadalo.
Rozhodl jsem se jít za ním, shodil jsem tedy ze sebe všechno oblečení a za chvíli jsem už na vlastní kůži poznal, jak může být taková průzračná voda ledová.
Postupoval jsem krok po krůčku do větší hloubky, po těle mi naskočila husí kůže z té zimy. Gee se na mě otočil a čekal, až k němu dojdu. Poznal jsem, že drkotá zubama.
"B-budeme nemocní." Prohodil mým směrem a krátce se usmál, ne té smutné skutečnosti, ale protože mě u sebe rád viděl.
"Spoléhám na svou imunitu." Zamumlal jsem a začal počítat do tří. Na tři jsem se nadechl a úplně celý jsem se ponořil.
Když jsem znovu otevřel oči na vzduchu, všiml jsem si, jak na mě Gerard zaraženě kouká. "Tak na tohle odvahu vážně nemám." Těžce se zasmál.
Se smíchem jsem po něm cákl vodu, leknutím zaječel, ztratil rovnováhu a upadl.
Rychle se vynořil ven, lapajíc po dechu, a začal si z obličeje stírat všechnu tu vodu, jakoby to snad mokrou dlaní šlo. "Když nemáš odvahu, tak ti k tomu dopomůžu." Smál jsem se.
Začal se taky trochu uculovat a pak po mě se šibalským úsměvem na tváři skočil.
Oba jsme se potopili, otevřel jsem pod hladinou oči a chytil ho kolem pasu. Přitáhl jsem si ho k sobě a začal ho něžně líbat. Nečekal to, ale brzy se zapojil. Asi byl docela zmatený, to já ostatně také. Ve vodě to bylo hrozně zvláštní, nikdy jsem nic podobného nezažil. Jeho rty byly oproti okolí příjemně teplé, pomalu jsem po nich přejížděl svými a snažil se polibek prohloubit, anižby nám do úst nateklo tolik vody. Tiskl jsem k sobě jeho tělo, navzájem jsme se hřáli.
Bohužel mi po chvíli došel dech, tak jsem ho chytil za ruku a společně jsme se vynořili. Nad hladinou mi pak vše připadalo jen jako krásný sen, i když jsem věděl, že to byla skutečnost. Všechno jsem však vnímal tak jinak, zkresleně.
"Frankie…" Udiveně na mě pohlédl, ústa měl pootevřená a ze spodního rtu mu kapalo. "To bylo super."
Zasmál jsem se. "Ale už to nezkouším, ještě bychom se samou vášní utopili."
"Úplně jsem zapomněl, že nemůžu dýchat. Kdybys mě nevytáhl, asi bych se opravdu nevynořil."
Natáhl ruce a své dlaně položil na mé boky, přistoupil jsem k němu, abych se mohl schovat do jeho náruče.
Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a krátce jsem cítil, jak mi dal malou pusu na čelo. Bylo mi s ním vážně hezky.
Chvíli jsme ještě jen tak blbli ve vodě, když se začalo stmívat, vylezli jsme ven. Nazí jsme si sedli do trávy a zahleděli jsme se do dálky na západající slunce.
"Je tady krásně, viď?" Obrátil jsem k němu zrak a prohlížel jsem si jeho tvář ze strany. Chytil jsem do dlaně jeho ruku, kterou měl položenou na mém mokrém rameni.
S úsměvem přikývl a naspouštěl oči z té nádherné, i když trošku kýčovité, zářící hvězdy. Se šťastným povzdechem si lehl na zem, mě strhl s sebou, protože mě stále na půl objímal. Položil jsem si na jeho hrudník hlavu a nechal se škrábat ve vlasech, bylo mi nádherně.
Nadzvedl jsem se a otočil se na bok tak, abych mohl kolem jeho těla obmotat ruce. Přitáhl jsem si ho a začal ho hladit po nahé, a ještě trochu vlhké, kůži. Rozechvěl se a já to bral jako pobídnutí. Naklonil jsem hlavu a začal ho líbat. Chvíli jsem si s jeho rty jen tak pohrával a věnoval mu spoustu mlaskavých pus, něž jsem naše jazyky spojil dohromady. Prostoupila mnou vlna vášně. Cosi ve mně se úplně sevřelo a já pochopil, že je to láska.
"Gee…" zašeptal jsem a pohlédl mu do velkých očí s rozšířeními zorničkami. Hleděl na mě tak odevzdaně, věřil mi. "Chtěl bych se s tebou milovat." Potichu jsem vydechl.
Jeho výraz se změnil na vyděšený, nemůžu říct, že jím prostoupila hrůza, ale skoro to tak vypadalo. Najednou jakoby se mu zastavil dech a očima těkal ze mě na skoro zapadlé slunce.
"Já nevím."
Vzal jsem do dlaní jeho obličej a otočil si ho tak, aby se na mě musel podíval. Usmál jsem se. "Nemusíme teď, jestli nechceš. Jen jsem myslel, že je dnes taková vhodná chvíle. Ale těch ještě bude spoustu."
Vypadalo to, že se zamýšlí. Trochu se kousl do rtu, který pod jeho zuby nabral mírně červené barvy. Vpletl jsem mu prsty do vlasů, chtěl jsem, aby se cítil příjemně a uvolněně. Nemůžu na něj spěchat, vždyť si teprve nedávno uvědomil, že se mu líbí chlapci. I když se mi to zdá jako věčnost.
"Jsem už dost unavený." Potichu promluvil, jakoby zvažoval svá slova. "Radši… radši se pořádně prospíme, zítra máme před sebou dlouh den."
Přikývl jsem a lehl si zpátky na zem, zavřel jsem oči. Nejspíš je dobře, že odmítl. Také mě mohlo napadnout, že je to moc rychlé a možná bychom si to unavení ani pořídně neužili.
Gerard se na mě ještě více natiskl a chytil mě za ruku. "Frankie?" Potichu se optal.
"Ano."
"Nezlobíš se?" Na tváři jsem cítil jeho prsty.
"Samozřejmě, že ne." Usmál jsem se. "Máš pravdu, zítra nás čeká náročný den. Tak už spi."


To bylo romantický....a krásný