1. května 2009 v 9:51 | Jannica
|
Ups. Uhm... Vím, že žádná má výmluva neospravedlní to, že jsem vám nepřidala pokračování a tak brutálně vás nechala čekat. Naprosto s vámi soucítím. Ale prostě jsem se celé dva dny nedostala na net (a chovala se velice podobně, jako zrovna TENHLE Frankie).
Ale tak teď už bude snad každý den něco přibývat, sice jsem spala jenom tři hodiny a usínám tu, ale čekat vás znova nenechám:)
A proto přináším další díl Nancy Boy, abyste si to mohli přečíst a.. uhm.. zkomentovat.
Kdybych teď kecala vážně kraviny, tak si mě prosím nevšímejte. To ta únava... asi...
Oblékl jsem se a šel do obýváku. Podivil jsem se při zjištění, že Frankie tu snídani opravdu dělá. Místností se linula vůně toastů, měl jsem opravdu hlad.
Sedl jsem si ke stolu a položil si na něj hlavu, byl jsem opravdu unavený. Za chvíli se přede mnou objevilo jídlo, s chutí jsem se do toho pustil.
"Franku, příště buď alespoň opatrnější."
Podíval se na mě a opět se tak puberťácky uchechtl. "To byla sranda. Prej: ´Gee, jsou tam něčí nohy!´ To je vážně debil." Zakroutil hlavou.
"Nemluv o něm tak." Povzdechl jsem si, už jsem se nerozčiloval tak, jako dřív. Věděl jsem, že na něj názor prostě nikdy nezmění.
"Ty budeš používat místo jeho jména ještě horší slova." Trochu zvážněl.
Ignoroval jsem tu poznámku a dál se věnoval svém jídlu. Proč tak hrozně chce, abych ho přestal mít rád?
Stejně si myslím, že to, co se mezi nimi stalo, byl jen nějaký menší spor. Mohli se třeba bez problémů rozejít, každý si uchovat svou vlastní verzi příběhu. Třeba pak soupeřili o nějakého kluka a začali se nenávidět.
Každopádně nevěřím tomu, že je někdo z nich zlý.
Podíval jsem se na Franka, jak jí. Asi vycítil můj pohled, protože zvedl svou hlavu a krátce se usmál. Oplatil jsem mu to a dál z něj nespouštěl oči. Ne, on se prostě nemohl pokusit někoho zabít. Nemohl by být taková svině, aby odmítal pomoc člověka, který ho miloval a ještě k tomu ho sobecky okrádal o cenné věci. Tohle prostě má mysl nepobírá. Asi je něco pravdy na těch drogách, ale že by to zašlo zas až tak daleko…? Jedno vím jistě - Frank se nebojí zkoušet nové věci.
A Christian? Vždyť to je anděl! Jak by mohl dělat něco tak nelidského, jako nutit svého přítele pašovat drogy? Nechat ho se topit a jen nečinně přihlížet, jak mu dochází dech? Ne, to mi k němu vůbec nesedí. Je přece tak milý, nežný, pozorný. Dnešní noc patří k mým nejlepším zážitkům a já prostě odmítám uvěřit, že by byl špatný. Připadá mi, jakoby ten náš vztah měl vydržet celý život. Vždyť nám to spolu tak klape… Vždy mi ve všem vyhoví.
Najednou jsem se zarazil. Vždy? Ve všem? Ano, nevzpomínám si, že by mi někdy něco odepřel nebo by mi nesplnil přání. Dělá, co mi vidí na očích. Bere v potaz můj názor a vlastně jsme se ještě ani jednou nepohádali.
A to je divné. Každý se někdy hádá. On… vůbec si nestojí za svou pravdou. Nebo snad ani žádnou nemá.
Řídí se jen tím, co řeknu já. Vždycky se mnou souhlasí.
"Přemýšlíš o něm?" Zeptal se najednou Frankie a začal sklízet talíře. Já mlčel, zatímco dosedl zpět.
"Je mi divný, že se vůbec nehádáme."
"Samozřejmě, to k tomu patří. Nemůže riskovat, že by ses s ním rozešel."
Zamračil jsem se a nevěřícně na něj pohlédl.
"Vzpomněl jsem si, jak jsme se tenkrát před tvým domem poprali…" Povzdechl si a trochu sklopil hlavu. "Jendu věc jsem ti přece jen zatajit. Styděl jsem se."
Zkoumavě jsem se na něj podíval. Zavrtával pohled do desky stolu a pohrával si s prsty. "Víš, Christan je opravdu zlý. On… sledoval, jak mě pomalu ničí a já musel nutně sehnat peníze na drogy, co mi nechtěl prodat. Měl jsem šílený absťák, do práce jsem už dávno nechodil a přitom jsem věděl, že on toho má spoustu. Prosil jsem ho, aby mě zapsal do léčebny, ale on to neudělal. Nechtěl přijít o ten zisk z mého neštěstí. No a… byl jsem ochotný dělat všechno proto, abych dostal svou dávku. Gee, já… prodával jsem se. Dělal jsem kurvu a on se mi pak vždycky smál. Už mi neřekl nikdy jinak než ´Naše malá kurvička.´ Tak moc jsem ho nenáviděl! Úplně mě zrujnoval."
Nevěděl jsem, jestli mu mám věřit a co dělat, ale bylo mi ho líto. Podivil jsem se, když jsem zpozoroval, že na stůl dopadla jedna malá kapka slané vody. Začal si zuřivě utírat oči a zřejmě byl sám na sebe dost naštvaný. "Tohle nesmím, zařekl jsem se, že nebudu brečet. Kvůli němu ne!"
Pomalu jsem k němu přišel a položil jsem mu ruku na rameno. Zvedl se ze židle a prudce mě objal, až jsem zavrávoral.
Mačkal jsem k sobě jeho malé tělo a měl jsem chuť mu z tváře všechny ty slzy slíbat. V tu chvíli byl tak malý, tak zranitelný.
Jestli má pravdu, muselo to být opravdu hrozné. Já nechci skončit jako on. Nechci nabízet své tělo cizím lidem. Vždyť jak jsem byl hotový z toho sexu s Frankem. A ten se mi dokonce i líbil. Představa toho, jak na mě sahá hnusný, nadržený chlap je opravdu nechutná.
"Víš, proč teď spím s každým klukem na jakékoliv pařbě?" vzhlédl ke mně uslzenýma velkýma očima.
Pomalu jsem zavrtěl hlavou.
"Protože si tak zvedám sebevědomí. Asi mám i takovou povahu, předtím jsem to dělal taky, ale… prostě mám skvělý pocit, když jsou ze mě tak hotoví. Když jsem byl tenkrát ve vězení, bylo mi opravdu na nic. Připadal jsem si k ničemu, chtěl jsem se zabít."
Dál mě pevně objímal a přestal brečet, už se zase tvářil tak, jako dřív. "Když jsem ho teď znovu potkal, všechno se ke mně vrátilo. Začal jsem si uvědomovat věci, které mi ani dřív nedocházely."
Netušil jsem, co na to všechno říct. Jen jsem ho dál držel a přemýšlel. Byl jsem ve velmi těžké situaci a zřejmě ne sám.
To, co jsem svíral v náručí už nebyl ten starý Frank, jakého jsem potkal. Otevřel se mi a tím, jak ze sebe všechnu tu bolest dostal, se zněj stal malý a zlomený kluk.
Dozvěděl jsem se, proč teď vymetá všechny oslavy. Chce si tím něco dokázat.
"Frankie?" Potichu jsem se zeptal a pohlédl mu do očí, protože mě něco napadlo. Sedl jsem si s ním na pohovku a on měl stále ruce obmotané kolem mého krku, nechtěl mě pustit. Nadechl jsem se a nevěděl, jak začít. "V tom vězení," odmlčel jsem se "oni tě…" nedokončil jsem větu, nevěděl jsem, jak se na něco takového vůbec zeptat.
"Jo." Plačtivě přikývl, pochopil, co tím myslím. "Naštěstí asi jenom dvakrát, jiným se to stávalo třeba denně. Je to tam hnusný, už bych se nikdy za mříže nechtěl vrátit. Ale s tímhle jsem se docela smířil, ten, co mi to udělal nebyl zas tak hnusný a sadistický jako chlapi, kterým jsem se prodával."
Podíval jsem se na něj a pak nechápavě zavrtěl hlavou. "Jak to, že máš pořád rád sex? Já na tvém místě bych se zařekl, že už to nebudu dělat nikdy."
Na okamžik se trochu rozesmál a na tvář se mu vrátil přirozený úsměv. Otřel si poslední slzy. "Gee, to mi přece vůbec nevadí. Spím prostě jenom s klukama, co se mi líbí. Když vím, že to není žádný deviant a že mi neublíží, nevidím v tom problém. Vždyť já bych bez toho ani nemohl žít, to je teď jediná věc, na které jsem závislý."
Pobaveně jsem se usmál. Mohlo mě to napadnout.
Frank mě konečně pustil a sedl si normálně, hleděl do blba a nejspíš také přemýšlel o svých věceh. Já vstal a šel trochu poklidit věci, co zůstali v kuchyni od snídaně.
Konečně se nad tím Gerard zamyslel!
A chuderka Frankie.