4. května 2009 v 15:15 | Jannica
|
Frank:
Nemohl jsem tomu uvěřit. Seděl jsem a hleděl do neznáma, kroutil jsem hlavou sám nad sebou.
Zamračil jsem se při myšlence, že jsem mu o sobě vlastně všchno řekl. Úplně jsem si vylil srdce a svěřil se.
Sice se mi ulevilo, ale tohle prostě nesměl nikdo vědět. Kdysi jsem si řekl, že se nikdy neponížím a nevykecám to, co jsem prožil.
Za koho mě teď bude mít? Za nějakého ubrečence, co chce, aby ho ostatní litovali?
Navíc jak jsem mluvil o sexu, dostal jsem na něj hroznou chuť. Ruka už mi prostě nestačí a já potřebuju něco opravdového.
Olízl jsem si suché rty a vytáhl z kapsy mobil. Šel jsem na chodbu, abych mohl vytočit mě tolik známé číslo.
"Ahoj Matte," ohlásil jsem se hned, co to zvedl. Sice mu už nezapomenu to, jak hnusně se ke mně zachoval, když jsem potřeboval pomoc, ale teď je mi docela užitečný.
"Franku, o tobě jsem už vážně dlouho neslyšel." V jeho hlase byl slyšet zlý a nevěřícný tón. Zřejmě si také dost dobře vzpomíná. "Co potřebuješ?"
"Nekoná se někde něco?" Představa nadcházející noci a jejího obsahu byla tak lákavá, že jsem i přes to všechno musel znít nadšeně.
"Jo… no, u Petersna je dneska nějaký…" zamyslel se. "Počkej, podívám se." Na okamžik bylo ticho, zřejmě hledal diář. "Jo, tak tady to je," ohlásil se po chvíli. "Od odpoledne až do rána, oslava… šest měsíců od koupi psa?"
Rozesmál jsem se. Tenhle si vždycky najde něco, co pořádně oslaví.
"Tak fajn, díky."
Rozloučili jsme se a já se vydal zpět do obýváku. Na tváři jsem měl široký úsměv zapříčiněný tou erotickou vidinou. Bude to vážně super.
Sedl jsem si na pohovku a chvíli jen tak sledoval Gerarda, který se válel v křesle a listoval nějakým časopisem. Pomyslel jsem si, že to nejspíš bude nějaká ta umělecká blbost.
Uvědomil jsem si, že vlastně vůbec nevím, jak maluje. Sice nemám o takové věci ani trochu zájem, ale rád bych nějaké jeho obrazy viděl.
"Gee?" Otázal jsem se a on hnedka vzhlédl. "Nechceš mi ukázat nějaký tvý obrázky?"
Zatvářil se nanejvýš překvapeně a pak mu tak vesele zasvítily oči, okamžitě ožil. Zazubil se na mě a vstal, napodobil jsem ho.
"Zavedu tě rovnou do ateliéru…" čapl mě za rukáv a kamsi mě táhl.
"To je ten, co je venku?"
"Ne, tu místnost už dávno nepoužívám. Radši kreslím doma. Z tamtoho jsem chtěl udělat galerii, ale to bych nejprve musel celý opravit a na to nemám dost peněz…"
Otevřel jedny dveře a vstoupili jsme do větší, ale útulné místnosti. Byl tam velký stojan a spoustu poházených věcí, na zdech nějaké obrazy visely a některé byly jen tak opřeny o zeď.
"Tos všechno dělal ty?" Přišel jsem k jednomu z nich a dvěma prsty přejel po zaschlých barvách. Periferně jsem zaznamenal, jak Gerard kývl.
Začal mi vyprávět o každém ze svých obrázků, někdy mě to trochu nudilo, ale nic jsem na sobě nedal znát. Nechtěl jsem zkazit to jeho krásné nadšení. Choval se opravdu jako dítě, co rodičům hrdě předvádí sbírku svých autíček.
"Kreslíš akty?" přerušil jsem ho asi po půl hodině.
Váhavě kývl.
"Ukážeš?" Kousl jsem se do dolního rtu jako nějaký puberťák a rozhlédl jsem se kolem.
Gee šel k jedné skříni a otevřel jí. Vytáhl jeden veliký obraz a dal mi ho do rukou.
"To je holka…" nespokojeně jsem zamručel.
"Nicol, moje bejvalka."
Se zájmem jsem si prohlížel sympatickou, mladou, a úplně nahou hnědovlásku. Brzy jsem obdržel pár dalších děl, všude byla ona v nejrůznějších pózách. Bylo vidět, jak se vykresloval se všemi detaily a dával si záležet na každé čáře nebo odstínu barvy.
"Tys jí měl hodně rád, viď?" Podíval jsem se mu do očí.
Přikývl a naprázdno polkl. Asi mu nedělalo dobře o ní mluvit.
"Ale musí se nechat, že kreslíš vážně úžasně." Rychle jsem změnil téma hovoru. "Všechno dokonale vystihneš, i ten výraz obličeje, barvy…"
"Není to tak složitý."
"Ale je, já nenakreslím vůbec nic…" Zasmál jsem se a krátce se odmlčel. "Hele nechtěl bys mi taky takový akt namalovat?"
"No… já…" Začal se zdráhat.
"Prosím… hrozně bych to chtěl mít."
Povzdechl si. "Tak dobře," řekl nakonec. "Kdy chceš začít?"
"Třeba zítra…?" Pohlédl jsem na něj. "Já jdu dneska za kamarádem, nevadí?"
Zavrtěl přemýšlivě hlavou. "A kdy se vrátíš?"
"Asi až ráno."
"Co když tu bude Christian?"
"Dej mi klíče a já nebudu zvonit…" Navrhl jsem. Asi se mu to moc nezamlouvalo, ale nakonec přece jen svolil.
Gerard:
Ani náhodou jsem z toho neměl dobrý pocit. Seděl jsem doma, zatímco si Frank užíval na nějaké pařbě.
Koho si vybere teď? Který chudák přijde o panictví díky jeho šarmantnímu úsměvu a dokonalé postavě?
Litoval jsem ty lidi, co skončí jako já. Byl jsem potom přeci dost vydeptaný a bál jsem se sexu, distancoval jsem se od něj.
Až Christian prolomil bariéry a ukázal mi, že ve skutečnosti milování vůbec nebolí a je naopak nádherné. S ním to bylo jako ve snu. Splnil všechny mé představy, neustále mi při tom hleděl do očí a kontroloval tak, jestli jsem já spokojený. Byl tak něžný, opatrný. Zacházel se mnou, jakobych se při každém prudčím pohybu mohl rozpadnout.
Dokonale jsem si vybavil ty jeho polibky. Líbal mě všude po těle, zatímco pomalu přirážel. Neustále mě kontroloval, neoddal se vášním jako Frank a nepřestával si dávat pozor.
Nebolelo to ani trochu, také mě dostatečně dlouho připravoval.
Zkrátka to byl nejkrásnější zážitek v mém životě, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Tohle budu považovat za své poprvé, ne tu rychlovku s Frankem.
Vstal jsem a šel si udělat kafe, zatímco jsem stále myslel na to, co asi teď dělá. Jestli sem přijde zlitý, tak ho pošlu se vyspat ven na zahradu. Tohle mi dělat nebude.
Určitě právě v tuto chvíli někde tancuje, šuká nebo balí nevinné kluky. Nic jiného ani neumí.
Ale neměl bych o něm mluvit špatně po tom, co mi dneska vyprávěl svůj příběh. Muselo to být tak těžké. Samozřejmě pokud říkal pravdu.
Jestli ne, je to hrozná svině. Ale já mu budu věřit, nevymyslel by si to přece jen tak, bez důvodu. Navíc mi nepřipadá, že by to byl ten typ člověka, co rád lže. To je naprosto nemyslitelné, možná je to nevyzpytatelný pařmen, ale je poctivý.
Jeho osoba je vůbec celá zvláštní. Na první pohled se může zdát zlý a namyšlený, ale pod povrchem je to přece jen milý, hodný kluk. Trochu nymfoman, ale to mu snad ani nevadí.
Každopádně jsem docela rád, že jsem ho potkal. Je to nová zkušenost do života, setkání s někým takovým. Mohli jsme se seznámit sice nějak jinak, ale na to jsem už naštěstí skoro pozapomněl. Odpustil jsem mu, vždyť jednal jen podle toho, co mu poradil kamarád tam dole.
Z vlastní zkušenosti vím, že když se člověk rozvášní, je k nezastavení.
Vybavil jsem si celý náš akt do detailů přesně. Najednou se mi to vrátilo a já přímo před očima viděl jeho usměvavou tvář. Skoro jakobych cítil doteky na všech mých intimních místech, zbloudilé polibky a tvrdé tření rozkroků. Tu noc mě doslova přiváděl k šílenství.
Bylo to… bylo to úžasné.
Polekaně jsem sebou cukl, když jsem si uvědomil, že se mi to vlastně líbilo. Ano, bolelo to. Ale ta část, co byla předtím... Jen když mě vzrušoval a sahal na mě.
Kousl jsem se do rtu a v duchu si vrazil facku, když jsem se přistihl, že bych si to vlastně i docela rád zopakoval.
už se to začíná vybarvovat....jupííí