close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nancy Boy 25

29. května 2009 v 14:51 | Jannica
Komentujte prosím, dneska je tak hnusně, že to prostě potřebuju:D

______


Chodil jsem svou čtvrtí jako tělo bez duše a jen podvědomně jsem vnímal ten nádherný zpěv ptáků. Šel jsem rovnou za nosem, nikam jsem nemířil. Nohy mě automaticky nesly a já měl chvílema i zavřené oči. Jen jsem si užíval čerstvý vzduch a sluneční paprsky snažící se propálit mou kůži na obličeji.

Po půl hodině ale začalo trošku poprchávat, řekl jsem si, že mi trocha deště nemůže uškodit, a šel jsem stále dál. Kapky na mě zvýšky dopadaly a já začal mít husí kůži, byla mi zima. Založil jsem tedy ruce, abych se alespoň trochu zahřál a s pohledem upřeným stále dopředu jsem míjel domy v jejichž oknech se svítilo, protože se začalo stmívat.



Mám rád šero. Pro sebe jsem se tedy usmál a vzhlédl k zatažené obloze, trochu jsem sebou cukl, když jí protnul velký, zářivý blesk.

Upevnil jsem stisk dlaní na svých pažích a šel dál. Byl jsem přímo ve středu ulice, ale nevadilo mi to. Stejně zde žádná auta nejezdí a když už, byly by vidět už z dálky.

Déšť zesílil, zrychlil jsem automaticky chůzi, i když mi bylo jedno, jestli zmoknu nebo ne. Vzdaloval jsem se od domova - od všech problémů, zlých vzpomínek a zklamání - čím jsem byl dále, tím víc se rozšiřoval spokojený úsměv na mé tváři a mysl se mi přočišťovala, jako by jí kapky vody pomalu umývaly.

Vzpomněl jsem si na první den, kdy jsem potkal Christiana. Trochu jsem se zamračil, dokonale se mi vybavil ten koncert a naše první setkání.

*


Byl asi stejně vysoký jako já, vlasy světle hnědé, padající do čela. Vypadalo to, že si je spíš prohrabuje prsty než aby vzal někdy do ruky hřeben.

Obličej měl mladý a v hluboce tmavých, modrých očích mu hrála taková veselá jiskra. Líbil se mi. Byl zvláštní.

"A co drogy?" zeptal se najednou.

Divně a zamračeně jsem se na něj podíval.

"Hnus… svinstvo… Radši bych chcípnul než začal brát."

"Jo, jasně." Zakýval. "Souhlasim. Tim si lidi akorát kazej život. Nechápu…" usmál se na mě a já si všiml jeho rovných bílých zubů. Má úsměv jako Hollywoodská hvězda.

*

Otřásl jsem se při té dokonale autentické vzpomínce. Už tenkrát se mě ptal na drogy. Chtěl zjistit, jaký k ním mám vztah, protože kdybych například chodil do léčebny a na terapie, těžko by mi něco nabídl. Hned by to vypadalo, jakoby mi chtěl ublížit.

A jak pak souhlasil s tím, že je to svinstvo. Ani trochu to s ním nepohnulo. Věděl, že mě donutí si to vzít, ať už se stane cokoliv. Chtěl mě zničit, okrást mě a možná mě i zabít!

Zaryl jsem si nehty do kůže od toho, jak jsem byl rozčílený. Hromadil se ve mně vztek, věděl jsem, že každou chvíli může vybublat na povrch. Cítil jsem krev hromadící se mi ve spánkách, tep se mi výrazně zrychlil.

Udělal jsem pár prudkých kroků směrem ke kraji silnice a silně jsem strčil do zaparkovaného auta. Ozval se hlasitý alarm, který napadal mé nervy a zaútočil na mě tak silně, že jsem musel zakřičet. Jeho zvuk se mi zarýval hluboko do mozku, pod jeho vlivem jsem byl ještě víc nabitý adrenalinem.

Kopl jsem do vedlejšího auta a za toho neutichávajícího zvuku jsem se rozeběhl dál ulicí. Pronásledovaly mě noční můry, byl jsem jako v tranzu. Pořád jsem měl pocit, že si za všechno můžu sám. Že se mi to všechno děje, protože jsem já špatný. Nezasloužím si nic dobrého.

Zrychlil jsem a sotva popadajíc dech jsem zahl do další ulice. Neznal jsem to tam, ale bylo mi to jedno. Chtěl jsem utéct těm hrozným myšlenkám, nespravedlivému světu.

Celý jsem se třásl a na obličeji jsem cítil studený déšť. Oblečení se na mě nepříjemně lepilo a já se neměl jak zahřát. Město už skoro pohltila tma.

Doběhl jsem až na konec čtvrti, viděl jsem jenom nějaké menší pole a pár telegrafních sloupů. Tam jsem se zastavil a lehl si na kraj silnice. Bylo mi špatně. Ne, že by mně něco bolelo, ale cítil jsem se jako troska. V mozku mi hučelo a tělo mě odmítalo poslouchat.

Zavřel jsem oči a dovolil jsem bouřce, aby si se mnou pohrávala. Poslouchal jsem její hromy, pod zavřenýma očima jsem vnímal světla blesků. Kapky bubnovali o mé tělo, špína ze silnice a hlína se mi lepila do promočených vlasů.

Pomalu jsem se převrátil na bok a můj dech se stal pravidelným. Už jsem na nic neměl sílu, jen jsem čekal, až se všechno přežene.



S trhnutím jsem se probudil, když se ozvala hlasitá rána. Namáhavě jsem se otočil a zjistil jsem, že blesk uhodil nedaleko ode mě a shodil elektrické vedení. Pocítil jsem hrozné nutkání se nahlas smát z naprostého šílenství a bezradnosti, ale potlačil jsem to.

Obrátil jsem svůj pohled do temné ulice, nebyla skoro vůbec vidět, protože zhasly všechny lampy a byla naprostá tma. Ani měsíc nesvítil, zakrývaly ho černé mraky. Jinak by byla jistě jasná a teplá noc.

Náhle jsem viděl malou osobu, spěchající podél příkopu. Zmateně se rozhlížela a když ke mě obrátila hlavu, zastavila se, než přešla do běhu.

"Gerarde!" Slyšel jsem matně Frankův hlas, počasí bylo tak hlasité, že to ke mně doléhalo skoro jako ozvěna. "Gerarde, tady jsi!" Doběhl až úplně ke mně a padl na kolena.

Něco jsem zaskuhral a pak jsem položil hlavu zpět na asfaltovou zem. Společně s dalším bleskem skrz ní prostoupila bolest a já si přiložil ruku na čelo. Bylo to nesnesitelné.

"P-Proč jsi alespoň neřekl, že jdeš ven?" Sundal ze sebe bundu a rychle se snažil mi jí navléknout. Když se mu to nedařilo, posadil mě a přehodil mi jí přes ramena.

"Jaks mě našel?"

"Ani nevím, chodím tu už hrozně dlouho." Hlas se mu trochu zachvěl. "Už tohle nikdy nesmíš udělat! Tolik jsem se o tebe bál!"

Vzhlédl jsem. "Ty ses o mě bál?"

Podíval jsem se mu do očí a vzápetí se lekl, protože za náma uhodil další blesk. Zorničky měl rozšířené strachem a celkově vypadal tak přešle, avšak stejně jeho oči neztrácely jiskru života a naději.

Náhle jsem cítil, jak mi přeběhl mráz po zádech. Rozechvěle jsem Frankovi obmotal jednu ruku kolem krku a on si mě k sobě přitáhl. Schoval mě do své náruče a já hřál mě.


Ležel jsem tam na něm, celý promočený, špinavý a promrzlý na kost a v tu chvíli - přesně v tom děsivém okamžiku - jsem se začal cítit nádherně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hedr Hedr | 29. května 2009 v 15:15 | Reagovat

Ten konec byl užasně romantický...

2 Petra Petra | 29. května 2009 v 15:30 | Reagovat

jéééé :D

3 Lyl Lyl | 29. května 2009 v 15:38 | Reagovat

Na začátku jsem si řikala "Ok další psycho díl, přeřijeme" Ale ten konec mě dostal, so romantic!

4 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 29. května 2009 v 16:04 | Reagovat

Tenhle díl se mi zdá jako jeden z nejlepších. Není tam sice nic "úchylnýho", žádná postelovka, gaučovka, nebo podobně(:D), ale mám pocit že to hnusný počasí a hlavně ty blesky, tomu dodali takovou magickou atmosféru. Nebo spíš se mi to tak líbí proto, protože miluju tu energii bouřek a bouřky celkově. A líbí se mi tu to "pravidlo poslední věty".:D Prostě člověk celou dobu soucítí s Gerardem, lituje ho, a říká si, "chudák, to si nezaslouží" (ale v hloubi duše mu to přitom přeje:D:D), pak se tam ukáže obětavý Frank, který ho najde a zachrání z té bleskové show a pak přijde poslední věta, po které není člověk schopen ničeho jinýho než "awwwwww" a přemýšlení, který den by se tu mohl objevit další díl.:))
Takže je to pro mě úplně awww a těšim se dál:)

5 Laivine Laivine | 29. května 2009 v 16:10 | Reagovat

chrrrr... nějak mě tenhle díl nebavil. Zdá se, že ti náladu. nezlepším

6 iWusZka iWusZka | Web | 29. května 2009 v 16:16 | Reagovat

*už ZASE nemá slov*
aaaw......
já nedokážu napsat nic jiného :D

7 Pansy.xo Pansy.xo | 29. května 2009 v 16:28 | Reagovat

[4]: naprosto souhlasím :))

8 M@kAyla M@kAyla | 29. května 2009 v 16:33 | Reagovat

jééé, to je kváááfááá!!!! Pokračůůůj rychléééé ;-D

9 fallen angel fallen angel | Web | 29. května 2009 v 17:50 | Reagovat

jůůůůůůůů :D

10 Tez Tez | 29. května 2009 v 21:33 | Reagovat

Páni, roztejkám se jako máslo na horkym toastu :)

11 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 29. května 2009 v 22:19 | Reagovat

A já se roztejkám jak máslo na samichu.. Tohle bylo úžasný. Bylo mi Geeho líto, zrovna si říkám jestli by ho tam Frankie nemohl najít a ono jo :-) super.

12 Geewayli Geewayli | 2. června 2009 v 19:03 | Reagovat

kráása - už zase :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama