Od té doby jsem stále vyhledával jeho blízkost, i když jsem si to nechtěl připustit. Bylo mi s ním zkrátka hezky, jeho blízkost mě zvláštním způsobem uklidňovala. Když jsem ho viděl, měl jsem pocit, že v tomhle příběhu hraju roli a nejsem zbytečný.
Vlastně jsem byl předtím hrozně postradatelný. Sám jsem si užíval, ale pro nikoho nebyla má existence nijak zvlášť důležitá. Kdybych třeba umřel, možná by mě kamarádi pár minut litovali, ale pak by žili dál, jakoby se vůbec nic nestalo.
Nikdo o mě pořádně nic nevěděl, pro všechny jsem byl jen kluk, který se rád baví a je s ním legrace. Za mnou lidé přilezli jen ve chvíli, kdy si chtěli odpočinout od povinností a potřebovali se nějakým způsobem odreagovat. Nikdo by se mi jen tak nesvěřil s něčím vážnějším, nikdo by mi neprozradil své tajemství. Neměli ke mně důvěru.
Vzpomněl jsem si, že jsem se předtím cítil hrozně sám. Nechápal jsem to, vždyť jsem byl stále ve společnosti. Až teď mi to došlo.