9. června 2009 v 22:11 | Jannica
|
Jsem ráda, že se vám to zatím líbí:)
__________________
"Ahoj Gerarde." můj nemilý kolega vstoupil do místnosti a zavřel za sebou dveře.
"Co chceš?"
"Víš, myslel jsem si, jestli by nebylo lepší na meloun místo pomeranče napsat citrón. Víš, působí to tak líp.. jako noblesněji."
"Dělej si co cheš, Franku." odbyl jsem ho.
"Ale to je-"
"Tak tam napiš prostě citrus."
"Ale sám meloun je citrus!"
"Ale hovno." uzemnil jsem ho. "A teď vypadni. Chci mít klid."
"A co, jak se jinak máš?" ignoroval můj příkaz, vzal si židli a přisedl si naproti mně.
"Špatně. Až odejdeš, bude to lepší."
"No tak, Gee..." nahodil psí kukuč. Zdá se mi to, nebo po mě opravdu tak moc jede?
"Nech - mě - bejt!"
"Hm, co ti na mě tak vadí?"
"V podstatě nic." protočil jsem oči. "Proč by mi taky mělo vadit něco na tak úžasným člověkovi, jako jsi ty? Jsi nádherný, milý, sympatický. Vlastně tě úplně miluju."
"Uhm... děkuju..." zajíkal se a trochu červenal.
"To bylo ironicky, debile."
Teď zrudnul ještě víc a začal něco koktat.
"Seš gay?" zeptal jsem se ho, zatímco jsem si pohrával s krabičkou cigaret. Zapálil jsem si.
"Eh.. jo."
"No vidíš já taky." vyfoukl jsem mu kouř do obličeje. "Tos chtěl vědět, ne? Teď to víš, tak jdi."
Zmateně vstal a odešel. Hned na to ho ale vystřídala sekretářka.
"Pane Way, měl byste podepsat tohle..."
"Teď nemám čas." odsekl jsem.
"A.. proč?"
"Medituju!" zašklebil jsem se.
"Ale to už je po sedmé za tenhle týden!"
"Ježiš dejte to sem..." natáhl jsem ruku. Ta kráva mi podala listinu. Chtěl jsem tam napsat Gerard Polibte-si-prdel, ale radši jsem tam napsal "xoxo g" Hááá! I tak to působí dost blbě.
Od té doby jsem se nepodepisoval jinak než "xoxo g". Nikdo neměl problém to přijmout. Občas jsem tam napsal "xoxot", působí to totiž jako "kokot".
"Ahoj Gee..." do kanceláře vešel Frank. Bez zaklepání!
"nezapomněl si na něco?"
"Eh...ne?"
"Zapomněl. Tak se vrať, zavři dveře, zaklepej a vejdi znova." udělal to a vstoupil až po mém "dále"
"Co chceš?" zeptal jsem se ho. On se kousl do svého kroužku ve rtu, musím říct, že ačkoliv jsem nechtěl, rajcovalo mě to. Frank je totiž opravdu pěkný kluk.
"Potřebuju návrhy, který jsou támhle v zadním šuplíku. Dal jsem je tam, ještě když to nebyla tvá kancelář."
Nejistě se na mě zadíval.
"No tak si je vem!" vykulil jsem na něj oči. "Nebo seš fakt tak neschopnej, že tě tam budu muset donýst?"
Frank si z toho nic nedělal, vyplázl na mě jazyk a se šklebením šel dozadu do mé kanceláře. Ohnul se až úplně dolu, k poslednímu šuplíku, a začal se v něm přehrabovat. Musel jsem mu pohledem zůstat na jeho zadku. No jo, měl ho fakt k sežrání.
"Nečum mi na prdel." uslyšel jsem a trhnul sebou.
"Seš nějakej sprostej." nadzvedl jsem obočí.
"Jo, a budu ještě sprostší." nohou zasunul šuplík, přišel ke mně a rozkročmo si na mě sedl. Chtěl jsem odporovat, on mi ale najednou narval jazyk do krku. Nechtěl jsem si to přiznat, ale líbilo se mi to. Ještě jsem se nelíbal s nikym, kdo má kroužek. Začal jsem si s jeho ozdobou jemně pohrávat a mohl jsem cítit, jak se vítězoslavně usmál. Rozepnul mi pásek od kalhot a já jemu, stáhl jsem mu je i s boxerkama a on je zakopl někam pod stůl. Nadzvedl jsem se, aby mi mohl přetáhnout kalhoty přes zadek. Teď si sedl na mou chloubu, zasténal jsem. Ještě jsem na sobě ale pořád měl ten zbytečný kousek oblečení, který mne zakrýval. Vzal nůžky z mého stolu a začal to rozsříhávat, aby ze mě nemusel slézat.
"To jako půjdu domu na vostro?" zeptal jsem se podrážděně.
"Budeš muset..." zašklebil se a pak vytáhl lubrikant.
"nezamkl jsi." upozornil jsem ho.
"Já vím." zase ten nadržený úsměv. Nemohl jsem uvěřit, že si to nechávám líbit. Nikdy si moc nepouštím někoho k tělu, ale tohle je výjimka. Nevím, čím mě tak zaujal. Mohl bych ho třeba teď ze sebe shodit, ranit ho na citech a pak ho poslat do prdele, jako to mám ve zvyku. Jo, vím, jsem zlej. Ale baví mě to. Jenže Franka teď chci. Prostě mě rajcuje to jeho vymakaný tělo, nadržený pohled a vůbec ten styl mluvení, jak se chová....
Ucítil jsem ve svém rozkroku příjemný chlad. Frankova ruka mi po něm jezdila nahoru a dolu, zároveň na mě aplikovala ten gel. Musel jsem zasténat. Dlouho jsem ale hlasité projevy mít nemohl, protože mi zacpal pusu svým jazykem. Teď narval kolena na tu židli, aby si mohl rozkročmo nade mne kleknout a nadzvedl se. Začal jsem ho hladit pod tričkem, zvedl jsem mu ho a olizoval mu bradavku. Asi to bral jako pobídnutí. Zhluboka se nadechl a dosedl na mě s výkřikem čehosi sprostého. "Kurva..." ujelo mu ještě jednou a prohnul se. Přirazil jsem ještě víc k němu. Podíval se mi do očí a pak se mu na tváři rozlil nádherný úšměv. Musel jsem se zašklebit. Chytil mě za kravatu, přitáhl si mě k sobě a pak mně začal vášnivě líbat. Mezitím se znovu nadzvedl a nabodl se na mě, bylo znát, že už ho to nebolí tolik, co předtím.
Chytil jsem ho za boky a ještě víc si ho na sebe narážel. Bylo to tak moc dokonalý! Hrozně mě vzrušovalo, jak nahlas sténal, já už se taky neudržel a vzdychal, že to snad muselo být slyšet až na chodbu. Oba dva jsme zrychlovali a já cítil, že už se brzy udělám. Zaryl jsem mu nehty do boků a můj dech byl pořád víc rychlejší a nepravidelnější. Pravou rukou jsem chytil Frankovu chloubu a začal si s ní pohrávat. Jezdil jsem nahoru a dolů, chtěl jsem, abychom se udělali na stejno.
Pak najednou přišel ten slastný výbuch, nás obou. Projížděla mnou křec, bylo mi v té košili hrozné vedro a nemohl jsem skoro ani dýchat. Cítil jsem, jak to stříkám do Franka a on do mé ruky, nemohl jsem se nabažit toho úžasného pocitu. Najednou to doznívalo a já cítil jeho horké rty na mém krku. Pomalu jsem otevřel oči. Tak tohle byl kurevsky dobrej sex. Vzal jsem ze stolu papírovej kapesník a utíral si tu ruku, Frank ze mě zatím sesedl a začal se oblékat.
"To bylo úžasný!" řekl jsem a věnoval mu jeden ze svých "milejších" pohledů. On si dopl pásek od kalhot, trochu svrchu se na mě zašklebil a beze slova zmizel z mé kanceláře.
Já nejdřív nechápavě pokyvoval hlavou, pak jsem hodil špinavý kapesník do koše a a nandal si kalhoty. Bez spoďárů to bylo hrozně nepříjemné, ale co nadělám. Stálo to za to. A odkdy se já nechávám takhle brzo vojet? Zmateně jsem se podíval za zavřenými dveřmi, jestli tam snad něco neuvidím. Nevěděl jsem, co by tam mělo být, ale zklamalo mě, že to tam nebylo. Asi jsem hledal odpověď na mou otázku.
***
O pár dní později:
"Čau, Gee!" ozvalo se za mnou, když jsem konečně vyšel ven před budovu. Už jsem měl po pracovní době a těšil jsem se domu.
"Nazdar..." zavrčel jsem na Franka, který se objevil vedle mě. Zářivě se usmíval.
"Hele víš..." trochu sklopil oči a nejistě si pohrával zuby s piercingem. "Myslel jsem.. jestli bys třeba nechtěl někam zajít."
Podíval jsem se na něj s výrazem, že se asi zbláznil. "Ne." ani jsem se neobtěžoval říct důvod.
Odemknul jsem svoje auto a chystal jsem se nasednout, Frank mi ale zabouchl dveře. "Proč ne?"
"Prostě nechci no." pokrčil jsem rameny. "A teď mě pusť, chci odjet." odstrčil jsem ho.
"Hele pro tebe to v kanceláři nic neznamenalo?!" vykulil oči.
"Uhm.. ne. Prostě jenom další dobrej sex. Jeden z mnoha." ohrnul jsem spodní ret a konečně nasedl do auta.
"Gerarde, počkej!" zarazil dveře, když jsem se chystal je zabouchnout. "To jako... nechceš si aspoň promluvit? Já... nechápu to... Proč..."
"Hele Franku." podíval jsem se mu do očí. "Nemám tady čas na vykecávání. A navíc seš hrozně vlezlej!"
Počkal jsem, až stáhne ruku zpět k tělu, pak jsem rychle zabouchl a nastartoval. Nemám rád lidi, co dolejzaj. Jestli si myslí, že kvůli tomu, co se dělo v kanceláři, ho budu brát úplně jinak, je vedle. Je to pořád to stejný pako. Já nemám zapotřebí se bavit s takovými lidmi. Akorát mě serou.
.
Další den v práci byl nudný. Frank se mi vyhýbal pohledem a nemluvil se mnou, já byl za to rád. Navrhovali jsme zase to stupidní ovoce, nešel jsem na poradu, raději jsem zůstal v kanceláři a flákal se.
Chtěl jsem si uvařit kafe, ale zjistil jsem, že mi došlo. Potichu jsem zaklel a začal se přehrabovat v peněžece, chystal jsem se si koupit nové.
"Gee?" někdo vešel do místnosti. Už jsem byl dost nasraný, přešel jsem to, že neklepal. "Jak.. jak se máš?"
"Špatně, protože tu seš ty." odpověděl jsem.
"A co děláš?"
"Koukám, jestli mám drobný, protože mi došlo kafe."
"Počkej!" řekl Frank, jakobych měl někam odejít, a zmizel z mé kanceláře. Oddechl jsem si. Proč je tak nesnesitelný?
Asi za deset minut se vrátil, byl celý zadýchaný a v ruce držel dva balíky mleté kávy.
"O nic jsem se tě neprosil." ušklíbl jsem se, když mi je položil na stůl.
"Já vím, udělal jsem to pro tebe rád..."
Trochu mě zviklalo jeho chování.
"Kolik tě to stálo?"
"Ale nic. To je dobrý."
"Ne, kolik tě to stálo?!" trochu jsem se zamračil.
"Gee nech si to. Já po tobě nechci, abys mi to vracel."
"Ale já ti nechci nic dlužit."
"Nic mi nedlužíš ok? To byla jenom menší laskavost."
Pak jsme mlčeli.
"Potřebuješ ještě něco?!" zamračil jsem se na něj.
"Eh.. ne."
"Tak vypadni."
Poslušně odešel ke dveřím.
"Jo a Gee?" znova se ke mně otočil a krátce se usmál. "Nechtěl bys dneska někam zajít? Víš, třeba na večeři, nebo tak..."
"Ne, nechtěl. A už sem ti to říkal. Nevím, jestli tě to už napadlo, ale prostě nemám zájem. Teď si dej konečně odchod."
Trochu zkamaně odešel. Proč si myslel, že s ním někam půjdu? Stejně je to jenom malá kurvička. Nic víc. A to já nemám potřebu se s ním zahazovat.
"Gerarde?" objevila se ve dveřích sekretářka. "Podepiště prosím tohle..." strčila mi pod nos papír. Načmáral jsem tam ty svý kolečka a křížky. "A mimochodem-" řekla ještě, když byla na odchodu. "Chce vás ředitelka. Hned."
Vstal jsem teda a šel za ní. To by mne zajímalo, co po mě může chtít.
"Á, pan Way." řekla, když jsem vstoupil. Usmál jsem se na ní, vím, že jí to dostává do kolen. "Víte, stala se tu menší chybička." začala. "Můžete mi prosím vysvětlit, proč je na třešni napsaný 'třešeň'?"
"No, moje chyba to určitě není..." pokril jsem rameny.
"No dobře, snad se to dá všechno brzy do pořádku." odmlčela se. "A mimochodem, chtěla jsem se vás ještě optat na váš podpis." posunula si brýle. "Nemůžete se podepisovat nějak formálněji?"
"Ne, to by nešlo."
"Ale to bych byla nucena vás vyhodit. Máte se podepisovat příjmením. Tohle jsou úřední důležité záležitosti, ne pro kamaráda.."
"Ale paní ředitelko..." mrknul jsem na ni. "vy to jistě nějak zařídíte.."
Ok, takže mám dovoleno se podepisovat třeba jako Gerard Polibte-si-prdel. A to se stačilo jenom usmát. Vždyť všechno je přeci podle mě. Kdybych chtěl, mohl bych být třeba i prezident. Stačilo by lusknout prsty a všichni by mi klečeli u nohou. I když - ani luskat nemusím. Oni ke mně vzhlíží stejně.
Fakt skvělá povídka. A ta šukačka... jedna z nejlepších, co jsem u tebe za poslední dobu četla. :) hůůů, miluju tyhle nečekané rychlovky, a mám slabost pro tuhle polohu.
a Gerard je tu takovej správnej debil. :D Chudák Frankie.