6. června 2009 v 16:05 | Jannica
|
"Gee, nechtěl bys mi namalovat ten akt?" Zeptal se mě najednou asi po deseti minutách, kdy jsem se ho snažil něco naučit.
Trhl jsem sebou a zmateně se mu podíval do obličeje. Tvářil se naprosto nevinně, trochu se uculoval a vpíjel se mi do očí.
"No, já…" Začal jsem se trochu ošívat a cítil jsem, jak se mi do tváří hrne krev. "Nevím, jestli mám na to teď náladu a…"
"Nechceš, aby to dopadlo jako minule?"
Přikývl jsem a krátce se kousl do rtu.
"Přitahuju tě, viď?"
Mlčel jsem. Nevěděl jsem, jestli ano nebo ne. Samozřejmě, Frank je moc hezký kluk, ale nechci s ním nic mít. Já totiž potřebuji vážný vztah. Nejsem jako on a nedokázal bych mu tolerovat všelijaké úlety.
Přímo nesnáším sex na jednu noc. Je to nechutné. Vyspíte se s člověkem, kterého pak už nikdy neuvidíte. Nabídnete mu své tělo a prožijete tak intimní chvilky bez toho, anižbyste věděli, kdo to je.
Sex bez lásky je na nic. Možná se vám to v tu chvíli líbí, ale jakmile osamníte, začnete si to vyčítat.
Podíval jsem se na něj a nechápal jsem, proč to má ten kluk za potřebí. To je vážně takový nymfoman? Říkal, že si tím srovnává sebevědomí. Ale nepřijde mu to trochu… zvrácené?
"Nemusíš mě malovat, jestli nechceš." Usmál se najednou. "Mě nejde o to tě svést. Jen jsem chtěl mít svůj obraz."
Poznal jsem, že trochu lže, protože se mu dalo z očí snadno vyčíst, jak rád by mě dostal do své postele. Jenže jemu jde jen o to jedno a to já nechci. Potřebuju milovat. I přes to, co se mi nedávno stalo se mé srdce může otevřít dalšímu člověku. I když to zřejmě nebude tak jednoduché.
"Frankie,..." povzdechl jsem si. "můžu tě namalovat jindy? Neboj, budeš mít svůj obraz, ale ne teď."
Chápavě přikývl a usmál se, začal se opět věnovat tomu, co jsme spolu stihli nakreslit.
"Proč se snažíš kreslit, když to nesnášíš?"
Uchechtl se. "Já nesnáším umění, protože je to blbost. Kreslení je hezká věc. Když se to naučím, můžu kreslit spoustu obrázků."
Napadlo mě, že určitě myslí "spoustu chlapců v různých polohách". Trochu jsem se zasmál a pak jsem si šel sednout k té televizi, která stále potichu hrála.
Celý den jsem se snažil tvořit něco, co by se dalo zpeněžit a už jsem neměl tak špatnou náladu. Je brzy říct, že jsem se z toho úplně dostal, ale každopádně jsem byl na správné cestě. Dokonce jsem se i usmíval a vrátila se mi chuť k jídlu. Uvařil jsem oběd, Frank se sice nabídl, ale jemu to moc nejde a já se chtěl konečně jednou pořádně najíst. Nedal jinak, než že mi pomůže, takže se mi tam celou dobu pletl.
Večer - asi v půl desáté - jsem si sedl k televizi a relaxoval.
Brzy si Frank přisedl a dívali jsme se spolu na nějaký film. Bylo to hrozně nudné, ale já to nechtěl přepnout, protože se mi u toho dobře přemýšlelo. Myšlenkami jsem byl někde jinde, v minulosti, v budoucnosti… zkrátka jsem je nechal volně plynout.
Cukl jsem sebou, když jsem cítil, jak Frankova hlava spadla na mé rameno. Měl zavřené oči a já si uvědomil, že nejspíš usnul. V televizi teď běžely reklamy, rozhlédl jsem se po místnosti a snažil jsem se protáhnout, ale tak, abych ho nezvzbudil.
Podíval jsem se na něj a neubránil jsem se malému úsměvu. Rád sleduju lidi, když spí.
Frankie se zavrtěl a pak mě chytil kolem krku, takže mě skoro celého objal. Trochu zamručel a spal dál.
Film pokračoval, ale já se na něj nedokázal soudředit. Nemohl jsem myslet ani na to, co se mi hlavou honilo předtím. Teď jsem stále musel sledovat Franka a přemýšlet, jak pak půjdu spát, abych ho nevzbudil.
Možná jsem do něj měl jen bezohledně strčit a poslat ho nahoru, ale na to jsem nějakým záhadným způsobem nenašel sílu.
Nakonec jsem tedy ze sebe opatrně odendal jeho malé ruce a položil jsem ho na gauč, kde jsem ho nechal.
Sám jsem odešel do ložnice a za neustálého přemýšlení o něm jsem se odebral do říše snů.
Frank:
Probudil jsem se asi k ránu, chvíli jsem musel přemýšlet o tom, kde jsem. Pak mi došlo, že jsme se dívali na film a já usnul. Podivil jsem se, že mě Gerard nevzbudil. I když já bych to na jeho místě asi také neudělal.
Vstal jsem a vydal se k němu do ložnice, chtěl jsem se na něj podívat.
Potichu, abych ho nevzbudil, jsem za sebou zavřel dveře. Hleděl jsem na něj s přiblblým úsměvem na tváři. Peřinu si odkopal a měl na sobě jenom boxerky, byl neskutečně moc přitažlivý. Ale teď jsem nemyslel na sex. Chtěl jsem ho třeba jen pohladit.
Vlezl jsem si k němu do postele a chvíli si zblízka prohlížel jeho obličej, než jsem kolem něj pomalu obmotal svou ruku. Něco zamručel a pak spal dál.
V jeho přítomnosti mi bylo nevysvětlitelně hezky. Cítil jsem se krásně, když jsem na něj mohl hledět nebo se ho dotýkat. Nevěděl jsem, co se se mnou děje, jakoby mě snad ovládla nějaká nadpozemská síla.
Přitulil jsem se k němu a cítil příjemné chvění v žaludku. Usmál jsem se a krátce jsem si přičichl k jeho vlasům. Krásně voněl, jako vždy. Má takovou úžasnou, osbitou vůni.
Asi jsem na okamžik také usnul, protože mě probudil Gerardův křik.
"Už zase!" Ječel. "Franku vypadni z mé postele a okamžitě!"
Provinile a smutně jsem na něj pohlédl. "Když mě je nahoře tak smutno…"
"To neznamená, že mi vezeš do ložnice!"
Ublíženě jsem slezl z postele a zase jsem si ho jen tak prohlížel. Líbil se mi. Ale tak jinak…
Cukl jsem sebou a naprázdno jsem polkl. Snad… snad jsem se nezamiloval. Doufám že ne, vždyť přece na lásku nevěřím! Proč si chci zase ublížit?
To bylo krásné, ale já to asi do přštího dílu nevydržim! :)