close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nancy Boy 30

12. června 2009 v 8:00 | Jannica |  Nancy Boy
Tuhle kapitolu jsem psala děsně dlouho a když jsem to měla, najednou se mi začal restartovat počítač a celý mi to smazal. Vážně mě to naštvalo, musela jsem to psát celý znova. Samozřejmě až poté, co jsem se z toho vydupala a vyvztekala:D

Asi už bude brzy konec, sice jsem ho ještě neplánovala, ale došlo mi, že kdybych to protahovala a nasměřovala to k tomu ději, který tam má být, akorát by to bylo hrozně nudný. Takže bude nejspíš epilog. Jo, tak se mi to bude možná líbit.

Tyjo víte, kolik už to má stránek? Přesně 88 :D Je to asi má nejdelší povídka. Bude šok jí ukončit. Ale do tý doby ještě čas...

Už nechám těch keců a radši vám dovolím si to přečíst:D




Nechápal jsem, proč jsem tak naštvaný, že mě nechce. Jakobych tím zklamal sám sebe. Gerard byl pro mě tak nedosažitelný cíl, že jsem ho chtěl stále víc. Ale už to nebyl jenom sex. Záleželo mi na něm.

Nevěděl jsem, co k němu cítím, byl jsem sám zmatený svými pocity. Už jsem ho nechtěl jen do postele. Chtěl jsem si s ním třeba jen promluvit, být s ním. Samotná jeho přítomnost mi stačila, vydržel jsem na něj hledět dlouhou dobu.

Když maloval, téměř pokaždé jsem ho pozorval. Ne proto, že by mě to tak zajímalo, ale chtěl jsem být s ním. On byl kresbou tak zaujatý, že si mě vůbec nevšímal a možná ani nevěděl, že celou dobu sedím opodál a koukám na něj. Rád jsem sledoval jeho soustředěný výraz, jak vždycky mhouřil oči, když se mu něco nezdálo. A přímo jsem miloval ten pohyb, kdy si odhrnoval vlasy z obličeje.

Pokaždé, když se na mě usmál, jsem celý pookřál. Věděl jsem, že ať už by mě žádal o cokoliv a svou prosbu by doplnil tímto úsměvem, vyplnil bych mu vše, co by se mu odráželo na očích. Měl na mě takový vliv a ani o tom nevěděl. Tolikrát mi už řekl slova "já nejsem taková děvka jako ty", při mých marných pokusech ho svést. Bolelo to, ale přestal jsem se o cokoliv snažit. Místo toho mě mrzel každý jeho hnusný pohled, který mi věnoval. A když se rozkřičel - měl jsem co dělat, abych to vůbec snesl.

Choval se vůči mě hrozně podrážděně, nevěděl jsem, jestli je to přímo kvůli mně nebo se stále nevzpamatoval ze šoku s Christianem.

Christian. O tom jsme podvědomě měli zakázáno mluvit. Nebylo nic příjemného na něj vzpomínat pro nás pro oba. Tomuto tématu jsme se tedy vyhýbali, jak jen to šlo, i když jsme věděli, že se tím nic nespraví.

Na druhou stranu jsem byl rád, že máme s Geem alespoň něco společného. Tu bolest, zlomené srdce.

Říká se, že čas všechno spraví, ale v lásce to zřejmě neplatí. Stopy ve vašem srdci zůstanou navždy a jak dny plynou, akorát se vryjí hlouběji a možná se na ně naokamžik zapomene. Avšak když znovu vstanou ve vaší mysli, je to ještě horší.

Pokaždé mě píchlo ve hrudníku, když jsem si vzpomněl, jaký jsem byl dřív. Hodný, milý, starostlivý… a hlavně jsem uměl milovat. Avšak s Christianovým odchodem odešla i má víra ve vážný vztah a ze mě se stala troska. Troska, co nemá žádný životní směr, přání. Šlo mi jen o to si užít, živit se z přítomnosti a dál nekoukat.

Jenže to mě nikdy nenapadlo, co bude dál?

Teď jsem si dovedl představit, že jsem starý, osamělý, nechtěný. Žil bych si v nějaké garsonce a nic by mě netěšilo. Vždyť vlastně kromě sexu ani nic neumím! Ve škole jsem nikdy nedával pozor a hned po střední jsem potkal Chrise. Ani jsem vlastně neměl šanci se něčemu dlouhodobě věnovat.

Nebo je tu ještě druhá možnost, jak se s toho dostat. Mohl bych žít s Gerardem. Nebyl bych sám, žil bych s člověkem, který pro mě znamená vše.

Vše?

Nejspíš už to tak bude.


Gerard:

Frank se změnil. Viděl jsem to na vlastní oči a přesto jsem si pořád dokola opakoval, že si jen něco nalhávám. Byl teď takový ohleduplnější a už se o nic nesnažil.

Bylo to dobře, protože jsem věděl, že už bych to nemusel vydržet. Opravdu mě přitahoval. Byl to ten nejvíc sexy kluk, jakého jsem kdy potkal a patrně si toho byl moc dobře vědom. Dával to na jevo až okatým způsobem, pořád mi předhazoval, že stejně ví, jak moc ho chci.

Já se ale zuby nehty držel, nestál jsem o další sex na jednu noc. Přímo se mi hnusí šukání bez milých slov a něžných doteků. Možná jsem moc naivní, ale přesto se své romantické představy nevzdám.

Nejsem jako on. Nejde mi jen o to, se co nejrychleji uspokojit. Vidím za tím něco víc. Nabídnout někomu své tělo je přece to nejintimnější, co můžete udělat. Tomu člověku tedy musíte věřit a musíte ho milovat a on vás, jinak pak vaše tělo odhodí jako rozbitou hračku a zbydou jen výčitky. Budete se cítit špinaví, zneuctění. A to já nechci.

Možná jsem staromódní. Možná mám tak předpotopní názory, že kdybych je někomu řekl, vysmál by se mi.

Ale já sám se sebou nechci zacházet jako s hadrem. Vím, že kdybych Frankovi dovolil se se mnou vyspat, byl bych na tom ještě hůř.

Avšak jeho pokusy najednou ustaly. Připadalo mi, jakoby to nebyl ten starý, sarkastický Frank, to prase, co má myšlenky bídné, že by ho za to měli zavřít. Najednou se proměnil v celkem milého člověka.

Dokonce se s ním dalo i bavit. Tedy - samozřejmě, předtím jsme si také povídali, ale tohle… bylo to bez všelijakých narážek a posunků. Číšil z něj zájem o mou osobu - o mou psychyckou a duševní stránku osoby. Už nemyslel jen na tělo.

Odmítal jsem tomu uvěřit. Dokonce mi to možná i trochu vadilo. Nejpíš jsem se bál.

Věděl jsem, že ačkoliv si to zakazuji, už pro mě není jenom kamarád. Vlastně po celou tu dobu, co se známe, si pro něj v srdci šetřím místo. I když ho můj rozum odmítá, něco mě k němu hrozně táhne.

Kdyby nebyl takový, už bych se nejspíš dávno zamiloval.

Jenže on už právě takový není.

***

Devátého dubna ráno jsem se vzbudil poměrně brzy. Posadil jsem se na posteli a usmál jsem se, nechal jsem dopadat na svůj obličej sluneční paprsky, které do pokoje pronikaly skrz škvíru mezi závěsy. Vzpomněl jsem si, že se mi něco zdálo, ale nedokázal jsem si sen vybavit. Přemýšlel jsem o tom cestou do koupelny, kde jsem si dal svou oblíbenou ranní sprchu. Miluju to. Voda mě vždycky tak skvěle nastartuje a povzbudí do dalšího dne.

Šel jsem se nasnídat, trochu jsem se podivil, že tu není Frank. Usoudil jsem, že si nejspíš trochu přispal. Koukl jsem na display mobilu a zjistil tak, že je něco málo po deváté hodině. Pomyslel jsem si, že určitě tak do čtvrt hodiny zavolá brácha.

Opravdu se telefon po chvíli rozdrnčel a já s ním odešel do ložnice, kde jsem sebou flákl na postel. Nejraději volám v leže.

"Čau Gee!" Mikey zněl bezstarostně a vesele. "Všechno nejlepší k narozeninám!"

Se smíchem jsem poděkoval.

"Rozhodli jsme se, že ti s mámou uspořádáme rodinou oslavu, pokud ti to nevadí."

"Jestli nebudu muset jel do Itálie, tak ne."

Oba jsme se rozesmáli. Živě si pamatuji, jak mi udělali oslavu v rodném městě mé mamky. Ráno jsem našel ve schránce letenky a dopis, který obsahoval instrukce. Mělo se to konat u tety, tu jsem viděl snad jen párkrát v životě. Málem jsem se z toho zbláznil, vždyť naprosto nesnáším cestování! Nakonec se ještě k tomu má oslava proměnila spíše v rodinou sešlost.

Teď už na ten den ale vzpomínáme všichni se smíchem. Mikey si mě kvůli tomu dobíral, pořád říkal věty typu "Gee, budu mít narozeniny, uděláš mi oslavu ve Vietnamu?"


Ještě jsme si dlouho povídali úplně o všem, skončili jsme, až když nám došla slova a brácha oznámil, že musí jet pro Alic na nádraží. Jela prý na víkend ke své kamarádce.

Ukončili jsme hovor a já ještě chvíli zůstal ležet se šťastným úsměvem na tváři.

Brzy jsem zaslechl ránu, jak někdo zabouchl domovní dveře. Podle malých kroků a nemotorných pohybů (vždy jsem slyšel, jak mu něco spadne nebo do něčeho vrazí) jsem usoudil, že je to Frank.

Po chvíli zaťukal na dveře mé ložnice a vstoupil. Když mě spatřil, na tváři se mu rozlil nádherný úsměv.

"Gee! Všechno nejlepší k narozkám!" Vlezl ke mně do postele a do rukou mi vrazil velkou, krásnou kytici. Potěšeně jsem se na něj podíval a obdržel jsem ještě plyšáka, který měl znázorňovat bílého psa s růžovou mašlí.

"Vím, je to trochu infantilní. Ale nemohl jsem si pomoct…" zahihňal se.

"Je nádherný!" Podíval jsem se Frankiemu do očí a prudce jsem ho objal. Obmotal kolem mého krku své paže a pevně se ke mně přitiskl, nechtěl mě pustit. Vlepil jsem mu krátkou, přátelskou pusu na tvář a mohl jsem cítit, jak se zachvěl.

Odtrhli jsme se od sebe. Seděl naproti mně v tureckém sedu a pořád na mě koukal s úsměvem na tváři. Najednou mi vůbec nepřipadal jako ten sebevědomý a sobecký Frank. Byl trochu rozpačitý a tvářil se moc mile, dokonce bych si troufl říct, že vypadal roztomile.

"Víš, vlastně jsem ti přišel ještě k těm narozeninám něčo říct." Rozpačitě se poškrábal ve vlasech. "Ale nevím, jestli je to vhodný. Možná tě tím totiž potěším, možná zklamu."

Pohlédl jsem mu do očí a úsměvem ho pobídl, aby pokračoval.

Přisunul se trochu blíž a já si všiml, že si nervózně pohrává s prsty. "Já tě miluju, Gee."

Zůstal jsem na něj bez dechu zírat. Čekal bych opravdu všechno, ale tohle ne. Opravdu jsem ho dokázal tak změnit? Vždyť přeci na lásku nevěří! Myslí to vážně?

Měl trochu sklopenou hlavu a po očku se na mě díval, čekal na mou reakci. Já byl nejspíš trochu zamračený z toho šoku, jeho to činilo ještě bezradnějším.

"Jak… jak by mě to mohlo zklamat." Nevěřícně jsem zakroutil hlavou a jemu se rty poprvé zkroutily do nepatrného úsměvu. I mě se rozzářily oči a přitáhl jsem si ho do pevného objetí.

Všechno mi připadalo tak nereálné, až jsem se bál, že je to jen sen. Cítil jsem se hezky, sice jsem si nebyl jistý, jestli jeho city opětuji, ale i tak mě to potěšilo. Věděl jsem, že teď už se nemusím ničeho bát. A ačkoliv jsem se na to předtím bál třeba jen pomyslet - můžeme být spolu.

"Prosím…" zašeptal mi do ucha. "odpusť mi…všechny ty věci… co jsem dělal." Cítil jsem, jak se jeho tělo stáhlo, bylo pro něj těžké se omlouvat.

I když se vyjádřil tak nejasně, pochopil jsem, co tím myslí. Krátce jsem přikývl a zabořil mu ruku do vlasů. On se svými rty nesměle otřel o ty mé, já pochopil a začal jsem ho nežně líbat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pansy.xo Pansy.xo | 12. června 2009 v 9:59 | Reagovat

jůůů páiii :D *devil grin*

2 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 12. června 2009 v 10:18 | Reagovat

AAaaaawww sweet :-) no konečně se k sobě maj kluci... jsem zvědavá co bude dál :-)

3 iWusZka iWusZka | Web | 12. června 2009 v 13:42 | Reagovat

Prý 'Frank, to prase' :D:D Jáj, to mě totálně dostalo xD
No dobře, přiznávám, zase nevím, co mám napsat xD Tyhle situace nenávidím xD Ale tady na tom blogu se mi stávají skoro furt :D
Uhh, prostě úžasné....

4 Hedr Hedr | Web | 12. června 2009 v 14:12 | Reagovat

romantika nade vše:-)---fakt ten konec byl nádhernej...

5 Laivine Laivine | 12. června 2009 v 15:11 | Reagovat

jéééééééééééééééééééééééééé!
Jééé, moc moc líbilo.´nevěřící Tomáš Gerard byl konečně spraven o pravně!

6 Lyl Lyl | 12. června 2009 v 17:22 | Reagovat

Tak Itálie jo? To  by se mi taky líbilo.

7 Geewayli Geewayli | 12. června 2009 v 17:50 | Reagovat

že vždycky mu něco spadne nebo do něčeho narazí :D

8 pájina pájina | Web | 12. června 2009 v 18:23 | Reagovat

budou šukkaaaaat

9 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 12. června 2009 v 18:39 | Reagovat

juuuuuuuuu

10 iWusZka iWusZka | Web | 12. června 2009 v 18:55 | Reagovat

pájina: no téda xD xD tak vidím, že nejsem sama, kdo se na to těší xD xD

11 Tez Tez | 12. června 2009 v 19:24 | Reagovat

No vůbec dámy nejste sami, kdo se těší na šukačku

12 M@kAyla Ąntip&thy M@kAyla Ąntip&thy | 12. června 2009 v 19:33 | Reagovat

jé, to bylo kráááásnýýýý!!!

13 Anique Anique | Web | 13. června 2009 v 0:31 | Reagovat

tak to bylo dokonalý:)

14 fallen angel fallen angel | Web | 13. června 2009 v 21:55 | Reagovat

ach ach ach!!!!
jéééééééééééé
to bylo tááááááááááááááááááááááák hezký...
jéééééééé!

15 Dano Dano | E-mail | Web | 12. října 2011 v 20:33 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama