close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nightmare 2

26. června 2009 v 7:00 | Jannica |  Nightmare
Chjo. Dneska je vysvědčení a já se vážně bojim. Musíte mi držet palce, protože nevim, jeslti dostanu trojku nebo čtyřku z matiky. Totálně jsem totiž pokazila kompozici, tu mám prostě za pět. Je to na nic. Jestli mi profesorka nepřilepší, jsem v háji.

Proto teď radši přednastavuju články, kdyby náhodou. Ale tak na net bych se snad dostala:D

Mám vážně hrozný nervy. Jelikož o tom jaksi nevědí rodiče a dovedu si představit tu scénu, co udělaj, když mi to vážně nevyjde. Letošní pololetí je vážně na velký kulový. Ale můžu si za to sama, měla jsem alespoň jednou otevřít sešit.




Nakonec jsem do školy přišel pozdě. Ještě jsem si kreslil a byl jsem do toho tak zabraný, že jsem úplně ztratil pojem o čase.

"Á, pan Way!" profesor na matiku zvedl obočí a sjel mě vyvýšeným pohledem. "Kdepak jsme se flákali, co?"

"Já... já jsem zaspal..."

"Kecy! Čekal, až mu maminka připraví snídani!" rozlehl se místností Colinův hlas. Třída se smála.

"Tak, Gerarde. Dneska ti to ještě projde. Ale za další pozdní příchod tě už zapíšu!"

Posadil jsem se dozadu na své místo a vytáhl jsem si z tašky věci. Čím se tak liším, že nemůžu být jako ostatní? Ale chtěl bych být jako oni? Ne. Nestojím o to chodit za školu a ničit si život cigaretami a alkoholem. Nestojím o to, balit holky na diskotékách a "užívat si" po večerech. Nechci být jako ti grázlové, co šikanují ostatní. Ale takhle jsem právě já ten objekt všeobecného posměchu.

Vyhlédl jsem z okna a ponořil se do svých hloubavých myšlenek. Když nejsem jako oni, znamená to, že mě budou šikanovat. Kdybych chtěl, aby přestali, musel bych dělat věci, co nechci. Tohle se prostě nikdy nezmění. Nedá se to změnit. Já jsem prostě ten outsider z poslední lavice, co kreslí morbidní obrázky. To já jsem "ten divnej". Po škole se o mě říká spoustu věcí. Vždycky, když projdu kolem nějakého šeptajícího hloučku, velice významně se na mě podívají a já ještě cítím ten jejich propalující pohled na svých zádech. Jednou jsem o sobě zaslechl, že prý patřím k nějaké sektě. Ke kultu, co oslavuje sebevraždy. Potají si odříkávám magické rituály a také se prý pokouším uvalit nějakou kletbu na své nepřátele. Taková blbost. Kdyby to byla pravda, půlka školy už dávno nežije. Jednou mi přišili na svědomí tu nehodu, co se stala Luise Parkerový. Na přechodu jí srazil školní autobus. Utrpěla vážné zranění, ale teď je naštěstí v pořádku. Říkají, že za to můžu já, protože mi nechtěla půjčit čtyři dolary v CD shopu. Jen ty mi totiž chyběly k tomu, abych si mohl koupit nové CD Smashing Pumpkin. Pak se tvrdí, že jsem nakonec disk ukradl, ale koupila mi ho máma k narozeninám.

"Way k tabuli!" Bože, zkoušení. To nesnáším. Vzal jsem s sebou sešit a odkráčel si to ke katedře. Máme sociologii. Proč zrovna já musím vždycky všechno schytat? Nic mi v životě nepřeje. Mám nehorázně velkou smůlu. Už propadám z poloviny předmětů. Nikoho to ale nezajímá, tak proč by mělo mě? Nevím, co budu po maturitě dělat. Chtěl bych malovat. Ale to je můj nesplnitelný sen. Táta mi od malička do hlavy cpal, že si mám vybrat nějaký pořádný povolání. Třeba doktora nebo učitele. Právníka. To je asi to poslední, na co mám pomyšlení. Já mám přesnou představu o budoucnosti. A to tu, že se dožiju maximálně týdne.

"Takže to jsou opět nedostatečné znalosti." hodnotil učitel na konci zkoušení. "Dám vám za čtyři, ale jenom proto, abyste si nemyslel, že jsem nelidský.."

Sebral jsem své věci a šel zpět na své místo. Ignoroval jsem narážky spolužáků. Ano, už jsem se rozhodl. Skončím to všechno. Vdyť nemá cenu v tomhle dál pokračovat!

.

Chtěl jsem jít domů, ale zase si na mě počkala ta banda šílenců. Bezeslova jsem jim podal sedm dolarů, všechno, co mi za ten den zbylo. Chtěl jsem jít dál.

"Ale ale, tak snadno to zase nepůjde.." zarazil mě Iero. Zase mě obklopili. Jo, ať si mě zmlátí, když chtěj. Mě už je to všechno stejně jedno. Ucítil jsem ránu. A za ní další. Co z toho mají? Zábavu? Potěšení? Cítil jsem, jak mi ze rtů teče krev.

"No co je? Dneska se nám nějak vůbec nebráníš." řekl Jim. "Tak tim líp, aspoň si víc užijeme…"

Po pár dalších ranách jsem upadl na zem. Kopali do mě a ještě víc je rozčilovalo, když jsem nevydal ani hlásku. Ne, já nebudu brečet ani křičet, tu radost jim neudělám. Ať mě třeba zabijí, alespoň mi ulehčí práci.

Konečně přestali. Rychle utekli, aby je třeba nikdo nepřistihl. Já se namáhavě posadil a vytáhl papírové kapesníky. Utřel jsem si krev kapající z nosu a pusy. Naštěstí mě nijak vážněji nezranili, takže jsem mohl vstát. Oni sice kopou, ale ne tak silně, aby mi mohli něco třeba zlomit.


Musel jsem jít pomalu, takže jsem měl spoustu času na přemýšlení. Zdá se mi, že už snad ani nedělám nic jiného. Opravdu to teď musím skončit. Nejde to jinak. Připadá mi, že můj život je jen těžká koule přivázaná na mé noze. Po smrti mě čeká něco lepšího. Půjdu pryč, pryč od problémů a tohohle hnusného světa plného přetvářky.

Došel jsem domů. Vše jsem si dokonale promyslel. Ano, chci to udělat. Musím. Chvíli jsem hrabal v kuchyni, než jsem našel to, co jsem hledal. Máminy prášky na spaní. Pak jsem ještě štrachal ve škříňkách, než jsem narazil na láhev plnou vodky. Všechno jsem si to odnesl nahoru do pokoje.



Sedím na posteli a listuju svými sešity s obrázky. Na sebevraždu jsem myslel vždycky. Je to z toho poznat. Každý můj výkres je krvavý a plný smutku. Mých emocí. Toho, jak to cítím a co chci.


Otevřel jsem plastovou krabičku a vymáčkl si na ruku jeden prášek. Spolkl jsem ho. Není to nefér tady nechat svou rodinu?

Spolkl jsem druhý. Ne, není. Nesmím brát pořád na všechny ohledy. Vždyť právě máma ze mě vychovala takového outsidera, jakým jsem.

Hodil jsem do sebe tři prášky najednou. A pak čtvrtý. Co by se stalo, kdybych se nezabil? Do noci bych přemýšlel a pak by se mi zase zdál ten pitomý sen. Ve škole by mě zase šikanovali a dostal bych další kouli ze zkoušení. A o tohle opravdu nestojím.

Zbytek prášků jsem spolkl najednou. Bude to vůbec stačit? Nemám ještě najít nějaké jiné? Pro jistotu? Otevřel jsem lahev alkoholu a párkrát si lokl. Bože, to bylo ale silný. Málem jsem to vyplivl na zem. Ale to nesmím. Pro splnění snů se musí trpět.

Vypil jsem asi třičtvrtě té lahve. Na chvíli jsem pocítil závrať, takže zbytek upadl na zem a rozlil se. Máma bude naštvaná, že tu dělám nepořádek. Máma... bude nešťastná, že jsem se zabil. Ne, nebude. Určitě jí to nebude vadit. Kdyby mě měla aspoň trochu ráda, tak se o mě víc zajímá. Miluje jenom Mikeyho. A tomu? Bráchovi také nebudu scházet. Vždycky chtěl můj pokoj. Je totiž větší a má lepší výhled. Ano, každému se vlastně splní jedno přání. Znova jsem vytáhl sešit s obrázky a začal si je prohlížet. Chci je naposledy vidět. Chci naposledy spatřit svůj život, než se s ním rozloučím.

Netrvalo dlouho a ucítil jsem palčivou bolest hlavy. Také jsem měl křeče v břiše a špatně se mi dýchalo. Lehl jsem si na postel a oči kulil před sebe, stále na můj blok. Před sebou jsem měl obrázek, nad kterým byl nápis "Sbohem". Ano, chci se rozloučit. Sbohem vy všichni, co tu zůstanete. Nemějte mi nic za zlé. Já jenom udělal to, co jsem musel.

Mé oči se zavřely. Ta křeč byla nesnesitelná. Pamatuji si jen, jak se mi v hlavě mihly vzpomínky. Na dětství, na všechny možné hezké chvilky, co jsem kdy prožil. A pak ta tma... Nekonečná tma...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 26. června 2009 v 10:48 | Reagovat

To je smutné. Proč jen mi to připomíná moje zážitky na základní škole? Ale Gee přece nemůže umřít, to by byl brzo konec. Honem dál, jsem napjatá co bude potom.

2 Darek Darek | Web | 26. června 2009 v 11:51 | Reagovat

Nebude divné, když se zeptám na to samé, co Chemical Writer? Proč mi to připomíná moje zážitky na základní škole?
Ale Gee to snad přežije... jako já tehdy.Prosím... on ho Fee bude mít rád, že jo?

3 Hedr Hedr | Web | 26. června 2009 v 12:45 | Reagovat

musí ho zachránit....

4 Senii Senii | Web | 26. června 2009 v 12:53 | Reagovat

někomu to připomíná základku, mně spíš můj prvák.. teda, jen takový ty problémy a tak.. ale je to krásný a jasně, že Gee to přežije..

5 Lyl Lyl | 26. června 2009 v 16:10 | Reagovat

Je pravda že lidem co umíraj proletí vzpomínky na celej život? (Jako ve Shrekovi 2 s tim perníčkem XD) Ok jsem ulítlá na pohádky. Se pak pochlub jak dopadlo to tvoje vysvědčení :D

6 M@kAyla M@kAyla | 26. června 2009 v 18:38 | Reagovat

drsněěě! Mě to tky něco připomíná, ale nebylo to zas až tak hrozný!
PS: se máte, my máme vysvědčení až v úterý :-((

7 Darek Darek | Web | 26. června 2009 v 19:23 | Reagovat

M@kAyla: To my taky.

8 iWusZka iWusZka | Web | 26. června 2009 v 20:45 | Reagovat

Já tady brečím.
Ne, že by to bylo nějak extra smutné, i když vlastně je. Jen jsem se zamyslela nad smyslem svého života a řekla jsem si, že to mám vlastně podobné, jako on. Jen mě nemlátí. Schází mi už jen odvaha se zabít.
Jsem zasraný pesimista a jsem divná.
Poslouchám Wish You Were Here od Ponk Floyd, konečně jsem si to našla, hah.

Do prdele, to mám zas výlevy :D
Chci vědět, jak to bude pokračovat. :)

9 Tez Tez | 27. června 2009 v 13:14 | Reagovat

[8]: Já bych byla schopná

10 Aless Aless | 27. června 2009 v 15:01 | Reagovat

[9]: Ale přece by si mi to neudělala...  Jinak moc krásný příběh

11 fallen angel fallen angel | Web | 27. června 2009 v 21:40 | Reagovat

mě to taky připomíná základku..
[6]: a [7]: my taky :D

12 scary scary | Web | 2. července 2009 v 8:19 | Reagovat

jo mě to připomíná 6 a 7 v osmičce už to nebylo tak zlé .ale ty dva roky opravdu ....

13 eF eF | Web | 23. července 2009 v 20:27 | Reagovat

pchéé já doufala, že se stane upírem a on se takhle zabije! nevim proč se rozčiluju u druhý části, ale stejně :D jo mimochodem poslední cédéčko pumpkins se mi nelíbilo, jenom říkám xD a ani maminka mi ho nekoupila, musela jsem si ho stáhnout.

14 Laivine Laivine | 9. srpna 2009 v 1:47 | Reagovat

Hehehehe, já se musím chechtat... mě to příjde jako groteska.

Teď si tu přepadám jako outsider já. To jsem tu vážně jediná, koho nikdy nikdo nešikanoval a kdo byl na základce oblíbený? :/ Ach... teď je mi blbý, že se tomu směju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama