Jelikož bylo hlasování velice nerozhodné, rozhodla jsem se pro kombinaci, aby byli všichni spokojeni:)
Jinak - uvědomujete si, že tohle je 23. díl a v té povídce se odehrává teprve asi třetí den? :D Vážně mi přijde, že se ti dva znají už celou věčnost a ono ne:D
Hleděl na mě s doširoka rozevřenýma očima a infantilním úsměvem na rtech. Nechápal jsem, co mu je, ale nechal jsem ho, ať kouká, když ho to baví.
Prohlížel si mě ze strany, bylo mi to trochu nepříjemné, bál jsem se, že na mě shledá něco jako nehezké.
Najednou si ke mě přelezl a prudce mě objal. Musel jsem se trochu zasmát, on si položil hlavu na můj hrudník a tiskl se k mému tělu jak nejvíc mu to kosti dovolovaly.
Po chvíli jsem se vzpamatoval a také jsem se k němu přitulil, dokonce jsem mu i odpustil to, do jaké situace mě dnes přivedl.
"Ale byla to vážně sranda," řekl nakonec. "Sice hrozný trapas, ale jako zážitek dobrý."
Souhlasně jsem přykývl a zabořil jsem ruku do jeho vlasů. Cítil jsem se s ním nádherně, jako vždy. Už jsem si zkrátka nedovedl představit, že bychom nebyli spolu. Prostě ke mě patřil úplně stejně, jako třeba kartáček na zuby.
No dobře, srovnávat Frankieho s mým kartáčkem na zuby je trochu hloupé, ale určitě chápete, jak jsem to myslel.
Zkrátka je důležitá součást mého života.
Naklonil jsem se k němu a na důkaz toho, co všechno pro mě znamená, jsem ho začal něžně líbat.
"Gee..." vydechl, když se naše rty s potichým mlasknutím oddělily od sebe. "Já..." odmlčel se. "Myslím, že tě asi mi-"
Náhle se autem rozeznělo to stupidní vyzvánění mého mobilu. Vytáhl jsem ho z kapsy a zatímco jsem si četl číslo volajícího, obmotal jsem Frankovi ruku kolem pasu.
"Ahoj." ohlásil jsem se Nedovi a uvědomil jsem si, že jsem na něj úplně zapomněl!
"Nazdar Gerarde!" Zařval mi do ucha, až jsem sluchátko musel odtrhnout od své hlavy. Kdybychom byli v kresleném seriálu, zřejmě by mi létaly vlasy dozadu tou silou zvuku. "Jak si to jako kurva představuješ! Jako! Co si jako o sobě vůbec myslíš!"
"Uhm... o čem to mluvíš, Nedíku?" Snažil jsem se znít přátelky.
"Jak jako kurva o čem to mluvím! Do prdele! Jsi měl teda jako přijít na natáčení! A tys tam sakra nebyl! Už asi jako tejden!"
"Jé, promiň..." rozpačitě jsem se podrbal na hlavě. "Byl jsem trochu zaneprázděný, víš?"
"Kurva tak si to máš ohlídat, ne? Co já vůbec trávim čas s takovym pošukem jako jsi ty?"
"Omlouvám se."
"No to teda žádná omluva nezpraví! Fuck off!"
Nevěděl jsem, co mám dělat. Podíval jsem se na Franka, který v sobě dusil smích. Je to škodolibý hajzl! Směje se mi!!
"A... co teď?" opatrně jsem se zeptal.
"Jak jako co teď?! Snad víš, ne?! Zejtra ve dvě ať tam seš nebo tě pošlu do prdele! A ne že ne!"
Zavěsil.
Vyděšeně jsem pohlédl na pípající telefon a oddechl jsem si.
"Teda Gerarde!" Frank naštvaně zkřížil ruce na hrudi. "Jak si to jako vůbec představuješ! Kdybych byl Ned, tak tě úplně seřvu!"
"Di do háje," zavrčel jsem a strčil jsem klíčky do zapalování. Nesnáším, když na mě někdo křičí.
Frankie si přelezl na své sedadlo a připoutal se. Auto se konečně rozjelo.
Kdybych řekl, že byla cesta dlouhá, lhal bych. Po půlce jsme totiž byli nuceni zastavit. Došel benzín. Naschvál to bylo na tom nejméně vhodném místě, bez civilizace, bez jakéhokoliv spojení.
A to jsem myslel, že toho dneska bylo už dost.


mno tak to bylo solidní:D...stim nedem sem měla upe výtlem:D