close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Can´t see the rainbow 9

21. července 2009 v 8:00 | Jannica |  Cant see a rainbow
Koukal dopředu, ruce volně složené v klíně, asi poslouchal zvuk šumějících stromů. Prohlížel jsem si ho, opravdu se mi moc líbil.


Přisunul jsem se k němu blíž a chytil ho za ruku, začali jsme si potichu povídat.

Smáli jsme se spolu a bylo mi opravdu krásně. Hrozně rád jsem si prohlížel jeho tvář, když byl veselý. Tak krásný úsměv jsem neviděl už dlouho.

Položil jsem svou ruku na jeho rameno a přitiskl si ho k sobě. Rty jsem se otřel o jeho uvolněnou tvář, trochu se zachvěl.

"Frankie, vážně se mi hrozně moc líbíš." zašeptal jsem mu do ucha, druhou rukou jsem ho začal jemně hladit po tváři. Přesunul jsem svůj obličej tak, aby byl přímo u toho jeho. Zavřel jsem oči, byli jsme u sebe snad jen na centimetr vzdálení. "Můžu tě políbit?"

Zaznamenal jsem, jak se krátce usmál, než kývl.

Chvíli jsem ještě počkal, abych si vychutnal tu nádhernou napjatou chvilku, než jsem spojil své rty s jeho. Jenom opatrně a něžně, začal jsem ho jemně poznávat.

Asi minutu jsme se jen tak oťukávali, než jsem polibek prohloubil a vzal do úst jeho horní ret.

S potichým mlasknutím jsme se od sebe oddělili a já otevřel oči, abych mohl vidět jeho blažený výraz. Usmál jsem se, tvářil se opravdu roztomile.

"Gee…" zašeptal potichu. "Neumím to."

"Jde ti to skvěle…" vpletl jsem svou pravou ruku do jeho nádherných vlasů a opřel se o něj nosem.

Opět jsem ho začal líbat, tentokrát naléhavěji. Po krátkém zaváhání jsem vnikl svým jazykem do jeho úst, on krátce zavzdychal.

Přejížděl jsem mu po zubech, zkoumal jsem každičký kousek z něj. Frankie se trochu osmělil a dal mi ruku kolem pasu, já ho začal jemně hladit za krkem.

Odtrhli jsme se od sebe až po dost dlouhé době.Opřel jsem se o něj čelem a vnímal jeho dech, srážející se s tím mým.

Pořádně jsem si sedl, protože jsem z toho naklánění klouzal ven z lavičky, a jeho drobné tělo jsem vzal do náruče.

Přesunul jsem si ho na svůj klín, ihned obmotal ruce kolem mého krku.

Dal jsem mu malou, nevinnou pusinku na rty, nemohl jsem to vydržet, když se tak roztomile tvářil.

"Teď spolu… chodíme?" zajímal se.

"Co myslíš?" rozhodl jsem se ho trošku potrápit.

"No, já nevím…" znervózněl.

Rozesmál jsem se. "Ale samozřejmě, že jo, Frankie." Odmlčel jsem se. "Tedy, pokud chceš."

"Že se ptáš!"

Zpevnil jsem objetí a zabořil jsem hlavu do jeho ramene, s potichým, šťastným smíchem bublajícím uvnitř mě.

"Ty jsi předtím nikdy neměl kluka, viď?" zeptal jsem se přímo, chtěl jsem se ujistit.

"Ne." Zavrtěl hlavou a kousl se do rtu, jakoby se za to snad styděl. "Jeden se mnou chtěl chodit, ale pochopil jsem, že by mě jen využíval. Byl to hroznej magor. To je právě můj problém. Nemůžu se lidem jen tak podívat do očí, abych je nějak odhadl. Musím soudit jen podle hlasu. Nikdy nevím, na koho narazím. Doufám, že ty mi neublížíš."

Prohrábl jsem mu vlasy a trochu se zamračil nad tím, že vůbec může pomyslet na něco takového. "Neboj, Frankie." Upevnil jsem stisk. "Nedokázal bych to."

Dlaní jsem si přitáhl k sobě jeho hlavu, abych ho mohl znova políbit. Cítil jsem, jak se s každou přibývající vteřinou lepší, už nebyl tak neohrabaný, jako předtím.

Projela mnou vlna vzrušení, když jsem si uvědomil, že jsem jeho první a že já mám tu čest ho všemu naučit.

"Gee…" zašeptal, když jsme se od sebe opět pomalu odtrhli. "Můžu tě trochu poznat?"

"Jak to myslíš?"

"Chtěl bych vědět, jak vypadáš."

Už jsem chtěl něco říct, ale přiložil mi ukazováček na ústa. Pak mi po nich začal pomalu jezdit dvěma prsty, postupoval výš, k nosu a tvářím. Opatrně propátrával každičký kousek mého obličeje, zavřel jsem víčka, když se k nim dostal a přejel nahoru k obočí.

"Jakou máš barvu očí?" zeptal se mě.

"Zelenohnědou. Takovou… divnou."

Zasmál se a pak mě krátce pohladil. "Jsi tmavovlasý."

"Vlasy černý jako uhel." Usmál jsem se. "Jak jsi to poznal?"

"Tmavé vlasy jsou o dost hrubší než světlé. A taky kvalitnější."

Přemýšlel jsem o tom, zatímco pokračoval ve zkoumání mé tváře. Líbilo se mi to, ale občas mě jeho prsty šíleně lechtaly.

Když na mém obličeji nezůstal jediný kousek neposkvrněný jeho dotekem, ruku stáhl a krásně se usmál.

"Tak co, líbím se ti?"

"Moc…"

Šťastně jsem zavrněl a pak jsem ho začal hladit po tváři. Přitáhl jsem si ho k sobě a prohlížel jsem si ho z velké blízkosti.

I když nebyl úplně dokonalý, zdál se mi krásný.

Zabořil jsem obličej do jeho krku a otřel jsem se o něj nosem. Jeho kůže nádherně voněla. Zpozoroval jsem, že se trochu chvěje, nejspíš štěstím.

Usmál jsem se a spokojeně jsem zavřel oči, zatímco jsem si vychutnával jeho blízkost.



Seděli jsme tam spolu na lavičce a zatímco si vítr lehce pohrával s našimi vlasy, mazlili jsme se. Otírali jsme se od sebe tváří a vyměňovali si neustálé polibky na ústa, tváře nebo vlasy.

Na Frankiem bylo dost znát, že tohle všechno prožívá poprvé. Byl úplně mimo a nejspíš v sedmém nebi, pořád se tak hezky uculoval a tulil se ke mně. Chvíli jsem měl pocit, že mě snad nikdy nepustí a budeme odsouzeni k věčnému hlazení se na lavičce. Jemu by se to podle všeho dost zamlouvalo. No, valstně i mě.

Čas letěl a já si všiml, že už se začíná stmívat. Věděl jsem, že do hodiny bude tma jako v pytli, tudíž je akorát tak vhodné vyrazit.

"Frankie?" Zamumlal jsem, nechtělo se mi ani náhodou opustit tohle překrásné místo. "Budeme muset jít."

Zatvářil se trochu zklamaně a pak se ke mně zase pevně přitiskl. "Já nechci, tady je krásně."

"Musíme…" krátce jsem ho pohladil po vlasech. "Už se stmívá a je dost hodin. Jsi určitě dost unavený…"

Povzdechl si a narovnal se, slezl mi z klína.

Stál na místě až do té doby, než jsem ho chytil za ruku a pomalu ho odvedl zpět na cestu.

Propletli jsme své prsty a natisklí na sebe vyšli alejí.

Na tramvajovou zastávku jsme došli až za poměrně dlouhou dobu, každou chvíli jsme totiž museli zastavovat kvůli naustálým polibkům. Mě a nespíš i Franka dost bolelo za krkem. Náš výškový rozdíl je docela velký a kdybych se o tolik nesklonil, musel by si asi stoupnout na špičky.

"Kde máš vůbec Bellu?" Zeptal jsem se, když jsme čekali na zastávce. Jeho hlava teď byla přitisklá na mém hrudníku a ruce mi obmotal kolem pasu. Na krku mě dost lechtaly jeho vlasy, ale ani mi to moc nevadilo.

"Nechal jsem jí dnes doma. Když jsem s tebou, tak je mi docela zbytečná."

"Nepotřebuje vyvenčit?"

"O to jsem poprosil sousedku. Má jí totiž hrozně ráda, takže byla nadšená, když se dozvěděla, že jí bude mít skoro celý den pro sebe."

Usmál jsem se. Také jsem měl kdysi psa, takového malého, trpasličího pinče. Bylo s ním hrozně práce a všechno devastoval. Pořád jenom štěkal, vrčel, běhal po bytě… Ale měl jsem ho rád. Umřel přirozeně, zakopal jsem ho za domem na zahradě.



Dojeli jsme před Frankův dům, byla tam dost velká tma, protože měsíc nesvítil a pouliční lampy byly dost tlumené. Jsem nervózní, když dobře nevidím. To pro Franka musí být opravdu hodně těžké.

Chytil jsem ho za boky a dal mu malou pusu na čelo. Okamžitě mě obejmul a pak jsme se ještě dlouze loučili.

Ani jednomu se nám nechtělo od sebe oddělit, ale nedalo se nic dělat.

"Uvidíme se zítra?"

"Rád bych." Usmál jsem se. "Ale zítra do restaurace nechoď, mám volno."

Zatvářil se překvapeně. "To máš dost blbý, úterý a neděle."

"No jo…" Povzdechl jsem si. "Ale když chci někam odjet, tak se dá ukecat třeba ještě pondělí. Pokud si teda seženu náhradu." Odmlčel jsem se. "Tak já tě vyzvednu tady, už dopoledne a půjdeme se někam naobědvat, chtěl bys?"

Nadšeně přikývla a úsměv se mu rozzářil. Naposledy jsme se objali a on zamířil ke svým dveřím.

"Gee?" Otočil se na mě ještě. "Chci ti říct, že tohle byl asi nejkrásnější den v mém životě."

Pocítil jsem jakýsi záchvěv štěstí, když větu vyslovil. Nemohl jsem si pomoct a šel jsem k němu, věnoval jsem mu ještě několikaminutový polibek na rozloučenou.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hedr Hedr | Web | 21. července 2009 v 9:08 | Reagovat

romantika nade vše:-)...to bylo hrozitánsky milý....

2 Lyl Lyl | 21. července 2009 v 11:24 | Reagovat

Ty vlasy :D Jo bylo to slaďoučký. :)

3 fallen angel fallen angel | Web | 21. července 2009 v 12:46 | Reagovat

ach.. to bylo nádherný.. ňam :D

4 Darek Darek | Web | 21. července 2009 v 12:48 | Reagovat

Romantický, roztomilý, hezký....etc.

5 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 21. července 2009 v 13:17 | Reagovat

no teda, bojím se o svou hladinu cukru v těle:D ale pokud dostanu z tohohle cukrovku, tak mi to snad ani vadit nebude.:D protože poslední dobou čtu tolik smutných povídek, že tohle je úplně nádhera.:D

6 Tez Tez | 21. července 2009 v 14:00 | Reagovat

Tp je rozkošný...:)

7 Senii Senii | Web | 21. července 2009 v 14:07 | Reagovat

já chci být taky odsouzená k věčnému mazlení se na lavičce...
Prostě krásná romantika

8 Pansy.xo Pansy.xo | 21. července 2009 v 15:39 | Reagovat

páni... je to fakt nádherný...nevim proč ale musela sem se strašně smát u tohohle:
Usmál jsem se. Také jsem měl kdysi psa, takového malého, trpasličího pinče. Bylo s ním hrozně práce a všechno devastoval. Pořád jenom štěkal, vrčel, běhal po bytě… Ale měl jsem ho rád. Umřel přirozeně, zakopal jsem ho za domem na zahradě. :D:D:D

9 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 21. července 2009 v 18:57 | Reagovat

Ano krásné. A ten pinč umřel protože ho zakopal na tý zahradě zaživa že? Tak jste to myslely drahé kolegyně? xD

10 iWusZka iWusZka | Web | 21. července 2009 v 18:59 | Reagovat

Po tomhle se mám chuť s někým mazlit :D Nějaký dobrovolník? :) =D

11 Tez Tez | 21. července 2009 v 20:34 | Reagovat

[10]: JÁ!!!!

12 iWusZka iWusZka | Web | 22. července 2009 v 13:58 | Reagovat

[11]: No super! :D

13 Tez Tez | 22. července 2009 v 14:56 | Reagovat

[12]: Tak, ale přece se na něčem takovém nebudeme domlouvat tady :D

14 Bruce Bruce | E-mail | Web | 12. října 2011 v 20:54 | Reagovat

Vstřebal jsem to, neboť žádný učený z nebe nespadl....žeee:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama