2. července 2009 v 8:34 | Jannica
|
Měla jsem chuť si napsat nějakou úchylnou jednorázovku, tak tady je. Připadá mi divný, že ani nemám legální přístup ke stránkám, kde erotický povídky jsou a přitom je sama píšu. Myslíte, že by přečtení si cizí er. povídky nějak ovlivnilo můj mravní vývoj? :D
______________________________
"Gerardeee!!" řval můj mladší brácha, abych ho přes ten hluk slyšel. Čapnul mě za ruku a začal mě tahat skrz nekonečný dav lidí, který nám znemožňoval normální chůzi. Tedy v Mikeyho případě spíš běh.
Náladu jsem měl na bodu mrazu, dokonce mě i začínala bolet hlava z těch všech diskantských sraček, které dunily z obrovských repráků zabudovaných u jednotlivých atrakcí. Někde hráli i dechovku - jedno lepší než druhé.
Skřípal jsem zuby o sebe, zatímco jsem se zuřivě omlouval lidem, které Mikey shodil. Ve vlasech jsem měl cukrovou vatu, byl jsem politý pivem a na botách byly určitě přilepené žvýkačky.
Nesnáším pouť!
Ale rodičům se prostě poručit nedá. Donutili mě sem jít, protože Michael měl hysterický záchvat breku a řval, že prostě musí vyzkoušet všechny ty atrakce, které o víkendu přijely a postavily se nám , naneštěstí, asi třista metrů od domu. Musel jsem mu utřít nudli z nosu a slíbit, že s ním půjdu, ačkoliv jsem to původně vůbec nechtěl dodržet. Ale brácha není hloupý - donutil mě sepsat smlouvu. Kdybych tedy přísahu porušil, musel bych si s ním dva týdny a tři dny hrát na indiány a kovboje. A co hůř - on mě nikdy nenechal být kovbojem.
"Sem chci! Sem chci!" Začal vesele poskakovat na místě a tancovat kolem jako domorodec.
Podíval jsem se před sebe a nadzvedl jedno obočí. "Na vláček? Myslel jsem, že jsi na to-"
"Ale ne, ty blbče! Jsi vážně debil! Podívej se vedle!"
Úspěšně jsem ignoroval jeho nadávky, i když mi moc na náladě nepřidaly. Obrátil jsem zrak trochu do prava a zhluboka si povzdechl. Strašidelný zámek. Hm, už se mi vážně třesou kolena.
"Tohle je vážně něco!" Nadšeně rozhodil rukou. "Kluci ve škole budou čumět, až jim řeknu, kde jsem byl. Puknou závistí! Teď se chovám jako správný chlap! Mám pro strach uděláno! A všechny strašidla zlikviduju, než se na mě stačej jenom podívat! Bum! Bum!"
Napodoboval zvuk mlácení strašidel a oháněk se okolo s vražedným výrazem v tváři. "Jau!" Vyjekl jsem, když mě zničehonic dlaní trefil mezi nohy. Trochu jsem se ohnul, dost to bolelo.
"Je! Gerarde promiň!" začal se mi omlouvat. "Nechtěl jsem tvýmu bibmasi něco udělat!!" zahulákal.
Pár lidí se po nás ohlédlo a uchechtlo se, já v duchu zaklel. Rozhodl jsem se mu ale nenadávat, rezignoval jsem.
"Ty zkurvenej pitomče!" Chytil jsem ho za lem košile a zatřásl s ním, zatvářil se zděšeně. "Vypadni už do toho podělanýho zámku!"
"M-maminka řikala, že mě nemáš ani na chvíli pustit z dohledu…" zašeptal a sklopil hlavu, já ho konečně postavil chodidlama na zem.
"A?"
"No… půjdeš tam se mnou."
Měl jsem nutkání ho vzít a zahodit ho někam do davu, kde by se ztratil, ale ovládl jsem se. Místo toho jsem si povzdechl, hodil po něm ten nejhnusnější pohled, co jsem dokázal vyrobit a odešel jsem k pokladně koupit lísty.
Za pokladnou seděl jeden moc roztomilý tvor. Koukal na mě štěněčíma očima a zdálo se mi, že se na mě usmívá. Teď trochu poposedl a sklonil hlavu. Pomyslel jsem si, že bych takového psa také chtěl a obrátil jsem pozornost k babce, která prodávala vstupenky.
Bylo to pekelně drahé. Pekelně je moc dobrý výraz pro tuto akci, neboť jsme vstupovali vchodem, který byl olemován nakreslenými plameny a u toho stála směsná kreatura čerta, která měla zřejmě znázorňovat děsivého satana. S povzdechem jsem vstoupil dovnitř, hned za Mikeym, který se rozeběhl a zmizel mi ve tmě.
Pomalu jsem procházel všechny místnosti a chodby, občas jsem se lekl, když na mě vyskočila figurína.
Začal jsem se bát, co je s bráchou, protože sem ho vůbec nikde neviděl. Když jsem se ale dostal do prvního patra na balkón, kde se dalo vystoupit ven, zpozoroval jsem ho, jak na mě mává zezdola a směje se mi. "Tady srabéé!!" No, ten to proběhl nějak rychle. Nebo se rovnou vrátil, jak byl rozklepaný strachy.
Rozhodl jsem se, že si to za ty prachy alespoň užiju a tak jsem šel dál. Náhle jsem vstoupil do místnosti, kde jsem se zastavil, protože byla velice podivná. Asi jsem se dostal někam, kam jsem neměl.
Brzy jsem zavětřil něčí přítomnost. Přesněji řečeno lidskou přítomnost.
"Je tu někdo?" Opatrně jsem zašeptal do tmy.
"Jo, já…" Byl to trochu zženštělý hlas, ale poznal jsem, že patří klukovi. Přišel ke mně a opřel se o zeď, kterou jsem měl za zády. "Jsem Frank."
"Gerard." Představil jsem se, i když jsem nechápal, kam tím míří.
"Hezky voníš." Naklonil se ke mně ještě blíž, nejspíše se snažil ve tmě rozpoznat mé obrysy.
"Buzno."
"Jsem gay a nestydím se za to. Ostatně - ty jsi určitě alespoň bisexuální."
"Jak to?"
"Každý je. Někdo víc, někdo míň." Cítil jsem, jak pokrčil rameny, jeho paže se tak otřela o tu mou.
"Asi na tom něco bude. Představa, že bych měl kluka mě dost vzrušuje."
Měl jsem možnost zaslechnout jeho jemný smích, než se ke mně obrátil čelem a dlaní mě přišpendlil na zeď.
Než jsem stačil protestovat, cítil jsem jeho hebké rty na těch mých. Nehýbal s nimi, jen byl na mě přitisknutý. Osmělil jsem se a obmotal kolem jeho těla paže, on natáhl ruku za sebe, vzal mou dlaň a umístil si jí na zadek. Pochopil jsem a to samé jsem udělal i s tou druhou, on se zavrtěl. Naklonil hlavu a jeho jazyk se mi brzy začal dobývat do úst. Přivřel jsem je tedy a nechal jsem ho, aby mi jím přejížděl po patře. Musel jsem uznat, že mu to vážně dost šlo.
"Jsem hrozně nadržený…" zamumlal do polibku a já se uchechtl. Jakobych si toho už nevšiml. "Promiň mi to, ale prostě… Musím. Hrozně mě rajcuješ."
Odtrhl se a opřel se o mě nosem, zatímco mi začal zajíždět pod tričko. Jeho prsty mi obratně šmějdily po hrudníku a já vydal sotva slyšitelný sten, když párkrát přejely po mých ztvrdlých bradavkách. Vyrazil jsem proti němu boky a tím jsem zjistil, že už má pořádnou erekci. Více jsem mu stiskl jeho malý, měkký zadeček a zjistil jsem, že čím rychleji kroužím pánví proti jeho narůstající bouli, tím více se kroutí.
Nemohl jsem se vynadívat na temné obrysy jeho těla, svíjejícího se v mé náruči. Opět jsem naše jazyky uvedl do vášnivho tance a slyšel jsem rozepnutí zipu mých kalhot. Nepáral se s tím, stáhl mi je i s boxerkama a mě zaplavila příjemná vlna vzrušení, když jsem si uvědomil, že před ním stojím jen tak a že se mě co nevidět dotkne. Představa Franka, jakožto úplně cizího člověka, kterého vidím poprvé v životě, také nebyla k zahození.
Má erekce přímo volala po jakémkoliv tělesném kontaktu, avšak on se k tomu neměl. Bříšky prstů mi přejížděl po tříslech, nešetřil mě a začal mě rovnou škrábat.
Po krátkém, zdánlivě nevinném polibku na rty si klekl a já cítil na své chloubě jeho horký dech. Už jsem byl připravený vyrazit proti jeho ústům, když mi najednou prudce přišpendlil boky ke zdi. Začal jsem sprostě nadávat, ale on se mi jen smál.
V rozkroku mi brnělo, už jsem opravdu potřeboval něco udělat. Než jsem se ho stačil dotlknout vlastní rukou, olízl ho.
Zaplavila mě přímo nepopsatelná slast. Nic podobného jsem ještě nezažil, vlastně to bylo úplně poprvé, kdy mě někdo kouřil.
U toho jsme ale moc dlouho nezůstali. Frank si stoupl a hrubě mě otočil tak, že jsem se málem prašil čelem do stěny. Chytil mě za ruce a přidržel mi je jednou dlaní nad hlavou, tou druhou se obratně vysvlékl z kalhot. Brzy jsem mohl cítit, jak si svůj naběhlý penis masíruje o můj nahý zadek, byl jsem tak nehorázně vzrušený, měl jsem pocit, že to snad už pustím.
Na mém úplně nejintimnějším místě jsem rozpoznal nepříjemný chlad. Když do mě ale začal vnikat prsty a opatrně si s mým vstupem pohrával, neudržel jsem své sténání v krku. Skoro jsem křičel.
Opět se napřímil a zezadu mě obejmul, krátce mě políbil na krk ve chvíli, kdy začal pronikat do mého těla. Bolest byla skoro nesnesitelná. Pevně jsem zavřel víčka a modlil se, aby to už konečně přešlo.
"No tak, bude to dobrý…" slyšel jsem u svého ucha konejšivý hlas. "Už jenom kousek."
Myslel jsem, že je jeho penis snad nekonečný. Zasouval mi ho pořád hlouběji do střev, když byl konečně nadoraz, měl jsem pocit, že už se snad ani nepohnu. Poprvé přirazil, jen zlehka, avšak stejně to nebylo moc příjemné. Svou dlaň přemístil na mou erekci a začal mě honit ve stejném rytmu, jako přirážel.
Bylo to něco neskutečného. Vychutnával jsem si každou tu vteřinku tohoto špinavého, ale o to lepšího sexu. Naše rozpálená kůže se třela o sebe a vzdechy se mísily, napadlo mě, že může kdykoliv někdo přijít.
"Fuck," slyšel jsem a vzápětí jsem se rozechvěl pod ztrátou tepla, protože se ode mě jeho tělo odlepilo a on se prohnul v zádech. Tím pohybem se mu podařilo narazit na mou prostatu a mě se zatmělo před očima. Viděl jsem hvězdičky. Když na můj můj nejjemnější bod zaútočil podruhé, už jsem to nevydržel a udělal jsem se.
Mé tělo se svíjelo u té špinavé zdi, byl jsem na ní celý nalepený a stříkal jsem to na ní. Frank mě prudce plácl po zadku, zatímco ho zaplavilo teplo jeho spermatu.
"G-gerarde - oh - kurva."
Křeč, která mnou prostoupila pomalu odeznívala a já měl chuť křičet štěstím tím, jak můj mozek uvolnil tolik endorfinů najednou.
Společně jsme se sesunuli podél zdi na zem, on ze mě vystoupil a nandal si jeansy.
"To bylo super." Ohodnotil jsem to a mohl jsem slyšet, jak se zasmál.
"Máš nádhernej zadek. Musíme si to někdy zopakovat."
"Dej mi na sebe číslo."
Slyšel jsem, jak vyhrabal nějaký kus papíru a něco na něj naškrábal propiskou. Podal mi lísteček do ruky a já mu na oplátku věnoval ten se svým telefonem. Když se naše prsty setkaly, oba jsme sebou trochu cukli.
"Měli bychom jít. Čeká na mě mladší brácha." Namítl jsem.
Vstali jsme ze země a já se otočil, byl jsem na odchodu. "Gee?" slyšel jsem za sebou. O kus jsem se tedy vrátil a dostal jsem poslední, vášnivý polibek. "Díky." Něžně mě pohladil po vlasech, než do nich zabořil nos a naposledy si k nim přičichl. Usmál jsem se do kůže na jeho krku.
Vyšli jsme na denní světlo, chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na normální slunce. Vždycky jsem měl radši tmu, už od mala. Žár je protivný.
Otočil jsem se a podíval jsem se na člověka, se kterým jsem před pár minutama šukal. Stál tam takový připrclý nezajímavý kluk, prohlížel si mě.
Chvíli jsme na sebe jen tak nepokrytě zírali, než promluvil jako první. "Vždyť ty se mi vůbec nelíbíš." Odfrkl si.
"Ty mě taky ne. Jsi moc prťavý a máš divnej ksicht. Vůbec nejsi můj typ."
"Taky nejsi můj typ. Můj typ je totiž alespoň trochu hezký."
Zašklebil jsem se a on mi do ruky vrazil zpět papírek s telefonním číslem. Udělal jsem také tak a bez rozloučení jsme šli každý svou vlastní cestou.
mno jako ten konec stojí za to:D:D:D...to bys musel bejt aspoň trochu hezkej...:D:D