close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nightmare 11 - The End

30. července 2009 v 10:24 | Jannica |  Nightmare
Všechno jednou skončí stejně tak, jako tahle povídka. Abych řekla pravdu - nepatřila zrovna k mým nejoblíbenějším, přišlo mi, jako bych se vrátila tak o rok zpátky. No, vždyť jsem jí taky začala psát už před rokem a původně vůbec neměla být zveřejněná, protože se mi to zdálo moc neoriginální a blbý. Ale tak doufám, že nelitujete času, který jste obětovali pro čtení tohoto a že vám to přece jen něco dalo.
Asi začnu zvěřejňovat něco nového, ale momentálně vážně nevím co, mám toho - jako obvykle - docela dost rozepsaného. Kdyžtak mi můžete napsat jaký typ povídky byste tady uvítali dál a já se vynasnažím:)


Uplynul asi týden. Byli jsme pořád jenom spolu, o víkendu jsme u sebe přespávali a ve všední dny jsme si po telefonu povídali dlouho do noci. Ve škole nás nechali být, těm hajzlům bylo asi ještě stále dost trapně. Také z toho vyplynulo, že zhruba polovina z nich se přetvařovala podobně, jako Frankie na začátku.

Nemuseli jsme se za svou lásku stydět, věděl to už každý. Vždy, když jsem o Frankovi před někým mluvil, se mě zmocnil nádherný pocit. Byl jsem doslova hrdý na to, že ho mám a věděl jsem, že nás vůbec nic nemůže rozdělit.



Ozval se domovní zvonek a já nadšením vyskočil. Okamžitě jsem běžel otevřít, bylo mi jasné, kdo bude stát za dveřmi. Jako vždy jsem měl pravdu.

Tentokrát se ale Frank tvářil tak zvláštně jinak. Nedokázal jsem z jeho pohledu vyčíst, jestli je to dobře nebo špatně, ale určitě tu není jen tak.

Objali jsme se a on mi dal na přivítanou krátký polibek, prohrábl jsem mu vlasy, než jsem ho pustil dovnitř. Šli jsme rovnou do mého pokoje, kde jsme si jako téměř každý den sedli na postel.

Přitáhl jsem si ho k sobě, omotávajíc svou paži kolem jeho pasu. Hleděl jsem mu starostlivě do tváře, on mlčel a vyhýbal se mi pohledem. "Děje se něco?"
Přiložil jsem mu dlaň na tvář a otočil jsem si jeho hlavu k sobě.

"Gee…" povzdechl si. "Musím ti něco povědět."

Zmocnil se mě hrozný pocit, naplno mě pohltily obavy. Připravoval jsem se na nejhorší, napadaly mě samé hrůzy,když jsem se podíval na vážný výraz v jeho obličeji.

"Táta dostal novou práci," řekl nakonec. Nechápal jsem, co tím myslí. To přece není žádná tragédie. "Víš, ona je trochu dál."

"Nevadí. Můžu za tebou dojíždět." Věděl jsem, že jeho otec podniká a občas se musí na čas přestěhovat do New Yorku, aby to měl blíž ke svým zakázkám. Tam je to vlakem tři hodiny, to bych přežil.

"Je to v Austrálii."

Náš pohled se střetl a mě se zastavilo srdce. Pomalu jsem si uvědomoval to, co mi řekl. On… chce mě opustit? Nechat mě v Americe a odletět pryč? Už se možná nikdy neuvidíme!

"Budeme si každý den telefonovat." Ujišťoval mě. "A určitě máš webcameru. Neboj, nic se tím nezmění, jen…"

"Jen co?!" Rozkřičel jsem se, cítil jsem, jak se mi do očí derou slzy. "Jen se neuvidíme? Jen se znova neobejmeme? Prostě…konec!"

"Samozřejmě, že to není konec!" zděsil se.

"Ty myslíš, že takový vztah na dálku funguje?"

Mlčeli jsme. Každý jsme se zaobíral vlastními myšlenkami. Ta představa, že mi odjede byla vážně hrozná. Přitáhl jsem si kolena k tělu a zíral jsem před sebe. Najednou se Frankie přisunul a dal mi jednu ruku kolem ramen. Cítil jsem, jak se jeho rty jemně otřely o mou tvář a tím se vše ještě více zhoršilo. Bylo hrozné vědět, že už neucítím teplo jeho těla, že se znova nepolíbíme.

Uvolnil jsem své křečovité tělo a okamžitě jsem se mu schoulil do náruče. Setřel dlaní jednu mou slzu a pořádně mě sevřel, cítil jsem, jak si krátce přivoněl k mým vlasům.

"kdy odjíždíš?" ztěžka jsem zašeptal.

"Zítra."

"Cože?!"

"Dřív jsem to nemohl vědět. Odvolali ho ze dne na den."

Odsunul jsem se a vážně jsem se zadíval do jeho tváře. "Dneska se vidíme naposledy."

Začali jsme se chtivě líbat, jakoby nám v tu chvíli cosi sepnulo. Nemohli jsme se nabažit blízkosti toho druhého, nevnímali jsme nic jiného, než naší lásku, která kolem nás zářila jako nezničitelná aura. Vnímal jsem jí tak silně, nikdy před tím se mě nezmocnil tak srdcervoucí pocit. Chtěl jsem mu být ještě víc na blízku, i když jsem věděl, že už to víc nejde. Naše těla jakoby byla jedno a já cítil, že zítřkem bude ze mě má lepší polovina násilím vyrvána a já budu neúplný.

Ten den uplynul strašně rychle, avšak přitom byl nekonečný. Stihli jsme spolu probrat tolik věcí, které jsme vždycky před tím opomínali a odstrkovali větou, že ještě máme dost času. Také jsme se stihli vášnivě milovat - celkem třikrát za tuto noc. Nakreslil jsem si Frankův portrét a také jsem mu věnoval celý svůj sešit plný kreseb, zrovna s tím obrázkem, u kterého jsem umíral. Měl pro mě totiž největší cenu a on to věděl. Připadalo mi, jakobych tím daroval kus svého života.

Téměř celou noc jsme nespali. Byli jsme na to až moc rozrušení a také jsme nechtěli zmeškat náš poslední den. Stačilo nám vedle sebe ležet a hledět na sebe, nebo se nepatrně hladit. Bylo mi nádherně a smutně zároveň.

Ráno se ale oddálit nedalo a já ho musel pustit. Věděl jsem, že ho vidím naposledy a že takové odloučení nemůžeme vydržet. Stejně tak jsem věděl, že si Frank v austrálii najde někoho jiného, i když se dušoval, že mi po celý svůj život zůstane věrný a nikoho nebude milovat tak, jako mě. Bylo milé, že to říkal, i když to bylo tak směšně nereálné.



Frank odjel. Byl někde daleko za mořem a já zůstal sám. Skončila má jedna životní etapa, ta nejkrásnější, která mě jen mohla potkat.

Zpočátku jsem byl dost smutný a od depresí mě držely dál jen ty každodení telefonáty a maily. Říkal, že se má fajn a že je jeho nové bydliště skvělé. Z celého srdce jsem mu to přál. Také mluvil o svém novém kamarádovi, poznal jsem, že ho má dost rád.

Nemrzelo mě to. Sice mě vždycky trochu bodlo u srdce, když se o něm zmínil, ale věděl jsem, že je to tak lepší. Nejvíce ze všeho jsem chtěl, aby byl šťastný.

Den ode dne jsme si ale volali méně, až naše spojení téměř ustalo. Sice jsem občas obdržel mail, ale už to bylo jen takové to přátelské pozdravení s fotkou z cizího města.

Asi si myslíte, že jsem na tom byl zase jako na začátku. Že když odešel člověk, pro kterého jsem žil, všechno se mi zhroutilo a já se ocitl tam, kde před půl rokem.

Ale já byl šťastný. Frank mi ukázal, co je to opravdový život. Frank mě dočista změnil. Už jsem se nelitoval. Věděl jsem o věcech, které mi jdou a ve škole jsem nebyl úplně mimo. Nikdo mě nešikanoval a dokonce jsem si našel kamarády. Stal se ze mě celkem sebevědomý kluk, věděl jsem, že stojí za to žít.

***

Plavu bazénem. Voda je těžká, studená. Něco mě stále táhne pod hladinu a já se topím. Chci křičet o pomoc, nejde to. Náhle cítím pevný stisk na noze a kdosi mě potopí. Když se opět vynořím, zalapu po dechu a do očí se mi derou slzy beznaděje. Náhle však jakoby všechno ustoupilo. Cítím najednou jakousi volnost, lehkost. Rychle doplavu k okraji bazénu a vyskočím na okraj. Podaří se mi vyšplhat ven, postavím se na břeh a shlédnu dolů na průzračnou vodu. Na tváři se mi objeví vítězoslavný úsměv. Dokázal jsem to.
 

47 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Darek Darek | Web | 30. července 2009 v 10:36 | Reagovat

Nádherný, nádherný! Moc pěkně napsané. Končí to tak nadějně..
Akorát vždycky kliknu blbě na ty hvězdičky..

2 Hedr Hedr | Web | 30. července 2009 v 11:03 | Reagovat

ten konec je dokonalej...je to vlastně podle pravdy..nic netrvá věčně...

3 scary scary | Web | 30. července 2009 v 11:17 | Reagovat

jak tohle můžeš vůbec říct :? já tu povídku úplně milovala ale ten konec on musí odjet do austrálie (brečí). To je smutné ale tohle jsem prostě nečekala ale i tak tuhle povídku miluju ...

4 fallen angel fallen angel | Web | 30. července 2009 v 12:20 | Reagovat

nee... to je tak smutný.... *vzlyk*
ale nádherně napsaný to jo :)

5 Senii Senii | Web | 30. července 2009 v 12:54 | Reagovat

Nééééééééééééé!!!!!!
Teda, jo, je to krásný a ten konec je moc pěkně řečený a všechno prostě, ale dnes jsem měla náladu na nějaký "A žili spolu šťastně až do smrti.."
Když mu Fee oznámil, že se stěhuje do Austrálie, úplně jsem cítila to šílený odloučení a jakobych s nima prožívala to postupný omezování mailů a tak.. Jo, byla to pěkná storka (a po dlouhé době jsem si i zabrečela:)
A jeslti můžu dát tipa, tak už mi docela chybí takový ty klasický s MCR XD

6 Tez Tez | 30. července 2009 v 12:59 | Reagovat

Tak to je úžasné! Fakt skvělé :)

7 iWusZka iWusZka | Web | 30. července 2009 v 13:35 | Reagovat

Miluju tyhle melancholické konce... ;) Má to něco do sebe a vždycky se u toho musím nepatrně usmívat.
Úžasný příběh :) Vůbec se mi nezdálo, že by byl nějak neoriginální.. Úplně úžasný :)

8 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 30. července 2009 v 13:42 | Reagovat

ano, je to ohrané téma, ale záleží spíš na tom, jak je to naspaný, a je to napsaný fakt dobře, to jo :)

9 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 30. července 2009 v 16:07 | Reagovat

Teda po těch tvejch tragédiích jsem se těšila na hepáč a ono zase prd. Jestli je rozeštveš i v tý naší Esmeraldě tak si mně nepřej! Ale jo, príma, hlavně na konci ten sen :-) ale je mi smutno i za ně.

10 Petra Petra | 30. července 2009 v 18:21 | Reagovat

pěknej konec...i když nad heppáč neni že.... :-)
a s tim tipem na další story souhlasim se Senii....chtělo by to něco jakoby s kapelou a tak... to je nejlepšííí

11 Tez Tez | 30. července 2009 v 18:27 | Reagovat

Co to je kurva za slovo? :D

12 scary scary | Web | 30. července 2009 v 19:25 | Reagovat

já bych uvítala něco z mcr jakože třeba z tour .Připojuju se k Seni a Petře

13 JajPi JajPi | Web | 30. července 2009 v 19:39 | Reagovat

júú :D přesně takový konec se k tomu hodí :D je takový.. prostě klišé :D teda.. ten konec byl snad největší klišé z celé povídky, ale dobrý :D se tu tomu směju..:D

jop, a já se připojuju k Senii, Petře i scary :D Povídka s mcr.. hmm :D

14 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 31. července 2009 v 11:47 | Reagovat

Já se též připojuji. Povídka plná zkoušek, konzertů, Frerardů před publikem a dramatickými zvraty v podobě nečekaných šukaček v zákulisí. Eh, co to kecám? Ale víš co bychom rádi, že jo? xD

15 Petra Petra | 31. července 2009 v 15:28 | Reagovat

[14]: vystihla si to fakt dobře... Tohle přesně chceme! xDDDDD

16 Tez Tez | 31. července 2009 v 16:18 | Reagovat

Jééé...tak šukačky v zákulisí?

17 iWusZka iWusZka | Web | 1. srpna 2009 v 11:50 | Reagovat

No jistěě.... V zákulisí... Klidně by to tam mohli provádět ve trojce :D Nebo zápletka mezi Bobem a Rayem! :D:D:D
Dobře, už mlčím :D

18 scary scary | Web | 1. srpna 2009 v 14:37 | Reagovat

[17]: jo z bobem a rayem a taky nějakou netypickou dvojici .třeba : RaY-Gerard , Ray - Mikey , Bob- Mikey , Frank - Bob , Frank - ray
Co vás ještě napadne ?

19 scary scary | Web | 1. srpna 2009 v 14:42 | Reagovat

Jo a ještě mě napadlo že by to snad šlo že bysme Gerarda nebo někoho zapletli nedřív z nějakou holkou (Napadá mě amy lee )a pak třeba z Rayem ? jakože by se to nějak zvrtlo - jjo a ješte možná bob - gerard

20 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 2. srpna 2009 v 12:03 | Reagovat

Gerard - zbylí členové kapely... To by byla dvojice! Totiž grupáč... zajímalo by mně jak by to stíhal a tajil před nima navzájem xD

21 Laivine Laivine | 9. srpna 2009 v 21:23 | Reagovat

Takže se připrav na stěr...

Tohle byla jedna z tvých nejhorších povídek. Jak po slohové stránce, tak po obsahové. Věty mi přišli takové umělé, bylo na nich poznat, že jsi je musela občas složitě vymýšlet. Také jsou přecpané kýčovitýmy a hrozně profláknutými výrazy a občas je tam nějaký anglicismus. Obsahově...
Já vím, že to má být neoriginální, o to mi nejde. Ale občas jsem se musela opravdu divit, co to ti idioti tam říkají a co dělají. Ten příběh byl velmi neuvěřitelný, (Není to kompliment, vážně bych mu ani ožralá neuvěřila), reakce byly přehnané...

Prostě a jednoduše, nevím, zda li jsem divná já nebo mé kolegyně čtenářky, ale mě se to vůbec nelíbilo. Četla jsem od tebe nesrovnatelně lepší věci.

A prosím, už nic takového nepiš, i když si o to budou holky říkat. Myslím, že si všichni radši přečteme promyšlený příběh, pro který se nadchneš a který budeš psát ráda a bude se ti líbit.Nepiš povídky jen proto, že je chceme. Pak to stojí za prd.

Teď se mi nechce dočítat "Nevidím duhu"...

A neber si to osobně, prosím. :) Ty víš, že tě mám moc ráda i když stvoříš takovejhle brak.

22 Jannica Jannica | 16. srpna 2009 v 10:35 | Reagovat

Laivine: To víš, že si to neberu osobně. Vždyť já to všechno vim i sama. Je to snad horší než... uhm... My broken world :D No, to asi zase ne, ale tragický je to dost. Taky jsem to psala asi před rokem, a to se mi to hrozně líbilo právě proto, že to bylo tak sladký, nereálný a fuj.
No, ale každopádně mi to přece jen něco dalo a když jsem to dokončovala, docela mě to i bavilo. Takový menší odreagování:)
btw: Víc takových komentů! Ale ne pořád, abys mě nezrujnovala! :D

23 Kat Way Kat Way | Web | 8. července 2011 v 10:55 | Reagovat

To je prostě krása, miluju tvůj blog =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama