close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nightmare 5

8. července 2009 v 12:39 | Jannica |  Nightmare
Uhm... teď jsem se probudila :D Vůbec mě nenapadlo, že bych někdy mohla spát do půl jedný, ale když v tý posteli je tak hezky... Ale hned jsem na vás myslela, zapla notebook a zveřejňuju vám další díl:) Tak čtěte a já du do koupelny:D
___________________________________________

Druhý den ve škole se choval jakoby se nic nestalo. Zase se bavil s tou jeho partičkou. Stáli na chodbě a vždy, když kolem nich prošla nějaká holka, jí začali povrchně hodnotit. Zvedal se mi z toho žaludek. Ne, že bych si hezkou holku neprohlédl, ale nemusím na ní pískat a pokřikovat. A taky ani nejsem úplně čistej heterák. Spíš bi, párkrát jsem už přemýšlel o klukách... no, prostě trochu jinak.

Frank teď vždycky, když jsem se na něj podíval, odvrátil hlavu někam jinam a odmítal si mě všímat. Po škole se vypařil úplně, vůbec všechno bylo ten den jinak. Nešiknovali mě, jenom jsem si vytrpěl řádku zhnusených pohledů. Rychle jsem pospíchal domů, potřeboval jsem si srovnat myšlenky. Jako vždy.


"Gerarde!" slyšel jsem za sebou hlas. Trhl jsem sebou, poznal jsem ho totiž. Iero. Chce mě zmlátit?

Otočil jsem se. "Musím si s tebou promluvit." přistoupil ke mně a já udělal pár kroků dozadu. "Neboj, nic ti neudělám..."

"Proč se mnou chceš mluvit! Chceš mě vydírat, abych neřekl to o tom koncertě?!"

"Ne, to ne.." zatvářil se smutně. "Prostě si s někým potřebuju popovídat... A ty už ten včerejšek stejně víš, tak ti to chci vysvětlit."

"Ale od povídání máš přece svý kamarády!"

"Těm nic říct nemůžu, chápeš to už konečně?!" trochu na mě vyjel. "Hele nechceš na chvíli zajít ke mně? Někoho potřebuju..."

Na chvíli jsem se zamyslel. To tak, ještě vlezu do nějaké pasti. "Ne." zase ten smutný výraz. "Dobře, můžeme jít třeba do nějakého parku.." zašklebil jsem se. On se trochu usmál a polečně jsme vyšli vpřed.

Táhl mě až někam na druhou stranu města, měl určitě strach, aby nás spolu neviděl nějaký z jeho známých. Sedli jsme si na lavičku pod nějaký strom a já se na něj zkoumavě zadíval.

"Gee, víš..." podíval se mi do očí. A řekl mi Gee! Tak mě oslovuje jenom máma nebo Mikey... "Potřebuju, abys mlčel o tom koncertě včera.."

"Tak jsem měl pravdu, chceš mě vydírat!"

"Ne! Já tě chci jenom poprosit!"

"Dobře, budu mlčet. Stejně by mi nikdo nevěřil. Ještě něco?" mluvil jsem s ním asi dost odmítavě, ale zamrzelo mě to, když jsem spatřil jeho výraz. Bylo mu to líto.

"Promiň za to všechno." zašeptal najednou. Cože? "Promiň mi to, co jsem ti způsobil. Opravdu mě to mrzí, myslím to upřímně."

"Jak tě to může najednou mrzet, když jsi stejně chladnokrevnej jak ti tví kamarádi..."

"Nejsem jako ti grázlové!" trochu vyjel. "Nesnáším je..." sykl.

"Tak proč s nima kamarádíš?"

"Potože se vyhýbám tomu, co se děje tobě."

"Takže to všechno je jen přetvářka?"

"Jo." zaskočilo mě to. Frank Iero není ten zlý, co mě každý den před školou šikanuje pro potěšení? On jenom chce zapadnout do kolektivu?

"Tak jaký jsi teda opravdu? Proč by tě měli zavrhovat...?" byl jsem opravdu zvědavý a zároveň jsem mu ani moc nevěřil.

"Víš, já.. mám rád rock, stejně jako ty. Z cigár se mi zvedá žaludek, ale už sem si zvykl. Nesnášim hip hop, stejně tak jako ty odporný hadry, co nosim..."

"Nemůžeš přece dělat to, co se ti nelíbí!"

"Časem ti to přijde jako samozřejmost. Proto jsou pro mne ty chvilky, kdy jdu na koncert, tak vzácný. Můžu být sám sebou." chvíli se odmlčel. "Vím, co to je sebevražda... Taky jsem si to zkusil." Teď mi doslova vyrazil dech. "A rodiče mám ještě strarostlivější než ty tu svou mámu. A... je tu ještě jedna věc, za ktreou by mě nenáviděli." podíval se jinam. "Jsem gay."

No tak to byl úplný vrchol. Nevěděl jsem, co říct. Vzpomněl jsem si, jak o přestávce pískal na ty holky. Vůbec by mě nenapadlo, že to dělá jen aby ho měli rádi ostatní. Všechno mi to přišlo strašně divné. Vůbec jsem to nechápal a zároveň jsem Franka trochu litoval i přes tu nenávist, co ve mně stále zůstávala.

"Proč ses svěřil právě mě?" to byla jediná věc, na kterou jsem byl schopný se zeptat. Ale otázek jsem měl samozřejmě spoustu.

"Protože se v tobě vidím, Gerarde." Podíval se mi do očí. "Jsme úplně stejní, jenom s tím rozdílem, že já jsem na rozdíl od tebe zbabělec."

Zůstal jsem na něj už poněkolikátý za ten den zírat. Ještě před pár hodinami by mě nikdy nenapadlo, že zrovna on mi řekne tohle.

Najednou se mu začaly lesknout oči. Ve tváři měl nešťastný výraz a brzy na to mu stekla po tváři jedna malá slza. "Vím, že mě nenávidíš..."

"To není pravda." zašeptal jsem. "Frankie, bude to dobrý..." trochu jsem se přisunul a objal ho. Věděl jsem, že mě v tuhle chvíli potřebuje. Dal mi ruce kolem krku a hlavu si mi položil na mé rameno. Když už se rozplakal, nešlo to zastavil. Brečel mi do mikiny pořád víc a tiskl se ke mně, jako by se v mé náruči pokoušel schovat. Já jenom zíral před sebe a tišil ho, stále mi ještě nedocházaly ty věci, co mi tu řekl a co se staly. Litoval jsem ho. Zatímco já všechnu tu bolest snáším a přijímám jí, on to v sobě všechno dusí. A teď se to snaží ze sebe dostat ven. Vypovídal se. Doufám jen, že se mu tím ulevilo...

Najednou jem ho neviděl jako toho hnusného delikventa. V náručí se mi tu choulil někdo úplně jiný. Malý, nešťastný a zraněný kluk, který teď hlavně potřebuje, aby ho měl někdo rád...

***


Další den ve škole se tvářil zase tak, jako vždycky. Nevím, jestli jsem si myslel, že se to teď změní, ale přišlo mi to strašně divné. Zase se smál s těmi kamarády, dělal hrozně namachrovanýho a přitom takový vůbec není. Nebo je? Měl ze mě jenom prdel? Ne, to je blbost. To by přece neudělal... I když, přece jen ho neznám tak moc, abych to o něm mohl na sto procent tvrdit. Ale věřím mu to. Takové výlevy přece nemá člověk jen tak, protože se nudí.

Vždycky, když se na mne podíval, uhnul pohledem. Jako by se styděl. Ano, styděl se sám za sebe. Za svou přetvářku. Za to, že si hraje na něco, co není.

Když skončilo vyučování, pospíchal jsem zase domů. Jenže někdo mě znova dohonil.

"Ahoj..." vypravil ze sebe Frank.

"Čau."

"Můžu tě doprovodit?"

Pokrčil jsem rameny, bylo mi to tak nějak jedno. On se hned rozpovídal o hudbě a řešil se mnou problémy, které nikdy nemůže říct někerému z jeho "kamarádů". Když byl se mnou, úplně mu svítily oči a já na něj začal rychle měnit názor. To, že je fajn, mě donutil přiznat ten jeho kouzelný úsměv, ta upřímnost, co vyzařovala z celé jeho osoby. Došli jsme před můj dům a zastavili se přede dveřmi.

"Pojď dál, jestli chceš..." Vstoupil jsem dovnitř. On se už asi po desátý naprosto rozzářil a vešel.

Vevnitř nikdo nebyl, máma je asi v práci a Mikey s kámošema. Vedl jsem Frankieho do svého pokoje.

"Tyjo, máš to tu moc hezký!" řekl, když jsme vstoupili.

"Samej bordel..." utrousil jsem a omylem si stoupl na ten flek od rozlité vodky. Hm, něco mi to připomnělo. Sedl jsem si na postel a on se ještě chvíli rozhlížel, než se posadil také.

Celé odpoledne jsme se skvěle bavili, pouštěli si hudbu, probírali naše společné věci a Frank dokonce pojevil zájem o mé obrázky. Ukázal jsem mu všechny pokreslené sešity, co jsem v tom nepořádku našel. On si je prohlížel a vždycky jenom vzdychal nebo přejížděl po kresbě prsty. Stránky otáčel strašně pomalu, jakoby se bál, že je snad pomačká. Najednou se zastavil u mého osudného obrázku. Toho s nápisem "Sbohem". Odvrátil jsem oči a trochu jsem znervózněl.

"Gee, stalo se něco?"

"Ne, já jen... mám k tomuhle obrázku takovej zvláštní vztah."

"Mě se hrozně líbí, naskakuje mi z něj husí kůže. Je tak zvláštní... a děsivý!"

"Víš, já na něj koukal, když... když... no zkrátka když jsem umíral." přitáhl jsem si kolena k tělu a začal koukat mimo, všechno to ve mně zanechalo hrozné vzpomínky. Pamatoval jsem si ty křeče, to, co se s mím tělem dělo, jak moc to bolelo...

"Promiň, to jsem nevěděl." zašeptal Frankie.

"To je dobrý."

Najednou jsem ucítil jeho paži kolem svých ramen. Přitiskl se ke mně a snažil se mě nějak utěšit.
"Jak jsi to udělal?"

Nevěděl jsem, jestli mu to mám říct, ale cosi mě k tomu nutilo. Něco uvnitř mého mozku se chtělo svěřit, ale druhá polovina mého já si to chtěla nechat pro sebe.

"Prášky a... alkohol." řekl jsem nakonec. Frank se trochu zachvěl a ještě víc mě sevřel ve svém obětí. Bylo mi to příjemné.

"Jsem tak moc rád, že to nevyšlo, Gee..." zašeptal. "Možná, že bych už nebyl ani já."

Cukl jsem sebou a podíval se na něj. "Tohle neříkej!"

"Je to pravda. Děkuju ti za to, že jsi. Mám tě rád."

Najednou mnou projel takový zvláštní pocit. Při těchto jeho slovech jsem ucítil chvění v břiše. Nikdy mi nikdo cizí neřekl něco tak kásného.

"Frankie." vydechl jsem. "Já tebe přece taky. A moc." zabořil jsem obličej do jeho ramena a on mě jemně hladil po zádech.

"Všechno bude zase dobrý..." zašeptal, ale oba jsme věděli, že na takové hrozné věci se prostě nezapomíná. Připadá mi strašně zvláštní, že ho znám teprve pár dní, ale zdá se, jakobychom spolu kamarádili už celou věčnost. Máme k sobě tak blízko za tak krátkou dobu. Je to úžasné.

Když se mě dotýkal, projížděl mnou ten pocit znovu a znovu. Chvěl jsem se, teď už ale ne smutkem, ale něčím docela jiným. Nechápal jsem to.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hedr Hedr | Web | 8. července 2009 v 12:47 | Reagovat

mno zato já to chápu celkem dobře:D...

2 iWusZka iWusZka | Web | 8. července 2009 v 13:01 | Reagovat

Nesnáším lidi, jako je Frank.. Prostě ty, co nedokážou být sami sebou.
Je to super :) Úžasná story.

3 fallen angel fallen angel | Web | 8. července 2009 v 13:25 | Reagovat

hmm... by mě zajímalo jesli se pak Frank změní.. jesli začne být sám sebou i ve škole, ne jenom před Gerardem.. to by byla pecka! :D

4 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 8. července 2009 v 13:38 | Reagovat

Já to taky kurec chápu! :-D Já jsem taky dost zvědavá jak se bude Frank chovat :-) on přece nedopustí aby Geemu někdo ještě ubližoval, že ne?

5 PAnsy.xo PAnsy.xo | 8. července 2009 v 14:18 | Reagovat

To doufám :D

6 Darek Darek | Web | 8. července 2009 v 15:44 | Reagovat

Krásný krásný...nádhera....
Nevím, co víc napsat.

7 Senii Senii | Web | 8. července 2009 v 18:04 | Reagovat

jo, tohle je ten správný Fee.. už jsem se lekla, že to bude hoper na věky věků.. a doufám, že ho Fee má rád víc, než jen kamaráda :D:D

8 scary scary | Web | 8. července 2009 v 18:34 | Reagovat

taky to chápu , a vím co to je ... taky trochu vím jak se asi frank cítil přece jen , nikdy před lidmi nejsem sama sebou ....
no dobrá otázka - změní se i ve škole nebo bude dál hoper ?
mám novou závislost :D

9 scary scary | Web | 8. července 2009 v 18:49 | Reagovat

ještě : že by se nám frank zamiloval ?

10 Tez Tez | 8. července 2009 v 19:45 | Reagovat

To je úžasné! Jsem celá natěšená :)

11 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 9. července 2009 v 7:20 | Reagovat

nooo, tohle mě zajímá:) honem další díííl!!:D

12 Laivine Laivine | 9. srpna 2009 v 2:06 | Reagovat

to je ale sračka
A teď tam přijde Gerardova mamka a všem jim dá chleba se salámem!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama