19. července 2009 v 8:00 | Jannica
|
Probudil jsem se, když se prudce rozrazily dveře.
"Vstávej ospalče, už je-" hlas Mikeyho se najednou zarazil. Otevřel jsem oči a pohlédl na šokovaný výraz svého bratra. A kurva.
Frankie vedle mě cosi zamumlal a přehodil si přese mě ruku. Svůj obličej zabořil do mého krku.
"Uhm.. ahoj Mikey." To bylo to jediné, co mě napadlo. Byl jsem snad ještě víc vylekaný, než on. Tohle se nemělo stát! Pořád tam stál a nebyl schopný se hýbat. Snažil jsem se natáhnout peřinu víc přes nás, měli jsme jí sotva u boků.
"Gerarde..." vydechl najednou. "Gerarde, já..." najednou prudce vystřelil z pokoje a já slyšel jeho dupot po chodbě, vzápětí se ozvalo třísknutí dveří od jeho pokoje.
"Franku!" sykl jsem. "Franku vstávej!"
Hodil jsem všechny jeho končetiny na správné místo a pokusil se zvednout. On mě ale stáhl zpátky.
"Franku kurva byl tu Mikey!"
Teď se prudce posadil a zalapal po dechu. "Cože?!"
"Jo, teď. Vrazil do pokoje, pět minut zíral a pak vystřelil zase pryč."
"Co budeme dělat?" vyděsil se.
"No co. Jednou by se to stejně dozvěděl. Nejdřív bych to řekl mámě. A to hned teď."
Vstali jsme a začali se oblékat. Všiml jsem si, jak Frankie kouká z okna.
"Co je?" nechápal jsem.
"Půjdu přes balkón. Nechci, aby mě někdo z tvé rodiny viděl. A Mikeymu řekni, že jsem třeba přelud."
Přikývl jsem. Také občas lezu oknem. Přišel jsem k němu a začal ho líbat. Vjel mi dlaní do vlasů.
"Tak se měj." Dal mi krátkou pusu na nos. "Zavolám ti."
Sledoval jsem, jak mizí za oknem, pak jsem s povzdechnutím vyrazil ze svého pokoje.
"Á, dobré ráno, Gee..." mamka seděla u stolu a luštila křížovku. "Teda spíš poledne. Jak ses vyspal?"
"Úžaně." zasnil jsem se. "Hele mami, musim ti něco říct." Pokývala hlavou a já se posadil. "Ale potřebuju, abys mě poslouchala."
Zavřela knížku a zadívala se na mě.
"Mami není to jednoduché ti to říkat..." nadechl jsem se. "Opravdu se bojím, jak to vezmeš. Ale myslím, že bys to měla vědět." dlouze jsem se odmlčel. "Jsem gay."
"Cože?!"
"Jo, jsem teplej, mami."
"Ty.. vždycky ses zajímal přece o holky!"
"Ne, nikdy."
"Ale já myslela že ano!"
"Myslela sis to špatně!" začal jsem studovat desku stolu. Šokovaně mlčela.
"Vím, že hlavně chceš, abych byl šťastný. A to já jsem. Mám totiž přítele." Vzhlédl jsem a mohl spatřit, jak se jí zamotala hlava. "Je to Frank."
"Co? Co? Gee... cože?" nechápala. "Promiň já... je mi nějak..." odpotácela se pryč.
Vstal jsem a šel se podívat do lednice, jestli tam není něco k jídlu. To je celá mamka, hned je jí ze všeho špatně, pokud to není podle ní.
Rozhodl jsem se, že ještě půjdu za Mikeym. Vzal jsem si tedy housku se sýrem a odešel do jeho pokoje.
"Mikey?" zaťukal jsem a hned vešel. Seděl u stolu a zíral do zdi. "Měl bych si s tebou promluvit."
"Ne!" zakřičel. "Vypadni Gerarde! Nechci tě ani vidět!"
"Mikey uklidni se prosím já jen... Miluju ho a on mě, máma už to ví. Chtěl jsem to říct i tobě. Omlouvám se jestli-"
"Nezajímají mě tvoje omluvy!" vyštěkl. "Jsi teplej!! Můj brácha je zkurvená buzna!!" zakřičel a pak položil hlavu na stůl. "Vypadni!!!" poslechl jsem a odešel do svého pokoje.
Dělám jenom samé problémy. Jako vždy. Nikdo mě nemá rád, všem jsem na obtíž.
Rozhodl jsem se zavolat Frankovi.
"Vadim ti?" zeptal jsem se hned, co zvedl sluchátko. "Klidně mi to řekni, jsem pro tebe přítěž?!"
"Co blbneš, Gee!"
"Dělám jenom problémy. Nestane se, aby se mi něco povedlo. I ty to tak cítíš?"
"Ne! Miluju tě, to víš!"
"Jsem jenom zkurvená buzna."
"Ale to já přece taky." zasmál se. "A nevadí mi to."
"Jo tak nevadí?! Uvidíme, jak ti to bude vadit, až to zejtra napíšu na tabuli!" vyštěkl jsem.
"Ale takhle jsem to nemyslel..."
"Jsi lhář Franku. Hroznej lhář." ukončil jsem telefonát a padl do peřin. Rozbrečel jsem se. Nestojím za nic. Pořád jenom samé problémy.
Z pod postele jsem vytáhl vodku a celý den nedělal nic jiného než chlastal a kreslil. Den mi ubíhal hrozně pomalu, pořád jsem myslel na jednu jedinou věc. Myslí to Frank se mnou vážně? Dospěl jsem k nározu, že asi ne. Vždyť proč by se zahazoval s takovou troskou, jako jsem já.
Sáhl jsem po telefonu a zavolal mu, on to ale nezvedal. Bylo to dobře, nahrál jsem mu vzkaz na záznamník.
"Ahoj Frankie." začal jsem. "Mrzí mě, že nejsi upřímný. Říkáš, že mě miluješ, ale já vím, že to není pravda. Nevím, za jakým cílem jsi stále se mnou, ale už se nemusíš dál namáhat. Já přežiju, když mi řekneš, že jsem omyl."
Zmáčkl jsem na mobilu červené tlačítko a šel si dál povídat k kamarádkou Průsvitnou Lahví.
wow mám rozbitou klávsY To