29. července 2009 v 20:36 | Jannica
|
Asi tušíte, co to je. Doplňková jednorázovka ke Can´t see the rainbow... To aby vám to nebylo líto a taky jsem vám chtěla udělat radost, když si to tak přejete :D
A jestli jste ještě nečetli ten poslední zveřejněný díl, co je hned pod tímhle, tak si ho přečtěte rozhodně dřív, než tuhle blbost... ;)
Btw: Tohle neovlivňuje děj normální story, to snad chápete... :D Napsala jsem to jen tak, abyste byli taky jednou spokojený :D
Frankie ležel na zemi pod mým klavírem a utahoval tam všmožné šroubky a jiné blbůstky, já ho se zamračeným výrazem ve tváři sledoval. Doufal jsem, že mu to půjde naladit, protože se na to už vůbec nedá hrát. Rve mi to uši a co teprve jemu, když tak bezvadně slyší! Chtěl bych mu někdy něco předvést, složit melodii a věnovat mu jí z lásky.
"Tak co, jde to?" Sharon se objevila ve dveřích, v ruce držela mrkev, kterou mi vzala z ledničky, a hryzala jí jako králík.
"Mělo by, za pár minut to snad budu mít. Gerarde, zahraj mi Áčko."
Přistoupil jsem ke klávesám a zmáčkl požadovaný tón. Ozval se hrozný skučivý zvuk, který by slyšela i kostelní myš.
"No fuj, co mi s tim vyrábíš?" Naštval jsem se. Jestli to pak bude ještě horší, asi ho přizabiju.
"Já to asi omylem kroutil na druhou stranu." Omluvně prohodil a posunul se chodidlama trochu dozadu, takže se mu nadzvedla celá pánev narvaná v úzkých, modrých džínech. Olízl jsem si suché rty a jako přimražený jsem ho sledoval. Rajcoval mě, ale nechtěl jsem s ním zatím nic mít. Nejlepší je tomu všemu nechat čas. Navíc by stejně nechtěl.
Náhle jsem dostal hrozné nutkání Franka alespoň pohladit, políbit. Říct mu něco o svých myšlenkách, které patří jen a jen jemu.
Postoupil jsem k němu a sedl jsem si na zem, potichu jsem ho sledoval.
"Už to točíš správně?" Má nejlepší kamarádka hlasitě zahulákala a potřásla svou dlouhou hřívou. Momentálně mi tu vadila, protože jsem chtěl mít svou lásku alespoň chvíli pro sebe. Od rána jsme na sebe neměli čas, protože sem přišla ona a zkazila nám romantickou snídani s připálenými toasty.
"Hmm…" zabručel otráveně, zřejmě myslel na to samé, co já.
"Hele Sharon," podíval jsem se jí naléhavě do očí. "Neudělala bys mi jednu takovou laskavost?"
"No?"
"Nezajela bys do prodejny hudebních nástrojů a nepodívala by ses mi, kolik tam stojí nějaký kvalitní a hezký křídlo? Napadlo mě, že bych si možná zasloužil něco lepšího, než tohle."
"A musim? Mě se do tý zimy nechce."
"Prosím. Vážně bych ti byl moc vděčný, kdybys tam zašla." Udělal jsem psí kukuč a ona protočila oči. Nakonec se otočila a přece jen vypadla.
"Už to skoro mám." Ohlásil Frankie a já spatřil, jak se pod tím piánem zmítá a pracuje tak rychle, jak jen to jde. Docela změna oproti tomu, co prováděl předtím. Brzy se vysoukal ven a začal kašlat, jelikož se asi moc nadýchal prachu. Pohotově jsem k němu přiskočil a objal jsem ho kolem ramen, dlaň jsem mu přiložil na hrudník, který sebou pod náporem kašle cukal.
"V pořádku?" optal jsem se hlasem plným obav.
Krátce přikývl a vydal ze sebe chrčivý zvuk, pak ruce okamžitě obmotal kolem mého krku a celý se na mě natiskl. Bylo hezké, jak průhledně dával najevo své city ke mně.
Ani nemusel nic říkat a já pochopil jeho přání, okamžitě jsem ho zvedl do náruče. Hrozně rád se nechává nosit a já mám pak rád ty masáže, co mi dává, když mi z toho rupne v zádech.
Šel jsem s ním ke gauči a posadil jsem se, takže mi ležel na klíně. Chvíli jsem ho jen tak sledoval, než jsem začal prstem jezdit po jeho něžném obličeji. Když jsem se dotkl jeho rtů, našpulil je a já se sklonil k jemnému polibku.
Trochu mě kousl, věděl, že mě tím úplně odrovná. Po těle se mi rozlil velice příjemný pocit, který nebyl ve Frankově přítomnosti nic nového. Upevnil jsem svůj stisk a vnikl jsem jazykem do jeho úst, oba jsme krátce zavzdychali. Chvíli jsme jazyky vášnivě proplétali a bojovali tak o dominanci, já to jako vždy vyhrál. Spokojeně jsem se usmál, trochu jsem přitlačil. Hrozně rád si s Frankem takhle hraju, miluju chvíle, kdy ho mohu jen tak držet a užívat si vědomí, že je jen a jen můj.
Frankovy prsty odpočívající za mým krkem mě začaly trochu škrábat na zátylku, způsobily tak, že mi začal přebíhat mráz po zádech. Na to místo jsem zvláštně citlivý, vždy to tak příjemně lechtá.
Dlaní jsem zajel do jeho vlasů a jemně jsem ho od sebe odsunul, už jsem neměl sílu se dál starat o polibek. Místo toho jsem se pákrát otřel svým nosem o jeho a začali jsme se vzájemně hladit.
Frankie nespokojeně zamlaskal, když se mi v kapse rozvibroval mobilní telefon. "Vydrž, zlatíčko, vyřídím to rychle." Pocuchal jsem ho ve vlasech a spěšně to zvedl.
"Ahoj, Gee…" Poznal jsem, že volá Sharon. Její hlas zněl dost plačtivě.
"Co se děje?"
"Jsem v nemocnici."
"Cože?" Byl to šok. Měla snad autonehodu?
"Jo, stala se mi nehoda."
"Jaká proboha?
Nabourala jsi?"
"Ne, spadl na mě klavír."
Byl jsem trochu zmatený. "Uh… jak se to mohlo stát?"
"No, já… na tom klavíru byla cenovka, já jí vzala do ruky a když jsem jí chtěla vrátit zpět, tak mi upadla na zem pod něj. Chtěla jsem jí zvednout a tak jsem tam vlezla, v tom ale přiběhla nějaká zákeřná holka, asi kolem patnácti let, a ukopla tomu klavíru celou nohu. Takže to na mě spadlo a já mám vážný otřes mozku."
"Aha…" to bylo jediné, co jsem v tu chvíli dokázal vyloudit z úst, jelikož se mi do nich Frankie opět dobýval. "Je to hodně zlý?"
"Ano, ležím téměř celá v sádře, všechno mě bolí. Jsem na přístrojích, sotva mluvím." Bylo slyšet, že jí je do pláče.
"Neboj, to bdue dobrý. Teď nemůžu, ale jindy se za tebou stavím, ano? Teď se raději prospi a šetři síly. Ahoj."
"Ahoj."
Položil jsem jí to a mobil jsem odhodil vedle sebe. Začal jsem se opět věnovat své lásce. "Spadl na ni klavír?" optal se se zvednutým obočím.
"Ano. Teď už nás nebude rušit." Pousmál jsem se. "A když jí ještě jednou pošleme do hudebnin a budeme mít štěstí, tak už nás nebude rušit nikdy."
ááá!! pokud mi pc nelže, jsem konečně prví..
táákže, komentuju.. Gee je netaktní jak já nevím kdo a jeho poslední věta mě fakticky roztřískala :D:D