3. července 2009 v 16:59 | Jannica
|
Uh... tohle je takovej díl, kde se toho moc neděje. Ani mi to moc nešlo psát, pořád jsem se musela zamýšlet, co do další věty. Pravda, v tragédiích se vyžívám víc.
Protože je už třicátý, budu do anket vždy dávat možnost, že je to poslední kapitola. Tak máte šanci protestovat proti dalšímu pokračování :D A skončí to vlastně až budete vy chtít. Je to přece vaše povídka:)
Ležel jsem na posteli a koukal do stropu. Frankie se nade mnou skláněl a starostlivě mě hladil po vlasech, byl z celé té události snad ještě víc mimo než já.
"Měl… měl by ses jít umýt," řekl najednou a stáhl svou ruku zpět. Chvíli si mě jen tak prohlížel, než s potichým "napustím ti vanu" odešel do koupelny.
Byl jsem rád, že ho mám. Nedovedl jsem si představit, že bych tady teď měl být sám, nikdo by mi ani neřekl nic povzbudivého nebo by mě neutěšil. Ta představa byla přímo otřesná.
Ležel jsem v horké vodě a měl jsem zavřené oči. Dýchal jsem pusou a vnímal všechnu tu páru kolem mě, bylo mi příjemné horko. Netrvalo dlouho a já si začal trochu zpívat. Připomnělo mi to tu scénu z mechanického pomeranče. Až na to, že jeho vlastně jenom zmlátili. To já jsem na tom podstatně hůř.
Začal jsem mýt své tělo, druhnul jsem ho takovou silou, jak jen to šlo. Cítl jsem se pořád tak špinavý, zneužitý. Chtěl jsem ze sebe dostat všechny ty stopy po cizím doteku a tím jsem si akorát tak ještě víc ubližoval.
Asi po půl hodině jsem konečně vylezl ven. Celý jsem se zabalil do osušky, byla mi opravdu zima. Neslyšně jsem se vyplížil ven a sedl jsem si na svou postel. Brzy z kuchyně vyšel Frank, smutně se na mě usmál a podal mi talíř, na kterém byly toasty.
"Díky…" zašeptal jsem a pustil se do jídla, zatímco si sedl vedle mě a objal mě přes ten ručník. Trochu mi ho u krku odhrnul a dal mi malou pusu na rameno.
"Proboha jsi celý poškrábaný. A máš modřiny."
Krátce jsem kývl a trochu odvrátil pohled, věděl jsem, že něco z toho jsem si způsobil v té koupelně.
"Když jsem byl na škole tak jsem se dost často pral. Vypadal jsem věčně takhle a v lékárně mi na to dali nějaký krém. Aby se ty rány rychleji hojily.
"Kde ho máš?"
"Ve skříňce nad umyvadlem."
Vstal a spěšným krokem odešel, bylo hezké, jak si dělal starosti. Zřejmě tu věc hledal dost dlouho, stihl jsem mezitím dojíst. Talíř jsem položil na malý stolek a počkal jsem, až Frank přijde.
Brzy si ke mně znova přisedl a chytil mě kolem ramen, opatrně mě položil zpět na tu postel. Tu osušku ze mě pomalu odendal, nespokojeně zamlaskal, když si všiml všech mých pohmožděnin.
Rozšrouboval víčko toho krému a začal mě pomalu ošetřovat, hodně míst na mém těle mě neuvěřitelně moc bolelo. Byl jsem opravdu celý rozlámaný. Cítil jsem Frankovy prsty, běhající po mém hrudníku a pažích, líbilo se mi to. Byl tak něžný, dával si opravdu záležet.
Dal mi nevinný polibek na rty a otočil mě na břicho. Na zádech jsem měl ran nejspíš trochu víc, ten úchyl se mnou zacházel opravdu hrozně. Možná by bylo lepší se mu tolik necukat, ale nešlo to jinak. Byl tak hrubý, tak nechutný. Zkurveně moc to bolelo, budu se z toho vzpamatovávat ještě dost dlouho. Už nikdy nebudu stejný, tohle mě nadosmrti poznamená.
Objal jsem polštář a opět jsem nechal své slzy stékat do toho měkkého povlečení. Vzlyky se mnou potichu otřásaly a já se celý rozechvěl, nechtěl jsem zase brečet, ale nešlo to zastavit. Je to tak dávno, co jsem byl naposledy takhle nešťastný.
Znovu jsem si uvědomoval, co se všechno stalo, přehrával jsem si tu událost stále dokola, anižbych chtěl. Vracel se ke mně můj křik, krev a ta bolest… Ta neuvěřitelná bolest. Ani ne tak fyzická, jako psychická. Začalo mi být špatně od žaludku, cítil jsem se hrozně.
Frankie zpozoroval můj stav a natiskl se vedle mě na postel. Obmotal kolem mě své ruce a natiskl si na sebe mé tělo, začal mě zlehka pusinkovat po ruce. "Gee… už je dobře…" zašeptal, otočil jsem k němu hlavu a setkal se s jeho smutným pohledem. Cítil jsem se ještě hůř kvůli tomu, že přidělávám starosti i jemu. Nezaslouží si to. Teď už jsem jenom troska.
"Když já…" odvrátil jsem svůj pohled, Frankie mi rychle přiložil ukazováček na ústa.
"Já vím." Povzbudivě se usmál, musel jsem mu to oplatit a má nálada se trochu lepšila. "Chceš něco přinést? Třeba čaj?" nabídl se. "Jeslti něco potřebuješ, řekni si."
"Teď potřebuju, abys tu byl," zašeptal jsem a zavřel oči. Cítil jsem jeho dech na své tváři, trochu se naklonil a začal mne něžně líbat. I přes to všechno mi bylo hezky.
nikdo nedavejte posledni kapitolu!!!!*hooodne ae hoodne vyhruzny vyraz*
a ted pudou ohlasit to znasilneni...