18. července 2009 v 8:00 | Jannica
|
Takže v tuhle dobu už jsem nejspíš někde v tahu, na dálnici nebo vyjíždim, tak nějak to bude. Jsem ráda, že tak hojně komentujete, vážně je sranda si to číst:) Doufám, že to tak bude i nadále a s touto vírou zveřejňuju další díl What Next?. Opět tu máme kombinaci, tentokrát tří věcí. Pojedou za Andrém, k moři, i k Frankovým rodičům. Ale sekla jsem se u rodičů, k moři sice vyjeli, ale dojedou příště, až si zahlasujete:)
Tak já teď jedu, přístup k netu mít budu a tak možná tohle ještě za ten týden napíšu. A číst nejspíš taky budu, ale za to neručím, protože je mi blbý strávit u dědy celý den na počítači.
Mějte se.
Cítil jsem něčí dlaň na své tváři a pomalu jsem vyplul na hladinu vědomí. Dvakrát jsem zamrkal, abych rozlepil své zúžené oči a se svraštěným obočím jsem se rozhlédl kolem. Do pokoje pronikalo sluneční světlo, bylo to nepříjemné. Pomalu jsem se tedy rozkoukal a zaostřil jsem na Frankův usměvavý obličej.
"Ráno," řekl a krátce mě políbil na nos, já se pokusil zvednout. Zabrousil jsem pohledem na digitální budík, co ležel na nočním stolku, a nechápal jsem, jak může být tak čiperný, když je sotva osm hodin.
Pomalu jsem se posadil na matraci a přikryl jsem svůj nahý klín pohozenou peřinou, abych neměl pocit naprostého nedostatku tepla.
"Víš, Gee, trochu jsem přemýšlel." Frank se usadil vedle mě a zahleděl se mi do očí. "Chtěl bych jet ke mně domů, podívat se, co dělá André."
Potichu jsem zakňučel. "Tam ne, vždyť je to naprostý psychopat!"
"Vím, ale okupuje můj statek."
"Statek?"
Najednou se trochu zarděl a uhnul pohledem. "No, býval to statek." Zamumlal. "Jedna jeho polovina se rozpadla a ve druhé bydlím. Ta stáj a krávy - to už tam také není a seník je vzadu za domem."
"Aha," okomentoval jsem to s pozvednutým obočím. "To už bych jel radši k moři než tam."
"A proč ne?" Namítl náhle,takže jsem na něj začal hledět jako na idiota. "Mohli bychom si udělat dovolenou, zasloužíme si to. A hlavně ty se musíš pořádně zrekreovat, Gee. Slunce ti jedině prospěje."
"Fajn… A kde na to mám vzít peníze?"
Mrkl na mě. "André. Dvě mouchy jednou ranou."
"Co?"
"Tím se ti snažím říct, že on je úplně blbý."
"Aha," řekl jsem podruhé za toto ráno, i když jsem vůbec nechápal, jak si jeho způsob řeči mám vyložit. "Takže pojedeme za Andrém a pak k moři?"
"Ano."
Poprvé jsem se upřímně usmál. Není to špatný nápad. Alespoň zažijeme zase něco nového. A já nutně potřebuji změnit prostředí, jelikož mě ta noc z gay baru pořád tak podivně svírá, a to není vůbec příjemný pocit.
Okamžitě jsme se pustili do práce, věděli jsme, že nám balení zabere opravdu hodně času. Dával jsem na kupičky téměř všechno mé oblečení a dlouho jsem se rozhodoval, jestli si sebou mám vzít černé tričko z toho obchďáku odnaproti nebo černé tričko, které jsem si koupil kdysi dávno na dovolené s rodiči. Rozhodl jsem se pro to z obchoďáku, protože vypadalo úplně stejně jako to druhé a tudíž bylo naprosto jedno, jaké z nich si vezmu. Možná by se lišily trochu svým střihem a možná zdání klame a obě jsou o něco jiné. Třeba to jedno by v sobě mohlo mít víc umělých vláken. To z dovolené se na druhou stanu zdálo být ještě černější než to černé. No, nakonec jsem stejně z kufru triko, co jsem si pořídil v obchoďáku vyndal a vzal jsem si to druhé, z dovolené v jižní americe, na kreré jsem byl kdysi dávno s rodiči a bylo to úmorně nudné, jediný klad byli ti hezcí indiáni. A to, že jsem si tam koupil to černé tričko, které se pere na čtyřicet a barví.
V pozdním dopoledni jsem konečně dopl zip na kufru a šel jsem probudit Franka, který mezitím usnul s hlavou opřenou o stůl. No, možná po ránu není zas tolik čiperný.
"Jedeme?" Ozval se ospalým hlasem.
"Ano."
Okamžitě vyskočil a nadšeně mě chytl za ruku, stoupl si na špičky, aby mi mohl věnovat malý polibek. Chvíli jsme se jen tak cucali, než se odtrhl, abychom už nezameškávali, popadl můj kufr a vyšli jsme ven.
"Sbohem, domove." Zamával jsem té ošuntělé bytovce a odemkl své auto. Nasedli jsme.
Cesta k Frankovi byla příjemná, zvláště se mi zalíbila červená barva na semaforu, při které jsme se mazlili a líbali. Zkrátka to všechno uběhlo rychle a my se ocitli před tím "statkem".
Trochu jsem se bál, co tam najdeme, ale k mému překvapení byl André venku na zahradě, před svým stanem, a hrál si na rozladěnou kytaru.
"Frank! Mi hermano!" Zařval, sotva si nás všiml. "Rád tě vidím, hombre!"
"Jo, jo, já tebe taky." Ucedil Frankie a přišel až k němu. "Přišel jsem zkontrolovat, jestli mi tu neděláš bordel."
"Ne, celou dobu tu tábořím. Máš zahrada buena. To se musí nechat. Sí."
"Jsem rád, že se ti tu líbí. Víš, říkal jsem si, že tě možná pustím dovnitř."
"To bys byl hodný. V noci mrzne. Je tu frío. Zima."
"Ale musel by sis to trochu odkoupit. Přece jen si musím najít jiné bydlení."
"Počkej, dám ti svou kreditku." Sáhl do kapsy a vytáhl malou kartičku, kterou nám beze slov podal. Frank si jí vzal a chvíli jí obracel v prstech, jakoby přemýšlel.
"Hotovost máš?"
"Jo, v peněžěnce mám stovku. Dám ti jí."
Brzy měl Frank v ruce i sto dolarů navrh. Pomyslel jsem si, že to nebude špatná dovolená.
"A kolik je na kreditce?"
"Sto tisíc dolarů."
"Cože?!" vyjekl jsem. "No ty vole."
"Vím, je to mucho," přitakal André a narovnal si své sombréro. "Šetřil jsem si na barák a na cestování."
"Tak díky moc, a my už s dovolením půjdem." Frank si začal všechno kvapem strkat do kapes, jakoby myslel, že mu to někdo zase sebere. "A tady máš ještě klíče od baráku. Užij si to tu a dávej bacha na srop, padá. A pak se snaž co nejméně používat suchý záchod, co je ze zadu. Mohl by ses propadnout do sraček. Ještě malá připomínka - teplá voda se musí ohřát v kastrólku nebo musíš počkat půl hodiny, než se rozchodí boiler. Tak se tu měj teda hezky, věřím, že je to barák podle tvého gusta."
"Adiós!" Ozvalo se ještě za námi, když jsme běželi zpět k autu.
"Uh." Třísknul jsem hlavou o volant. "To je vážně takový hovado, že nám dá na sto tisíc?"
"Jo, říkal jsem ti to."
"A jakou má hodnotu tenhle barák?"
"Vždyť je na spadnutí." Odfrkl si Frank. Podíval jsem se směrem ke stavení a mohl jsem zahlédnout, jak kus střechy odpadl přímo na zelený stan toho hloupého Mexičana. Vzápětí vypadlo okno a z komínu se urvala cihla.
"Tak jedem." Povzdechl jsem si.
***
"Hele, tady v té čtvrti bydlí moji rodiče." Zamumlal Frankie s hořkostí v hlase.
"Chceš je navštívit?"
"Víš, co jsem ti o nich říkal. Nenávidí mě."
"Právě proto. Musíš si to urovnat."
"Jsou homofobní, chápeš to? A tohle je jejich barák."
Zastavil jsem u obrubníku a pohlédl jsem do Frankovy vyděšené tváře. Z očí mu sršel děs a ze rtů jako by mu vycházel odér hrůzy. Napadl mě dobrý scénář na horor.
"Je to dobrý nápad. Vystup si." Pobídl jsem ho úsměvem.
Brzy jsme stanuli před obrovskými dřevěnými dveřmi zasazenými do rodinného domku.
"Gee…" zafňukal Frank a přitisknul se ke mně. Ochranitelsky jsem ho objal, připadal jsem si důležitý. "Já… dám ti ještě pusu pro případ, že bych zemřel."
"Ale, co to povídáš." Zamračil jsem se, vzápětí jsem cítil jeho pevné rty na mých. Začal jimi lehce pohybovat a já mu vyšel vstříc svým jazykem. Tiskl jsem jeho tělo, jakoby to snad mělo být opravdu naposledy, a trvalo hodně dlouho, než jsme konečně přestali.
Propletl jsem své prsty s jeho a usmál jsem se, než jsem vzhlédl nahoru k domu. Polekal jsem se, když jsem spatřil zamračenou ženskou s natáčkama na hlavě, jak se na nás znechuceně dívá oknem.
Ty vole tak to je fakt horor - ženská s natáčkama na hlavě xD ty jsou nejhorší, nesnáším. A André je debil, doufám, že až se vrátěj Frerardi z dovolený, tak ho najdou propadlýho v těch sračkách xDDD a Gerard je šílená modelka jak si vybíral to černý triko :-D je jak já! Jé a ta ankteta... já chcu bitku jako v Desolation Roooooow!!!!! :-D