Pomalu se blížil večer, kdy jsem měl jít s Kate ven. Byl jsem hrozně nervózní, snad proto, že to byla má první vážná láska ze školních let. Možná jsem se trochu i cítil jako ten tlustej kluk ze zadní lavice s účesem podle hrnce. Tenkrát to byly vážně hrozné časy. Musel jsem se potýkat s ošklivými přezdívkami svých škodolibých spolužáků i s jejich zlomyslnými nástrahami. Dodnes mě bolí, když si vzpomenu, že mi sebrali mou oblíbenou svačinu a já byl celý den o hladu.
Jídlo byla má velká vášeň a podle toho jsem také vypadal. Když mě někdo naštval - koupil jsem si čokoládu. Když jsem naštval nechtěně já někoho - koupil jsem si čokoládu. A když už jsem byl v takovém psychickém rozpoložení, které nebylo ani trochu snesitelné, koupil jsem si buřty.
Štěstí, že jsem tenkrát pálil všechny své fotografie. Ještě by mě tak viděl Frankie a utekl by.



