close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Can´t see the rainbow 13

4. srpna 2009 v 10:07 | Jannica |  Cant see a rainbow
Uhm. Nemůžu se dočkat, až začnu zveřejňovat něco pořádnýho. Tohle podle všeho nemá děj. Ale tak snad vás to baví.

Teď je tady kapitola, kterou mám jako poslední předepsanou. Děsí mě pohled na prázdné stránky, co následují a ještě víc mě děsí vědomí, že je budu muset zaplnit. No jo, začnu něco dělat. A příští týden jedu pryč tak toho budu muset začít dělat trochu víc...



Další den ráno jsem vstával o něco dříve, zapomněl jsem si zatáhnout závěsy a tak mne vzbudilo slunce. Poté, co jsem v koupelně provedl nejnutnější hygienu, jsem se rozhodl, že zkusím Frankovi najít ten mobil.

Netrvalo mi to dlouho, uložil jsem ho totiž do spodu skříně, kam dávám všechny zbytečnosti, které už dávno nepoužívám. Usmál jsem se při pomyšlení, že teď s ním budu moct být stále v kontaktu a kdykoliv by se něco dělo, dozvím se to.

Navlékl jsem na sebe čisté oblečení a vyrazil do práce. Měl jsem dobrou náladu, i když zbytek včerejšího špatého pocitu ve mně ještě stále přebýval.

"Ahoj, Sharon," vesele jsem na ní houkl, když jsem procházel kolem pultu do zadu, kde jsem se chtěl převléknout.

"Čau… jsi nějaký rozjařený. Stalo se něco včera?"

Zmateně jsem se na ní podíval. "Nic… jen si skvěle rozumíme."

"Aha…" věnovala mi jeden ze svých významných pohledů. Zakroutil jsem hlavou a odešel jsem, rozhodl jsem se její chování neřešit.

Dopl jsem si poslední knoflík od zářivě bílé košile a prohrábl jsem si vlasy přesně ve chvíli, kdy do místnosti vstoupil Matt. Zahlédl jsem ho v zrcadle, co bylo šikmo ode mne, rozrušeně jsem se otočil a oči mi zasvítily.

Chvíli jsme na sebe bezeslov zírali, než se usmál a vykročil ke mně. "Nazdár, Gerade!"

"No čau, to je dost, že seš tady," zasmál jsem se.

"Něco novýho?"

"Ani ne, spíš povídej ty, jaký to teda bylo."

"No děs, to snad nestojí za zmiňování. S ní jsem nadobro skončil, je vážně jako dítě. Teď mě pořád bomarduje smskama, vymejšlí si nějaký kraviny, jako že jsem bezohledný a že jsem jí využil a podobně. Všechno, co řeknu je použito proti mně. Ještě k tomu mě teď začali srát její rodiče. Představ si, že mi na mobil volala její máma a chtěla úplně všechno vysvětlit!" Matt se zhnuseně zašklebil a já mu soucitně položil ruku na rameno.

"To bude v pohodě. Oni za chvíli zmlknou a ty si najdeš někoho staršího."

"Jo, to si taky pořád opakuju. No ale co ty?"

Mrkl jsem na něj. "Mám přítele."

"Vážně?" V jeho očích se odrážela neskrývaná radost. Je to skvělý kamarád, vždycky všechno prožívá se mnou. "A jakej je? Povídej!"

"Je naprosto úžasnej, nevím, co ti mám takhle říct…" Smál jsem se jeho dychtivosti po detailech.

"Kolik mu je?"

"Osmnáct."

Najednou se začal hrozně pochechtávat, chvíli jsem to vůbec nechápal. "Gerarde, vždycky jsi přece říkal, že nejdeš do nikoho pod dvacet, protože to jsou nevyspělá děcka."
Taky mi trochu cukaly koutky. No jo, je to pravda, vážně jsem to říkal. "Ale on je jiný," bránil jsem Franka. "Víš, nechová se na svůj věk, je takový chytrý. A jeho rodiče to ví. Puberťácký kamarády - kterých jsem se u mladýho tak bál - taky nemá… no, ono je to trochu složitější." Trochu jsem sklopil hlavu, přemýšlel jsem, jak to říct. Mohl bych se o tom nezmiňovat, ale až by se tu pak objevil, byl by to větší šok.

"Co se děje? Gee, je něco špatně?"

"No, on nevidí."

"Co?"

"Je nevidomý." Zopakoval jsem a podíval se mu do očí.

Trcohu se kousl do rtu a uhnul pohledem. "Já… teď nevím,co…"

"Nemusíš nic říkat." Usmá jsem se, jemu se zřejmě dost oddechlo. "A vůbec, měli bychom jít do práce. Frank by se tu měl odpoledne objevit, tak ti ho představím."

"Líbí se ti?" Zahleděl se na mě.

"Líbí? Moc se mi líbí!"

Poplácal mě po rameni a pak konečně hodil svou tašku do rohu na zem, chtěl se převléci, takže jsem už odešel do restaurace.


Den byl opravdu o něco uvolněnější, byli jsme na to dva, tak jsem si mohl někdy vydechnout. Společně se to všechno lépe táhne. Když mě zase nějaká turistka nehorázně seřvala, Matt přiběhl, řekl jí něco neslušného a oba jsme se tomu akorát tak zasmáli. Kdyby tu nebyl, asi bych už chytnul depku.

Pracovní doba uběhla celkem rychle oproti jiným dnům, a tak jsem se opravdu divil, když hodiny ukazovaly šestou. Brzy se ve dveřích objevil Frank.

Hned jsem k němu přiběhl, už jsem byl převléklý a jen jsem čekal, až se objeví.

"Ahoj…" rozzářeně jsem k němu došel a pevně ho sevřel v náručí, on zamumlal pozdrav do mého ramene. Dal jsem mu malou pusu na tvář a pak jsem mu podržel dveře, aby mohl vyjít zase ven.

Než jsem ho následoval, ohlédl jsem se, ani nevím proč. Spatřil jsem Sharon, jak tam stojí a zírá na mě. Chvíli jsme se navzájem prohlíželi a já si všiml, že se jí možná trochu třpytí oči. Věnoval jsem jí výmluvný pohled a konečně jsem odešel.

"Kam půjdeme?" zeptal se mě Frankie a nejistě mě čapnul za ruku.

"No, nevím. Kam bys chtěl?" zamumlal jsem, nebyl jsem si jist, jestli mi je rozumnět, avšak v hlavě se mi motaly jiné věci.

"Je celkem hezké počasí. Tak můžeme zase do parku."

"Dobře."

"Děje se něco, Gee?" Trhl jsem sebou a zmateně jsem se mu podíval do tváře.

"Ne, proč?"

"Jsi smutný, poznám to na tobě."

"Všechno je v pořádku." Pevněji jsem mu stiskl dlaň, nechtěl jsem ho zbytečně zatahovat do svých starostí.

Našli jsme "naší" lavičku, kde jsme spolu začali chodit. Stala se pro nás takovým zvláštním, magickým místem. Nádherná atmosféra z ní přímo sálala.

Přitáhl jsem si Franka k sobě a nechal jsem ho odpočívat na svém rameni, obmotal mi ruce kolem pasu. Když jsem se na něj podíval, mohl jsem spatřit překrásný úsměv v jeho tváři.

"Jak jsi říkal, že mě seznámíš se svými přáteli… Myslel jsi to vážně?" opatrně se zeptal.

"Samozřejmě. Už jsme to trochu domluvili na neděli se… se Sharon." Její jméno jsem téměř zašeptal.

Trochu sebou cukl, když si všiml změny v mém hlase. "Poznám, když něco není v pořádku."

S povzdechem jsem se k němu otočil a přemítal jsem, jestli mu to mohu říct. Když se mu svěřím, uleví se mi, ale on bude smutný i za mě. A to nechci.

"Nevím, jestli bych tě s tím měl zatěžovat."

Věnoval mi jeden zamračený pohled, jako by tím chtěl říct, že už přece není žádné děcko. Zasmál jsem se vážnosti jeho výrazu a nadechl jsem se, abych se mohl svěřit.

"Víš, Sharon se do mě zamilovala." Pevně jsem sevřel rty, jakobych litoval, že to ze mě vylétlo.

Frank byl zticha, na chvíli odvrátil hlavu, přemýšlel. "Jak dlouho to víš?"

"Volala mi hned po tom, když jsi odešel z mého domu. Chtěla, abych přišel a u sebe mi všechno řekla."

"Aha… to je mi líto."

"Mě to dost mrzí," povzdechl jsem si. "Víš, tímhle se úplně zničí naše přátelství a já jí nechci ztratit. Vždyť se známe už tolik let."

"Neboj, neztratíš ji…" nahmatal mou dlaň a pevně ji stiskl. "Určitě jí to brzy přejde. Ví, že jsi gay a to musí přijmout. Ona tě určitě taky nechce ztratit."

Pákrát jsem kývl a obrátil jsem se k němu, abych mu mohl vlepit malou pusu do vlasů. Zavrněl a zvedl hlavu pro pořádný polibek. Usmál jsem se a vyplnil jeho přání, naše rty se spojily dohromady. Přitiskl jsem si ho ještě blíž k sobě, mačkal jsem jeho tělo a snažil jsem se ten polibek co nejvíce prohloubit. Když mi položil ruku na zátylek a jemně mě škrábl, projel mnou mrazivý pocit. Bylo mi to moc příjemné.

"Je mi s tebou tak krásně…" zašeptal Frankie něžným hlasem přímo do mého ucha. Zavřel jsem oči, abych ta slova nechal doznít ve své hlavě. "Tolik let se trápím, tolik let jsem sám a najednou mám tebe."

Usmál jsem se a dal jsem mu malou pusinku na tvář.

"Je to jako nádherný sen…" pokračoval. Hrozně moc se mi líbilo ho poslouchat, způsobovalo mi to velice příjemné pocity uvnitř těla. Chtěl jsem si užít každou vteřinku s ním.

"Něco pro tebe mám," lehce jsem si ho od sebe odsunul, abych mu mohl pohlédnout do tváře. Jeho výraz byl překvapený. "Víš, říkal jsem si, že bych s tebou chtěl být v kontaktu i když zrovna nejsme spolu. A taky kdyby se něco stalo tak abys mi mohl dát vědět."

"Co to je?"

"Řekl jsem si, že ti dám svůj starý telefon. Není nic moc, ale stále je funkční. Myslím, že to není tak špatný nápad ti ho věnovat."

Usmál se na mě. "Děkuju, vážně je to docela chytrý. Jen mám strach, že s tím nebudu umět."

"Neboj, naučím tě to."

Vytáhl jsem z tašky ten mobil a vtiskl jsem mu ho do ruky. On ho chvíli převracel v dlani a osahával ho, já mu pomohl ho otočit správným směrem.

"Nastavil jsem ti ho tak, aby se ti to co nejlépe ovládalo. Podívej, tímhle se zapíná a vypíná." Položil jsem jeho prst na určité tlačítko a on kolem něj přejel, odpočítal si čudlíky do prava i do leva. "Když podržíš tohle nahoře, tak voláš moje číslo, ano?"

Přikývl a opět si všechno pečlivě prozkoumal.

"Hovory přijímáš tímhle v rohu, to je jednoduchý." Jemně jsem uchopil jeho palec a přesunul jsem ho. On si vtiskával do paměti všechny doteky, tlačítka, líbilo se mi ho sledovat, když byl soustředěný.

Když se všechno naučil a naposledy přejel palcem po celé klávesnici, jemně jsem ho pohladil po hřbetu ruky. Obrátil ke mě hlavu a krásně se usmál.


 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 fallen angel fallen angel | Web | 4. srpna 2009 v 11:28 | Reagovat

ňuňuňuuuu xD

2 iWusZka iWusZka | Web | 4. srpna 2009 v 11:29 | Reagovat

Stejně je tohle mrdální story xDD Až na Sharon...*myslí na klavír* :D:D

3 Darek Darek | Web | 4. srpna 2009 v 11:35 | Reagovat

To je milé... ale nedovedu si představit žít se slepým člověkem. Moc by mě to deprimovalo.

4 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 4. srpna 2009 v 11:54 | Reagovat

však telenovely ani nemají mít děj:D takže je to v pohodě;):D a je to takový roztomilý:D což je na telenovelu výkon!:D

5 JajPi JajPi | Web | 4. srpna 2009 v 21:29 | Reagovat

to je takový... lostomilýý :D

6 Tez Tez | 5. srpna 2009 v 1:10 | Reagovat

Chm x))) to je hezoučké, líbí se mi, že je Frank o sedm let mladší jak Gerard...^^

7 Senii Senii | Web | 5. srpna 2009 v 7:41 | Reagovat

jo, sohlasím s tím, že telenovely děj mít nemají! Je to taková prádní oddechovka a je moc pěkná :D

8 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 5. srpna 2009 v 10:25 | Reagovat

Mně se to takhle líbí! Náhodou děj bezva, nechceš k tomu udělat zase nějakou dodatečnou kapitolu jako s tím klavírem? To byl nejlepší děj xD jo a fakt nechápu tu ženskou co Gerarda seřvala... to musela bejt asi lesbická feministka která blbě vidí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama