close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Can´t see the rainbow 12

2. srpna 2009 v 11:43 | Jannica |  Cant see a rainbow

Ještě chci něco říct ohledně té povídky z tour. Já vážně nevim, co tam mám psát :D Jsem na nějaký pátý stránce a je to docela o ničem. Takže se chci zeptat: Nevadilo by, kdybych teď zveřejnila jinou a pak tu s MCR? Chtěla bych to sem dát, až o tom budu mít nějakou představu, než aby to byla blbost...
____________________________

Další den v restauraci byl dost hektický, uklidňovalo mě jen to vědomí, že ve čtvrtek - zítra - se má konečně vrátit Paul a pomoct mi. Vlastně mu to hodlám pořádně oplatit, už jen ze zlomyslnosti. Tohle mi prostě dělat nebude, že se na celý týden zdejchne a nechá na mě všechnu zodpovědnost. No alespoň, že za to dostávám víc zaplaceno, jinak bych asi nahlas protestoval.


Mrzelo mě, že neuvidím Franka. Říkal, že za mnou nepřijde, když mám jít ven s tou holkou. V hlase měl trochu hořkost, bylo mi ho líto, ale měl by si zvyknout, že né všechny mé dny patří jemu. I když bych s ním zase moc rád byl, nemusíme se vídat denně. Alespoň si na sebe tak nezvykneme a budeme se na každé setkání těšit.

To je přesně ten důvod, kvůli kterému se rozpadají manželství. Lidé spolu začnou bydlet a najednou je pro ně jejich protějšek samozřejmostí. Vůbec si pak neváží té lásky, náklonnosti druhému, berou to jako každodení rutinu.

Den ubíhal rychle a já stále šilhal na hodiny. Zhruba ve tři čtvrtě na šest jsem spatřil Marilyn, vešla do restaurace a nejistě se rozhlížela. Přispěchal jsem k ní.

"Ahoj…" s úsměvem jsem pozdravil. Odpověděla a rozhlédla se kolem. "Hele mám přesně do šesti, budeš muset ještě chvíli počkat. Přinesu ti zatím třeba něco k pití."

"Díky. Jsem ráda, že tě vidím. Ani jsem nedoufala v to, že bychom se někdy mohli zase setkat."

Věnoval jsem jí jeden milý pohled a odběhl jsem zpět ke své práci, zatímco se usadila k jednomu volnému stolu.

"Hej! Gerarde!" Slyšel jsem od pultu. Otočil jsem se na Sharon ve chvíli, kdy jsem nesl minerálku pro Merilin.

"Potřebuješ něco?" Pousmál jsem se.

"Jen… kdo je ta slečna?" Pohodila hlavou směrem k mému zájmu dnešního večera.

"Jmenuje se Merilyn, kamarádka. Vlastně je to dnes poprvé, co spolu někam jdeme."

"A… ví to?"

"Co jestli ví?"

"No že jsi teplej."

"Samozřejmě." Odsekl jsem a šel svou cestou. Věděl jsem, na co naráží. Po tom, co mi řekla včera tu neblahou věc se chová divně ke každé holce, se kterou promluvím. Jako by se snad bála, že v sobě objevím skryté hetero sklony s nápomocí nějaké jiné dívky. Prostě žárlí.

Také začala používat to hnusné slovo "Teplouš". Je jenom otázka času, kdy mi řekne, že jsem Buzna. Vypadá to, že zanevřela na všechny homosexuály. Mrzí mě to, teď chová tak jinak. Už to mezi námi nejspíš niky nebude takové, jako dřív.


Když jsem s Marilyn odcházel pryč z restaurace, všiml jem si, že se kolem Sharon motá opět Paul. Ona se na mě jen smutně zadívala a pak mu věnovala upřímnou pozornost. Doufal jsem, že si vzala k srdci to, co jsem jí řekl a dá mu šanci. Vím, že on ve skutečnosti není takový, jak se zdá ženskému pohlaví. Je to sice netaktní magor, ale pouze, když je nervózní.

***

"Takže ty teda učíš?" Zeptal jsem se a napil jsem se vína. Byla to teprve druhá sklenička, ale stejně jsem se choval už uvolněněji. Seděli jsme v nějakém zapadlém, ale útulném podniku. Vypadalo to jako na půl pizzérie, napůl hospoda.

"Ano, ve školce."

"Že s těma dětma máš trpělivost."

"Miluju děti. Proto jsem si také tu práci vybrala. Jsou prostě skvělý, když si uvědomím, že v nich se skrývá celá naše budoucnost."

"No, to je sice pravda, ale já je moc nemusím. Teda, jsou vážně roztomilý, rád si s nima hraju a povídám, ale nechtěl bych mít doma nějaké vlastní."

"Tak já myslim, že tohle u tebe ani nehrozí, když jsi-" Zarazila se, nevěděla, jak větu dokončit tak, aby se mě nedotkla.

Trochu jsem se zasmál. "V pohodě, nejsem na tohle téma nějak háklivý."

Pousmála se a zahleděla se mi do očí. "A povíš mi teda, jaké to je?"

"Úžasný." Nevěděl jsem, co říct. "Je to vlastně celkem dobrý pocit, být jiný. Nesplývat s tou většinou a trochu se lišit. Víš, když si někoho najdu, je to vlastně kamarád a přítel v jednom. Má většinou dost stejné zájmy a rozumím si s ním. Všechny ty odlišnosti jako jsou mezi mužem a ženou zde neexistují a to, že jsme oba stejní má své zvláštní kouzlo."

"Co rodiče? Ti moji by mě asi přizabili, kdybych jim řekla, že jsem na holky."

"Řekl jsem jim to asi když mi bylo sedmnáct. Už jsem to prostě nechtěl dál skrývat a přemýšlel jsem o tom, jaké to bude, až si domu přivedu chlapce. Divili se, že většina mých kamarádů má už spoustu zkušeností, vodí se za ruku s děvčaty a já pořád nic. Tak jsem jim to jednou u večeře vyklopil. Mamka z toho byla trochu mimo, ale táta - a to mě opravdu překvapilo - to vzal naprosto v pohodě. Řekl: Gay, no a co? Pořád jsi můj syn a já tě budu mít rád vždycky, ať už jsi cokoliv. Vážně jsem tohle nečekal, byl jsem z toho pořádně mimo."

"To máš fakt štěstí, ne každý má tak nadčasový rodiče. Moji by mě nejspíš rovnou zavrhli. Nesnáší tyhle věci, říkají tomu úchylky. Tvrdí, že ti lidé jsou nemocní a měli by se léčit."

"Hm a bohužel nejsou jediní. Ale sexuální orientace je třeba to samý, jako být levák nebo pravák. Leváků je taky méně a nikdo je kvůli tomu neosdsuzuje."

"Četla jsem kdysi příběh jednoho gaye, který se chtěl stát řidičem tramvaje. Do zaměstnání ho nevzali a ta ředitelka argumenotvala tak, že kdyby jel noční tramvají a viděl by tam nějakého samotného chlapce, mohl by ho znásilnit."

"Plete si pojem homosexuál a násilník."

"Jo, tihle lidi jsou nejhorší. Jsou schopni zavolat policii jen proto, že potkaj někoho, kdo není hetero."

"Nevím, proč jsou takoví." Trochu jsem se zamyslel. "Já bych nikdy nedokázal někoho… někomu tak moc ublížit. Je mi zle když si uvědomím, že si to o mě vlastně společnost myslí."

"To není společnost, jsou to jedinci a neví, co mluví. Netrap se tím."

Pomalu jsem zakýval a chvíli jsem rentgenoval desku stolu, než jsem pomalu vzhlédl a usmál se na ní. Za tu dobu, co si v tomhle podniku povídáme jsem o ní zjistil spoustu věcí. Je opravdu fajn, mám štěstí, že jsem zase narazil na někoho, s kým si tak rozumím.

Jen mám trochu výčitky ohledně Sharon. Možná jsem měl radši trávit dnešní večer s ní.
Hodiny běžely a my brzy zjistili, že je opravdu pozdě. Museli jsme tedy odejít, jinak by nás asi sami vyhodili. Blížila se půlnoc, venku se ochladilo a já na okamžik zalitoval, že jsem si nevzal bundu. No, stejně bych jí ze slušnosti propůjčil Marilyn. Ale takhle zmrzneme oba.
"Nechceš doprovodit? Je už dost pozdě." Nabídl jsem se jí, když jsme vyšli ulicí směrem na tramvajovou zastávku.

"Ne, dík. Jsi hodný, ale mám to kousek, takže to ani není nutný." Otočila se na mě a usmála se, trochu se oklepala pod vlivem chladného větru.

Na cestu nám svítily pouliční lampy, jejich světlo tlumeně dopadalo na špinavý chodník New Yorkských ulic. Rozloučili jsme se políž mé zastávky, zahla do prava a po chvíli mi zmizela z dohledu. Zmocnil se mě takový nepříjemný pocit, plný úzkosti a strachu, v ten okamžik jsem se musel celý oklepat. Zatřásl jsem hlavou a šel dál na svou zastávku, o ničem jsem nepřemýšlel, jen jsem se chtěl dostat co nejdříve domu a spát.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 2. srpna 2009 v 12:02 | Reagovat

A stejně je mi líto Frankouška. Já myslela že mu jednu vrazím jak přemejšlel jestli by neměl chodit ven se Sharon. Velký hovno, s Frankem budeš!

Jaký to je? - Úžasný xDDD z toho jsem fakt nemohla.

2 fallen angel fallen angel | Web | 2. srpna 2009 v 12:26 | Reagovat

huh... nestane se mu nic žene žene žene? a na marylin ať spadne klavír! xD

3 iWusZka iWusZka | Web | 2. srpna 2009 v 12:27 | Reagovat

Ouu jé xD Marylin se mi líbí..xD Ne jak ta hnusná mrcha Sharon.. xD Nikam nepude se Sharon! Mrcha škaredá, má Paula...škoda že na ni ten klavír nespadl doopravdy :((
*vymýšlí další způsoby,jak zabít Sharonku, haha*

4 Tez Tez | 2. srpna 2009 v 12:55 | Reagovat

Jasně napiš jinou, proč ne :)
A díl se mi líbil, jen je mi íto Frankouška, a Sharon je kráva, hhh

5 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 2. srpna 2009 v 14:23 | Reagovat

No co, Sharon má ublížený ego, myslím že to je dost dobrej trest:D

6 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 2. srpna 2009 v 19:02 | Reagovat

Hmmm jasně, v poho, klidně nám sem hoď jinou povídku, hlavně ať je to plné zvratů, tzn. nečekaných šukaček v zák... ehm... kdekolikv x)))

Počkejte, buďme originální... na Sharon spadne klavír, tak na Marylin třeba varhany, no ne?

7 Tez Tez | 2. srpna 2009 v 19:43 | Reagovat

[6]: Nebo taky celej orchestr!

8 JajPi JajPi | Web | 2. srpna 2009 v 19:48 | Reagovat

a teď se jí něco stane, haha :D

Sharon jí killne :D

Já to dočetla a už jsem dole hledala tu anketu, co bude příště :D Jsem dobře domotaná z WTN :D

9 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 2. srpna 2009 v 20:16 | Reagovat

Vy jste všichni sadistický... vy byste nejračejc ty dvě pohřbili pod sborem obézních tučňáků. Jako ale Frankie mi chybí, šup s ním do dalšího dílu! x) a žádný blbý telefonáty. Ať jdou ty dvě baby spolu na rande do hudebnin tak!

10 Tez Tez | 2. srpna 2009 v 22:15 | Reagovat

[9]: ty si sadistická! :D

11 Senii Senii | Web | 3. srpna 2009 v 8:14 | Reagovat

Já mám spíš strach o Geeho, co o nějakou holku. A Sharon je mi fest líto,chudinka, bych žárlila stejně..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama