8. srpna 2009 v 9:38 | Jannica
|
Dneska jedu na týden pryč. Bohužel jsem nebyla tak aktivní, abych stihla napsat 7 pokračováních navíc. Tady je zatím Cant see the rainbow a během týdne přibyde What do they know.
Tak se tu mějte hezky:)
Domů jsem se dostal samozřejmě až za tmy, šel jsem totiž ještě doprovodit Franka a dovedete si určitě živě představit, v co se proměnilo obyčejné, krátké loučení. Zkrátka jsme tam stáli tak tři čtvrtě hodiny a
nemohli se od sebe odtrhnout. Jakobychom se snad viděli naposled.
U sebe jsem se osprchoval a padl do postele, sáhl jsem po mobilu, který jsem nechal na nočním stolku. Blikala mi nová zpráva ohlašujíc, že jsem zmeškal volání od své mamky. Automaticky jsem vytočil její číslo zpět, doufal jsem, že jí nevzbudím, i když bylo teprve půl jedenácté.
"Ahoj mami…" pozdravil jsem hned, co to zvedla. "Tys mi volala?"
"Jo, myslela jsem, jestli bys třeba v neděli nechtěl zajít na oběd."
"To by bylo fajn, ale už něco mám."
"Tak v úterý, to máš taky volno, viď?"
"Jo, šlo by to. Přijdu." Krátce jsem se pousmál. Rád trávím čas se svými rodiči, i po všech těch letech pro mne znamenají velkou podporu. "A můžu si vzít někoho s sebou?"
Slyšel jsem, jak se mamka zprudka nadechla, pak se vesele rozesmála. "Ty někoho máš?"
"Jo, mám."
"A kdo je to a jaký je a co dělá a-"
"Klid, mami. Já ti to všechno povím…"
"A je na tebe hodný?"
"Samozřejmě. Jinak bych ho asi moc rád neměl."
"Ne jako ten Benjamin."
"Ne, je úplně jiný. A taky bych ti mohl říct jednu věc, než přijdeme."
"Jakou?"
Zapřemýšlel jsem se, jakobych se pokoušel odtypovat matčinu reakci. "Je nevidomý."
Zavládlo ticho. Nebavilo mě to každému pořád dokola oznamovat a sledovat jejich odezvy. Nejradši bych všem z rodiny, kamarádům i známých poslal mail, ve kterém bych všechno oznámil, než abych to říkal každému zvlášť.
"Gee, vážně si myslíš, že takový vztah… Teď nevím, jak to mám říct… Myslíš, že to může fungovat?"
Povzdechl jsem si. "Jasně, že to může fungovat."
"A nebylo by lepší si najít někoho zdravýho?"
"Ne." Zamračil jsem se. "Mám ho rád a proto s ním jsem."
"Já vím, ale… přece jen si nejsem jistá, jestli je to pro tebe dobrý. Ty víš, že mi na tobě velice záleží."
"Mami já moc dobře vím, do čeho jdu. Uvědomuju si všechno, co to obnáší. Zamiloval jsem se do něj a už mi nezáleží na tom, jakou má vadu. Pro mě bude dokonalý vždycky."
Poprvé jsem mohl zaslechnout, jak se s výdechem upřímně usmála. "Tak dobře. Těším se, až ho poznám. Je hezké, že jsi zrovna s ním, určitě mu tak moc pomáháš a ani si to neuvědomuješ."
Domluvili jsme se na určitou hodinu a já s dobrým pocitem ukončil hovor. Pořádně jsem se zachumlal do peřin a zhasl jsem malou lampičku. Už jsem usínal, když mě náhle probral zvuk telefonu. Vztekle jsem zavrčel a natáhl se pro něj. Kdo to může v tak nelidskou dobu být?
"Ahoj, Gee…" ozval se potichý, milý hlas, který bych poznal opravdu všude. "Jen zkouším, jestli to funguje."
***
Ráno jsem zaspal. Jak by ne, když jsem si asi do dvou do rána povídal s Frankem! Měli bychom to možná trochu omezit, ta náklonnost k němu mě jednou zruinuje. Vstal jsem z postele a bleskovým tempem jsem vykonal všechno potřebné, na cestu jsem si vzal do ruky rohlík a než jsem vyrazil ze dveří, stihl jsem zachytit svůj odraz v zrcadle. Zmohl jsem se pouze na vydechnutí slova "uh", jiný komentář to snad ani nepotřebovalo. Byl jsem celý rozcuchaný, rozespalý, oči jsem měl trochu načervenalé. Pokusil jsem si opatrně uhladit několik vlasů, ale akorát tak začaly trčet na jinou stranu.
Neměl jsem už čas na nějaké zlepšování, raději jsem už vypadl ven.
"Dobrý den, kontrola jízdenek." Automaticky jsem sáhl po tašce, když se naproti mně objevil mladý revizor. Najednou jsem celý ztuhl a polilo mě horko. Sakra, já to všechno nechal doma! Ten chlápek si mě přeměřil velice zvláštním pohledem, když si všiml, jak vyplašeně se na něj dívám. Ano, to strašidlo opravdu nemá lístek na autobus; pomyslel jsem si za něj a nejistě se pousmál.
Na nejbližší zastávce mě vytáhl z vozidla a začal vytahovat nějaký elektronický přístroj. "Tak mi ukažte váš občanský průkaz…"
"Jak ho mám mít, když jsem si nechal doma celou tašku?"
"To bude další pokuta, vy víte, že je zákonem povinné u sebe nosit legitimaci."
Zaúpěl jsem ve chvíli, kdy se mi v kapse opět rozdrnčel mobil. "Pardon…" zamumlal jsem, z displaye zjistil, že je to Sharon a rozhodl jsem se, že jí to raději zvednu.
"No, ahoj." Povzdechl jsem si.
"Ty nejsi v práci?"
"Vím, že už tam mám hodinu být, omlouvám se, ale zaspal jsem. Teď mě chytil revizor protože jsem si doma zapomněl celou tašku. Do háje. Potkám ho jednou za uherskej rok a zrovna když u sebe nic nemám."
"A proč jsi proboha zaspal?"
"Protože mi zavolal Frankie a mluvili jsme spolu asi do dvou do rána."
"Taks mu to měl položit. No nic, doufám, že se brzo objevíš, protože Matt nestíhá."
Vztekle jsem zavrčel a típl jsem to. Jak myslí to "taks mu to měl položit"?! To přece nemůžu. A navíc bych ani nechtěl.
Když jsem dával mobil zpátky, všiml jsem si revizorova pásku. Krátce jsem se pousmál a v duchu se zaradoval. Měl ho totiž duhový.
"Hele…" obrátil jsem se k němu. "My, co jsme na stejné lodi bychom si měli pomáhat, ne?"
Nechápavě se na mě povíval. "Co tím máte na mysli?"
"Mám tím namysli váš pásek."
Podíval se na něj a vyděšeně zafňukal. "Ale já po vás chci tu pokutu!"
"Když já si opravdu všechno zapomněl doma. Nemám u sebe ani legitku, ani peníze, vůbec nic. Jediné, co se mnou můžete dělat je odvézt mě na policii. A to by se předpokládám ani jednomu z nás nechtělo. Akorát by z toho byly další problémy, já bych platil stejně jenom málo, protože bych pak doložil, že tu jízdenku mám. Takže byste mě teď mohl pustit a zapomněli bychom na to, ano?"
Zamračil se na mě. "Hmm."
"Prosím!"
"Dobře, tak jděte. Ale chci po vás váše telefoní číslo a jméno."
"Proč jako?"
"Protože jsem snad v životě nepotkal žádnýho gaye a tohle je příležitost."
"Hm." Otráveně jsem mu vše nadiktoval. Pak už jsem nastoupil do prvního autobusu, který přijel. Byl jsem rád, že jsem se z toho vykroutil, zároveň jsem se bál, aby mě pak neotravoval. Nebyl ani hezký, ani sympatický, prostě klasický prudérní státní zaměstnanec.
ehem.. první koment?
huh.. tak se tam teda měj (ikdyž nevím kde xD)
mmm teď doufám že ten revizor netoto.. nebude chtít s ním chodit nebo tak něco... fujinky