close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Can´t see the rainbow 16

23. srpna 2009 v 14:32 | Jannica |  Cant see a rainbow

Omlouvám se za případné chyby, psala jsem to narychlo, jelikož opět nejsem doma. Ale počítač si vezmu sebou, tak budu psát a pak to bude přibývat asi celkem rychle:)




V sobotu jsem měl jen dopolední směnu, jelikož už tu byl Matt. Práce uběhla neuvěřitelně moc rychle, snad proto, že jsem celou dobu myslel na Franka a na věci, co se udály předchozí den. Chtěl jsem ho znova obejmout, políbit, a hrozně moc jsem se na něj těšil. Scházel mi a to jsem bez něj byl jen krátce. Vždy, když mé myšlenky zabloudily k němu, cítil jsem ten příjemný hřejivý pocit uvnitř. Trochu mi to připomínalo dobu, kdy jsem začínal chodit s Benem a to mi trochu kazilo náladu, avšak uvědomil jsem si, že se musím odpoutat od své minulosti a začít s někým jiným, mnohem lepším. Věděl jsem, že Frank mi neublíží, že je se mnou šťastný a dává to najevo.

Celou cestu domů jsem s ním telefonoval, řekl jsem mu, že zavolám večer, jelikož ke mně přijde Sharon. Upřímně jsem měl z její návštěvy dost velké obavy, poslední dobou byla tak nepředvídatelná, že jsem se bál, co za scénu udělá nebo jak se vůbec bude chovat.

Když ale přišla, byla naprosto v pohodě. Dokonce se na měani nemračila. Sedli jsme si na pohovku, podal jsem jí připravené kafe.

Koukala na mě a zvláštně se usmívala, nebylo mi to moc příjemné, ale nechal jsem jí.

"Tak co, jak se máš?" optala se náhle.

"Jo, jde to."

"Co Frankie?"

"Je úžasnej." Při pomyšlení na něj mnou opět projel ten zvláštní zamilovaný pocit.

"Víš, přemýšlela jsem o tom zítřku," trochu se zamysela a usrkla ze svého šálku. "Mohli bychom si někam sednout, třeba do klubu."

"Do toho jak jsme byli naposledy?"

"Třeba, tam je hezky, ne?"

"Občas tam maj dobrý koncerty."

"Zítra se tam nic nekoná. Mohli bychom si tam dát kafe. Vlastně jsem to už všechno zařídila. Všechny jsem obvolala a domluvila to na pět odpoledne, je to tak v pořádku?"

"Naprosto." Usmál jsem se na ní. "Díky moc, jsi zlatá."

"Mě baví všechno organizovat, to víš." Rozesmála se. Náhle se místností ozval zvuk jejího mobilu, položila tedy šálek na stůl a nedočkavě to zvedla. Mluvila celkem dlouho a zřejmě si něco domlouvala, moc jsem to nechápal.

"Kdo to byl?" zeptal jsem se, když mobil s podezřelým úsměvem na tváři uklidila zpět do tašky.

"Paul."

Významně jsem pozvedl obočí a plný očekávání jsem se jí zahleděl do očí.

"Víš, dneska s ním jdu na večeři." Přiznala se mi.

"Vážně? No to je přímo fantastický!"

"Jo, je…" kývla hlavou a puberťácky se kousla do rtu. "Nakonec jsi měl přece jen pravdu. Není tak špatný. Dá se s ním mluvit, je i celkem pozorný…"

Sharon se nad ním začala rozplývat a já jí poslouchal, věděl jsem, že tím se to možná všechno vyřeší. Byl jsem rád za to, že je teď alepsoň o trochu šťastnější a přestane se cítit ublíženě kvůli mně.

Hodiny plynuly rychle a tak musela brzy odejít, aby se stihla připravit.

Večer jsem se rozhodl zavolat ještě Frankovi, abych ho obeznámil se situací. Vzal to hned na druhé zvonění.

"Ahoj, Frankie…" pozdravil jsem ho.

"Jé, ahoj. Zrovna jsem na tebe myslel." Bylo hezké zase slyšet jeho hlas, celou dobu, co jsem s ním mluvil, jsem se musel mít na tváři imbecilní úsměv. "Tak je to na zítřek na pátou."

"Aha, a kde?"

"V jednom klubu, který je poblíž mé restaurace. Je tam nahoře kavárna, příjemně se tam sedí."

"Tak to je fajn… Hele a kolik lidí tam asi bude?"

"Uhm… tak to nevím. Počítám tak kolem pěti? Já ještě Sharon zavolám a zeptám se jí."

Bavili jsme se ještě dlouho, já mu to ale pak kolem jedné ráno položil, protože jsem chtěl brnknout ještě té Sharon. Potřeboval jsem se zeptata na ty lidi a hlavně jsem byl zvědavý, jak dopadla ta večeře.

Když ale svou pevnou linku nezvedala, musel jsem se rozpustile pousmát. Takže to vyšlo?

Znova jsem tedy mluvil s Frankem, zalezl jsem si přitom do postele a poslouchal jsem jeho nadšené vyprávění o všem možném. Zcházel mi, ale věděl jsem, že se ho zítra dočkám.



Další den ke mně přišel tak po obědě, abych řekl pravdu, zazvonil přesně ve chvíli, kdy jsem se odšoural do koupelny.
Nedočkavě jsem zahodil zubní kartáček a vypláchl jsem si pusu, okamžitě jsem mu běžel otevřít.

Sotva vycítil, že se pohly dveře, udělal krok vpřed a pevně mě objal. Zasmál jsem se a chytil jsem ho za bradu, abych mu mohl na přivítanou vlepit polibek.

"Jaká byla noc?" optal jsem se ho, zatímco jsem ho zavedl do obýváku.

"Nic moc." Pokrčil rameny.

"Já se půjdu ještě vysprchovat, nestihl jsem to, když tu jsi tak brzy."

"Brzy? Jsou skoro tři!" Začal se mi smát.

"No jo, já vím…" odešel jsem do koupelny a jeho jsem tam nechal samotného.

Voda byla moc příjemná a já začal mít z dnešního dne dobrý pocit. Sice jsem se bál okamžiku, kdy Franka představím svým přátelům, ale věděl jsem, že oni všechno pochopí a budou ho brát takového, jaký je. Sharon říkala, že všechny obeznámila se situací, tak se s tím určitě stihl každý smířit a nebude mít žádné poznámky.

Vylezl jsem ze sprcháče a začal jsem si sušit vlasy, zatímco jsem se vyplížil do ložnice pro čisté oblečení, které jsem si zapomněl.

Sotva jsem si natáhl tričko, které se mi okamžitě přilepilo na mokrou kůži, a dopl si kalhoty, zaslechl jsem volání. Frank zoufale křičel mé jméno a já se lekl, co se stalo.

V obýváku nebyl, nemohl jsem ho najít. Nakonec jsem poznal, že volání vychází z mé pracovny, rychle jsem se tam rozeběhl.

Spatřil jsem Franka sedcího na zemi, se zoufalým výrazem v tváři. Otáčel hlavu sem tam a občas šátral rukama okolo.

"Co se ti stalo?"

"Gee!" vykřikl místo odpovědi a natáhl ke mně ruce. Zavřel jsem za sebou dveře a popošel jsem k němu, on mi hned obmotal paže kolem krku a přitiskl se ke mně jako klíště. "Já se ztratil," přiznal se mi. "Vůbec nevím, kde jsem, co tady dělám. Nejdřív jsem myslel, že je to kuchyň, ale ta je podle všeho těmahle dveřma…"

"Za těma dveřma, na který ukazuješ, je kumbál. Tam bys nic nenašel, je tam jen bordel, navíc jsou stejně zamčený. A sedíme v pracovně."

"Já myslel, žes mě nechal v obýváku."

"To sice jo, ale nějak ses musel dostat sem."

Ještě víc se ke mně přitiskl a odmítal mě pustit, já ho tedy vzal do náruče a odnesl jsem ho zpátky. Posadil jsem se s ním na sedačku, vůbec se mi nelíbil ten zkroušený výraz v jeho tváři.

"Je to hrozný," povzdechl jsem si. "Promiň mi to, neměl jsem tam panikařit."

"To je v pořádku. Ještě jednou tě tady provedu, aby sis to lépe zapamatoval."

Konečně se krátce pousmál a natáhl se pro polibek. S úsměvem jsem jeho přání vyplnil a pak jsem přitiskl svou tvář na jeho.

"Za chvíli bychom měli jít," pošeptal jsem mu, on přikývl a začal se zvedat ze sedačky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hedr Hedr | Web | 23. srpna 2009 v 19:38 | Reagovat

chudáček se stratil doma u geeho.... ale gee ho našel a vysvobodil....

2 iWusZka iWusZka | Web | 24. srpna 2009 v 12:04 | Reagovat

Jsem zvědavá, jací budou Geeho kámoši..xD

3 Senii Senii | Web | 26. srpna 2009 v 17:50 | Reagovat

přihazuji polínko do toho mála, co tu je. ale jsem ráda, že Sharon je už ok a nebude dělat problémy

4 Venom Venom | Web | 26. srpna 2009 v 19:19 | Reagovat

To je beztak tím že Gerard má určitě doma nehoráznej bordel, tam bych se ztratila taky jako... hele že ho chtěl Frank přepadnout v koupelně? :-DDD

5 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 26. srpna 2009 v 19:26 | Reagovat

Tohle už jsem četla a bylo to fakt roztomilý... Gee takovej spasitel xD

6 fallen angel fallen angel | Web | 27. srpna 2009 v 14:45 | Reagovat

jo no.. taky se těším jací budou ti kámoši xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama