
Tohle je kapitola na šest stránek, takže si toho ukrutně važte! Rozhodla jsem se, že s tím něco provedu, aby to nebylo tak nudný. Ještě jsem nepřišla na to, co přesně bych s tím měla provést. Ale třeba na něco přijdu. Zatím to vždycky byla, je a taky bohužel i bude velice oddechová oddechovka. Ale třeba se něco posere, co já vím..
Cesta proběhla celkem v tichosti, každý jsme zřejmě přemýšleli o svých věcech. Všiml jsem si, že čím déle jedeme, tím je Frank nervóznější.
"Za jak dlouho tam budeme?" zeptal se mě v autobuse a ještě více se na mě nalepil, jelikož tu bylo až příliš lidí.
"Už jen pár zastávek," informoval jsem ho.
"Aha." Přešlápl na místě a z hluboka si povzdechl. "Řekneš mi o nich něco?"
"No, jsou to moc milí lidi, určitě si každého z nich oblíbíš stejně, jako oni tebe." Usmál jsem se na něj. "Nemůžu ti vyprávět o každym zvlášť, jaký jsou pak musíš posoudit sám."
Párkrát přikývl a trochu se kousl do rtu. Za chvíli jsme vystoupili a já Franka chytil za ruku, zatímco jsem ho táhl směrem k tomu klubu. Pěšky to bylo opravdu kousek a proto jsme tam byli už za chvíli.
Frankie sebou trochu cukl, když jsme se objevili v místnosti plné lidí. "J-jsou tady?" Otočil ke mně hlavu.
"Budou tam za rohem, pojď…"
Chtěl jsem se rozejít, on ale zůstal stát na místě. "Nech mě alespoň vydechnout."
Přikývl jsem a zavedl jsem ho k jedné zdi, abychom nepřekáželi mezi dveřma.
"Gee, hrozně se bojim," přiznal se mi, jakobych si toho snad sám nevšiml. "Víš, je to úplně poprvé, co takhle někam jdu… víš, jak to myslím."
Popošel jsem k němu a položil mu jednu ruku na rameno, začal jsem ho jemně mnout, doufal jsem, že se tím alespoň trochu zklidní.
"Neznám je, nevím o nich vůbec nic a taky netuším, jaký budou oni ke mně. Co když si prostě nepadneme do oka? Víš, já nevím, jestli to byl dobrej nápad."
"Ty se stydíš, viď?" Pozvedl jsem s úsměvem jedno obočí a snažil jsem se vyčíst pocity z jeho výrazu ve tváři.
"Ne, to zase…"
"Ale jo, poznám to na tobě." Se smíchem jsem ho objal a pevně jsem si ho k sobě přitiskl. "Nervuješ se zbytečně, vždyť vlastně ani nemáš co ztratit. Prostě tam přijdeš, pokecáš si a pak zase půjdeš, buď získáš skvělé kamarády a nebo se nestane vůbec nic."
Přikývl a upevnil stisk svých paží, které byly obmotány kolem mého krku.
"A dejchej klidně." Napomenul jsem ho, on se tak sladce zaculil, že jsem ho prostě musel políbit.
"A hele!" ozvalo se najednou za mými zády. Přestal jsem Franka líbat a otočil jsem se, spatřil jsem rozesmátou Sharon. "Já si odejdu na záchod a koho nepotkám. Tak si pospěšte, už tam na vás všichni čekáme. Jako vždy pozdě. Jsi nenapravitelný, Gerarde."
Omluvně jsem se usmál a na přivítanou jsem jí objal, pak jsem k ní popostrčil Franka, který se krčil u zdi a snažil se nebýt vidět.
"Sharon, tohle je Frankie…" představil jsem ho, oni si stiskli ruce.
"To já vím, znám tě z restaurace. Jsi milý kluk…" zalichotila mu a tím zřejmě způsobila, že nabyl trochu sebevědomí. "Tak už tam jděte." Popostrčila nás a ukázala nám správný směr, než zmizela v davu.
"Uh… tak prvního člověka jsem zvládnul." Ztěžka vydechl Frank, musel jsem se zasmát. Pohladil jsem ho po tváři a pak jsem nedočkavě uchopil jeho dlaň. "Gee… jak vypadám?" zeptal se mě najednou a pokusil se si přerovnat vlasy.
Podíval jsem se na něj kritickým pohledem a pak jsem ho začal trochu upravovat, abych jeho vzhled dovedl k dokonalosti. "Jsi nádherný," řekl jsem mu nakonec. "Jako vždycky."
Nakonec se mi přece jen povedlo ho dostat za ten roh, který nás dělil od mých přátel. Seděli u stolu úplně vzadu, popíjeli a hlasitě se smáli. "To jsou oni, ty co dělaj největší bordel…" špitnul jsem Frankovi, on se naokamžik zatvářil zděšeně.
Všimli si nás, když jsme se přiblížili až úplně ke stolu.
Začali mě překotně zdravit, všiml jsem si, že někteří z nich mají už trochu upito. Byl tam Luke, Matt, Paul, Gabriela a Sharon se měla za chvíli vrátit.
"Tak tohle je Frank…" usmál jsem se na ně, oni si ho nejprve prohlédli a pak si s ním každý potřásl rukou. Všiml jsem si, jak se Frankie snaží si zapamatovat hlas každého z nich, zřejmě mu to dávalo dost zabrat, avšak přesto se na každého usmíval a byl moc milý.
Přisunuli jsme si další dvě židle a objednali si, zatímco se ostatní do Franka pustili a zasypávali ho všelijakými otázkami, na které trochu rozpačitě odpovídal. Nechal jsem ho, ať se tím prokousá a poradí si, omluvil jsem se, že musím na záchod. Ve skutečnosti jsem si spíš přál mluvit se Sharon.
Zastihl jsem jí při cestě zpátky, byla celá rozjařená a veselá. Zastavil jsem jí a ona se na mě rozpustile usmála.
"Tak co?" optal jsem se.
"No, co myslíš…" mrkla na mě.
Úsměv se mi rozšířil, měl jsem radost i za ní.
"Domů jsem se vrátila až ráno."
"Já ti to tak přeju…" Zprudka jsem jí objal a ona se rozesmála.
"Víš, byli jsme v takovym moc hezkym podniku, bylo to tam dost drahý, ale on to samozřejmě všechno zaplatil. Ze začátku měl ty svoje blbý kecy ale když přestal být tak nervózní, zjistila jsem, že je vážně moc milý. A i romantický."
"Říkal jsem ti to."
"Já vím, děkuju. Měli bychom už jít, ne?" Odlepila se ode mě a usmála se. Společně jsme se tedy vrátili ke stolu, všiml jsem si, že Frankie se už netváří tak zkroušeně jako předtím. Zvykl si. Sharon si sedla těsně vedla Paula, neuniklo mi, jak zvláštně se na ní podíval. Pomyslel jsem si, že se k sobě celkem hodí.
Čas utíkal neuvěřitelně rychle a my se skvěle bavili, pořád jsem musel po očku sledovat Franka. Vesele si popíjel a stále se tak upřímně smál, byl jsem rád, že se mu tu líbí. Navíc byl už trochu podnapilý, takže z něj odpadli ty počáteční zábrany a rozpačitost. Já se tentokrát konverzace tak moc neúčastnil jako jindy, spíš jsem poslouchal ostatní a přemýšlel o svých věcech.
Kolem osmé hodiny se Sharon s Paulem rozloučili, věděl jsem, kam a proč jdou a neubránil jsem se úsměvu. Doufal jsem, že tímhle zapomene na mě a všechno bude zase tak, jako před nedávnem.
"Já musim na záchod…" pronesl najednou Frankie a začal se zvedat.
"Chceš doprovodit?" Nabídl se Luke. Zrovna od něj bych takovou ochotu nečekal. Gabriela už také odešla a Matt se mnou řešil rodiče jeho ex přítelkyně, kteří mu byli v patách a prý se ho snažili "zlikvidovat".
"Ne, díky. Zvládnu to."
"Vážně? Je tady spoustu lidí a ty ani nevíš, kde to je."
"Dobře." Přikývl najednou s úsměvem Frank a oba odešli. Teď už jsme byli u stole jen dva.
"Vážně to nechápu, Gee…" stěžoval si už značně nalitý Matt a znovu usrkl piva. "Jedna holka a je z toho aféra na celý život."
"Ale to přeháníš."
"No ne… vždyť už to trvá dlouho."
"Tejden." Upřesnil jsem.
"To sice jo, ale nevypadá to, že by chtěli přestat. Prej mě nahlásej na policii. Že jsem jí znásilnil nebo co."
"Cože?" vyvalil jsem oči. "A tos fakt udělal nebo…?"
"No… ve svý podstatě jsem to neudělal."
"To nemyslíš vážně!" obořil jsem se na něj. "Tohle je dost vážná věc, Matte. Jak to bylo?"
"Ona… mě vyprovokovala, pak najednou nechtěla, pak jem jí donutil... Bylo to všelijak."
"Jak jsi jí donutil?!"
"No, řekl jsem jí, že jestli se mnou nikdy nebude spát tak spolu rovnou můžeme přestat chodit. Ona to udělala a pak volala domu. Nemůžu za to."
"Můžeš." Zamračil jsem se. "To se přece nedělá jí dávat ultimátum. Já bych Frankovi nikdy…"
"Ale to je přece něco jinýho," přerušil mě. "Frank nemá takovýhle kozy." Naznačil rukama. "A nepřevlíká se naschvál před tebou. A nenosí minisukně."
Trochu jsem si odfrkl. "Já věděl, proč mám radši kluky."
Najednou jsme se oba trochu zasmáli. Představa Franka převlečeného za školačku mi připadala hrozně vtipná a jemu nejspíš také.
"Hele a víš, co je na tom nejhorší?" pokračoval, já zavrtěl hlavou. "Že se mi to ani nelíbilo. Já nevim, spal jsem s hodně holkama, ale je to divný, chápeš? Moc studený."
"To je asi tim, že jsi žádnou z nich neměl opravdu rád."
"Asi jo…" přikývl. "Kromě Alison. Ale s tou jsem nikdy nic neměl."
"A proč?"
"Já ani nevím."
Oba jsme mlčeli a přemýšleli. Jestli ho fakt udají na policii, tak je v háji. Jemu - na rozdíl od šestnáctileté holky - nebude věřit nikdo.
"Hele já už asi půjdu…" promluvil po dost dlouhé době a dopil svou sklenici. "Jsem dost unavený."
"Já asi taky…" začal jsem se spolu s ním zvedat. "Půjdu se podívat po Frankovi, jsou na tom záchodě nějak dlouho."Rozloučili jsme se a Matt spěšně odešel, já jsem se loudal směrem na záchody. Nakonec jsem
ty dva našel u baru, popíjeli a smáli se spolu. S úsměvem jsem se k nim vydal.
ty dva našel u baru, popíjeli a smáli se spolu. S úsměvem jsem se k nim vydal.
"Čau…" pozdravil jsem je. "Co vy tady?"
"Nechali jsme vás tam s Mattem o samotě, asi jste si měli co říct," objasnil Luke.
"Jo, to jo." Usmál jsem se. "Má teď nějaký těžký období."
"Povíš mi, co se stalo?"
"Promiň, asi bych neměl. Je to moc osobní."
Přikývl a dál se věnoval své cole. Nepije, protože je tu autem.
"Gee, mohl bych jet domů s Lukem? Zjistili jsme, že máme stejnou cestu." Frankie otočil hlavu mým směrem a nasadil prosebný výraz.
"Jo, klidně. Když mi dá na tebe pozor."
Luke se usmál a sestoupil z barové stoličky. "Já jdu na záchody, polil jsem se. Pak už asi pojedem, ne?"
Zmizel, zřejmě nás chtěl nechat chvíli o samotě, abychom se rozloučili. Šli jsme s Frankem trochu dál od těch všech lidí a stoupli jsme si k jedné tmavé zdi.
"Tak co?" zeptal jsem se ho plný očekávání.
"Všichni jsou fajn. Děkuju, žes mě sem vzal."
"Nemáš za co." Pousmál jsem se a objal jsem ho, on se ke mně pevně přitiskl. "Takže se uvidíme zítra?"
"Byl bych moc rád."
Přejel jsem mu rty po tváři, než jsem našel jeho ústa. Začal jsem ho opatrně líbat, chutnal po alkoholu, ale to mi nevadilo. Upevnil jsem svůj stisk, když vnikl jazykem do mé pusy a začal si hrát. Nechal jsem ho být dominantní, i když takový vlastně nikdy nebyl. Zřejmě společně s několika promile získal i odvahu.
Sotva jsme se od sebe odtrhli, objevil se vedle nás Luke. Loučení nám netrvalo moc dlouho, oba spolu brzy odešli a já osaměl.
Byl jsem rád, že si Frank našel nové kamarády a že může být opravdu naplno šťasný. Přál jsem mu to. Avšak bylo mi smutno, když jsem jel sám v noci tramvají, chtěl jsem být s ním a probírat dopodrobna dnešní večer. Potřeboval jsem se ho zeptat na tolik věcí.
Musel jsem ale vydržet do dalšího dne, těšil jsem se, až se zase uvidíme. Vlatsně mu ještě musím oznámit to, že jedeme k mým rodičům. Nějak jsem se o tom zapomněl zmínit.


náhodou, mě se líbí že je to takové oddechové, takže jestli se tam něco posere, poseru pak já tebe :D:D:D