26. srpna 2009 v 8:56 | Jannica
|
Tourbus zastavil na odpočívadle, vyhlédl jsem z okýnka. Bylo tam jen poloprázdné parkoviště a nějaký obchod nebo co, neměl jsem chuť nikam chodit a tak jsem si sedl na sedačku vedle Mikeyho, který četl nějakou knihu. Nahlížel jsem mu přes rameno tak dlouho, dokud si toho nevšiml a nezamračil se na mě.
"Hele já půjdu ven, jo?" v místnosti se objevil Gerard, natahoval na sebe bundu. Pak si prohrábl vlasy a usmál se na nás.
"Mám jít s tebou?"
"Ne, dík. Chci být teď chvíli sám."
Přikývl jsem a on zmizel za dveřmi. Ačkoliv jsem si to nechtěl přiznat, mrzelo mě to. Poslední dobou je pořád jen sám a na mě nemá čas. Přitáhl jsem si na sedačce kolena k tělu a opřel jsem si o ně hlavu, koukal jsem před sebe. Nemá na mě čas schválně nebo je opravdu tak vytížený? Připadá se mi, jakoby se mi vyhýbal a to mě nejvíce štve. Kde je ten starý Gerard, který vyhledává mou pozornost, svěřuje se mi se svými problémy a směje se mým vtipům? Kam se ztratil? Jen doufám, že se ještě vrátí. Že se to jeden den prolomí a všechno bude jako dřív.
Měl jsem ale takové blbé tušení, že už se náš vztah nikdy nevrátí do starých kolejí, byl jsem kvůli tomu smutný.
"Taky ti přijde, že se chová divně?" Mikey otočil stránku a dal tam záložku, aby mohl knihu zaklapnout. Teprve pak se ke mně otočil. Podíval jsem se mu do očí a chvíli jsem na něj jen tak hleděl, uvědomoval jsem si, jak jsou si s bráchou podobní i když z dálky vypadají úplně jinak.
"Jo."
"Pořád někam chodí."
"Takový on nikdy nebyl, viď?"
"Vždycky chtěl být s někým, nikdy si takhle nerovnal myšlenky. On si moc věcí nenechává pro sebe a umí o svých problémech mluvit."
"Tak proč se teď tolik změnil?" Zahleděl jsem se dom míst, kde ještě před několika vteřinami stál a povzdechl jsem si.
"Nevím. Tour na něj doléhá asi jako na každýho z nás. Ty podle mě taky nejsi zrovna moc v pořádku."
"Proč?"
"Chováš se divně. Už se tolik nesměješ. Dřív jsi tady vždycky lítal a každýho někam tahal, byl jsi hrozně rozpustilý a veselý, teď jsi z ticha, pokaždý se zavřeš někam s notebookem. Nevím, co děláš, ale nelíbí se mi to."
Zamyslel jsem se nad tím. Je to pravda, vážně mi dřív v hlavě běhalo spoustu veselých myšlenek. A teď… mám tam jen fráze z povídek. Za to může Frerard, jsem moc zaneprázdněný na nějaké vylomeniny.
"Já si čtu…" přiznal jsem, můj pohled se automaticky odvrátil jinam.
"Co čteš?"
"Všechno možný," pokrčil jsem rameny, došlo mi, žejsem to všechno na sebe málem prozradil.
Mikey kývl a ukázal na svou knihu. "Tohle je dobrý, mohl bys to zkusit."
Chvíli jsme se ještě bavili o četbě, bylo hezké si s někým popovídat. Když mi vyprávěl jednu část ze svého oblíbeného románu, pokojem doslova prolétl rozhořčený Gerard. Už se vrátil?
S jeho bráchou jsme si vyměnili krátké, nechápavé pohledy. "Říkal jsem ti, že je divnej. Jdi za ním." Opět se vrátil k tomu, co dělal před tím, než jsem na mě začal mluvit.
Chvíli jsem za Gerardem jen tak hleděl a nechápal, co to do něj vjelo. Usoudil jsem ale, že bude mít nějaký hodně vážný problém a jelikož jsem mu chtěl pomoct, zvedl jsem se a šel za ním.
ou ouu, tak teď jsem zvědavá, co se stalo :D normálně, já už jsem čekala, že Frank řekne Mikeymu co vlastně čte..:D:D:D