Pomalu jsme se procházeli po pobřeží a skoro jsme se nestíhali otáčet po všech těch stánkách, které byly všude kolem. Turistů se tu poflakovalo snad až moc, pomyslel jsem si, že to přece jen asi nebyl tak dobrý nápad, jít ven. Mám rád své soukromí.
"Gee, tys mi slíbil tu zmrzlinu…" Frank mě začal tahat někam na stranu a já se musel zasmát, choval se opravdu jako dítě. Popostrčil mě k nějakému stánku a já mu koupil jeho vysněnou čokoládovou.
Zatímco jí spokojeně lízal, snažil jsem se proplést davem do nějaké méně frekventované uličky. Nemohl jsem se z toho ruchu vůbec vymotat, bylo to až zoufale těžké.
"Co děláš?" optal se mě po chvíli Frankie a zastavil se.
"Snažím se najít klidnější místo."
Krátce se zachechtal a pak mě začal pro změnu tahat úplně na opačnou stranu. K mému překvapení mu to ale na rozdíl ode mě vyšlo a brzy jsme se ocitli úplně na konci promenády.
Sešli jsme po úzké cestičce kolem velkých balvanů na pláž, byl tam příjemný čerstvý vzduch, který vál od šumějícího moře. Popošli jsme ještě dál, takže už po lidské civilizaci nebyly ani stopy. Rozhlédl jsem se okolo a pak jsem si sedl na zem, opřel jsem se o skálu tyčící se za mnou. Frankie usedl vedle mě, okamžitě jsem si ho k sobě přitiskl.
Naklonil jsem hlavu a jemně jsem ho políbil na rty, on zavrněl.
"Ta zmrzlina je skvělá," s úsměvem jsem prohodil proti jeho rtům, než jsem se od něj úplně odlepil.
"Měl sis jí koupit taky." Strčil mi jí před obličej, abych mohl pořádně ochutnat.
Dívali jsme se na černo černé moře, bylo přímo fascinující. Vlny způsobené mírným větrem šplouchaly o pobřeží a nechávaly za sebou mokré stopy v písku, ozářené jasně bílým měsícem. Měli jsme štěstí, že byl v úplňku.
Podíval jsem se na Frankieho, lehce přivíral oči a zřejmě se snažil si vychutnat tuhle atmosféru. Pak se zeširoka protáhl a trochu se prohnul.
"Bolej tě záda?" optal jsem se starostlivě, on se otočil a trochu kývl.
"Ale je to dobrý, přejde to." Krátce se pousmál, já ho ale už přesouval před sebe.
Dívali jsme se na jasné hvězdy, měl jsem roztažené nohy a Frank seděl mezi nimi, takže jsem mu mohl masírovat ramena. Líbilo se mi, jak občas zavrněl, dlaně měl položené na mých stehnech a hladil mě přes džíny. Netrvalo dlouho a sundal jsem mu tričko, protože hrozně překáželo.
"Vědět tak, jak se všechny jmenujou…" povzdechl si Frankie a pohodil hlavou k noční obloze.
Pousmál jsem se a naklonil jsem se blíže k němu, bradu jsem si opřel o jeho rameno. "Tamto je polárka," ukázal jsem prstem na nejjasnější hvězdu, "kousek od ní velkej vůz, támhle malej, souhvězdí štíra, raka a…" přejel jsem úplně na druhou stranu, "tohle je orion."
Frank se ke mně otočil hlavu a udiveně mi pohlédl do očí. "Jak tohle víš?"
"Že by nějaký vnuknutí?" rozesmál jsem se.
"Ne, vážně."
"Prostě jsem se to naučil." Zlehka jsem ho políbil na rty.
"Ale no tak, nějakej důvod jsi mít musel."
Povzdechl jsem si a objal jsem celé jeho malé tělo, opět jsem se zahleděl nahoru na nebe. "Chtěl jsem na to sbalit jednu holku ze školy."
"Kolik ti bylo?"
"Osmnáct. Víš, zamiloval jsem se do ní, i když byla tak totálně praštěná. Dokonce chtěla bejt kosmonaut, to byl jeden zdůvodů, proč jsem si myslel, že jí dostanu na hvězdy. No a jednou, byli jsme se školou na exkurzi, jsem to chtěl předvést. Vysloužil jsem si tím akorát přezdívku Buzna."
Frank nespokojeně zamlaskal. "To je od nich hnusný. A navíc jsi stejně bi."
"No, to svejm spolužákům vysvětluj."
"A co ta holka?"
"Hm, chvíli se mnou dokonce chodila." Zahleděl jsem se smutně na moře. "Ale pak mi jí sebral ten největší macho od nás ze třídy. Nesnášel jsem ho za to ještě víc, než předtím. A víš, co mi pak řekla ona, když jsem si to chtěl trochu vyjasnit?"
"To netuším."
"Že jsem prej takovej looser, že jí nestojí za to se se mnou třeba jen bavit."Cítil jsem, jak se mi udělal knedlík v krku, i když to bylo už tak dávno.
Frankie se ke mně úplně otočil a zlehka mě pohladil po tváři. "Omlouvám se, nechtěl jsem tě rozesmutnit."
"To je v pořádku," pousmál jsem se. "Jsem rád, že tě to zajímá, nikomu jinýmu jsem to až doteď neřekl, moc jsem se styděl."
"Za co?"
"Možná za to, že měla pravdu…?"
"Nesmysl." Zamračil se, tvářil se opravdu rozhořčeně. "Byla to kráva, za to ty nemůžeš."
"Ne. Byla skvělá."
"Jak mohla bejt skvělá když zrovna tobě řekla něco tak hnusnýho?"
"Když já jsem byl vážně divnej."
"Tomu nevěřím," opět protestoval. "Možná jsi i teď docela výstřední, ale jsi krásnej, úžasnej a já tě miluju."
Upřímně jsem se usmál, potěšila mě jeho slova. Chytil jsem ho za zátylek a přitáhl jsem si jeho hlavu k sobě, začal jsem ho dlouze líbat.


mno wow...bylo to krásný...