30. srpna 2009 v 10:34 | Jannica
|
Pomalu se blížil večer, kdy jsem měl jít s Kate ven. Byl jsem hrozně nervózní, snad proto, že to byla má první vážná láska ze školních let. Možná jsem se trochu i cítil jako ten tlustej kluk ze zadní lavice s účesem podle hrnce. Tenkrát to byly vážně hrozné časy. Musel jsem se potýkat s ošklivými přezdívkami svých škodolibých spolužáků i s jejich zlomyslnými nástrahami. Dodnes mě bolí, když si vzpomenu, že mi sebrali mou oblíbenou svačinu a já byl celý den o hladu.
Jídlo byla má velká vášeň a podle toho jsem také vypadal. Když mě někdo naštval - koupil jsem si čokoládu. Když jsem naštval nechtěně já někoho - koupil jsem si čokoládu. A když už jsem byl v takovém psychickém rozpoložení, které nebylo ani trochu snesitelné, koupil jsem si buřty.
Štěstí, že jsem tenkrát pálil všechny své fotografie. Ještě by mě tak viděl Frankie a utekl by.
Teď seděl na sedačce a koukal na mé počínání před zrcadlem. Já si rovnal vlasy a u toho jsem si vesele pískal.
"Nejdeš na rande…" zavrčel, jakoby mi chtěl zkazit tu radost, že mě holka dětských snů pozvala na večeři.
"Já vím," hodil jsem po něm vražedný pohled, on se zvedl a odkráčel někam jinam.
"Tak se zatím měj!" houkl jsem na něj mezi dveřma, on se náhkle objevil za mými zády. S úsměvem jsem se k němu otočil a pohladil jsem ho po tváři, než jsem mu vlepil malý polibek na rozloučenou.
"Budu na tebe čekat." Podíval se mi do očí, já mu milý pohled oplatil a pak jsem konečně vyrazil.
Když jsem Kate spatřil, musel jsem uznat, že jí to opravdu sluší. Skoro vůbec se nezměnila. Trochu mi připomněla náš školní ples, na který jsem byl donucen jít pod pohružkou, že pokud se tam neobjevím, budu nadosmrti srab srabáckej. Pak mi tak ale stejně říkali, protože jsem odmítl vypít panáka skládajícího se ze sedmdesáti procentního alkoholu. Asi mě chtěli zabít nebo co já vím.
"Ahoj," vesele jsem jí pozdravil, když jsem všechny své otravné vzpomínky zahnal do nejtemnějšího kouta mozku.
Usmála se na mě, neuniklo mi, jak mě sjela pohledem od shora až dolů. "Tak kam půjdem?"
"Já to tady vůbec neznám, přijel jsem teprve včera," přiznal jsem se. Možná jsem si měl zjistit geografickou polohu
nějakých podniků, teď jsem zase za vola. Vážně jako na střední.
"Nevadí, znám tu jednu moc hezkou restauraci." Vyšli jsme tedy směrem, který ukázala a rozpovídali jsme se. Ptala se mě na spoustu věcí, třeba jakou jsem pak vystudoval školu, co dělám, jak se má brácha, jestli se stýkám s někým ze školy a jestli na někoho nemám třeba kontakt. Sice jsem si připadal dost trapně, když jsem odpovídal popravdě, ale nechtěl jsem lhát.
Ten podnik byl moc hezký, takový útulný a nebylo tam moc lidí. Objednali jsme si víno a pokračovali v naší konverzaci s velice obsáhlými tématy. Kate si mě dost prohlížela a chvíliema mi tak zvláštně hleděla do očí, já jí ty pohledy vracel, ačkoliv jsem to zprvu vůbec neměl v plánu. Říká se, že stará láska nerezaví a já to mohl téměř potvrdit. I když jsem věděl, že mám Franka a miluju ho, na ní mě cosi zvláštního přitahovalo. Kolikrát jsem si jako puberťák přál, aby mi věnovala sebemenší pozornost. Teď tu sedí naproti mně, pije víno a vesele se mnou kecá, jako bych byl její nejlepší kamarád. Dřív se mi o tom mohlo jen snít. Teď se stal sen skutečností. Není to fantastické?
Hodně se změnila. Myslím tím, že už to nebyla ta praštěná malá holka, vyspěla jak fyzicky, tak psychicky. Dobře se mi poslouchalo její vyprávění o všem možném, měla příjemný hlas. Už to nebyl ten ječák, co připomínal spíš sirénu. Navíc si ani nešlapala na jazyk tak, jako dřív.
Její vlasy v sobě neměly zapletené copánky a už taky nebyly ohnivě rudé. Měla je mahagonvé barvy, byly spleteny do úhledného večerního účesu. Pomyslel jsem si, že si na sobě asi dala záležet, než se mnou šla.
Hodiny plynuly a my se stále měli o čem bavit. Bylo mi s ní hezky, opravdu jsem se nasmál. Nechyběl jí totiž důvtip a přirozený šarm, byla energická a sebevědomá. Tyhle vlastnosti jsem u ní ale znal z dřívějška, proto jsem jí také tak zbožňoval. Zkrátka to nebyla žádná obyčejná holka, kterou můžete jen tak potkávat denně na ulici anižbyste si jí všimli.
Když bylo opravdu pozdě v noci, rozhodli jsme se, že už bychom mohli jít. Také jsem nechtěl nechat Franka čekat tak dlouho. Kate jsem doprovodil až před její apartmán a byla za to evidentně moc ráda.
kurňa já chtěla kliknout na třetí a s mojí šikovností sem dala dvojku xDxD ale co už.. xD už teď nemám Kate ráda xD jí ji tam nechtěla! xDxDxDxD