close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

When the dream comes true 1

12. září 2009 v 22:15 | Jannica |  When the dream comes true
Omlouvám se, že teď vůbec nepřidávám. Mám totiž dost starostí a zařizování, všechno je trochu hektické a já bych rozhodně potřebovala víc času. Snad vám to teď nějak vynahradím:)

K téhle povídce - ten začátek (několik prvních kapitol) jsem psala už před dost dlouhou dobou, tak to možná bude trochu divnější. Teď to vlastně dodělávám, protože jsem na to nechtěla úplně zapomenout:) A navíc se mi až moc líbí ten banner :D (Samochvála smrdí, já vím.. ) Jen doufám, že ten obrázek k tomu na tom nebude to jediný dobrý :D No, to už zhodnotíte sami...



Čím více se blížím ke knihkupectví, tím jdu rychleji. Jsem zadýchaný, je mi zima, avšak stejně mám na tváři zasněný a šťastný úsměv. Dneska nadešel můj velký den. Dneska to vydali!

Zahnu do uličky a rozeběhnu se, když spatřím mě tak známý obchod. Okamžitě vpadnu do dveří.

Rozhlížím se… Beletrie, Fantasy, horory,… Romány. Zastavím se před regálem a přelétnu ho očima. Rychle těkám sem tam, potřebuju to najít. Můj pohled zachytí písmenko W a zkoumá v užší oblasti autorů.

Way. Tady to je.

Nedočkavě vytáhnu knihu ven a dvěma prsty pohladím její hřbet krytý krásným, červeným obalem. Zavřu oči a po pár vteřinách zrychleného dechu a krve pulsující ve spáncích jí konečně obrátím na titulní stranu. Zatajím dech.

Úsvit. přečtu polohlasem. Autor Gerard Way. Ten nejlepší spisovatel ve státech. Ne, ten nejlepší spisovatel vůbec! Prohlédnu si obrázek, vidím vycházející slunce, před ním jakýsi chlapec sedlá koně. Barvy jsou trochu zastřené a mlhavé.

Otočím na první stránku, hned to ale zase zaklapnu. Teď ne, až doma.

Se spokojeným úsměvem na rtech se vydám k pokladně a zaplatím.

"Čtyřicet
dolarů." Oznámí mi prodavačka poté, co kniha projede čtečkou.

"Tolik?" vykulím oči.

"No jo, nové vydání. A vybral jste si moc drahého autora…"

"Není drahý. Jen dobrý. Nejlepší." Zamumlám a podám jí svou kreditní kartu. Usměje se na mě a za chvíli mi vtiskne do dlaně tašku s mým nákupem.

Doma si odložím a zastavím se v obýváku u knihovny. Pohledem přelétnu všechny ty tituly. Je jich celkem 37, právě jsem si koupil třicátý osmý. Gerard Way je naprosto bezkonkurenčí. Jak po pracovní stránce, tak po té osobní. Mám ho rád už tak dlouho, nic by mě neučinilo šťastnějším, než se s ním třeba jen na chvíli setkat.

Napsal vlastní životopis, je to tlustá kniha, přestože je mu jen něco málo přes třicet let. Právě díky tomu, že jsem poznal jeho život tak do podrobna, jsem se do něj platonicky zamiloval.

Je to gay, stejně jako já. Ve dvaceti letech opustil přítelkyni, jelikož si svou orientaci uvědomil. Chvíli se jen tak ztrápeně poflakoval po barech a sháněl práci, než našel smysl života ve psaní. Jeho knihy ho prý nejednou zachránily před depresemi. Chudák, musí mít těžký život. Není divu, že ve svém mládí propadl alkoholu. Ještě, že se z toho dostal.

Píše romány, občas trochu hororové nebo s tajemnější tématikou. Je tam ale spousta lásky a citů, Gerard je prostě romantik. První polibky před plápolajícím ohněm nebo ve vodě pod vodopádem patří k mým nejoblíbenějším částím.

Z jeho knih číší poctivost, určitě ho to baví. Není to tak komerční, nebere svou práci jako nutnost, ale jako zábavu. Proto má tolik věrných fanoušků.

Ale já jsem z nich ten největší.

Hrozně rád bych se s ním setkal, avšak on bydlí v LA, zatímco já hniju v Newarku. Los Angels, jo, to je město bohů. Každý tam chce, včetně mě.



Rozsvítím si malou lampičku na nočním stolku a zalezu si do postele. Ještě si chvíli nadšeně prohlížím obal knihy, přejíždím po něm bříšky prstů a nemohu uvěřit jeho dokonalosti.

Konečně otočím na první stránku. Čtu si předmluvu se zatajeným dechem. Slovo autora patří k mým nejoblíbenějším částím knihy. Dost to o něm prozrazuje.

Po přečtění posledního řádku se zasněně usměju a zamyslím se. Je prostě dokonalý. Konečně přejdu k hlavnímu ději.

***

Hlava mi vyčerpaně padne na sto padesátou šestou stránku a já jí okamžitě zvednu nahoru. Zatřepu jí. Ještě bych si to pomačkal. A jak to, že jsem unavený? Nejsem ani v polovině knihy!

Očima zabloudím k nástěnným hodinám, visícím nade dveřmi. Je půl čtvrté ráno. Možná jsem neměl číst tolik odstavců dvakrát.

Chvíli se rozmýšlím, jestli budu v četbě pokračovat nebo si to nechám na zítra. Bojím se ale, že bych byl příliš unaven na pokračování a pak zapomínal různé části.

Radši to tedy zaklapnu a pečlivě uložím na noční stolek. Zase ráno. Zhasnu lampičku a zachumlám se s příjemným pocitem do pěřin.



Zazvoní budík a já po něm musím hodit polštářem, aby zmlkl. Nesnáším ráno. Je teprve sedm hodin!
Vstanu z postele a zapadnu do koupelny. Čistím si zuby, zatímco na sebe mžourám do zrcadla.

Vypadám hrozně. Kdybych přece jen toho Gerarda potkal, lekl by se a utekl.

Teď se tím ale netrápím a rychle pospíchám do práce. Knihu si vezmu samozřejmě s sebou, každou volnou chvilinku budu číst.




"Máš tu novou knížku od Gerarda?" vybafl jsem na Steva hned, co jsem ho viděl.

"Uhm… Ahoj Franku." Pozdravil mě nejprve. "Ne, ještě nemám…"

"Jak to, vždyť už včera vyšla!" zakroutil jsem hlavou. Tohle jsem nedovedl pochopit. Je to jeho fanoušek, a přitom si všechno koupí s tak hrozným zpožděním!

Vytáhl jsem jí z tašky a podal jsem mu to.

"Vypadá moc hezky…"

"Je úžasná. Musíš si jí koupit hned, jak to půjde…"

Na chvíli se zamyslel. "A hele Frankie… nemohl bys… mi jí půjčit? Samozřejmě až jí dočteš."

"No... uhm..." nechtělo se mi jí dávat vůbec zruky. Ale Steve je můj nejlepší kamarád, bude blbý, když mu nevyhovím.

"Nemusíš." Usmál se. "Já to chápu, neboj."

Spadl mi kámen ze srdce a hrozně se mi ulevilo. Určitě to na mě poznal, protože se zasmál a zakroutil hlavou.

Pracujeme spolu v obchodě, v Bontonlandu. Skvěle spolu vycházíme, rozumíme si. Spojuje nás společný zájem o Waye. I když… nechci se chlubit, ale asi jsem o něco větší fanoušek. Steve je hrozně flegmatický, možná to bude tím.

Gerarda znám naprosto perfektně. Vím o něm vše, co o něm vědět můžu. Přečetl jsem každou webovku o něm, není rozhovor, který bych neznal. V počítači mám přes devět tisíc jeho fotek.

Nevíce ze všech knih čtu jeho životopis. Je tak dokonalý. Jsou tam pasáže, u kterých je mi ho líto,odstavce, kde kroutím hlavou nad tím, jaké je to pako (ale v dobrém samozřejmě!). Nejvíce mě dostávají ty části knihy, kdy pomalu zjišťuje, že je gay.

Připadá mi, že toho máme spolu hodně společného. Oba dva jsme vyrůstali v horším prostředí, docházeli jsme do školy, kde nás spolužáci nesnášeli. Byli jsme stejní podivíni. Také hledal útěchu v hudbě, stejně, jako já.

Řekl bych, že je to má spřízněná duše.

Miluju ho. Večer usínám s jeho jménech na rtech, když se probudím, mé první myšlenky patří také jemu.

Proto se tak trápím. Každý den, každou hodinu, vteřinu mého života jsem nešťastný. Protože nemohu být s ním. Protože to nejsem já, vedle koho se každý den probouzí. Nemohu mu být nablízku v těžkých chvílích. Když je smutný, nejsem u něj, abych ho mohl utěšit.

Nemohu s ním sdílet každodenní radosti, potěšení. Tak rád bych ho třeba jen pohladil po vlasech a do ucha mu zašeptal, jak moc ho miluju. Krásně by se na mne usmál a pak bychom se dlouze políbili.

Zasnil jsem se o něm s přiblblým úsměvem na tváři. Když jsem byl u té části, ve které jsme se spolu měli milovat, otevřel jsem oči a prudce zatřásl hlavou.

Akorát bych pak brečel kvůli tomu, že ho nemám.

"Steve?" Otočil jsem se ke svému kamarádovi.

"Co je?"

"Že je úžasný?" zazubil jsem se na něj.

Rozesmál se na celé kolo, trochu mě to urazilo. Připadalo mi, jakoby se smál mému Gerardovi. Ze mě ať si klidně legraci dělá, ale do něj se navážet nesmí!

"Ale to víš, že je…" Spiklenecky na mě mrknul.

"Tak proč ses smál?"

"Protože jsi roztomilý, když se takhle ujišťuješ. A taky beznadějně zamilovaný, viď…"

Přikývl jsem a má duše konečně našla klid, když se ujistila, že na Gerarda nikdo nic nemá. A kdyby přece jen měl, rozbil bych mu držku!

Pak mě něco napadlo.

Nemůžu tady jen tak sedět a ničit se. Nemůžu pořád žít ve snách.

Potřebuju někoho opravdového. Někoho, kdo mě pohladí živou rukou. U koho ucítím hebkost rtů.

Musím si konečně najít přítele, se kterým bych si mohl splnit všechny ty něžnosti, o kterých se mi tak často zdá. Je čas se postavit nohama pevně na zem a přestat dělat blbosti jako nějaká bláznivá puberťačka, co se zabouchla do hvězdy z plakátu.

To je ono! Poletím za ním do Los Angeles!

Už o něm nebudu jen snít. Prostě si ho vezmu. Najdu ho v tom velkoměstě a on se do mě zamiluje na první pohled. Jistě, vždyť jsme si přece souzeni!

Příští výplata by mi měla stačit na dlouhodobější pobyt. Nějaké peníze mám i na kartě. Sice budu jíst jenom chleba, ale pro lásku se musí trpět.

"Steve?"

S povzdechem přestal rovnat CD a otočil se ke mně.

"Kdy dostáváme výplatu?"

"Už brzo, za tři dny. Proč?"

Vítězoslavně jsem se usmál. "Stěhuju se."
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tez Tez | 13. září 2009 v 10:26 | Reagovat

Je to hezký, ikdyž sem yslela že to bude ta story s těma malejma klukama

2 Pansy.xo Pansy.xo | 13. září 2009 v 12:43 | Reagovat

:D:D... Frankie, takovej fanatik :D.. Já sem čekala že se na Geeho v ysere a najde syi přítele :D.. .a on se přestěhuje :D

3 Jannica Jannica | 13. září 2009 v 12:55 | Reagovat

Tez: Tu s malejma mám zatím jenom v hlavě. Ale snad jí brzo sepíšu:)

4 Tez Tez | 13. září 2009 v 13:36 | Reagovat

[3]: Aha...na mě se musí pomalu, ale píšeš vážně dobře :)

5 Hedr Hedr | Web | 13. září 2009 v 15:39 | Reagovat

jo to nejlepší tyhle spontální začátky:D

6 iWusZka iWusZka | Web | 13. září 2009 v 18:30 | Reagovat

Ah.. Frankie je tak krásně naivní.

7 Seni Seni | Web | 14. září 2009 v 9:19 | Reagovat

Bóóže, Fee mi tady někoho lehce připomíná....:D
Ale skvělý. Platonicky zamilovaný Frankie do svého idolu, držím mu pěsti..XD

8 M@kAyla M@kAyla | 14. září 2009 v 15:46 | Reagovat

hej tak to je hrubýýý!!! xD tky sem čekala, že se na něj vysere, ale von se rovnou stěhuje xDDD

9 Darek Darek | Web | 14. září 2009 v 20:08 | Reagovat

Tohle je moc dobrý příběh, líbí se mi od začátku.

10 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 15. září 2009 v 15:31 | Reagovat

Frankoušek je sladkej xD v něčem je mi podobnej... blázínek... a já mu fandím!

11 fallen angel fallen angel | Web | 16. září 2009 v 18:36 | Reagovat

ježíííš xD ten frank je ťulda xD ale někoho mi to připomíná.. až na to stěhování.. na to nebyly money xD

12 cemetery385 cemetery385 | E-mail | Web | 3. října 2009 v 17:55 | Reagovat

Haháá! xD Frank JE jako ta puberťačka, co se zabouchla do pána z plakátu. xD
Nicméně je to velmi "stravitelně" napsané a jdu si tutdíž přečíst další díl. :)

13 Laivine Laivine | 21. listopadu 2009 v 0:10 | Reagovat

Hehehe, Růžový obal s chlapcem na koni, líbání se pod vodopádem (hádám, že za nima se v kapičkách vody odráží duha)
Ten Gerard je fakt teplouš. :D
A Frankie je roztomile posedlý.

14 Lafka Frerard Way Lafka Frerard Way | E-mail | Web | 28. ledna 2010 v 16:39 | Reagovat

Fee je táák wostomieeej!xDxD
hezká směsice toho co mam ráda...
Frerard, LA a obchod bontonland..xD

15 Princ Nalu Princ Nalu | 18. dubna 2016 v 21:40 | Reagovat

Ok... Tenhle blog se zdá být asi pět let po smrti, ale Frerard shipers stejně hako killjoys nikdy neumírají, takže pokud tohle čte někdo v současnosti, tak se chci pozastavit nad dokonalostí téhle povídky. Když se tak dívám na Feeho, tak se mi zdá, že s tou MCR posedlostí na tom nejsem tak špatně :3333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama