3. září 2009 v 20:36 | Jannica
|
Při večeři bylo zvykem, že se spolu všichni sejdeme u stolu, popovídáme si a probereme spoustu důležitých věcí. Pro mě to byly nejdůležitější okamžiky, mohl jsem nenuceně komunikovat s ostatními a konečně dát na jevo svou společenskou povahu. Šestou hodinu večerní jsem tedy považoval za nejkrásnější okamžik z celého dne.
Bohužel se toho ale změnilo hodně. Snad až příliš. Nyní jsme u stolu seděli jen sami s Gerardem, Mikey si odnesl jídlo do ložnice ke své knížce a Bob nechtěl vůbec, jelikož mu bylo špatně. Co se týče Raye - on to sice uvařil, ale pak zmizel neznámo kam.
My dva jsme jídlo do sebe spěšně naházeli a pak jsme se vytratili každý na opačnou stranu autobusu, přestože jsem se celou dobu zaobíral přemýšlením, jak Gerarda déle udržet ve své společnosti. Připadalo mi však, že se se mnou už nechce bavit a tak jsem to nechal být. Chápal jsem ho, nejspíš potřeboval být sám. Vždyť ho pořád někdo otravuje, on vůbec nemá čas sám na sebe. Nevadilo mi to. Ani trochu ne.
Opět jsem si sedl do obýváku k počítači, tentokrát jsem ale nic nečetl. Prostě jsem se potřeboval jen odreagovat, tak jsem chvíli bezcílně brouzdal na netu, než mě napadlo, že si najdu nějaké fotky. Přesněji řečeno naše fotky.
Ani náhodou jsem však nechtěl koukat na svůj ksicht, nehodlal jsem si zkazit náladu. Místo toho jsem dal do vyhledávání obrázků Gerardovo jméno, vyjelo mi neskutečné množství okének s jeho tváří. Klikl jsem na jedno z nich a vzápětí jsem se rozesmál na celé kolo. Tak nefotogenickou osobu jsem ještě nikdy neviděl! Po pár dalších fotkách jsem ale zmlkl, někde mu to opravdu slušelo. Prohlížel jsem si každičký kousek jeho tváře, přestože jsem ty rysy znal nazpaměť.
Se smíchem nad jednou extra zvláštní koncertní polohou jsem vzhlédl od počítače a střetl jsem se pohledem právě s ním. Úsměv mi trochu povadl, přestože na mě stejně bylo znát, jak moc jsem pobavený.
"Co tam máš tak vtipnýho?" zeptal se Gee a přišel ke mně, aby se mohl také podívat. Sotva nahlédl do notebooku, hrozně se zašklebil a obrátil oči v sloup. "Proboha…" zašeptal a sedl si vedle mě na sedačku. Cukl jsem sebou, když se o mě otřel stehnem ve snaze lépe vidět na obrazovku. "Jeď dál, zajímá mě, co tam všechno je…"
Sice jsem si jeho fotografie chtěl prohlížet v soukromí, ale nic jsem proti jeho přítomnosti neměl. Spíš jsem byl rád, že si mě taky jednou všímá. Postupoval jsem dál v albumu a hihňal jsem se, bylo tam totiž dost obrázků, kde si Gerard sahal do oněch míst a tak podobně. On na to reagoval jen podrážděným vrčením a slovy "ty lidi taky musej vyfotit všechno".
"Hele pojď hledat tvoje fotky." Navrhl najednou a koukl mi do očí, takže jsem mohl vidět, jak ty jeho uličnicky zajiskřily. Začal jsem se trochu ošívat, ale on natáhl ruce, aby mohl napsat do hledáčku mé jméno. Sotva se narovnal, otočil jsem k němu hlavu a prohlížel jsem si ho ze strany. Musel jsem uznat, že ze předu mu to sluší víc, ale přesto se mi zdál hezký. Trochu jsem se pousmál, když jsem ho prozkoumal tak důkladně, že jsem si všiml i drobného pupínku, který se mu přes noc udělal na tváři.
Nemohl si mého pohledu nevšimnout, po chvíli ke mně také otočil hlavu. "Co je?" zaptal se, nechápal mou pozornost.
"Nic… jen koukám."
Krásně se na mě usmál a pak se věnoval zpět obrazovce. Najel na jednu fotku a hlasitě se rozesmál. Byl jsem tam totiž já, celý vykulený, s otevřenou pusou a celkově jsem působil dost vyděšeně. Raději jsem se chopil ovládání a přepl jsem to na další fotku. Hm, taky nic moc.
"Tady ti to sluší," prohodil Gee a více se ke mně naklonil, aby se mu zlepšil výhled.
"No, jasný." Prohodil jsem ironicky a párkrát kývl hlavou.
"Ne, myslím to vážně. Sluší ti to tam."
Podíval jsem se na něj. Měl lehce nakloněnou hlavu, vpíjel se mi do očí a trochu se usmíval. "Vypadáš tam… roztomile."
Trochu jsem se zasmál a opět jsem se mu zkoumavě koukl do tváře, tím jsem poznal, že to myslí upřímně. Cítil jsem, jak se mi do tváří hrne krev, možná také tím, že ze mě nespouštěl ty svoje pronikavé hnědé oči.
Začal se mi smát a přepnul to rychle na další. "A hele, tady taky!"
"Teď už si ale děláš srandu!" Obořil jsem se na něj.
"Jo, dobře. Ale baví mě tě uvádět do rozpaků." Opět se tak blbě uculoval a já už opravdu nevěděl, co dělat.
"A to říká kdo, že jsem z tebe v rozpacích?"
"Prozradila to na tebe tvá barva v obličeji." Se smíchem mě pocuchal ve vlasech a já skoro začal zuřit, jelikož jsem se cítil trapně.
Zamračil jsem se a přitáhl jsem si nohy k tělu, počítač jsem nechal v jeho klíně. Objal jsem si kolena a netušil jsem, jak se chovat.
"Jé a takhle jsi ještě roztomilejší, když se stydíš a zlobíš se k tomu," dál si ze mě utahoval. "Skoro jako na tamtý fotce. I když - ta fotka je bezkonkurenční. Asi jí dám na tapetu."
Chvíli něco ťukal do klávesnice a pak mi ukázal ten "nádherný" obrázek jako pozadí plochy. Mohl jsem vypěnit, stále jsem si totiž stál za tím, že tam vypadám jako debil.
Po chvíli se mi ale na tváři objevil malý úsměv. Vždyť mi vlastně lichotí, tak proč se na něj kvůli tomu mračit. I když je větší pravděpodobnost, že si ze mě jen dělá legraci.
Přisunul jsem se tedy blíže k němu, abych viděl a opět jsme pokračovali v prohlížení fotek. Najednou jsme ale narazili na obrázky, které jsem tak dobře znal. Byly to obrázky mě a Gerarda. Jak se líbáme, osaháváme… Prostě ta hra, kterou jsme předváděli na pódium při Projectu Rev. Byl to Brianův nápad, prý tak budeme ještě populárnější nebo co. Teď bych ho za tu myšlenku nejraději zabil.
Nespokojeně jsem při pohledu na obrazovku zamručel.
"Copak? Připadá ti to nechutný?"
"Uhm… docela jo," řekl jsem, abych se kryl a on nemohl nepoznat, že se mi to ve skutečnosti líbí.
"Mě ani ne." Pokrčil rameny a letmo se na mě podíval. "Koneckonců jsi roztomilý, skoro jako holka…" Vrhnul jsem na něj vražedný pohled. "Dobře, promiň…" pousmál se. "Už toho nechám."
Zakroutil jsem nad ním hlavou a dál to neřešil. Vlastně jsem byl z dřívějších dob celkem zvyklý, že mě tak různě pošťuchoval a dělal si ze mě legraci, samozřejmě v dobrém. Teď jsem si na to ale úplně odvykl, tak mi to začalo být nepříjemné.
svele... ja milujem tuto story som zvedava ako sa to vivinie a kedy sa daju dokopi...=DD