close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

What do they know 7

17. září 2009 v 21:37 | Jannica |  What do they know

Seděl jsem v obýváku a sledoval jsem kluky, kteří občas prošli kolem. Někteří se u mě pozastavili a něco řekli, nebo si ke mně na chvíli sedli. S Bobem jsem si trochu popovídal, přestože jsem měl v hlavě spoustu starostí. Přemýšlel jsem o těch práškách. A také o Gerardovi.

Vzpomněl jsem si, jak hezky jsem se cítil, když jsem ho mohl utěšovat kvůli té fanynce. Teda, hezky je asi poněkud nevhodné slovo, soucítil jsem s ním, ale zkrátka mi dělalo dobře ho konejšit a objímat, pomáhat mu. Hrozně rád někoho uklidňuju, cítím se při tom tak zvláštně důležitý, zmocní se mě pocit, že jsem naprosto nepostradatelný. Každý chce být někomu užitečný.


V hlavě jsem si přehrával náš tehdejší rozhovor. Poprvé za dlouhou dobu jsme si spolu zase promluvili, cenil jsem si toho, že se mi tak snadno otevřel a všechno to vyklopil. Zároveň mě tam ale zarazila jedna zvláštní věc a já nekodázal příjít na to, jaká. Když mluvil o věcech, co by rád dělal v normálním životě, znělo to tak zvláštně.

Najednou jsem se zarazil a celý se na pohovce napřímil. Došlo mi to. Chtěl bych si adoptovat dítě; říkal. Uvědomil jsem si, že to znamená jen dvě věci. Buď je tak hodný a chce nějakému děcku pomoct - to je u něj docela pravděpodobné, nebo nemůže mít vlastní. Proč by to jinak říkal? Navíc to od něj znělo tak samozřejmě, musel to vědět už dlouhou dobu.

Vstal jsem a chystal jsem se ho najít, jelikož jsem to potřeboval vysvětlit. Mrzelo mě, že se mi s tím nesvěříl, že si to nechal pro sebe a nebo - nedejbože - to řekl někomu jinému, protože ke mně nechoval takovou důvěru.

Usoudil jsem, že bude v ložnici. Když jsem tam vtrhl, spatřil jsem ho ležícího naposteli. Koukal nahoru směrem k mému lůžku a ruce měl složené pod hlavou. Všiml si mě až ve chvíli, kdy se postel pohnula pod tlakem, jak jsem si na ní sednul.

Otočil ke mně bez zájmu hlavu a pak se opět věnoval studii dřeva.

"Gerarde…" promluvil jsem po chvíli sledování jeho studeného obličeje. "Pamatuješ, jak jsme spolu před nedávnem mluvili, jak jsi byl naštvaný?"

Zpozorněl a pak se zvedl, aby se mohl posadit. Podíval se mi do očí, lehce se zamračil. "Jo, bylo fajn si zase jednou popovídat."

Usmál jsem se na něj a on mi úsměv oplatil, přisedl jsem si k němu blíž. "Víš, došla mi jedna věc."

Trochu se kousl do rtu a na okamžik vypadal vyděšeněji než předtím. Skrývá snad ještě něco? "Jaká?" nejistě se optal.

"Řekl jsi, že bys chtěl adoptovat dítě. Adoptovat."

Tázavě jsem se na něj zahleděl, on před mým pohledem uhnul stranou jako bych snad ťal do živého. Jemně se kousl do rtu a nohy přikrčil k tělu, připadal mi ublížený, takže jsem se už málem začal obviňovat ze surovosti k němu. Věděl jsem však, že mu má slova nemohla nijak ublížit, jelikož o tom předtím mluvil s takovou lehkostí, že jsem si toho ani nevšiml.

"Jo, to jsem vážně řekl." Trochu se zachvěl.

"Je tu něco, o čem já nevím?" Snažil jsem se z nít mile a svou ruku jsem položil nad jeho koleno, chtěl jsem tak dát na jevo, že jsem tu s ním a on mi může věřit.

Váhavě přikývl a vrátil se k mým očím. "Víš, já… nemůžu mít děti."

Jen se tak potvrdila má domněnka, stejně mě to však zasáhlo, jakoby se to samé stalo mě. Přisunul jsem se k němu blíže a lehce jsem ho objal, věděl jsem, že je to těžké. On miluje děti, vždycky chtěl mít velkou rodinu.

"Jak jsem chodil s Elizou… chtěli jsme dítě, ale pořád to nějak nešlo, doktor mi potvrdil, že je to ztracený. Něco takovýho prostě není v mých silách."

"Proto to skončilo?" Zahleděl jsem se starostlivě do jeho tváře.

"Jo. Rozešla se se mnou. Šla za někým jiným, lepším. Nedivím se jí."

"To já zase jo." Zamračil jsem se. "Je to kráva, neměla tě v tom nechat."

"Nemluv tak o ní!" Ohradil se. Stále jí měl pořád ještě rád a to mě hrozně štvalo, přestože jsem si nedokázal vysvětlit proč.

"Kdyby tě milovala, neudělala by to. Chtěla tě jenom využít. Zviditelnit se pomocí tvý slávy."

Opět se rozechvěl, ta slova ho bolela. Byl to trochu brutálnější způsob, jak ho z té nešťastné lásky dostat, avšak na jiný jsem nepřišel.

Opět jsem k sobě přitiskl jeho tělo, položil si hlavu na mé rameno a ztěžka oddechoval.

"K čemu pak jsem, když nedokážu udělat ani tohle?" Hlas se mu trochu zlomil, avšak nebrečel. Věděl jsem, že je silný a také nikdy nedával své pocity tak moc najevo. Viděl jsem ho plakat jen jednou - za dob Revenge, kdy měl absťák.

"No tak…" nespokojeně jsem mlasknul. "Určitě to bylo jen varování, abys s ní to dítě neměl, zavázal by ses tak k ní na celý život."

"Myslíš?"

"Určitě. Věř, že na světě je nějaká síla, která nás ochraňuje před vším zlým, i když to tak vůbec nevypadá. Až potkáš tu pravou, která tě bude mít opravdu ráda, tak to dítě mít budeš."

Odtrhl jsem se od něj a s úsměvem jsem se mu zahleděl do očí, i jemu se trochu vyjasnil pohled. Pak si povzdechl a natáhl ruku, jemně se dotkl mé tváře.

"Proč ses mi s tím nesvěřil už předtím?" Trochu jsem svraštil obočí, mrzelo mě to.

"Já nevím." Pokrčil rameny. "Neřekl jsem to ještě nikomu. A taky mám pocit, že se od sebe hrozně vzdalujeme. Spíme v jedné místnosti, žijeme v jednom malym autobusu, ale už si prostě nemáme co říct."

"Hrozně ses změnil," přiznal jsem se mu se svými pocity.

"To ty taky. Jsi úplně jiný a taky na tebe jinak pohlížím."

Koukal jsem do jeho tváře. Co jiného si o mě myslí teď? Jak na mě změnil názor? Zhoršil jsem se nebo naopak zlepšil? Už jsem se ho chtěl zeptat, když do ložnice přišel Bob.

"Vystupujeme, jsme na místě." Oznámil a všichni tři jsme si nahlas povzdechli. Společně jsme se tomu zasmáli a mě naokamžik připadalo všechno jako dřív.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 JajPi JajPi | Web | 17. září 2009 v 22:56 | Reagovat

hmm je to pěkné.. mám nostalgickou náladu, takže mě to snad i dojalo, ani nevím proč...

2 Senii Senii | Web | 18. září 2009 v 8:14 | Reagovat

Jo, přesně - dojalo. Moc pěkný díl

3 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 18. září 2009 v 13:30 | Reagovat

Takový naše chudinky majinký... ale no tak malej... budeš mít miminko s Frankiem... xD ježíš to by byl asi harant xD

4 Hedr Hedr | Web | 18. září 2009 v 17:57 | Reagovat

pekne moc pekne

5 scary scary | Web | 18. září 2009 v 21:49 | Reagovat

áááá * dýchá * super .. úžasné , prostě boží , cokoli: d

6 Pansy.xo Pansy.xo | 18. září 2009 v 22:08 | Reagovat

:D Chtela bych vidert dite.. kdyby bylo z franka agerarda :D

7 Kaishi (GFMBR) Kaishi (GFMBR) | Web | 19. září 2009 v 0:57 | Reagovat

Tohle je velmi povedený díl. Přijde mi fajn, že se Gerard frankovi svěřil. Frankie je hodná duše a rád Geemu pomůže, ale obává se, že když mu dává naděje typu "Určitě poznáš tu pravou" tak Gee za pár dní přijde s tím, že s někým chodí. V tom si, ale Frankie uvědomí, že je pro něj Gerard něčím víc a že by je chtěl více než jen kamaráda. Začne žárlit, ale smíří se s tím, že nikdy neuspěje. To je jedna možnost, jak by se dalo pokračovat, ale napadají mě miliony dalších. Počkám si, jak to dopadne. Je to užasný příběh ;)

Omlouvám se, že jsem si ho přečetla až tak pozdě, ale nedostala jsem se na PC. Ovšem říkala jsem, že tenhle příběh budu číst a byla by to pro mě opravdu škoda ho jen tak zahodit. Je totiž dokonalý. Jeden z nejlepších, které jsem kdy četla ;)

8 FraGee FraGee | 19. září 2009 v 10:41 | Reagovat

hele, já nechci buzerovat, tvoje povídky se mi hrozně líbí, ale omez prosím trochu "avšak" mě z toho uplně přejíždí mráz po zádech. Neberto, že tě opravdu nějak buzeruju, jenom mi to v textu přijde jako pěst na oko. Mno ale stejně, i kdybys to psala dál, nemusíš se bát, že přijdeš o čtenářku :D

9 iWusZka iWusZka | Web | 19. září 2009 v 10:43 | Reagovat

Úžasné...

10 Geewayli Geewayli | 19. září 2009 v 13:53 | Reagovat

:) dál :)

11 Tea Tea | Web | 19. září 2009 v 15:38 | Reagovat

Hezké :)

12 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 19. září 2009 v 19:21 | Reagovat

[6]: bylo by to temný, potetovaný a řádilo to v krvi xD

13 Jannica Jannica | 19. září 2009 v 19:50 | Reagovat

[8]: Nebuzeruješ, naopak:) Jsem ráda, žes mě na to upozornila, sama bych si toho nevšimla a nemohla bych s tím nic udělat:) Takže díky...

14 Pansy.xo Pansy.xo | 20. září 2009 v 9:07 | Reagovat

BTW: JAnnico, doufám, že sis přečetla tu zprávu na facebooku.. :)

15 fallen angel fallen angel | Web | 20. září 2009 v 13:48 | Reagovat

mě je jich líto... :D

16 Laivine Laivine | 21. září 2009 v 14:50 | Reagovat

chudík malej impotentík!
Bé té wé, já si žádného přebytečného avšak nevšimla, ale určitě ho omez, třeba je ho tam moc.
A chci další díl, je to tak krásně...reálné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama