5. září 2009 v 23:42 | Jannica
|
Původně jsem dneska nechtěla vůbec nic psát, ale mám radost, že jsem se stala fanouškem měsíce na českejch stránkách MCR, tak se činím :D Původně jsem chtěla vytvořit něco ke Can´t see the rainbow, ale nějak mi to nešlo. Takže je tu místo toho tohle, snad vám to tolik nevadí:)
"Tak... tak ahoj," usmál jsem se na Kate před jejím domem. Rozpačitě jsem jí objal.
"Měj se hezky. Uvidíme se ještě někdy?"
"Určitě," přisvědčil jsem. "Co třeba hned zítra?"
"V pět?"
Přikývl jsem. "Vyzvednu tě. Tak dobrou noc."
Otočil jsem se a šel jsem domů, těšil jsem se na Franka. Chtěl jsem mu toho o Kate hodně povědět, musel jsem s ním sdílet svou radost. Začal jsem si vesele pískat a trochu jsem přidal do kroku.
Odemkl jsem dveře našeho apartmánu a nakoukl dovnitř. Rozsvítil jsem světlo.
"Frankie?" Optal jsem se, zatímco jsem si zouval boty. Nikdo mi neodpovídal, pomyslel jsem si tedy, že už určitě spí. S úsměvem jsem tedy prošel všechny pokoje, abych zjistil, kde je. V ložnici byla trochu nadzvednutá peřina, skoro jsem viděl, jak se pod ní rýsuje jeho drobné tělo. Potichu jsem se k němu přiblížil připravený ho překvapit, když jsem ale pokrývku odkryl, zjistil jsem, že tam nikdo není.
Chvíli jsem jen tak zamračeně stál, všechno mi to dokázalo. Kde je? Zmateně jsem se rozhlédl a pak jsem znova prohlédl všechny pokoje, napadlo mě, že se mi třeba schoval.
Rozhodl jsem tedy přistoupit na jeho hru. Koukal jsem do všech skříní, pod postel, za dveře, ale nikde jsem ho nemohl najít. V zoufalství jsem mu začal dělat návrhy, snažil jsem se ho všelijak nalákat, opravdu se mi ta jeho hra přestávala líbit.
"No tak!" zavolal jsem a bezradně se rozhlédl kolem. "Tohle vážně není vtipný!"
Zaposlouchal jsem se do hrobového ticha. Nebylo slyšet ani šustnutí, došlo mi, že jsem v celém apartmánu sám.
Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Šel se někam projít? Chtěl se ještě ven někam podívat?
Pohledem jsem zavadil o hodiny, které visely nad stolem v obýváku. Skoro půl čtvrté. Neunesl ho nědko?
V naprosté panice jsem rychle vyběhl ven, netušil jsem, kde ho začít hledat. Měl jsem o něj strach, kdyby mi alespoň zavolal a řekl, kam jde. Ale on jen tak zmizel, beze slova, bez náznaku. Když jsem odcházel, řekl, že na mě bude čekat.
Procházel jsem všemi ulicemi, lidí už tady nebylo tolik, avšak stejně byly ulice stále rušné. A to už vlastně začalo ráno. Byl jsem pořádně unavený, avšak strach o Franka mě donutil stále chodit skrz areál.
Nakonec jsem si sedl na jednu lavičku a hleděl jsem na moře. Do očí se mi draly slzy při pomyšlení, že se mu něco mohlo stát. Vůbec jsem nikam neměl chodit, kdybych nepotkal Kate, nestalo by se to. Avšak nesmím jí to dávat za vinu, když za to nemůže.
Nelíbí se mi, že má ta svině Gerarda...po 15 sekundách tvýho přidání - mého návratu domů z těžké a prohulrné noci sem si to přečetla... :)