close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

When the dream comes true 2

17. září 2009 v 12:22 | Jannica |  When the dream comes true

Příští kapitola už bude o něco záživnější;)
.
Den předtím jsem si balil věci do dvou obrovských kufrů. Seděl jsem mezi hromadou hadrů
na posteli a každou chvíli jsem se podíval na fotku mé lásky umístěnou na nočním stolku.

Ten jeho úsměv… Ten nádherný, zářivý úsměv.

Steve říkal, že je to Hollywoodský úsměv nafoukané hvězdy, ale já to vím lépe. Vždyť je nejkrásnější na celém světě!


A vyhrál první místo na netu jako nejvíc sexy spisovatel. Našel jsem si dvacet tři počítačů, abych mu mohl dvacet třikrát hlasovat. Pak jsem ještě přemlouval všechny své známé a kamrády, aby také pomohli.

Společnými silami jsme obhájili jeho první, zasloužené místo!

I když on by vyhrál i tak, každý přece vidí, jak je nádherný. Vždy, když ho spatřím, div se mi nepodlomí kolena.

Zapl jsem kufr a pak si uvědomil, že jsem tam nedal tu zarámovanou fotku. Tak jsem to zase rozepnul, uložil jsem tam svou nejcennější věc a byl konečně spokojený.

Sbohem Jersey, LA čeká!

Gerarde, už budu konečně tvůj!



Cesta letadlem byla opravdu únavná. Poslouchal jsem svůj I-pod a se zavřenýma očima si přehrával naší budoucnost. Měl jsem dopodrobna vymyšlený Gerardův dům, celý jeho život.

Věděl jsem, že realita bude asi jiná, ale určitě ne o moc. A i kdyby, nebude mi to vadit, bude mi stačit, že mám jeho.

Uvědomil jsem si, že vlastně přemýšlím až moc dopředu a třeba ho vůbec nemusím potkat. Nebo mě nebude chtít…

Ne, to je blbost. Jsme si přeci souzeni.

Když letadlo přistávalo, málem jsem vyskočil nadšením. Začal jsem koukat z okýnka a měl jsem chuť se rozesmát jako malé děcko, které dostalo hračku. Tak moc jsem se těšil. Je to přesně jako v mém nejkrásnějším snu!

Jel jsem taxíkem do nějakého levného hotelu, u toho jsem přemýšlel o tom, kdy tady asi Gerard bude mít autogramiádu. Jelikož nedávno vydal svou další knihu, mělo by to být zanedlouho.

Pevněji jsem jeho dílo sevřel v dlaních a znova si prohlédl obálku. Musím si to číst znovu a znovu. Rentgenuji pohledem každé napsané slovo, představuju si ho, na co asi tak myslí, když píše tyto věci.
Je to tak nádherná, romantická a trochu strašidelná kniha. Prostě dokonalá. Za pár dní se určitě stane jednou z nejpopulárnějších.

Když jsem dojel na místo, trochu nespokojeně jsem si prohlédl zevnějšek ubytovny, ve které strávím nadcházející dny. Zevnitř nevypadala o moc líp, ale pro lásku se zkrátka musí snášet oběti.

Můj pokoj byl malý, avšak celkem útulný. Měl jsem tam postel, psací stůl a skříň, koupelna se záchodem byla na chodbě společná.

Otevřel jsem kufr a začal jsem své oblečení rovnat do skříně v úhledných kupičkách, u toho jsem přemýšlel, v čem se asi tak budu Gerardovi nejvíc líbit. Zase jsem si představil svou budoucnost a uvnitř mého těla se rozlil příjemný, hřejivý pocit.

Těšil jsem se na tu autogramiádu, doufal jsem, že se bude konat co nejdříve. Ale on si vždycky pospíší. Je tak hodný, že svým fanouškům chce hned po nové knize věnovat i jeho nádherný podpis.

Zasněně jsem se zahleděl na protější zeď a představil jsem si, jak se skromným úsměvem na rtech přidává ke svému dílu i vlastnoručně napsané jméno. Určitě má nádherné písmo. Je to přece taková umělecká duše.

Zapl jsem do sítě notebook, který jsem si samozřejmě nesměl zapomenout, a začal jsem na netu vyhledávat přesnější datumy.

Mé srdce radostí poskočilo, když jsem se dočetl, že to bude už za pár dní!

Chvíli jsem jen tak nadšeně poskakoval na židli, než jsem otevřel složku s jeho fotkama. Mám je rozzařené celkem do třiceti podsložek, abych se v tom vyznal.

Vyhledal jsem své nejoblíbenější a dlouze jsem si je prohlížel. Vpíjel jsem se Gerardovi do očí a nemohl jsem se dočkat, až ho uvidím doopravdy.

***


Další dva dny do autogramiády pro mě byly snad nekonečné. Stále jsem si dělal starosti s tím, jestli se mu budu líbit a jak se mám chovat.

Mám se mu hned přiznat se svými city? Nebo bude lepší ho zaujmout svým chladným chováním tak, aby si mě musel vybojovat?

Když jsem si pomyslel, že ho třeba vůbec nemusím zajímat, do očí se mi skoro nahnaly slzy. Takové myšlenky jsem rychle zapudil, protože jsem si nechtěl kazit radost.

Už jsem mu tak blízko…

Jsem ve stejném městě, dýchám stejný vzduch. Možná jsem jel i po stejné ulici jako on!

Když jsem zde byl druhý den, jel jsem se trochu projet. Nastoupil jsem do metra a v tu chvíli mě napadlo, že klidně mohu sedět na sedačce, na které někdy předtím seděl on. Abych měl jistotu, že to bude opravdu ona, musel jsem si vyzkoušet úplně všechny. Bylo mi jedno, že na mě lidi livně koukají, pro mě bylo hlavní vědět, že máme něco společného.

Večer jsem pak z okna hleděl na noční oblohu a snažil jsem se zachytit alespoň nějaké hvězdy. Při představě, že heldíme na to samé nebe a třeba i ve stejný čas, mnou projela zvláštní vlna vzrušení.

Míval jsem takové nostalgické chvilky, kdy jsem si užíval tu blízkost skoro splněného snu. Byly to magické okamžiky. Pár posledních dní jsem mohl beztrestně snít o dokonalém Gerardovi.

Věděl jsem, že už brzy se všechno změní a nikdy to nebude takové, jako dřív. Přece jen ten obdiv na dálku má takové zvláštní kouzlo. Tak dlouho prožíváte dny s osobou, která ani neví, že existujete. On pro vás tolik znamená a vy pro něj nic. Jste jen jeden z miliónu.

Na okamžik jsem zaváhal, jestli opravdu nechci, aby to tak zůstalo. Pak jsem ale rázně zavrtěl hlavou. Jen se bojím porušit svůj stereotyp. Jsem zbabělý. Tolik jsem si to přál a teď z toho přece nevycouvám. Chci, aby se můj sen stal skutečností, věřím v to. Nechci se už dál trápit, zažil jsem si toho dost. Teď je čas získat odměnu.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pansy.xo Pansy.xo | 17. září 2009 v 15:32 | Reagovat

nelbí se mi, že je z něj takovej fanatik.. a gbojím se, že gerard bude hajzl, kterej znuděně bude rozdávat autogramy... :( :D

2 wiwi wiwi | 17. září 2009 v 15:51 | Reagovat

mno ja sa bojim ze bude Fee strasne sklamany ked si ho gerard nevsimne =(

3 Hedr Hedr | Web | 17. září 2009 v 16:19 | Reagovat

[2]: já tkay...

4 iWusZka iWusZka | Web | 17. září 2009 v 17:51 | Reagovat

Vsadím všechny svoje zásoby čokolády na to, že Gerard vůbec nebude tak úžasný a dokonalý, jak si ho Frankie představuje....

5 pájina pájina | 17. září 2009 v 18:18 | Reagovat

já se z tohodle příběhu asi zbláznim.. smíchy
frank je takovej chodící naivní magor kterej přesně vystihuje všechny šílený fandy
chci dáál

6 fallen angel fallen angel | Web | 17. září 2009 v 20:50 | Reagovat

heheeeee já mám pořád výtlemy z Frankieho xD jak s těma sedačkama xD ale tohle "Jsem ve stejném městě, dýchám stejný vzduch. Možná jsem jel i po stejné ulici jako on!" mi připomělo mě xD sem byla s iWusZkou ve zlíně a ted tam byl hotel kde byli ubytovaní Airfare kdysi.. a já "Tam bydleli Airfare!" a začala jsem si ten hotel upe mrtě fotit xD a jak jsem pak odcházela tak na iWusZ "chápeš to? tady po týhle cestě chodili Airfare!" xDxD uh, to už radši mlčím xD

7 Geewayli Geewayli | 17. září 2009 v 20:51 | Reagovat

dááál prosím

8 JajPi JajPi | Web | 17. září 2009 v 22:53 | Reagovat

ano ano ano, dál :D

9 Senii Senii | Web | 18. září 2009 v 8:23 | Reagovat

Ta Frankova radost je normálně nakažlivá!
Ale stejně si myslím, že si Geeho vysnil v moc světlých barvách a nakonec bude zklamaný. A první věta posledního odstavce je jako kdyby k Frankiemu promlouvala jeho inteligentnější část mozku.. XD

10 Senii Senii | Web | 18. září 2009 v 8:25 | Reagovat

[6]: joo, to mi taky něco připomíná :D Sice to nebyli Airfaire, ale znám to moc dobře. Tu úplně magorskou radost, kdy se ti vyplaví do krve víc endorfinů, než je zdrávo :D:D:D

11 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 18. září 2009 v 13:25 | Reagovat

Třicet podsložek woe xDDD a všechny sedačky... takhle jsem nešílela ani já a to je co říct xDDD

12 Jannica Jannica | 18. září 2009 v 14:19 | Reagovat

[11]: Já mám skoro třicet podsložek :D Jinak bych všechno hrozně dlouho hledala a to nemůžu dopustit! :D

13 Senii Senii | Web | 18. září 2009 v 18:18 | Reagovat

[12]: Já mám sice taky podsložek jak vymyšlenejch, ale jak určitě káže nějaký z Murphyho zákonů - to co nutně potřebuji, stejně najít nemůžu :P

14 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 19. září 2009 v 21:04 | Reagovat

No co se týče My chem, tak mám podsložek asi deset, včetně složky -dvd's kde se schovává Murder Scene a podsložka se každá dělí na dvě až pět dalších. Proč asi pět, že jo... a u jednotlivých členů podsložky nemám :-) i když u Gerarda asi jo... no jo.. ještě z dob kdy jsem měla blog o Mcr ale beztak to postrádá smysl... musím to přetřídit :-) ale je fakt že mám zvlášť složku kreslených Chemiků, kterou považuju za vrchol roztomilosti, a naprosto - ňuňuňu... xD

15 Laivine Laivine | 21. listopadu 2009 v 0:15 | Reagovat

To je opravdu legrační! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama