6. října 2009 v 21:51 | Jannica
|
Ráno nebylo o nic lepší než večer. Možná, že jsem se cítil ještě hůř. Zdál se mi hrozný sen. Byli jsme na pódiu, hráli písničky ještě z Bullets a ke mně se stále přibližoval opilý Gerard, snažil se mě líbat. V tom snu jsem se nemohl hýbat, nemohl jsem ani křičet, mluvit. Byla to opravdu jedna z nejhorších nočních můr, jakou jsem kdy zažil, jelikož tam byl tak silný ten pocit bezmoci a beznaděje. Myslím, že to dokonale odráželo mé dosavadní pocity.
Otřel jsem si o vytahaný povlak peřiny své spocené čelo a posadil jsem se. Chtěl jsem slézt, ale vážně jsem netoužil po setkání s Gerardem. Věděl jsem, že dole spí, bylo vážně ještě brzo. Představil jsem si ten den, kdy předváděl spánek a já ho sledoval. Vypadal tak krásně, přímo andělsky. Když nic nedělá, jen leží, má klidný nerušený výraz a zavřenou pusu, tak je k sežrání. Ne jako když hlasitě řeční a prská okolo kvůli té hrozné žvýkačce, kterou si cpe do pusy při každém rozhovoru.
Lidé si určitě musí myslet, že je to hrozně nechutný frajírek. Ještě k tomu, když má občas i ty černé brýle. Ale já vím, kvůli čemu to je. Za doby Revenge tak maskoval svoje podlitý oči a žvýká protože utkvěl v představě, že by mu jinak hrozně smrdělo z pusy. Nevím, jestli je to pravda, ničeho takového jsem si za celé naše kamarádství nevšiml.
Povzdechl jsem si a začal jsem ho trochu litovat. Má to v životě o dost těžší než já. Jsem proti němu hrozně jednoduchý člověk, mám jasno sám v sobě. Nebo jsem alespoň v sobě jasno měl. Netrpím tolik depresemi, zatímco on do sebe sype jeden prášek za druhým. Nemám komplexy. Nejsem nijak zvlášť nemocný. Neperu se s vnitřními představami. Nemám potřebu potvrzovat to, co jsem a dokazovat si tak, že něco znamenám. Je mi jedno, co si o mě lidé myslí a jak reagují na to, co dělám. Nevadí mi, když ztratíme kvůli blbosti fanouška. Nezáleží mi tolik na ostatních a do nikoho se tak urputně nevciťuju.
Gerard říkal, že vidí do jiných lidí a někdy je mu z toho špatně. Nikdy jsem se nedozvěděl, jestli je to pravda nebo se snaží ze sebe dělat někoho zajímavého. Vždycky trpěl kvůli tomu, že byl jen jeden z mnoha, nic víc a nic míň. Teď má co chtěl. Tak proč sakra nedokáže být šťastný?
Říkal jsem to, je na mě moc složitý.
Konečně jsem slezl z té palandy, pohledem jsme zavadil o jeho neustlanou postel. Ani mě nepřekvapilo, že tam nebyl, i když vždycky spí dlouho. Nazul jsem si bačkory, aby mi nebyla v autobuse zima na nohy a ještě v pyžamu jsem se šel nasnídat. Byl jsem celý rozespalý, otrávený z vlastních myšlenek, navíc mě pořád strašil ten sen.
No jo, babrání se v pocitech je pořádně vysilující. Nedivím se mu, že pořád jenom odpočívá.
Gerard seděl v obýváku na pohovce, před sebou měl prázdný talíř, usoudil jsem, že asi dojedl. Koukal někam před sebe a trochu se hryzal do rtu.
"Ahoj." Slušně jsem ho pozdravil. Trhaným pohybem přesunul svůj pohled na mě a probodl mě, trochu jsem se ošil, jakobych si připadal provinile, že jsem ho probudil z jeho morbidních myšlenek. "Cos jedl?" Optal jsem se, zatímco jsem ze stolu sebral jeho talíř, abych ho mohl uklidit.
Dlouho neodpovídal, nakonec přece jen neurčitě zavrtěl hlavou. "Já nevím," odpověděl, až když jsem si mazal vlastní rohlík.
"Ty nevíš, co jsi měl ke snídani?"
Podíval se na mě s trochu zamračeným výrazem a pokrčil rameny. "Přemýšlel jsem, nevnímal jsem, co jím."
Díval jsem se na něj úplně vážně a trochu starostlivě, připadal mi opravdu jako malomocný. Nebo nadopovaný, to spíš. Zřejmě mu neušel můj pohled, přotože se polekaně nadechl a zkontroloval, co dělám, než se vítězoslavně usmál. "Měl jsem rohlík s máslem." Vyhrkl rychle.
Povzdechl jsem si, dal jsem si na talíř své jídlo a šel jsem si sednout naproti němu. "Zvláštní, dneska máme stejný chutě. Přitom máš v lednici šunku." Brblal jsem, zatímco jsem si přisouval židli.
"Já vím…" Vyrazil ze sebe kolísavým hlasem, prsty bubnoval o stů. "Nejsem přece blbej. Když jsem si bral snídani, koukl jsem se do lednice a viděl jsem jí tam, to je logický. A přestaň se laskavě starat o to, co já jím. To je moje věc."
"Dobře, promiň." Zamračil jsem se. "Jen ses mi zdál trochu mimo."
Jo, mimo není zrovna to správné slovo. Úplně vygumovaný by bylo vhodnější. A to je už docela dlouho.
Než jsem dojedl, někam odešel. Krátce po tom bylo v koupelně zamčeno, takže mi bylo jasné, že se tam zabarikádoval. Rozhodl jsem se to neřešit, ať si koneckonců dělá co chce, je dospělý a svéprávný.
Raději jsem šel do ložnice, kde jsem potkal Raye, začal jsem se s ním bavit. Brzy přišel i Bob, tak jsme hráli ve třech karty, Mikey si naproti nám četl a občas na nás vyjel, ať jsme potišeji, když se v té jeho knize odehrává ta nejdůležitější z vražd.
Chvíli jsem si připadal jako dřív, bezstarostný hráč malé kapely, bavící se s ostatními. Byla to opravdu legrace, jelikož Bob hrozně podváděl a smál se nám, že jsme hovada a my zase jemu, že je vůl, protože i když podváděl, tak pokaždé prohrál.
V pozdním odpoledne autobus zastavil a kluci šli ven, já se rozhodl zůstat vevnitř. Chvíli jsem přemýšlel, co tu sám dělat, ale nakonec jsem se rozhodl, že si zkusím trochu poklidit. Chtěl jsem alepsoň přijít na jiné myšlenky a tak jsem rovnal svoje oblečení, sbíral papíry ze země a házel je do velké igelitky. Na zemi bylo opravdu spoustu věcí, našel jsem mezi nimi i Gerardovo tričko. Prsty se mi rozechvěly, když jsem ho sbíral. Měl jsem v úmyslu ho dát na jeho postel, místo toho jsem si ho ale rychle přitiskl k obličeji. Nasál jsem jeho vůni a trochu se mi zamotala hlava. Věděl jsem, že tohle by se mi nestalo, kdyby pro mě byl jenom kamarád.
Otřel jsem si tím trikem tvář a usmíval jsem se jako zamilovaný puberťák. V tu chvíli mi bylo opravdu hezky, už jsem věděl, co to všechno znamená a jaké to je mít někoho rád. Opatrně jsem ten kousek oblečení složil a položil mu ho na peřinu, kterou jsem tak pečnivě urovnal. Jeho postel teď vypadala krásně čistě a srovnaně, už to nebylo takové doupě.
Stále s tím přiblblým úsměvem jsem opustil ložnici a šel do obýváku. Usměv mi však ztuhl na rtech, když jsem spatřil na gauči sedět naprosto zničeného Gerarda.
joj .. co se mu stalo ?
Vidí duhy ? Zapletl se znovu do drog ?
sakra to je napínavější než detektivka ..