4. října 2009 v 17:09 | Jannica
|
"Nemůžu odejít."
"Jak to?"
"Pro to, co se teď stalo."
"Hele nic to neznamenalo. Alespoň pro mě ne. Omlouvám se ti, jestli máš pocit, že jsem tě nějak zneužil, ale měl jsi mi říct, že je to poprvé. Vyhodil bych tě hned."
Zase jsem cítil, jak mě pálí oči. Proč jsem vůbec do LA jezdil? Abych se takhle zklamal? Měl jsem radši zůstat doma a snít si o tom dokonalém Gerardovi, který mi padne do náruče hned, co se mu objevím před očima.
Na chvíli jsem si představil ten nejhezčí romantický okamžik, který jsem si vysnil.
"Ne," řekl jsem, ze zavřených očí mi stekla jedna slza. "Neodejdu."
"Takže si přeješ, abych zavolal ochranku?" Naštvaně dveře zase zabouchl a přešel k telefonu.
"Ne!" zakřičel jsem na něj, když zvedl sluchátko. Pobaveně ho opět položil a otočil se ke mně.
"Aha, ty máš ještě záložní plán."
Neuniklo mi, jak si odfrkl. Zprudka jsem si sedl na zem a objal jsem si kolena, bylo mi hrozně. Ještě k tomu mě bolel zadek z toho, jak neopatrně se se mnou vyspal. "Když já…" zavzlykal jsem, už to opravdu nešlo vydržet. "Nechci se zase vracet do toho zatuchlýho penzionu. Vždyť ani nemám peníze na cestu domu."
"Dobře, tak v tomhle je problém. Zaplatím ti cestu a ty odejdeš. Ano?"
Pomalu jsem přikývl, vlastně jsem ani neměl moc na výběr. S velice špatným pocitem jsem od něj opatrně přijal peníze, které držel v natažené ruce. Dal mi toho dokonce trochu víc než jen na cestu, zřejmě to zamýšlel jako "odškodné". Chvíli jsem před ním jen tak postával a nejistě přešlapoval, než jsem si stoupl na špičky, abych mu mohl věnovat poslední polibek. Slzy mi nekontrolovatelně tekly z očí, když jsem si uvědomoval, že opouštím svou jedinou lásku, pro kterou jsem se tolik obětoval.
Brzy jsem se už ocitl na studené chodbě.
Opřel jsem se o zeď, brzy jsem po ní však sjel dolů na podlahu, jelikož jsem měl moc slabé nohy. Objal jsem si kolena a konečně jsem mohl dál úplně volný průběh emocím, nekontrolovatelně jsem se rozbrečel. Měl jsem zlomené srdce, připadalo mi, jakoby ho Gerard vzal, hodil na zem a rozdupal ho na cáry. Kde je můj sen? Kam se ztratil?
Vzhlédl jsem, když jsem slyšel něčí odkašlání. Spatřil jsem trochu staršího muže, který si mě starostlivě prohlížel. "Promiňte, nepotřebujete pomoc?" optal se mě milým hlasem a já pomalu zavrtěl hlavou.
"Mě už nepomůže nikdo," zavzlykal jsem.
"Smím se zeptat, co se vám stalo?"
"Gerard mě hnusně zneužil. A pak mě odkopl."
Viděl jsem, jak tomu muži zasvítili oči a najednou vytáhl takovou malou krabičku. Něco zmáčkl, takže to začalo červeně svítit a přidržel mi to u úst.
"Vy jste ten novinář, co tam jde?" optal jsem se s pozvednutým obočím.
"Ano. Mohl byste mi přesně říct, co se stalo?" Byl neodbytný. Poznal jsem, jak moc chce slyšet nějakou senzaci a také jsem věděl, jak by můj příběh rozmázl v novinách. Chvíli jsem mlčel, přemýšlel jsem o tom, že mu nic nemohu říct, protože bych ublížil Geemu a to nechci. Stále ho totiž miluju.
Najednou mě ale něco napadlo. Mohl bych…
"Ano." Kývl jsem. "Všechno vám povím."
Postavil jsem se a začal jsem mu hrdě vyprávět svůj příběh od začátku do konce, mou cestu sem jsem zdramatizoval tak, aby mě bylo ostatním líto. Když jsem byl u konce našeho prvního sexu, nedopatřením jsem se opřel o Gerardův zvonek.
Za chvíli Gerard vyšel ze dveří, podívat se, jestli už je ten reportér tady. Spatřil jen mě, jak vyprávím všechno z jeho soukromí. Naprosto se zděsil.
"Přestaň mu to říkat!" zakřičel na mě, všechno se však nahrávalo a on si to uvědomil až příliš pozdě."Kurva co si myslíš? Copak nevíš, co to se mnou udělá? Zničí mě to!"
"Ty jsi zničil mě a já zničím tebe," řekl jsem mu přímo do očí a pokračoval jsem ve vyprávění, byl jsem u té části, jak jsem brečel a říkal mu, že to bylo moje poprvé.
"Dejte mi tu pásku!" rozčiloval se Gerard. "Okamžitě! Vy jste mě neslyšel?"
"Nedonutíte mě k tomu. Není to má povinost. Vy snad ani nemáte ponětí, jak cenný to je materiál."
"Tak cenný?" Gee si sáhl do kapsy, vytáhl peněženku a z ní vykouzlil sto dolarlů.
"Za tohle dostanu víc," rozčiloval se novinář. Když ale obdržel částku v hodnotě šest set dolarů, zmlkl, peníze přijal a zmizel pryč, samozřejmě bez diktafonu.
"Pojď se mnou," zavrčel objekt mého zájmu a vtáhl mě do svého pokoje. Strčil do mě, takže jsem spadl do jednoho křesla. "Copak ses úplně zbláznil?!" Zaječel na mě. "Tohle nesmíš nikomu říkat!"
"Proč ne?" pokrčil jsem rameny. "Nelžu, tak co."
"Ty to nechápeš?"
"Ne! Chápu to, že sis chtěl se mnou jen užít a pak jsi mě jen odkopl! Je mi jedno, co by z tebe udělal bulvár! Ze mě je teď zneužitá troska a to jen díky tobě!"
Chytil se za hlavu a vztekle popošel k sedačce, na kterou se rozvalil. Pohotově z kapsy vytáhl cigaretu a zapálil si, já znechuceně nakrčil nos.
"Nesnáším, když někdo kouří v hotelovým pokoji."
"Drž už sakra hubu!" zařval na mě. Já se celý roztřásl a schoulil jsem se do klubíčka. Nechtěl jsem, aby na mě křičel. Bolelo to pak ještě víc. "Takže teď mám na krku ještě tebe." Trochu zmírnil hlas. "Bezva. Nemohlo se mi stát už nic horšího."
Snažil jsem se být úplně malinký a neviditelný, bylo mi najednou trapně z celé mé přítomnosti. "Když já… Tohle měl být nejšťatsnější den v mém životě."
Opět si odfrkl a mě se udělalo ještě hůř. "Seš tak paranoidní jak platonicky zamilovaná puberťačka. Kolik ti prosim tě je?"
"Dvacet dva…" zašeptal jsem. Věděl jsem, že mě bude považovat za děcko, že mě nebude brát v potaz a i když mu budu stále viset na krku a nezbaví se mě, budu mu ukradený.
Otočil ke mně hlavu a prohlížel si mě. Koukal jsem do těch jeho nádherných očí a nemohl jsem uvěřit, že je to opravdu on. Mělo to být jiné… Kolikrát za dnešek jsem už tuhle větu řekl?
"Odjel jsem ze dne na den sem, tak moc jsem tě chtěl vidět." Povzdechl jsem si. "Ani nevíš, jak moc jsem o tobě snil. V počítači mám skoro deset tisíc tvých fotek, znám každé video s tebou, všechny rozhovory. A samozřejmě vlastním všechny tvé knížky."
"A která se ti líbí nejvíc?" Najednou jsem v jeho očích viděl zájem, trochu jsem se na něj usmál a on mi úsměv oplatil.
"Tvůj životopis," odpověděl jsem. "Je tak procítěný, když jsem to četl, připadalo mi, jakobych byl vážně ty, nebylo těžké se do toho vžít, protože mám podobný příběh."
"Opravdu?"
Přikývl jsem a opět jsem se na něj zahleděl. "Bylo to někde veselý, někde dojímavý, zkrátka od každýho kousek. Myslím, že je to tvá nejlepší knížka. A ještě Úsvit, ta, co teď vyšla. Přečetl jsem jí už skoro třikrát."
N a okamžik se zasmál a típl cigaretu o popelník na konferenčním stolku. Líbilo se mi, že už se na mě netváří tak kysele. Dokonce to vypadalo, jakobych mu tu snad nevadil. "Na co jsi myslel při psaní?" Optal jsem se ho, dost mě to zajímalo.
"No… vlastně na nic. Víš, nepíšu skutečný knížky, všechno je to skoro celý jen fikce. Vymyslím si příběh a psaním ho dovedu k dokonalosti. Baví mě to, i když se přes nějaké části kolikrát nemůžu dostat."
"Ze všech tvých knih je poznat, že rád píšeš," upřímně jsem se na něj usmál.
"Je to způsob, jak utéct od reality."
Přikývl jsem a sledoval jsem ho, mezi námi zavládlo na delší dobu ticho. Asi jsme každý přemýšlel o svých věcech, mě najednou začal Gerard připadat celkem fajn. On přece nemohl vědět, že je to můj první sex. Ale pravda je, že se ke mně choval dost hnusně.
"Promiň…" řekl najednou, jakoby mi četl myšlenky. "Neměl jsem s tebou spát, mrzí mě to."
Neodpovídal jsem mu, jen jsem začal zkoumat špičky svých bot. Také mi to bylo líto a hlavně to bolelo.
"Ale pak to s tím novinářem… tos opravdu přehnal."
"Já vím." Kousl jsem se do rtu. "Nevěděl jsem, co mám dělat. Nechtěl jsem odjet zpátky do Jersey."
"Ty bydlíš až tam?"
"Jo…"
"Páni, musíš mě mít opravdu rád." Zvedl obočí a opět se začal smát tím svým roztomilým smíchem.
"To jo, je to už pět let."
Vykulil na mě oči a pak obdivně hvízdl. "To jsi začal v sedmnácti."
"A den ode dne ses mi zdál lepší a lepší, až se to prostě nedalo vydržet a já přijel."
Koukal na mě a nevěřícně kroutil hlavou. Cítil jsem se trochu trapně, opravdu jsem si připadal dost naivní a hloupý. Ale vlastně - potkal jsem ho, tak co. To byl přece můj cíl. Naplánoval jsem si něco, co mi vyšlo. No, ne tak docela.
ééjá....ted se mi pojede hezky na intr xD