close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

When the dream comes true 6

11. října 2009 v 22:01 | Jannica |  When the dream comes true

Omluvám se, že teď moc nepřidávám, ale o víkendu nemám tolik času, před týden se t snad zlepší:) Taky mám asi půl kapitoly What Next, ten André je tam tak zapeklitej, že jsem se úplně sekla:D

No, pokud se podaří a pokud Laivine donutím k pokračování, tak tu od ní možná bude nádherná a děsně smutná povídka. Četla jsem těch několik kapitol, co má hotových a děsně se mi to líbí, dufám, že jí tímhle trochu popíchnu:)

A teď už si užijte tohle:D



Uvědomil jsem si, že pokud budu chválit jeho knihy, nikdy ho nebudu nudit. Takže až naše konverzace začne váznout, stačí se zmínit o nějakém z těch profláknutých titulů.

Gerard se právě zahleděl na své nehty, aby mohl zkontrolovat jejich stav, než se opět obrátil ke mně. Trochu se usmál, už nebyl tak nepřátelský jako předtím. Trochu jsem se rozechvěl, když jsem si už po několikáté za ten den uvědomil, že je to opravdu on.

"Hele Franku…" řekl najednou. "Co děláš dneska večer?"

"Uhm, já…" začal jsem koktat a asi jsem i výrazně zrudnul. On na mě pobaveně hleděl a čekal na mou odpověď. Pozval mě na rande? Mohl bych se mu líbit? Vážně by se mnou chtěl někam jít? "Myslel jsem, že si prohlédnu město." Vypadlo ze mě nakonec.

"Aha…" Odvrátil pohled někam na stěnu a začal jí znuděně sledovat.

"Ale to klidně můžu odsunout na jidy!" Vyhrkl jsem rychle a nadskočil na sedačce, dychtivě jsem hleděl do jeho tváře. On se zasmál a trochu se kousl do rtu, tvářil se na mě jako na malého magora. Moje tváře hořely rudou barvou a já v tu chvíli chtěl být úplně maličký a neviditelný.

Proč nemůžu být trochu sebevědomý a jistý sám sebou? Proč mám mezi vlastnostmi tuhle hroznou ukvapenost? Nejsem vůbec taktní a už vůbec ne rozumný. Chtěl jsem před ním působit sexy a jistě, trochu se mi to nevyvedlo a teď si připadám jako úplný trouba.

"No tak bys se mnou mohl zajít někam na skleničku, co řikáš?"

"Úžasný!" Vyjekl jsem a na okamžik se mi zatmělo před očima. "Tak rád s tebou půjdu! O tom se mi ani nesnilo, je to super nápad!"

Zase jsem se zarazil a zamáčkl se více do sedačky. To jednou nedokážu dřív myslet než mluvit?!

"Dobře, tak si mě vyzvedni v osm před timhle hotelem."

Horlivě jsem přikývl a zůstal sedět na místě, pomalu jsem rozdýchával to, co se mi za posledních pár sil stalo.

"No a teď už jdi!" Popohnal mě.

Opět jsem kýval jako cvičená opice a kvapně jsem odešel z jeho apartmá. Ani se se mnou nerozloučil, ale to mi nevadilo. Měl jsem v hlavě jen ten dnešní večer.

***

Domů jsem přišel v půl šesté a hned jsem se začal připravovat. Znovu jsem se vysprchoval, učesal, navoněl, vytrhal si obočí, oholil si chlupy všude kde se dalo, vybral jsem si nějaké vhodnější nóbl oblečení (džíny a triko - zase) a vyfoukal jsem si fénem vlasy, abych je měl hustší a krásnější. Pak jsem si ještě nandal na ruku malý náramek z provázků pro štěstí, který mi dal Steve k narozeninám a usmál jsem se na sebe do zrcadla. Slušelo mi to, musel jsem se pochválit.

Zachvátila mě hrozná panika, když jsem si všiml, že už je půl osmé. Pomyslel jsem si, že to nestíhám a rychle jsem vypadl pryč. Cesta metrem se zdála být nekonečná, počítal jsem vteřiny, minuty, bál jsem se, že to nestihnu.

Konečně jsem vystoupil na správné zastávce a rozeběhl jsem se. Bežel jsem asi dvě minuty, než jsem si uvědomil, že bych se mohl zpotit a smrdět, raději jsem tedy chůzi zvolnil a neustále jsem se koukal na hodinky. Usmíval jsem se jako měsíček z té nervozity, ale když jsem si uvědomil, že bych si tím mohl poškodit pleť, začal jsem se tvářit neutrálně.

Dorazil jsem před hotel. Měl jsem pět minut zpoždění, avšak přesto jsem Gerarda nikde neviděl. Rozhlížel jsem se na všechny strany, chodil jsem sem tam, nahlížel jsem i za všemožné rohy, prozkoumal jsem každou lavičku. Nikde nebyl.

Pomyslel jsem si, že ho něco zdrželo a posadil jsem se vedle nějaké staré paní, která se snažila luštit titulky v novinách. Divně u toho mžourala, ale nevěnoval jsem jí nijak zvláštní pozornost. Raději jsem se koncentroval na Gerarda a snažil jsem se nacvičit si nějaké věty, které by nezněly jako od idiota.

Uplynulo čtvrt hodiny. On nikde. Začal jsem se trochu bát, že se na mě vykašlal. Ovládl mě takový nepříjemný pocit, jakési tušení, které mnou zacloumalo, jako bych byl jen papírová hračka. Srdce mi spadlo hluboko do kalhot a odmítlo vylézt, když jsem si uvědomil, že možná vůbec nepřijde.

Uplynulo půl hodiny. Vstal jsem z lavičky a protáhl jsem se, z toho sezení mě bolel zadek. Začal jsem chodit sem tam a hlavou se mi honily ty nejčernější myšlenky. Najednou jsem zahlédl chomáč černých vlasů v chumlu lidí, s úsměvem jsem se tedy vydal tím směrem.

Propletl jsem se lidmi, avšak ta postava, za kterou jsem šel se otočila a odešla. Nebyl to on, Gerard je totiž vyšší a úplně jinak chodí. Povzdechl jsem si a rozhodl jsem se, že se vydám zpátky. Byl jsem zklamaný. Hodně zklamaný.

"Franku!" slyšel jsem najednou volání. Projela mnou neočekávaná vlna nové naděje a já sebou trhnul. Otočil jsem se za tím hlasem. Spatřil jsem Gerarda, jak ke mně jde loudavým krokem. Hlavu měl jemně nakloněnou a jeho ruce byly vražené hluboko do kapes.

"Jdeš pozdě…" lítostivě jsem prohodil, když jsme k sobě došli.

"Já vím, promiň mi to. Nějaký kreténi mě hrozně zdrželi."

Usmál jsem se na něj a všechno jsem mu odpustil. Bylo to pro mě dostatečné odůvodnění a dál jsem se nevyptával, věřil jsem mu.

"Kam půjdeme?" Optal jsem se a vzhlédl jsem k němu. Jelikož jsem byl menšího vzrůstu, připadalo mi, jakobych koukal do výšin na boha.

"Znám jeden slušný podnik, mohlo by se ti tam líbit."

Pobídl mě a vyšli jsme jedním směrem, pochopil jsem, že nejspíš míříme na parkoviště. Zašli jsme do nějaké podzemní garáže a já mohl spatřit obrovskou černou limuzínu. Údivem mi spadla čelist dolů a ani jsem nevnímal, že k nám hned přispěchal šofér a překotně nás zdravil.

"Zavez nás do Excellent Café!" řekl Gerard, pak mi poodržel úplně ty zadní dveře, abych mohl nastoupit. Auto obešel a sedl si vedle mě z druhé strany, řidič už startoval.

Nikdy jsem nezažil podobnou jízdu. Bylo to něco dokonalého, neuvěřitelného. Auto nedělalo skoro žádný hluk, lehce klouzalo po silnici a mohlo jet rychle, anižbych se začal bát. Interiér byl naprosto luxusní, kožené sedačky byly měkké a pohodlné.

Když jsem si úplně všechno uvnitř prohlédl a prozkoumal jsem všechny přihrádky a přístroje, které jsem měl u sedadla, otočil jsem se k Gerardovi. Koukal před sebe a tvářil se přinejmenším znuděně. Jeho to auto vůbec tak nebere?

Pomyslel jsem si, že je asi zvyklý a dál jsem to neřešil, věnoval jsem se páčce, která bylo po mé pravé ruce. Bylo to na úpravu sedadla, docela jsem si s tím vyhrál. Rozum zůstával stát nad tím, kolika směry se to dalo otáčet. Měl jsem štěstí, že si mě Gerard nevšímal, jinak by si o mě myslel, že jsem naprostý magor.

Jeli jsme poměrně dlouho, zastavili jsme asi až za hodinu.

Šofér zaparkoval a vyskočil z auta, nejdříve otevřel dveře mě, pak Gerardovi.

"Mám na vás čekat, pane?"

"Ano, pak nás asi zavezete rovnou do mé vily."

Srdce mi poskočilo radostí, když jsem si uvědomil, že uvidím, jak vypadá jeho dům.

"Jé, my půjdeme k tobě?" Optal jsem se natěšeně jako malé dítě na lízátko a vzápětí jsem zase zalitoval, že jsem si nejdřív nerozmyslel, co řeknu, než jsem začal mluvit.

"Pokud ti to nebude vadit."

"Samozřejmě, že ne."

Usmál se na mě podržel mi dveře, když jsme vstupovali do podniku. Líbilo se mi, že se ke mně teď choval tak galantně, nejspíš mi chtěl vynahradit to předtím.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 11. října 2009 v 23:35 | Reagovat

No bezvadnee.:)
Bude někdy i nějaký Gerardův pohled? Mě by jeho pohled na to všechno opravdu zajímal.:D

2 Aless Aless | 12. října 2009 v 7:20 | Reagovat

Jo, z Gerardova pohledu by to mohlo bejt hodně zajímavý =D... ale je moc hezký =D...Když Gee nepřicházel opravdu jsem si myslela že ho pozval jen aby ho mohl vyhodit ×D

3 Senii Senii | Web | 12. října 2009 v 12:25 | Reagovat

KU*VA, HLASUJTE!!!!
http://kapelaroku.cz/hlasovani#duel_1

4 Senii Senii | Web | 12. října 2009 v 12:37 | Reagovat

že by u Geeho takovej obrat?? nevím, ale nějak mu pořád nevěřím, přestože bych moc chtěla

5 Petra Petra | 12. října 2009 v 13:02 | Reagovat

omg omg.... no k tomu se nic jinýho říct nedá xD

6 wiwi wiwi | 12. října 2009 v 15:48 | Reagovat

bojím sa že sa s nim iba hrá...... dúfam že to Frankie nejako prezije a nájde si niekoho lepsieho...XD

7 Hedr Hedr | Web | 12. října 2009 v 16:50 | Reagovat

hefký...

8 cemetery385 cemetery385 | E-mail | Web | 12. října 2009 v 17:54 | Reagovat

Mám chuť zabít Gerarda!! On se chová jako naprosto nechutný kapitalistický prase!!! Fuj, nesnáším takový lidi, je naprosto jasný, že ho má jen do postele.
Zajímá mě, co se stane dál...! xD

9 Darek Darek | Web | 12. října 2009 v 21:20 | Reagovat

Moc rád todleto čtu.

10 fallen angel fallen angel | Web | 21. října 2009 v 18:57 | Reagovat

já jsem čekala že nepříjde vůbec :D

11 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 23. října 2009 v 14:33 | Reagovat

Tvl prej holil jsem si chlupy všude kde se dalo! xD to je fakt malý pako... s tou sedačkou jak blbnul... haahahahah!

12 iWusZka iWusZka | Web | 28. října 2009 v 11:47 | Reagovat

Hehe... napínavé.

13 Laivine Laivine | 21. listopadu 2009 v 0:39 | Reagovat

Ach...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama