Listopad 2009

What do they know 18

30. listopadu 2009 v 21:56 | Jannica |  What do they know

Pokud máte rádi dlouhé kapitoly plné přímé řeči, myslím, že se vám tohle může líbit. Dost věcí se tu vysvětlí a vlastně by to mohla být i poslední kapitola nebo tak něco, ale to by mi bylo líto a navíc mám ještě rozmyšlených pár věcí. A ty nehodlám narvat do hrozného a depresivního epilogu :D


Nebezpečné Líbánky - Dodatek

28. listopadu 2009 v 14:57 | Jannica |  Nebezpečné Líbánky
11 part - dodatok mimo frerardu

Takže v tomto článku sa nebude vyskytovať ani Gee ani Frankie ani nikto z iných osôb... prosím, dajte tomuto článku šancu. Rozoberám tu 11.september - ako to bolo. Popíšem tu kto a prečo spáchal útok na new yorské dvojičky, čo sa dialo a ako to dopadlo. Tento článok nebude odkopírovaný len založený na podkladoch a údajoch z vyhladávača na internete. Väčšina článku bude napísaná mojimi názormi. Slová a sled článku taktiež. Myslím, že deň utrpenia newyorčanov a empatických ľudí si zaslúži aspom Vami čiastočnú pozornosť o ktorú sa pokúsim v tomto článku.



When the dream comes true 11

25. listopadu 2009 v 15:08 | Jannica |  When the dream comes true

To koukáte, že přidávám každý den, co? Jsem už úplnej fanatik :D
Víte, co je zvláštní? Tenhle blog mám asi tak dva roky a celé ty dva roky přidávám nové díly téměř každý den. Žádný výpadek, když odjedu na prázdniny, tak to přednastavím. To je hrozný, jak se můj život skládá pořád jen z psaní. By mě zajímalo, jak dlouho mi to ještě vydrží, kdy mi dojdou nápady, a co budu dělat dál. Abych řekla pravdu - nedovedla bych si představit svůj život bez psaní Frerardů. To už je asi jen čistá závislost. A nebo jsem prostě magor.



What do they know 17

24. listopadu 2009 v 12:14 | Jannica |  What do they know

Jsem moc ráda, že se vám to tak líbí, úplně mě to nabíjí novou energií na psaní:)

Vážně mě tohle baví, možná proto, že u toho nemusím tak přemýšlet co dál, ale všechno mě to tak nějak samo napadne. Jen prosím z téhle kapitoly nebuďte zmatený a zkuste pořádně pochopit Frankovu situaci :D

Jinak ještě pro informaci - myslím, že se brzy můžete těšit na tu vaší povídku odehrávající se v první třídě základní školy :D To je totiž další věc, která mě teď baví :)


Nebezpečné Líbánky 10 - The end

23. listopadu 2009 v 16:33 | Janhe |  Nebezpečné Líbánky
Tak, máme tady konec, doufám, že se to vám všem líbilo alespoň tak, jako mě. Při čtení téhle povídky jsem někde snad ani nedýchala, jak napínavé to bylo:) Ještě jednou moc děkuju Janhe, která mi tento příběh poslala. Kdyby někdo z vás chtěl, tak mail je -Jannica-@seznam.cz, můžete mi zaslat nějaký svůj výtvor, ta výzva asi nikdy neskončí:)

Ještě bude k téhle povídce dodatek, který vám všem doporučuju přečíst.
____________________________________________


,,Niéééé, nerobte to, zastavte!" vletel som do izby a doktor čo sa práve dotkol nejakého spínača na prístrojoch sa lakol a nahnevane po mne pozrel.
,,Pán Way, toto nemôžete." povedal mi prísne.
,,Prepáčte, ale nemôžem to dovoliť, nedokážem to." moje prosebne hľadiace oči spadli z doktora na Frankieho. Zazdalo sa mi, že jemne pohol rukou. Nedokázal som z neho spustiť zrak.
,,Pán Way, stalo sa Vám niečo??" pýtal sa ma doktor.
,,Pán Way, vnímate ma?" a začal pred mojimi očami mávať rukou.
,,Pro-prosím?" keď som sa spamätal uvedomil som si, že som musel vyzerať ako keby som videl ducha. Oči som mal otvorené čo najviac to išlo a ústa takisto.
,,No, že či sa vám niečo stalo, či ste v poriadku."
,,Prepáčte, len sa mi zazdalo..... nie, nič som v poriadku. Len prosím odíďte, nechajte ma s Frankiem osamote." doktori len pokrčili ramenami a odišli. Podišiel som k Frankiemu a sadol si k nemu na kraj postele. Chytil som ho za ruku.

When the dream comes true 10

22. listopadu 2009 v 13:06 | Jannica |  When the dream comes true

Omlouvám se za čekání. Ach, kde jsou ty časy, kdy jsem přidávala každý den...
No, asi v nedohlednu. Ale to je teď jedno, každopádně doufám, že se vám tohle čekání alespoň trochu vyplatí. Hehe >:)



What do they know 16

18. listopadu 2009 v 19:57 | Jannica |  What do they know
Gerard se najednou choval jinak. Více vyhledával mou společnost a občas si se mnou i povídal, snad proto, že už přede mnou neskrýval tolik věcí. Věděl jsem, že mi důvěřuje a to mě příjemně hřálo u srdce, začal jsem si připadat důležitěji než předtím. Snažil jsem se tu být kdykoliv pro něj a možná jsem tím trochu zapomínal na sebe, to mě avšak tolik netrápilo. Asi proto, že jsem ho měl tak moc rád - že jsem se zamiloval. Byl pro mě neuvěřitelně moc důležitý a tak ani není divu, že jsem každé jeho slovo, každý problém, hltal všemi doušky a snažil jsem se mu nějak ulehčit situaci, vyslechnout ho a pomoci.


Nebezpečné Líbánky 9

16. listopadu 2009 v 13:58 | Janhe |  Nebezpečné Líbánky
,,Pán Iero, čo?!!" začal som mať nervy na všetkých doktorov. Nie a nie sa vykoktať z toho čo sa pacientovi stalo. Oni si myslia, že keď sa to budú snažiť povedať pomaly a súcitne tak tým ušetria bolesť blízkych. Pritom si málo uvedomujú, že práve takýmto oznamovaním spôsobia najbližším osobám ešte väčšie napätie a stres a tým aj väčšiu bolesť, ktoré už aj tak pocitujú pri čakaní počas viachodinovej operácie alebo pri čakaní na výsledky.
,,Bohužial, pán Iero upadol do kómy. Nech sme robili čo sme mohli nedalo sa zabrániť tomuto stavu. Krvácanie do mozgu prišlo príliš rýchlo a silno. Teraz ho prevezieme na izbu a napojíme ho na prístroje ktoré budú sledovať jeho telesné a psychické zmeny."


When the dream comes true 9

13. listopadu 2009 v 22:12 | Jannica |  When the dream comes true

"Frankie, možná bychom mohli přejít k té prohlídce mého domu, ne?" Tak tajemně se pousmál, když se ode mě odtrhl a podíval se mi hluboko do očí. Přikývl jsem, protože jsem na to byl opravdu natěšený. "Nemůžu se dočkat, až uvidíš mou koupelnu." V očích mu zasvítilo, zkousl si ret. Mě ta poznámka však trochu vykolejila.

"Ještě jsme si nedopili ani to víno." Namítl jsem.

"To nevadí, Sarah to ráno uklidí."

"Není to plýtvání?"

Trochu se zamračil a na okamžik se zdálo, jakoby nad tím zauvažoval. "Pokud to vidíš tak," vzal obě skleničky a jednu mi podal. "v tom případě ještě jednou na nás." Přiťukli jsme si. Nemohl jsem si nevšimnout, jak rychle vypil Gerard svou skleničku. Já byl o něco pomalejší, protože mě zarazilo to, co říkal. Na nás?


What do they know 15

10. listopadu 2009 v 14:46 | Jannica |  What do they know

Tohle mě baví. Tohle mě hodně baví. Tohle mě moc a moc baví:)

Jinak promiňte, že moc nepřidávám, i když nějaké díly vlastně mám, ale poslední dobou je všechno nějaké hektické (už se takhle omlouvám dlouho, co?), svět se točí a já nemám chvilku pro sebe - tzn. pro Frerard, protože z toho se vlastně skládám. (Jsem fanatický magor, ale ve škole se prostě nedá myslet na nic jiného, než na...
Dobře, raději vám nebudu popisovat na co myslím, spíš si to přečtěte a napište mi k tomu nějaký komentář, ať mám radost :D



Nebezpečné Líbánky 8

8. listopadu 2009 v 12:01 | Janhe |  Nebezpečné Líbánky
,,Vážený pán Way, nemám dobré správy." keď mi to doktor povedal bol veľmi nervózny a vyzeral dosť zamyslený, asi rozmýšlal ako mi tú správu má povedať.
,,No doktor hovorte, čo je s Frankiem?" naliehal som.
,,Pán Iero má mnohé pohmliaždeniny, rozbitú hlavu v ktorej rane ma infekciu vysokej intenzity a ..."
Ja som po ňom pozeral s vyvalenými očami a otvorenými ústami. Aké ,,a,, čo za ,,a,, to mu nestačí, že Frankie ma toľko úrazov a ešte ide dodať nejaké ,,a,,?
,,A?" spýtal som sa ho naliehavejšie, prísnejšie a už s trochu zvýšeným hlasom.
,,Viete, pán Iero má veľmi malú šancu k tomu aby začal znovu chodiť, už sme to aj jemu oznámili, je mi to moc ľúto." pozrel sa na mňa súcitným pohľadom, otočil sa a odišiel.

When the dream comes true 8

5. listopadu 2009 v 8:01 | Jannica |  When the dream comes true

EDIT: Ještě oznamuji, že jsem právě změnila design (pokud jste si toho nevšimli - nemožné), tak doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit :D Já osobně jsem s tím skoro spokojená, potřebovala jsem prostě jen něco optimističtějšího a barevnýho:)

A jen tak mimochodem - tahle povídka mě začala nějak bavit... Hehe :D

Can´t see the rainbow 20

3. listopadu 2009 v 15:49 | Jannica |  Cant see a rainbow
To koukáte, co?:)

Na tuhle povídku jsem nezapomněla, jen jsem nevěděla, jak začít další kapitolu. Včera jsem zatla zuby a nějak ten zásek překonala, snad to teď půjde snadněji.

Jestli si to nepamatujete, tak minulý díl skončil tím, jak odcházeli od Gerardových rodičů. Ale to stejně není nijak podstatné...

A jen tak mimochodem... tahle povídka mě už vážně nebaví tolik co dřív. Je to tím, že se tam nic neděje a tak se mi ani nechce nic vymýšlet. Vím, můžu si za to sama.. Vlastně jsem to začala psát jen kvůli poslední kapitole :D