close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Can´t see the rainbow 20

3. listopadu 2009 v 15:49 | Jannica |  Cant see a rainbow
To koukáte, co?:)

Na tuhle povídku jsem nezapomněla, jen jsem nevěděla, jak začít další kapitolu. Včera jsem zatla zuby a nějak ten zásek překonala, snad to teď půjde snadněji.

Jestli si to nepamatujete, tak minulý díl skončil tím, jak odcházeli od Gerardových rodičů. Ale to stejně není nijak podstatné...

A jen tak mimochodem... tahle povídka mě už vážně nebaví tolik co dřív. Je to tím, že se tam nic neděje a tak se mi ani nechce nic vymýšlet. Vím, můžu si za to sama.. Vlastně jsem to začala psát jen kvůli poslední kapitole :D




Přes týden jsme se zase tak často neviděli a ačkoliv jsem si to nerad připouštěl - nevadilo mi to. Potřeboval jsem být chvíli sám, přemýšlet a snít, zkrátka si srovnat vlastní myšlenky. Když jsem byl s Frankem nebo s přáteli, neměl jsem čas sám na sebe a to mi hrozně vadilo.

Bavilo mě se jen tak flákat na posteli, poslouchat hudbu a dělat všelijaké vylomeniny. Občas mi připadalo, jakobych se vrátil do svých školních let, ale na to jsem nechtěl myslet. Ano, choval jsem se divně. V práci i doma. Byl jsem jako vyměněný.

Nikdo to nechápal, avšak pocit uvnitř mě naznačoval, že je to tak správně. Mohl za to Frank. Ještě nikdy mě nikdo nepřinutil se chovat tak podivínsky, když to začalo, dokonce jsem si myslel, že jsem zešílel. Nikdy jsem se neusmíval tak často a nikdy jsem nebyl duchem nepřítomen téměř celý den.

Dokonce jsem v práci rozbil několik talířů. Málem mě vyhodili a to mě trochu probralo. Nebýt mých úžasných přátel, zřejmě bych teď byl nezaměstnaný. I hosté to těžce nesli, zvlášť, když jsem jednoho polil červeným vínem. Ten účet za čistírnu byl pořádně mastný, ale mě to kupodivu ani moc nevadilo. Byl jsem zkrátka rád, že to nedopadlo hůř.

Nedokázal jsem se soustředit na televizní zprávy nebo noviny, vlastně mě ani nezajímalo, co se děje okolo. Navíc mi vždycky myšlenky sklouzly jinam a v takové chvíli pro mě bylo to nejdůležitější snít. Vlastně jen v tom určitém kouzelném okamžiku jsem žil.

Zrovna jsem se válel na posteli s rukama pod hlavou a přiblble jsem koukal do stropu, když se ozval domovní zvonek. Raketovou rychlosí jsem vyétl na nohy, neboť jsem na tu chvíli čekal už více než hodinu. Vlastně od té doby, co jsem přišel z práce.

Popadl jsem do náruče to malé rozkošné stvoření a opět jsem ho měl plnou hlavu.

"Ahoj," pozdravil nejdřív a pak se natáhl pro polibek. Ještě víc jsem si ho na sebe natiskl, když se naše rty setkaly, a nohou jsem zabouchl dveře. Lekl se, když udělaly ten protivný prudký zvuk a trochu sebou cukl.

"Jak se máš?" Optal jsem se ho se zájmem, sotva jsem měl tu čest si konečně prohlédnout jeho dokonalou tvář. Vzal jsem mu z ruky hůl, aby si mohl odložit deštník. Ačkoliv bylo stále ještě léto, venku bylo hnusně a pršelo.

"Ale jo, jde to. I když se doma někdy dost nudím."

Pohladil jsem ho a šel jsem mu okamžitě udělat kafe, protože byl zvenku celý promrzlý. Stupidní úsměv neopouštěl mou tvář a já si pomyslel, že dnes je můj šťastný den.

Zatímco jsem pohledem rentgenoval konvici, ve které začínala bublat voda, Frankie jen tak bloumal po obýváku a opatrně si všechno osahával. Stále si na nové prostředí nezvykl, pořád se jen diví, kde je.

Zalil jsem nám kávu a oba šálky jsem položil na tác, šel jsem je dát na malý stolek před sedačku.

"Frankie?" Zavolal jsem ho, jelikož už v pokoji nebyl. Po chvíli se vynořil z mé pracovny jako duch a narazil hlavou do skříně.

"Jau," pronesl a zamířil za mnou.

Těsně před tím, než stačil narazit do pohovky jsem ho k sobě strhl a posadil se s ním. Byl jsem šťastný, když mohl být zase u mě. Držel jsem si ho v náručí a pořád jsem si ho musel prohlížet, zdál se mi tak dokonalý. I když jsem vlastně za tu dobu, co spolu jsme, poznal i spoustu jeho špatných vlastností. To mi ale nevadilo, naopak. Jeho chyby se staly jeho předností, zbožňoval jsem je.

A jaké chyby? Nerad chodil ven, mezi lidi. Chápal jsem to, byl prostě introvertní a společnost mu nedělala dobře. Také měl občas problémy se spřávně vyjadřovat, často jsem musel odezírat z jeho gest nebo zoufalého výrazu. Hodně žárlil, když jsem šel ven s někým jiným nebo mu neřekl něco úplně podle pravdy. Dělal ukvapené závěry. Občas se choval odtažitě, jakoby mě třeba i nerad viděl a to bylo vážně hrozný, avšak věděl jsem, že jeho chování není odrazem toho, co si myslí. Ale úplně nejhorší bylo to, jak moc se občas litoval. Vždycky se potřeboval ujišťovat v tom, že ho mám rád a že je hezký, chtěl, abych mu to stále opakoval. Samozřejmě, že mi to tolik nevadilo, ale počase mi to začalo lézt na nervy.

Podíval jsem se na něj. Vypadal strašně roztomile, když se ke mně tak tulil a usmíval se. Chytil jsem ho za ruku a krátce jsem mu jí promnul, protože měl stále chladné prsty z venku.

"Co děláš v neděli?" optal jsem se ho a posunul si ho trochu blíž, klouzal dolů.

"Zítra? Nic."

"Tak to bychom mohli někam vyrazit."

Otočil se na mě a překrásně se usmál, obličej se mu rozzářil. "A kam?"

"Někam pryč z města." Zamyslel jsem se. "Do přírody."

"To zní skvěle." Natáhl se pro krátký polibek a mě opět tak příjemně zamrazilo. "Jenom pokud nebude zase pršet."

"Nemělo by. A kdyby ano, tak bychom mohli zůstat tady." Ta představa byla více než lákavá, připadalo mi to jako skvělý nápad s ním jen ležet, povídat si, poflakovat se.

Zasmál se, protože přesně věděl, na co myslím. On měl asi tolik špatných vlastností jako já. A jedna z těch mých byla lenost. Ale jen občasná, pochopitelně.

"Ty bys ten den chtěl prospat, co?" Nepřestával se pochechtávat.

"V tomhle počasí klidně." Pohodil jsem hlavou směrem ke kapkám deště, které hlasitě bubnovaly na okna. "A teď mě napadlo, jestli bys tady dneska nechtěl přespat." Obrátil jsem k němu pohled a otočil jsem si k sobě jeho hlavu, abych viděl, jak se tváří.

"No, rád bych. Ale doma je Bella sama."

"Tak pro ní zajedeme, ne?"

"Hm, když ona není zvyklá na cizí prostředí a…"

"Nevymlouvej se!" Šťouchl jsem ho do břicha a začal jsem se s ním zvedat. "Tak si prostě bude muset zvyknout. Jednou se sem třeba nastěhuješ a co pak…"

"Jenom jestli ovšem budu chtít." Rozesmál se a rychlým krokem se vydal do chodby.

Chytil jsem ho dřív, než stačil narazit do zavřených dveří. "Vsaď se, že budeš." Zašeptal jsem mu do ucha, zatímco jsem ho zazadu objímal. "Odmontuju pro tebe úplně všechny dveře. Aby sis neublíži když budu v práci."

Zase se rozesmál a otočil se ke mně, začali jsme se dlouze líbat. Jeho rty byly příjemně horké a jemné, musel jsem na ně být neuvěřitelně moc opatrný. Chutnal skvěle jako vždycky a tak ani není divu, že jsme tam tak stáli asi něco přes čtvrt hodiny. No co, hrozně dlouho jsme se neviděli.

Konečně jsme se nějakým způsobem dostali do auta, i přes ten slejvák venku.

"Je tu hrozná zima…" zamručel a natáhl ruku, aby pustil topení.

Odstrčil jsem jeho prsty na správný čudlík, jelikož se právě chystal zapnout klimatizaci. Konečně jsme vyjeli.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hedr Hedr | Web | 3. listopadu 2009 v 17:27 | Reagovat

juuu :-)

2 Senii Senii | Web | 3. listopadu 2009 v 17:31 | Reagovat

to abych se snad těšila na poslední díl, ne? ne, já si tento příběh docela užívám ;D
jo a představa Geeho jak odmontovává všechny dveře.. k popukání. celkově Gee a jakákoliv domácí práce mi nejde k sobě

3 ... ... | 3. listopadu 2009 v 18:07 | Reagovat

pozerám s otvorenými ústami, že ono pribudlo pokračovanie :D

4 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 3. listopadu 2009 v 18:11 | Reagovat

oddechovkaa :) náhodou, mě se to líbí :)

5 JajPi JajPi | Web | 3. listopadu 2009 v 21:05 | Reagovat

ach, mě ta story připadá skvělá.. vždycky si u ní tak odpočinu :)

6 Danda Danda | 4. listopadu 2009 v 11:41 | Reagovat

Jak říká JajPi... A líbí se mi ten nápad... :)

7 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 6. listopadu 2009 v 11:53 | Reagovat

Hahahah... já tuhle story náhodou miluju xD ty situace tam jsou děsivě roztomilý :-)

8 Tez Tez | 6. listopadu 2009 v 19:39 | Reagovat

já jí mám nejrači :))

9 iWusZka iWusZka | Web | 15. prosince 2009 v 10:08 | Reagovat

Krásně roztomilé :)

10 fallen angel fallen angel | Web | 14. února 2010 v 13:22 | Reagovat

mňam. Já ji ráda.

11 Johni Johni | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 16:30 | Reagovat

Super blog ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama