close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

What do they know 15

10. listopadu 2009 v 14:46 | Jannica |  What do they know

Tohle mě baví. Tohle mě hodně baví. Tohle mě moc a moc baví:)

Jinak promiňte, že moc nepřidávám, i když nějaké díly vlastně mám, ale poslední dobou je všechno nějaké hektické (už se takhle omlouvám dlouho, co?), svět se točí a já nemám chvilku pro sebe - tzn. pro Frerard, protože z toho se vlastně skládám. (Jsem fanatický magor, ale ve škole se prostě nedá myslet na nic jiného, než na...
Dobře, raději vám nebudu popisovat na co myslím, spíš si to přečtěte a napište mi k tomu nějaký komentář, ať mám radost :D




Vzbudil jsem se někdy v noci, protože jsem musel na záchod. Tourbus stál, věděl jsem, že vyjede brzy ráno, abychom mohli dojet do… kam vlastně?

Za dobu co koncertujeme jsem přestal rozlišovat všechna ta města, státy. Každé pódium vypadá stejně a už je jedno, jestli je to Paříž, Londýn nebo Chicago. Všude je tma a všude máme hrát, to je to jediné, co potřebuju vědět. Gerard si dříve vedl takový sešit, kam lepil fotky z měst, kde jsme hráli, a dělal si k tomu poznámky. Vždycky prý bylo jeho snem procestovat svět a tak chtěl mít něco jako hromadný suvenýr. Nevím, jestli to ještě existuje, nebo je to zničené kvůli tomu, že teď se při pomyšlení na přemísťování ze státu do státu otřásá hnusem.

Vrátil jsem se ze záchoda a podíval jsem se na něj. Ze spaní se mračil a válel se ze strany na stranu, neměl zrovna moc klidné sny. Popošel jsem k němu a krátce jsem mu položil ruku na čelo, jeho svaly se mírně uvolnily a on zamručel. Musel jsem se zase rozplývat, líbilo se mi sledovat tu bledou tvář bez veškeré přetvářky a emocí.

Jemně jsem odhrnul peřinu a lehl si vedle něj, přikryl jsem nás. Natiskl jsem se úplně na něj a on k mému překvapení obmotal jednu ruku kolem mého pasu. "Frankie…" zamručel a začal se trochu usmívat. Ještě chvíli jsem na něj hleděl, když jsem si byl jistý, že klidně a pravidelně oddechuje, zavřel jsem oči.

***

"Franku!!" Probudil mě výkřik ozývající se vedle mě. Trhnul jsem sebou a pomalu rozlepil oči. "Co sakra děláš v mý posteli! Vypadni nebo tě vykopu sám!"

Polekaně jsem se posadil a začal jsem se štrachat ven. "Gee, promiň, já jen-"

"Ty jen co?!" Rozhodil rukama a probodl mě vražedným pohledem. "Seš nějakej zkurvenej buzerant nebo co?!"

Vyděšeně jsem na něj hleděl a pak jsem rychle zavrtěl hlavou. "Omlouvám se." Svraštil jsem obočí, bylo mi do breku. Vždyť jsem neudělal nic tak strašného, jen jsem chtěl opět trochu pomoct.

Otočil jsem se a vyběhl jsem ven, sedl jsem si ke stolu do obýváku. Ostatní kluci tam už byli, snídali. Všichni se na mě otočili, když jsem zničeně dopadl na židli.

Koukl jsem se do jejich oněmělých tváří a v tu chvíli se mi udělalo opravdu špatně. Zvedl jsem se a doběhl do koupelny, tam jsem se zamkl.

Ledová voda dopadla na můj obličej a já vzhlédl k zrcadlu. Vypadal jsem opravdu strašně. Pod očima jsem měl kruhy, barva pleti nabyla neuvěřitelně červené barvy z toho rozhořčení. Oči mi také zrudly a teď se mi opět roztřásla brada.

Znovu jsem se sklonil k umyvadlu a snažil jsem se dát trochu do pořádku, i když mi bylo v podstatě jedno jak vypadám. Jen jsem prostě potřeboval něco dělat.

Chtěl jsem odjet pryč, domů. Sednout si před televizi a koukat na horory, číst knížky, pít kafe a sledovat novinky na internetu. Tolik mi chyběla ta samota, kterou jsem miloval. Ne, že bych nebyl společenský, ale člověk si prostě občas potřebuje udělat pohodlí a chovat se trochu potrhle, svérázně, anižby si toho někdo všímal.

Sedl jsem si na zem a koukal jsem před sebe, všechno jsem mě trochu rozmazané od toho, jak v mých očích zůstala voda. Natáhl jsem se pro toaletní papír, abych se mohl pořádně vysmrkat, utrhl jsem ho roztřesenou rukou a prohlédl jsem si jeho pravidelný vzorek. Krátce jsem se pousmál nad svými myšlenkami a pak jsem opět zavřel oči.

Představil jsem si, že je to všechno jako v povídkách. Ocitl jsem se na krásné podzimní cestě v parku, s Gerardem, drželi jsme se za ruce a každou chvíli si vyměňovali ty nejzamilovanější úsměvy. Když jsme došli k první lavičce, sedl jsem si mu na klín a začal jsem si jemně hrát s jeho rty, cítil jsem jeho zrychlený dech a dlaně, kterými mě hladil po zádech.

Ještě chvíli jsem v té představě zůstal, užíval jsem si její atmosféru a pevně jsem svíral oči, aby nezmizela. Pak jsem si zhluboka povzdechl a probudil se, krátce jsem si přejel prsty po rtech. Vzpomněl jsem si na včerejšek, jak jsme se objímali, jak mi pak dal tu miniaturní pusu. Ano, nejspíš to bylo jen přátelské vyjádření vděku, ale odkdy jsou k sobě kamarádi tak něžní?

Snad od té doby, co znám Gerarda.

***

Seděl jsem na gauči s notebookem na klíně a cumlal jsem si koneček prstu z toho všeho napětí, které se v tom díle vyskytovalo. Bylo to tak zatraceně procítěné, až jsem se bál, že k mým starostem přibydou ještě ty z té povídky. Přepadla mě taková zvláštní nostalgická nálada sálající z písmenek na svítící obrazovce, doslova jsem hltal každé slovo.

Zkrátka jsem byl tak zabraný do čtení, že jsem ani nezaregistroval jemné prohnutí matrace v okamžiku, kdy si někdo přisedl.

"Co čteš?" Slyšel jsem vedle sebe hlas, který mě děsil i v nočních můrách. Nadskočil jsem leknutím a počítač jsem odhodil na zem ve snaze ho zaklapnout. Krátce zavrčel a pak už byl zticha, naštěsí se jen přepnul do nouzového režimu. Už se mi to párkrát stalo.

"Nic!" zavrtěl jsem hlavou a pokusil jsem se usmát. Marně. Akorát jsem vykulil oči a naprázdno polkl. Gerard vedle mě vypadal naprosto klidně a vyrovnaně, jestli měl ve tváři nějaký výraz, tak naštvaný.A nebo zmatený, nedalo se to přesně určit.

"Hm, to jsem viděl." Zavrtěl hlavou. "Chci se tě na něco zeptat."

Nervózně jsem si pohrával s prsty a ani jsem nezaregistroval, že se mi tak moc potí ruce. Svraštil jsem obočí při vzpomínce na děj té smutné povídky. Poslední věta, kterou jsem přečetl, byl kus textu z naší písničky. All we are is bullets I mean this.

Přikývl jsem, ačkoliv nerad. Doufal jsem, že mi nepoloží tu otázku, které se chci celý den vyvarovat.

"Proč sis ke mně lehnul?"

Mé tělo se pod náporem bolestivých slov celé stáhlo a já se ocitl v zoufalé situaci. Co mu mám říct?

I´m trying to let you know how much you mean to me.

Zatřásl jsem hlavou, abych ten text alespoň z části vyhnal.

"Jen tak."
Sklopil jsem pohled někam k podlaze.

"Proč?!"

"Já nevím!"

"Tak mi to sakra řekni!" Jeho obličej byl najednou zatraceně blízko toho mého, mračil se a pohledem mě provrtával, měl jsem pocit, že mi vidí až do mozku. Ano, určitě mi viděl do mozku, věděl jsem to. Tvářil se výhružně a rozzlobeně.

All we are is bullets I mean this.

"Asi jsem to měl na palandu moc daleko, no!"

"Nelži mi…" Zavrčel a jeho oči se zúžily. "Proč?" Chce slyšet, že jsem buzerant. Chce se mi vysmát do očí.

…how much you mean to me…

"Nevím!"

"Víš!"

"Ne!"

"Tak to kurva vyklop!"

"Nech mě na pokoji!" Rozhodil jsem rukama a můj obličej se zkrabatil zoufalstvím. Všechna ta slova -ten text - mě pálil v hlavě skoro stejně, jako slzy, kterým jsem se snažil zabránit. Until the end, until this pool of blood…

Odsunul jsem se od něj až na samý kraj pohovky a schoulil jsem se do klubíčka, snažil jsem se uchránit si hlavu před vším zlým, před svými vlastními mašlenkami. Celé tělo jsem měl jako v ohni a už jsem se dál nedokázal ovládat. Připadalo mi, jakoby mě někdo - přesněji řečeno Gerard - vzal a rozlomil na dvě půlky.

Cítil jsem na rameni lehký dotek a celý jsem se rozechvěl, zamilovaností i strachem naráz. Ošil jsem sebou, chtěl jsem jeho ruku shodit, on jí ale posunul ještě dál a zlekha mě objal. Přál jsem si, aby odešel a nechal mě být, avšak nedokázal jsem to říct. Na to jsem neměl sílu.

"Frankie…" zakňučel a posunul se, aby si mě k sobě mohl přivinout. Jemně mi zabořil dlaň do vlasů a mou těžkou hlavu přitiskl ke svému rameni, začal jsem opět nahlas vzlykat. Připadal jsem si tak zmoženě, mrzelo mě to všechno a zároveň jsem nedokázal určit, co se stalo. "Omlouvám se…" zašeptal a ještě víc mě stiskl, opatrně jsem se zapojil a obmotal jsem kolem něj své ruce. "Tohle jsem nechěl."

Zamyšleně mě hladil po zádech a já se pomalu uklidnil, stále jsem se však celý třásl. Už to ale nebylo tak hrozné, dokonce jsem se začal zlehka usmívat. U něj jsem se cítil v bezpečí, jeho kůže příjemně voněla a sálalo z ní přirozené lidské teplo. Držel mě a já se nebál, že mě pustí, v tu chvíli jsem mu věřil.

And after all the things we put each other through…
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 M@kAyla M@kAyla | 10. listopadu 2009 v 15:03 | Reagovat

jéééé, jak tak čtu, Gerardovi se jeho průzkum, jestli ho tky miluje moc nevyved :D

2 Senii Senii | Web | 10. listopadu 2009 v 15:11 | Reagovat

skvělý, jak se tam prolíná text z Demolition Lovers (mého nejoblíbenějšího songu ;)Moc pěkný.. a jak na něj Gee vyjel, když se probudil. To kdyby tak věděl, co kecl ze spaní..

A jsem ráda, že nejsem jedinej magor, kterej myslí při vyučování na věci, které jsou na hony vzdálené vyučování ;D

3 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 10. listopadu 2009 v 15:52 | Reagovat

luxusní:)

4 scary scary | Web | 10. listopadu 2009 v 16:02 | Reagovat

Už se naše dvě hrdličky sbližují .
Uf to jsem si ddechla že nejsem jediný magor kterému běhá místo matemaických vzorců myslí vášnivé scénky z frerardu

5 Lyl Lyl | 10. listopadu 2009 v 16:12 | Reagovat

[2]: Ne rozhodně nejsi, a myslim že takovejch magorů se tu najde víc :D
Jinak krásně smutnej díl.

6 Hedr Hedr | Web | 10. listopadu 2009 v 17:24 | Reagovat

užasný

7 ... ... | 10. listopadu 2009 v 21:43 | Reagovat

krása :)

8 Pansy.xo Pansy.xo | 11. listopadu 2009 v 13:49 | Reagovat

AWESOME.. BTW: o čem přemejšlíš? :D:D

9 Jannica Jannica | Web | 11. listopadu 2009 v 22:43 | Reagovat

[8]: A o čem ty? :D :D

10 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 12. listopadu 2009 v 18:48 | Reagovat

Ten Gerard nikdy nebyl větší debil než v této story x)

11 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 13. listopadu 2009 v 10:07 | Reagovat

boze je to tk genialône....len skoda ze to mozem citat len v skole...xD pretoze mam zakaz na net....a ked tam bude nejaka uchylnejsia cast....neviem neviem xD

12 JajPi JajPi | Web | 13. listopadu 2009 v 17:04 | Reagovat

dokonalost..:)

13 Laivine Laivine | 20. listopadu 2009 v 23:56 | Reagovat

Já ho nechápu. Nejdřív ho Gee tak vyděsí a on se pak v jeho náručí cítí v bezpečí. Je to chudinka. A nevím, co tím vším Gee sleduje, jestli se mu chce opravdu vysmát, nebo si chce potvrdit, že k němu Frankie něco cítí... jsou to všichni psychouši.

14 iWusZka iWusZka | Web | 5. prosince 2009 v 21:20 | Reagovat

Tenhle díl se mi moc líbí. Jsou v něm určité psychické pochody... změny v myšlení...
Sakra, to je na mě nějak moc inteligentních slov :D

Ah.. A omlouvám se, že jsem teď moc nekomentovala. Ale snažím se to napravit ;)

15 fallen angel fallen angel | Web | 14. února 2010 v 13:35 | Reagovat

ah..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama