18. listopadu 2009 v 19:57 | Jannica
|
Gerard se najednou choval jinak. Více vyhledával mou společnost a občas si se mnou i povídal, snad proto, že už přede mnou neskrýval tolik věcí. Věděl jsem, že mi důvěřuje a to mě příjemně hřálo u srdce, začal jsem si připadat důležitěji než předtím. Snažil jsem se tu být kdykoliv pro něj a možná jsem tím trochu zapomínal na sebe, to mě avšak tolik netrápilo. Asi proto, že jsem ho měl tak moc rád - že jsem se zamiloval. Byl pro mě neuvěřitelně moc důležitý a tak ani není divu, že jsem každé jeho slovo, každý problém, hltal všemi doušky a snažil jsem se mu nějak ulehčit situaci, vyslechnout ho a pomoci.
Když už jsem toho měl dost, stačilo zapnout počítač a ponořit se do nádherné, růžové fikce. V písmenkách se skrývalo tolik lásky a něhy, o které jsem věděl, že nás v reálném životě nemůže nikdy potkat. Četl jsem rád, přestože návrat do normálu byl pak mnohem horší, když jsem věděl, že mezi mnou a Gerardem nemůže být to, co v povídkách. I kdybychom spolu něco měli, nemohlo by to fungovat. Nejen, že jsme každý úplně jiný, ale mimo kapelu žijeme jiné, vlastní životy, do kterých se jednoho dne budeme muset vrátit.
Bylo něco málo po půlnoci a my se vrátili z dalšího povedeného koncertu. Okamžitě jsem padl na pohovku a zavřel oči, přestože jsem vlastně ani tak moc unavený nebyl. I když by se mohlo zdát, že mě mé hyperaktivní vystupování naprosto vyčerpá, naopak mě nabije takovou tou nezdravou, uměle vytvořenou, energií a já pak dlouho do noci nemohu spát, protože se se mnou houpe celá postel a i přes zavřené oči mi v hlavě poblikávají světla.
Vedle mě si přisedl Gerard, pobrukávající si I don´t love you. Vypadal zamyšleně, změřil jsem si ho podezřívavým pohledem a trochu jsem se posunul, aby si mohl sednout.
"Taky už tě to nebaví tolik co dřív?" Optal se mě a obrátil ke mně svůj pohled, lehce naklonil hlavu, jakoby si mě prohlížel.
Trochu jsem znervózněl, neměl jsem rád, když se na mě díval zrovna takhle. Nejistě jsem se pousmál a zavrtěl hlavou. "Ne, už je to trochu o něčem jiném."
"I ty fanoušci už jsou nějaký divný."
"Přesně. Nejlepší byl stejně Project Revolution, tam jsme vlastně mohli kašlat na všechny lidi a chovat se opravdu tak, jak jsme chtěli…" zasněně jsem se usmál. "Teda… pokud nepočítám to s Brianem, jak nám doporučil…to…" Rozhodil jsem rukama a nejspíše jsem se začal červenat, neboť jsem si vzpomněl na všechny ty polibky, které vlastně nebyly opravdové.
"Co?" Dělal nechápavého, i když jsem poznal, že ví, o co jde.
"No vždyť víš. Jak nám řekl, ať…" Skousl jsem si ret, nedokázal jsem to říct.
"Ať se na pódium začneme líbat, to myslíš?"
"Jo." Vydechl jsem a sklopil jsem hlavu, snažil jsem zhluboka dýchat, abych nezčervenal, vadilo mi, že nemám vůbec pod kontrolou svůj obličej.
"A tobě se to tak moc nelíbilo?"
"Ale líbilo!" Vyjekl jsem, vzápětí jsem si uvědomil, co dělám, a v duchu jsem si nafackoval. "Teda… jako.. ne, že by se mi to nelíbilo, ale…" Zavřel jsem oči a přitáhl si kolena k tělu, uvědomil jsem si, že se nejspíš nutně potřebuju dostat pod proud ledové vody. Rychle jsem tedy vstal a snažil jsem se nevnímat jeho pohled. "Půjdu se vysprchovat." Zkonstatoval jsem a rychle vypadl.
Nechal jsem vlažný proud vody stékat přes svou hlavu, podél těla až k nohám a snažil jsem se usměrnit tok svých myšlenek. Už jsem nechtěl myslet na Gerarda, na jeho polibky, které mi na Projectu Rev věnoval s takovou vášní, i když jen hranou. Měl jsem zavřené oči a topil jsem se v nekonečné tmě, která mě naprosto pohlcovala. Cítil jsem se zesláblý, těšil jsem se do postele, avšak únava byla v tu chvíli tak silná, že mi ani nedovolovala sáhnout po sprchovém gelu a umýt se.
"Vždyť máš úplně ledovou vodu," slyšel jsem najednou Gerardův hlas přímo naproti mně, ale ani mě to nepřekvapovalo, myslel jsem si, že má mysl zase blouzní a svá přání nevědomky převádí do halucinací. Pousmál jsem se vlastní naivitě a pomalu jsem otevřel oči.
Slabě jsem vykřikl, když jsem přímo před sebou viděl Gerardův obličej. Ten jeho vtíravý pohled se upíral přímo do mých očí, mokré vlasy měl různě poházené okolo obličeje, po jejich konečkách kapala voda níž na jeho hruď. Vytřeštil jsem na něj oči, nechápal jsem, co dělá tady, se mnou ve sprše, nahý.
Nahý!
Konečně mi to došlo. Otevřel jsem pusu překvapením a párkrát jsem zamrkal, on se ale jen zasmál a krátce mě pohladil po tváři. "Není ti zima, Frankie?"
"J-jo…" přiznal jsem a konečně si začal uvědomovat téměř ledový proud vody. "Trochu jo."
Natáhl ruku a mírně otočil kohoutkem. "Mohl bych tě trochu zahřát, co myslíš?"
Měl jsem chuť mu okamžitě padnout kolem krku a celý se mu odevzdat, nicméně tentokrát jsem dřív začal myslet, než konat. Došlo mi, že pak bych měl ještě víc starostí, trápení a museli bychom si to sáhodlouze vysvětlovat. Nechtěl jsem se s ním milovat proto, abych pak zjistil, že to všechno byl jen omyl.
"Jdi pryč." Řekl jsem mu spěšně a odvrátil jsem pohled, nechápal jsem, jak to ze mě vůbec mohlo vypadnout.
Tázevě se na mě zahleděl a pak se krátce zamračil. Rozechvěl jsem se a dech se mi trochu zrychlil, bál jsem se jeho reakce. "Myslel jsem, že… že ti tu nebudu vadit." Lehce mě pohladil po rameni, tvářil se trochu zklamaně.
"Ale vadíš. Jdi prosím pryč, chci se vysprchovat."
"Myslel jsem, že mě máš rád."
"Já tě mám rád!" Pohotově jsem reagoval a snažil se konečně přestat myslet na to, že tu přede mnou stojí tak, jak ho pánbůh stvořil a já ho vyháním. "A právě proto chci, abys odešel."
"Myslíš, že pro tebe nejsem dost dobrý?"
"Ne, ne…" zakoktal jsem se a pokusil jsem se trochu zakrýt svá intimní místa, i když už mě několikrát nahého viděl. "Jen vůbec nic nechápu a chci se umýt, nechci, abys tu byl a nechci, abys mi to pak vysvětloval. Prostě jdi, promiň…"
Pokýval hlavou a bez jediného slova vyšel pryč, zatáhl závěs od sprchového koutu, abych se mohl v klidu umýt. Slyšel jsem, jak tam chvíli nervózně postává a přešlapuje, pak konečně bouchly dveře.
Zhluboka jsem si vydechl a opřel se o mokrou stěnu. Zavřel jsem oči, byl jsem zmatený. Malý hlásek uvnitř mě představující touhu mi říkal, že jsem ho neměl vyhazovat, avšak já věděl, že by to pak bylo všechno ještě horší. Nemohl jsem ho nechat, aby mě totálně zničil, aby se mnou zacházel jako s hadrem. Ano, sice jsem tu byl vždycky pro něj, ale co se týče jeho sexuálních choutek, tak ať si je vybíjí na někom jiném. Jen ne na mě a na čtrnáctiletých fanynkách.
Představil jsem si, že bychom tu teď mohli být spolu, vzrušení a nadržení, že bychom se milovali, přirážel by do mě a sténal.
Trochu jsem zakňučel a sjel jsem svou dlaní přes celé tělo až k mé nabývající erekci. Vydechl jsem, když jsem se dotkl sám sebe, má ruka se proměnila v Gerardovu hlavu a mé prsty v jeho jazyk. Udělal jsem se téměř okamžitě, jelikož jen ta pouhá představa ve mně skoro vyvolala orgasmus. Nedokázal jsem určit, jak moc úžasné by bylo, kdyby se mé myšlenky staly realitou.
maj to složitý, ale jsem za franka ráda - nedej se tak snadno!! :D